KOMENTÁŘ: Lidé si často pletou investice a spotřebu. A co víc, pletou si to i politici, kteří řídí naše státní finance. A to bude mít na obyvatele Česka v budoucnu velký dopad.

Můj kolega Jirka zdědil před před covidem podíl na rodinném domě. Kvůli složitým vztahům mezi dědici ho rychle prodal. Jeho manželka se začala těšit na novou kuchyňskou linku a už měla několik návrhů z prestižního kuchyňského studia.

Argumentovala, že už do svého bydlení dlouho neinvestovali. Jirka ale koupil malý byt u konečné tramvaje na Bílé hoře v Praze. Byt celkem slušně pronajal. Doma bylo potom zle, že nájemnici koupil novou kuchyň a doma mu zůstala ta stará.

Mezi oběma kuchyňskými linkami je ale velký rozdíl. Kuchyň do domácnosti zvýší standard bydlení, ale není to investice. Je to spotřeba. Investicí by byla v případě, že by Jirkova manželka začala více vařit, Jirka by nejedl po hospodách, a tím by ušetřili. Kuchyňská linka do nájemního bytu zvedne hodnotu bytu a byt jde pronajmout za více peněz.

Zatímco Česko stavělo cyklostezky na nesmyslných místech a rozhledny, ze kterých není nikam vidět, Polsko investovalo.

Jirka si sice bral na koupi bytu hypotéku, ale po čtyřech letech byt prodal s velmi slušným ziskem. Bohužel z těchto peněz koupil chalupu, která negeneruje peníze, ale jen je spotřebovává. Prý na důchod. Táhne teď tak provoz dvou domácností.

Česko neinvestuje

Česku zoufale chybí infrastruktura. Zatímco Polsko buduje ročně stovky kilometrů dálnic, nové železniční koridory a letiště, naši politici se slavnostně fotí u stříhání pásky na novém osmikilometrovém úseku dálnice, který se stavěl sedm let.

České realitní fondy těžko hledají uplatnění pro své peníze a čím dál více investují v Polsku. Můj kamarád Jindra pracuje ve velké korporaci, která plánovala otevřít nové share service centrum v Praze. Nakonec ho ale otevřela v polské Vratislavi.

Důvod? V Praze jsou přepálené nájmy, hůř se hledají zaměstnanci a chybí strategická infrastruktura.

Investice se Polsku vrátí tím, že nalákají velké firmy, zvedne se HDP, firmy zdaní zisky, zvedne se zaměstnanost, lidé zaplatí daně z příjmu. Více utratí, takže další příjmy do státního rozpočtu z DPH a dalších daní.

Zatímco Česko stavělo cyklostezky na nesmyslných místech a rozhledny, ze kterých není nikam vidět, Polsko investovalo. Investice přinesou prosperitu v budoucnu, my jsme naši prosperitu prožrali v infrastruktuře pro turismus.

Skrytý dluh

Česko má v porovnání s ostatními zeměmi relativně malé zadlužení; státní dluh dosahuje zhruba 45 % HDP. Pokud bychom měli každý rok přebytek státního rozpočtu ve výši 50 miliard, dokážeme vládní dluh splatit za 40 let. Ovšem státní rozpočty nemají přebytky, hospodaří trvale se schodkem. Každý rok se tak zadlužujeme o další dvě až tři procenta HDP.

Navíc máme skrytý dluh, který není vidět a nevykazuje se.  Zoufale nám chybí infrastruktura – dálnice, vysokorychlostní železnice, obchvaty, Letiště Václava Havla ztrácí na důležitosti.

Dále máme velký dluh v energetické koncepci, která vlastně neexistuje. Sice chceme opustit fosilní zdroje, ale nikdy u nás nebudeme mít dostatek alternativních zdrojů a investice do rozšíření jaderných elektráren bude gigantická a bude bolet státní rozpočet a následně daňové poplatníky.

Velký dluh máme též ve školském systému. V Česku je více než čtyři tisíce základních škol, 25 % škol má méně než 50 žáků. Každá má svého ředitele, školníka, hospodáře. Peníze jdou na provoz škol, ale měly by jít hlavně na vzdělávání.

Ujíždí nám celosvětově vlak, Karlova univerzita se krčí někde ke konci žebříčku 500 nejdůležitějších univerzit světa, lepší univerzitu nemáme.

Zdravotnictví a důchody

Další skrytý dluh máme ve zdravotnictví. Zdravotní péče je u nás bezplatná, v podstatě zadarmo a tím je systém přetížený. Měla by se zvýšit míra účasti pacientů na financování zdravotních úkonů.

Populace stárne, počet lidí v produktivním věku neroste, ale roste počet důchodců. Prodlužuje se délka života, což je chvályhodné, bohužel to státní kasu bolí a ještě bude bolet. V roce 1990 pobíral důchodce starobní důchod v průměru 16 let, teď už to je téměř 24 let.

Nemáme vyřešený důchodový systém. Už dnes jsou výdaje na důchody vyšší než příjmy z důchodového pojistného – a to o 73 miliard ročně, tedy přesně o jedno procento HDP. Stát tak důchody financuje z jiných zdrojů. Každá nová vláda se bojí důchody řešit.

Navíc se u kormidla poměrně často střídají politické strany, tak není čas na koncepční řešení, které bude bolet. Důchodci jsou totiž voliči, jejichž hlas jde snadno koupit. Výdaje na důchody se za posledních pět let zvedly o 50 %.

Občané Česka si příliš zvykli spotřebovávat a na investice už nezbývá.

Lidi jsou u nás bohatí, relativně…

Průměrný majetek občana Česka je ryze statisticky čtyři miliony korun. V čem lidé drží svůj majetek? Většinou v nemovitostech.

Zhruba tři čtvrtiny Čechů bydlí ve svém. Téměř čtvrtina lidí vlastní další nemovitost, většinou chalupu, dům po babičce. Bohužel, spousta těchto domů potřebuje zásadní rekonstrukce a jsou energeticky náročné. Zpeněžit takové chalupy je docela těžké. A rekonstrukce bude drahá.

Často kolem sebe vidím, že důchodci ve starším věku opouštějí město, byt dají dětem nebo ho prodají. Bohužel většinou byty nepronajímají.

Kdyby Jindra místo koupě chalupy investoval pět milionů do nájemní nemovitosti s výnosem pět procent ročně, výnos by činil 250 tisíc ročně. Místo toho ale platí 100 tisíc ročně za chod chalupy. Jindra vydělá 40 tisíc čistého měsíčně. Kdyby místo chalupy držel nájemní nemovitost, jeho disponibilní měsíční příjem by se zvýšil o tři čtvrtiny.

Jaké si z toho vzít ponaučení? Lidi se hodně nadřou na to, jak peníze vydělat. Málo už přemýšlí o tom, jak s nimi naložit. Lidi to nechtějí řešit. Často si totiž pletou investice a spotřebu.

Autor je podnikatel a investor, stálý spolupracovník HlídacíPes.org