KOMENTÁŘ. Na investování nahlížím v širších souvislostech. Nejde jen o peníze a o výnosy. Jde o to, jak člověk žije. Finance jsou jen prostředek. Tak tomu je i u mých známých Alice a Pavla, kterým je 40+, a spolu s dcerou a synem žijí v malé vesničce v Českém ráji.

Alice pracuje na ministerstvu, Pavel vedle zaměstnání podniká ve sklářství. Před dvaceti lety si postavili dům, financovaný z Pavlova podnikání a částečně úvěry ze stavebního spoření.

Hodně práce si udělali svépomocí a s brigádníky. Dům stál šest milionů, pozemek už Pavel získal za svobodna. Právě vlastní bydlení, navíc doplněné o fotovoltaiku, považují za svoji nejlepší investici.

Dodělali si vysokou

Zajímavé je, že před osmi lety začali studovat vysokou školu. Ve státní správě se to počítá. Zvládli to za pět let.

„Hodně nám pomohly děti, obě byly velmi samostatné,“ vzpomíná Alice. Naopak u dětí chápe, že často nechtějí na vysokou, protože tam postrádají praxi.

„Dcera díky programu Erasmus na vysoké škole měla možnost poznat studium v zahraničí, našla díky tomu i práci v auditorské firmě, ale ta jí nedávala smysl. Věnuje se marketingu v rodinném e-shopu a díky této praxi získala částečný úvazek v digitálním marketingu pro zahraniční firmu. Syn odešel z víceletého gymnázia a studuje odbornou školu se zaměřením na IT, kde chodí na praxe přímo do firem a získává tak cenné zkušenosti,“ shrnula Alice.

Rodina mi dovolila nahlédnout i do svého hospodaření. Čistý měsíční příjem ze zaměstnání má přes šedesát tisíc korun plus vedlejší příjem ze sklářského podnikání. Většinu zisků z podnikání ale spolknou odvody a reinvestice, zisky nečerpají na provoz domácnosti.

Do restaurace výjimečně

Dcera je první dva roky na studiích stála sedm tisíc měsíčně, nyní jí díky její vlastní výdělečné činnosti posílají pouze daňový bonus, který na ní čerpají, to je 1600 Kč, a spoření pět tisíc měsíčně.

Synovi jednou ročně koupí jízdenku pro Liberecký kraj za pět tisíc, platí mu obědy 900 Kč měsíčně, kapesné 1500 Kč měsíčně a spoření pět tisíc korun měsíčně.

Rodina je zvyklá stravovat se hlavně doma, případně ve škole, do restaurace zajdou výjimečně, a to spíše do kavárny nebo cukrárny.

Před dvěma lety si koupili druhé auto za 600 tisíc korun, na polovinu ceny si vzali úvěr, splácí 6500 Kč měsíčně. Úroky na úvěru nedosahují výše úroku na spořicích účtech, proto nemají žádnou motivaci předčasného splacení.

Spoří již dlouho, investovat se rozhodli před třemi lety. Mají penzijní spoření, smíšené fondy Amundi a nepravidelné investice na spořicí účet v další bance.

Dětem uložili do nemovitostního fondu každému 300 tisíc korun a za dalších dvě stě tisíc pro každého koupili zlato a stříbro.

Cíl: žít volněji

Chtěli by do pěti let žít volněji. „Do té doby chceme ještě podpořit děti v budování budoucnosti a dát jim pevné zázemí. Klidně pracovat sezónně, ale dělat něco, co nás bude bavit a v čem uvidíme přínos. Ve volném čase hodně cestovat, klidně s baťůžkem, se psem a vlakem,“ shrnula Alice.

„Chtěl bych přebudovat bývalou sklářskou dílnu na muzeum spolu s nějakou kavárnou nebo prodejnou farmářských výrobků,“ dodal Pavel.

Příběh této rodiny potvrzuje, že nejlepší investicí je vlastní bydlení a vzdělání. A nebát se studovat, i když je člověku ke čtyřiceti a děti už má školou povinné.

Stálo je to hodně úsilí a stresu, ovšem teď více odpočívají a peníze investují proto, aby nemuseli v budoucnu sami tolik pracovat a peníze pracovaly pro ně.

Autor je podnikatel a investor