KOMENTÁŘ. Peníze samy o sobě nikoho šťastným ještě neudělaly. Určitě se žije jednodušeji, když peníze máte, ale záruka štěstí to není. Znám miliardáře, i ty dolarové, většinou Čechy, několik Britů nebo lidí žijících ve Velké Británii. Mohli by žít ve velkém luxusu. Ale raději si ho dávkují.

Pokud v luxusu žijete neustále, stává se normou a přestává být luxusem. Příliš zlatého odlesku zevšední. Osobně za luxus považuji hlavně to, že můžu rozhodovat o svém času, s kým a jak ho strávím.

Časová a vztahová hygiena

Na začátku roku 2024 jsem pročistil telefonní seznam. Vymazal jsem ze života prospěcháře a lidi, co berou energii. Držím se toho, že nechodím na schůzky, u kterých dopředu neznám agendu.

Telefonuji jen, kdy chci, mám na to vyhrazené bloky, ve kterých jsem na to připraven. Neznámá čísla neberu. Pro každého z nás má den 24 hodin. Je na nás, jak s tímto časem naložíme.

Jen tak pro zajímavost: podle odhadu z World of Statistics průměrně dlouho žijící člověk ve svém životě dvanáct let nepřetržitě pracuje, téměř devět let nakupuje a sedm let je na internetu a sociálních sítích; dojíždění vezme dva roky života, ale milováním světově průměrný člověk stráví jen sto dvacet dní…

Přitom nejdůležitější jsou v životě zdraví a nejbližší vztahy. Ani jedno si v ryzím stavu nekoupíte. Když je člověk mladý, bere zdraví většinou jako samozřejmost. Stejně tak vztahy. Většinou si uvědomíme jejich důležitost až v momentu, kdy o ně přijdeme.

Ano, léčba bývá pečlivější a kvalitnější, když si jí může člověk doplatit, ale lepší je se preventivně proběhnout se v lese, než si ex post platit drahého psychiatra a fyzioterapeuta.

Rodina jako bohatství

I vztahy s bližními u mnohých stojí na penězích. Jenže to pak není kamenná stěna, o kterou se může člověk opřít, ale jen hezky nahozená zídka z vepřovic. Přijde trocha nečasu a jde k zemi.

O vztahy se musí průběžně pečovat. Je to jako s květinou nebo s investováním – je třeba ji zalévat průběžně, ne ji jednou za čas přelít.

Byl jsem nedávno u Balatonu. Tam jsem viděl to, co v Čechách často nevídám: na večeři společně chodily velké rodiny, tři generace: prarodiče, rodiče a děti. Lidé byli pěkně oblečení, děti se uměly u stolu hezky chovat. Viděl jsem úctu k rodičům, spoustu smíchu a radost. To je opravdové štěstí.

Štěstí je mozaika, která je složená z mnoha střípků: kromě zdraví a vztahů také ze smysluplné práce, dostatku času na sport a koníčky, času na dobré kamarády. Ale tyto cíle jdou často proti sobě – kdo věnuje hodně času kariéře, má méně času na vztahy a také často na úkor zdraví. Vyplatí se hledat rovnováhu.

Autor je podnikatel a investor, stálý spolupracovník HlídacíPes.org