Kvůli opakovaným lockdownům se děje věc nevídaná. Mnozí opouštějí nájmy ve velkých městech, dokonce prodávají své byty a domy, a odcházejí na vesnice či do menších měst v regionech. Buď se vracejí do svých rodišť nebo jdou zkrátka za levnějším bydlením. Praha je pro ně drahá.

Narostl podíl práce přes internet, a tak není důvod platit vysoký nájem ve velkoměstě. Proto odcházejí hlavně z Prahy jak vysokoškoláci, kteří nyní mohou studovat jedině na dálku, tak i pracovníci z uzavřeného oboru gastronomie. Nájmy v regionech jsou totiž proti stověžaté matičce až o 30 procent nižší.

Žádný div, že zatímco nájmy v průměru v Praze podle statistik loni klesly meziročně o zhruba pět procent, v regionech se naopak zvyšují. Mnohde o deset až patnáct procent. Výše nájmů nyní mnohem reálněji odrážejí skutečnou kupní sílu obyvatelstva, protože zde téměř nejsou zahraniční návštěvníci.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

„Docházíme do bodu zlomu. Studenti se vracejí bydlet k rodičům, lidé pracují z chalupy. Práce z home office je naprosto běžná odkudkoliv. Logicky, mnoho nájemníků se rozhodlo pro výpověď. Airbnb je prakticky mrtvé. A najít nového nájemníka v Praze je dnes mnohem delší proces, nájmy klesly,“ potvrdila mi Věra Jesenská, zkušená makléřka z realitní skupiny #maklerkyzesestky.cz, RE/MAX. Podle ní vypadli z nájmů hlavně studenti, kteří si pronajímali velké byty na spolubydlení.

Zdroj: RE/MAX. Repro se souhlasem autora.

Byty zdražuje strach z inflace a levné hypotéky

Nájmy tak sice v hlavním městě klesly, výnosnost z bytů tím pádem rapidně také, ale přitom ceny bytů v Praze pořád, světe div se, rostou. A tím se výnosnost, procentuální poměr pořizovací ceny a ročního příjmu z nájmu, dále snižuje.

„Kupující parkují hotovost, mají obavu z inflace. Navíc rostoucím cenám bytů velmi pomáhají dlouhodobě levné hypotéky,“ vysvětluje Věra Jesenská.

Řada střadatelů z mého okolí ale přišla o nájemníka, nového se jim klopotně, a za pár švestek, už hledat nechce, a tak se rozhodli své investiční byty prodat. Draze prodat.

Můj kolega to udělal padesát na padesát: jeden byt 1+kk na kraji Prahy 6 prodal. O půl milionu dráž, než když ho před dvěma lety kupoval. Jeho nájemnice pracovala v oboru gastronomie, měla problémy už v první vlně covidu. Dluh sice doplatila, ale teď odešla za levnějším.

Druhý byt 1+1, blíže k centru, si kamarád nechává, protože nájemníci jsou manželé, platí bez jediného výpadku. Ona lékařka, on programátor. Byt má v poměru k pořizovací ceně stále pětiprocentní roční výnosnost. To dává smysl, jenže většina vlastníků bytů v hlavním městě si o takovém výnosu už může nechat jen zdát.

Zdroj: RE/MAX. Repro se souhlasem autora.

„Volá Londýn.“ Příjem, tady Krušné hory

Nečekaný odchod mnoha lidí z velkoměst je věc, kterou málokdo předpokládal. Situace kolem pandemie ale tento trend rozjela. Neznamená to podle mě, že se velkoměsta dramaticky vylidní. Přijdou zase jiní lidé a provozy se snad otevřou. Ale jde o jakési vyrovnávání pomyslných ekonomických vah mezi velkými městy a menšími sídly a regiony.

Kamarádka Petra pracuje s manželem z domova, nepotřebují do Prahy už vůbec dojíždět. Rozhodli se pražský dům prodat a přestěhovat do Putimi u Písku.

Anebo kolegův syn Jakub: pracuje pro IT firmu v Londýně. Vše na dálku, on-line. Opustil svůj nájemní byt v Praze a na zimu se přestěhoval do Krušných hor. Učarovala mu místní příroda. Letos bylo hodně sněhu, tak každý den vyrážel na běžkách.

Krušné hory se mu tak zalíbily, že tu chce zůstat i nadále a jen občas létat do Londýna. Až to tedy půjde. Pro něj nemá smysl držet drahý nájem v Praze, hezký apartmán si pronajal na celou zimu. Teď si ho za tři miliony koupí a splátka hypotéky bude mnohem menší než pronájem bytu v Praze.

To, že vzrostla hodnota vesnice a zejména pohraničí, je patrné i na německé straně. Ještě před pěti lety se vysídlovalo. Nabízely se zde opravdu překrásné domy v poměru k našim cenám za hubičku. V přepočtu za jeden, dva miliony korun mohl mít člověk chalupu snů. Teď je vše jinak. Lidé i za našimi hranicemi si najednou uvědomují kouzlo klidnějších koutů.

Přiměla je doba covidová, kdy se nikam nemohlo, alespoň na chvíli oddechnout, zároveň je svírá strach z rychlého znehodnocování peněz, ale i migrační problémy ve velkých německých městech.

Vše, co za něco stálo, je pryč

Mám známé na německé straně Cínovce. Velmi pracovité majitele jednoho z tamních penzionů, navíc paní má český původ. A říká jasně: „Lidi se úplně zbláznili do zdejších pozemků. Ještě před pěti lety jste si mohl vybírat za pár korun, a teď je vše pryč.“

Další známý, dnes aktivní sedmdesátník, pořád váhal a uvažoval, zda si v německém pohraničí nekoupit chalupu na důchod. Už před pěti lety. „Takový výběr tam byl. A dnes? Vše prodaný, vše co za něco stálo je pryč,“ hořekuje.

Kupující jsou dost často cizinci, převážně Němci, Rakušané a Holanďané. Vyhledávají hezké lokality a také pozemky, kde není nouze o pitnou vodu. Uvědomují si, že půda, voda a životní prostor jsou vzácné a bude jich ubývat. Na rozdíl od peněz, které se tisknou rekordním tempem.

Autor je stratég a investor