Investor Brůna: S digitálními penězi zmizí svoboda, tak trochu jako v Orwellovi
KOMENTÁŘ. Placení bankovkami a mincemi v budoucnu zcela vymizí a nahradí ho bezhotovostní platby, ať už prostřednictvím platebních karet nebo digitálních peněženek. Myslí si to tři čtvrtiny Čechů v průzkumu agentury STEM/MARK. Mladí to považují za pohodlné. Souhlasím, ale zároveň to povede ve svém důsledku k omezení soukromého vlastnictví, protože ho vlastně masy ani nebudou potřebovat. A také – jak jsem přesvědčen – k omezení svobod.
Příliš si to neuvědomujeme, ale používáme dva druhy peněz. Hotovost jsou peníze emitované centrální bankou (bankovky a mince). Soukromé peníze vytvářejí komerční banky. Poskytnou úvěr a zůstatek je připsán na účet.
Platby kreditní a debetní kartou nebo převody mezi účty jsou převody soukromých peněz. Když si vyberete z bankomatu, převádíte soukromé peníze ze svého účtu na peníze centrální banky. Když vkládáte hotovost na účet, převádíte peníze centrální banky na soukromé peníze.
Objem hotovosti i proto neodpovídá množství peněz v oběhu. Například v Česku je objem hotovostních peněz kolem 700 miliard korun (bankovky a mince), ale množství peněz v oběhu je více než pět bilionů korun.
V roce 2010 byla v Česku více než polovina transakcí provedena v hotovosti, o deset let později to bylo již jen 28 %. Pak udeřila pandemie a hotovostních transakcí ubylo ještě více.
Digitální euro se už testuje
Centrální banky se poslední dobou snaží vytvořit své digitální měny, tedy digitální euro, digitální dolar. Jsou to veřejné peníze v elektronické podobě.
Evropská centrální banka (ECB) zjišťuje, zda by digitální euro dávalo smysl. Výsledek má být známý do října letošního roku. ECB zdůrazňuje, že se nechystá rušit hotovost, digitální euro má být doplněk ke klasickým penězům. Bude ho možné kdykoliv převést na hotovost nebo uložit jako vklad u komerčních bank.
Digitální měna není kryptoměna, protože za digitální měnou stojí centrální banka, která ručí za její hodnotu stejně tak jako u hotovosti. Kryptoměny jsou decentralizované a jejich hodnotu určuje jen nabídka a poptávka.
Centrální banky argumentují, že digitální ekonomika by se stala rychlejší, efektivnější a dostupnější. Osobně ale nejsem příznivcem digitálních peněz, protože vytvářejí totální závislost na tom, kdo je vydal.
Digitální peníze lze omezit jen na určité skupiny zboží a služeb, které si za ně můžete koupit. Mohly by být vhodné pro sociální pomoc: šlo by za ně například koupit pouze potraviny, ale už ne alkohol a cigarety.
Digitální měny jsou v podstatě poukázky v ideálním, novém světě, jak ho líčí i někteří významní představitelé světového ekonomického fóra. Miliardáři hýbající pořádky.
Rukojmí digitální peněženky
Pozemek a na něm dům nemusíte vlastnit. Ani auto. Je to přece asociální a neekologické. Takové postoje zaznívají už i v Česku. Bohatě prý postačí menší sdílená bytová jednotka na pozemku pod správou místní komunity, sdílené vozidlo, sdílené pracovní místo. A za to digitální poukázky.
Ty bude v určité minimální výši dostávat každý, ať pracuje nebo ne. Diskuze se už vede o takzvané nepodmíněné minimální mzdě; například v Německu zaznívá, že každý by měl dostávat nějaká ta eura. Dokonce padly už návrhy dát mladým po dosažení věku osmnácti let na cestu životem do startu dvacet tisíc eur. Jen tak.
„Do roku 2030 nebudete nic vlastnit a budete z toho mít radost,“ měl před časem slíbit Klaus Schwab, který je jakýmsi nepsaným mluvčím Světového ekonomického fóra.
Taková vize mi připomíná Matrix, Farmu zvířat, či Orwellův román 1984 v koncentrované a moderní formě: falešný pocit celkové spokojenosti a běda tomu, kdo se vzepře všeobecnému blahu.
Pokud se určitá skupina elitě znelíbí, třeba začne příliš demonstrovat, mohlo by se stát, že z digitální peněženky sice půjdou koupit rohlíky, ale už ne lístek na vlak jedoucí do místa občanské revolty…
Digitální peníze se takto mohou stát efektivním nástrojem pro kontrolu a ovládání velkého počtu lidí, i když třeba ve jménu lepšího světa. I proto věřím, že hotovost vydrží. A pokud ne, o důvod víc držet drahé kovy, které budou mít vždy svou hodnotu.
Autor je český investor.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
8 komentářů
Autor má samozřejmě pravdu, jenom bych byl opatrný s vírou, že „hotovost vydrží“. Omezování a rušení hotovosti nemá za hlavní cíl ulehčení života lidí, ale další level v ovládání poddaných. Až budete mít jen kartu a účet v bance, je možné vás jedním klikem zdanit, ožebračit a budete-li vzpurný nebo jen málo konformní, zničit.
Mimochodem, ohledne te moznosti „jednim tlacitkem zdanit, std. Nezapominejme ze banky nejsou statni, ale privatni, navic maji vetsinou velke akcionare. Tudiz bych zase s „nejakym vladnim tlacitkem“ nepocital. To by samotnou tu banku a jeji akcionare dost poskodilo.
Pokud by to vláda nařídila všem bankám, třeba jako nezbytnou podmínku k fungování na území státu, nebylo by úniku než emigrace.
Ano, v případě zavedení digitální měny bude nutné najít nějakou měnu paralelní (může se jí stát i měna státu, který na tuto prasečinu nepřejde). U těch drahých kovů hrozí jejich ukradení státem, jaké provedl fašista F. D. Roosevelt v USA (proto si tak dobře rozuměl s Hitlerem i Stalinem).
Jestli bych si dovolil možná trochu upřesnit v tom úvodu. Jako „digitální euro “ funguje vlastně to současné euro právě s tou podmínkou že „.. ho lze ** převést na hotovost
nebo uložit jako vklad u komerčních bank – jenomže tím převodem na účet komerční banky use povaha té digitalizace nezmění. Dál s ním jde platit, dělat převody digitálně.
Jen jsem zahvězdičkoval to „kdykoliv“, ono totiž to lze jen – jen v poměrně malém celkovém objemu. To Vám jistě potvrdí každý kdo rozumí bankovnictví, že v okamžiku když se žene většina klientů vybrat si své vklady v hotovosti, už nezbývá než tu banku zavřít a to úplně..
Tož, pokud by se snad v Bruseli rozhodli zavést jakési čistě digitální ejro, které by takto fyzicky vybrat nešlo, tak by to musela být naprosto jiná měna, rozlišená od tohoto „původního eura“.. A docela zajímavé by pak bylo sledovat, jaký by pak asi měla kurz, a kdo krom na Bruselu závislých ?? by jí vůbec příjímal.
Mimochodem, pokud se tedy hovoří o „..o takzvané nepodmíněné minimální mzdě“ těch několik pokusů, které se na Západě provedly, tak jasně ukázaly, že to vedlo k naprosté demotivaci příjemců. Proč se o něco snažit, proč studovat, získávat zkušenosti, bádat, když státní pečení holuby létají do pusy sami? Ale z čeho si pak myslí bruselští soudruzi, že ten jejich západní nejlepší možný systém budou financovat?
On ten minimální sociální příjem by měl význam tehdy, pokud by zajistil, že sice lidé nebudou umírat hladem na ulici (jak se běžně dělo za průmyslové revoluce, viz např. román Hermana Melvilla „Moje první plavba“), ale na druhé straně je motivoval k získání dalšího příjmu.
Pokud máte na mysli tento minimální sociální příjem, tak tento přece už dávno existuje, ve formě sociální dávek, sociální podpory. Jasně, pokud ten člověk prokáže že nemůže pracovat a hlavně se tedy živit, tak tu sociální podporu dostane už dneska. Dokonce i když nepracuje, i když by pracovat mohl, tak tu nějakou formální snahu, aby chodil na sociálku a tvrdil, že tu práci hledá, musí absolvovat.. (Jak tu často opakuji, jezdím často kolem pracáku, takže vidám, jak se tam ty davy vždycky ženou do fronty).
Ale jako úplně nepodmíněný příjem, který by se automaticky vyplácel úplně všem, by tu motivaci značně minimalizovalo.
Vemte si současné vysoké životní náklady na Západě díky energiím, které by se muselo do toho minima započítat. Takže i většina průměrně vydělávajících by se k tomu blížilo. Jasně, pokud někdo vydělává „extra nadprůměrné příjmy“, tak to neudělá, ale k tomu vede dost dlouhá cesta jak vzdělání tak následné dlouholeté kariery a nadprůměrné schopnosti (různého druhu), že do toho většina mladých nepůjde.
Problém těch sociálních dávek „dle potřeby“ spočívá ve dvou věcech:
1. Náklady na jejich individuální posuzování a vyplácení jsou dost vysoké (a je vůbec problematické, zda peníze, které tento systém státu „ušetří“, zaplatí platy příslušných úředníků a další náklady s tím spojené)
2. Řada opravdu potřebných osob prostě nemá šanci podat správně zeleným inkoustem vyplněný růžový formulář, složený dvakrát napříč a jednou podél a k těm dávkám se bez nějaké pomoci prostě nedostane
Stát navíc (přes daně z příjmu) velice dobře ví, kdo má nízký příjem a ještě živí početnou rodinu, takže by opravdu nebyl problém od určité odvedené daně z příjmu směrem dolů (až k nule) nějakou dávku dávat automaticky.