Znám férové realitní makléře. Znám ale i ty druhé, kteří systémově dostávají prodávající i kupující do kouta, zkoušejí různé obezličky, aby z toho vyždímali hlavně oni a jejich realitní kancelář. Ani realitní zákon to bohužel nezměnil. I ve svém investorském životě jsem s tím pravidelně kofrontován. Pořád, aby byl člověku ve střehu, navzdory milým úsměvům a tisícům líbezných slovíček o tom, jaká je to všechno pohoda.

Úpravy fotek měnící realitu, přidávání metrů plochy v nabídce, to je už taková běžná věc. Větší pasti bývají ve smlouvách o zprostředkování a v rezervačních smlouvách.

Co jiného než snaha zmáčknout prodávajícího je třeba smlouva, kde si realitní kancelář „X“ sama napíše předkupní právo na nemovitost ve svůj prospěch při odstoupení od smlouvy? S takovou smlouvou se snadno dá zahrát prodej do autu, že nejsou zájemci apod., a potom prodávajícího přitlačit k tomu, aby levně prodal přímo realitce.

Další realitka „Y“ dává klientům k podpisu roční nevypověditelné zprostředkovatelské smlouvy s pokutou při odstoupení ve výši provize. Na celý rok se uvázat? Co to je za bič? Divím se, že to lidé vůbec podepisují.

Realitka „Z“ zase léta vytváří fiktivní levné nabídky, nashromáždí zájemce, následně osloví prodávajícího podobného bytu na internetu se slovy: máme kupce na váš byt.

Úschova u realitky. To snad ne…

Naprosto nepřijatelné v dnešní době a podle mne i protiprávní je, že velká síťová realitka „A“ si kupní ceny bere do úschovy na svůj účet. Měl jsem za to, že zákon o realitkách měl toto zatrhnout. Ale jak vidno, nestalo se.

Realitka si tedy ze svého úschovního účtu vyplatí sama sobě provizi a kupní cenu pošle prodávajícímu do pěti dnů od podání návrhu na vklad vlastnického práva. Další past. Peníze z úschovy by se měly uvolňovat až po zapsání nového vlastníka, ne již při podání návrhu na vklad.

Kupující totiž jinak podstupuje obrovské riziko nepovedení vkladu v jeho prospěch z řady důvodů, třeba nečekaného odstoupení prodávajícího či jiné třeba i drobné chyby nebo překlepu v kupní smlouvě.

Peníze navíc leží u realitní kanceláře, u malého s.r.o. s nulovým zajištěním, přikrytého jen značkou známé franšízy. Ta při případné zpronevěře nebo jiných zádrhelech dá od věci ruce pryč.

Když se u realitky dotážete, jak to, že peníze nejsou přímo u banky, notáře, či advokáta na pro daný případ vyhrazeném účtu, napíší vám, že banka jim nedovolí na peníze jen tak sáhnout.

Toto je autentické vysvětlení jedné realitky: „Realitní zprostředkovatel musí informovat banku v souladu se zákonem o bankách o tom, že majitelem prostředků vložených na účtu není on, ale třetí osoba. Logicky pak není možné, aby pracovník realitní kanceláře anebo sama kancelář využila peníze na účtu jakýmkoliv jiným způsobem, než na který jsou určeny.“ Tak to jsem opravdu klidný…

Předmětná realitka si navíc pohrává se zájemci o koupi v aukcích. Férové je nechat vysoutěžit v jasně ohraničených pravidlech nejvyšší cenu, to ano. Ale co si myslet o aukcích, které jsou „zrušeny“, protože v jednom stejném okamžiku (světě div se), jako na potvoru vyhráli rovnou dva zájemci?

A tak se aukce zruší, ale už se jejím účastníkům napíše, že nová se bude konat „neví se momentálně kdy“ a až se bude konat, „startujeme na poslední ceně“, kterou přihodili ti dva vítězní nešťastníci…

O koupi auta se lidé starají víc

Citelný pokles zájmu kupujících kvůli drahým hypotékám už z realitní branže vyhnal tisíce makléřů. A to je dobře. Doufám, že tento zdravý očistec bude pokračovat. Protože žádný zákon, ani ten nejvíce spotřebitelský, nenarovná praktiky na trhu lépe než sami klienti. Byť třeba tím, že jich ubyde.

Je dobré, když přibývá lidí, kteří o nemovitostech něco vědí, nenechají se strhnout do nepřekonatelného chtění po té či oné věci, a když narazí na neférovou realitku připomínající skořápkáře, prostě se jen mlčky otočí zády. A není podstatné, zda je člověk na straně prodávající nebo kupující. Na obě má makléř hrát rovně.

Nemovitost nejsou rohlíky. Jak přitom říkají ti makléři, které znám jako slušné: „Mnozí lidé se věnují prodeji ojetého auta s větší péči než přípravě prodeje nemovitosti třeba po prarodičích.“

Autor děkuje paní Martině Běhanové za pomoc při psaní článku.