KOMENTÁŘ. Česko začíná být těsné. Infrastruktura není vůbec připravená pro skutečný počet lidí, kteří zde žijí. K deseti milionům je třeba přičíst další statisíce nově příchozích a projíždějících. Nestíhá doprava, odpadové kapacity, policie ani zdravotní střediska.

Praha je pro bydlení drahá a přelidněná a tak se zvětšuje okruh, v rámci něhož lidé dojíždějí. Už to není dvacet, ani padesát, ale klidně sedmdesát kilometrů denně. Tam a zpět. Tři hodiny na cestě.

V důsledku se tvoří kolony tam, kde by to člověk vůbec nečekal. A vlaky praskají ve švech.

Například v Horních Počernicích vyrostly desítky nových domů vedle tisíců metrů čtverečních skladů. A klíčový uzel, jinak periferie – ulice Ve Žlíbku – je každodenně zacpaná jako magistrála u Národního muzea. Na západ od Prahy to samé.

Nové město vedle velkoměsta

V Dobřichovicích se dokončují další desítky domů a bytových jednotek. Jenže dosavadní silnice hlavně po ránu a odpoledne kolabují. Hlavním důvodem jsou železniční přejezdy v Černoších a Radotíně. Závory jsou každou chvíli dole.

Kolony se někdy vytvoří souvisle od Radotína po Černošice. Provoz na trati je k prasknutí. Rychlíky na Plzeň, linka na Beroun, do toho nákladní vlaky. A k tomu opakované mimořádné události.

Trati by mohl odlehčit železniční tunel ze Smíchova do Berouna, ale už třicet let je jen na papíře, a ani se nehráblo.

V nedalekých Lipencích se má stavět. Místní obyvatelé jsou proti. Samozřejmě. Argumentují, že je to mimo schválený územní plán Prahy.

To ale není svatý grál, ale jen papír, který se dá překreslit. Masy zkrátka chtějí ku Praze. Je drahá, ale je tu práce, kterou na vesnici nenajdou.

Lipence, tato rozsáhlá záplavová oblast na soutoku Berounky s Vltavou, se dříve nebo později stejně zastaví. Povodně nejsou z hlediska stavebních technologií až tak zásadní problém. Velký problém je ovšem opět doprava a další infrastruktura.

Na příjezd do Prahy po Strakonické a k Barrandovu už další přípojky nemá smysl ani projektovat. Více pruhů to také nevyřeší. Takže silnice k prasknutí, vlaky jakbysmet.

Krajské město na dosah

Na ceně proto rostou místa, kde je vše potřebné, ale tohoto blázince je člověk ušetřen. Hledají se ovšem čím dál složitěji. Jsou to oblasti pro budoucí osadníky, v nadsázce řečeno, které ožijí za deset let, ale nebudou to tepny k prasknutí.

Základní parametr je jasný: místo blízko dálnice, ale dost daleko, aby z ní člověku nedrnčela hlava, a mít na dosah krajské město. A zde je konkrétní příklad.

Ve své praxi jsem se nedávno s takovou lokalitou měl možnost seznámit. Jeden projekt zde už vznikl a další jsou plánovány.

Je to obec Úhřetice v Pardubickém kraji. Že jste o ní neslyšeli a nic nečetli? To je dobře. Je tak vidět, že i v naší malé zemi je pořád co objevovat.

Obec má mateřskou školku, kulturní dům, tělocvičnu, obchod s potravinami a aktivní spolky. To považuji za velmi důležité: občanský život. Spádová oblast pro dvě stě tisíc stálých obyvatel. Pardubice a Chrudim jsou deset minut autem, Hradec Králové slabou půlhodinu.

A ceny zasíťovaných pozemků nejsou šest tisíc jako v Berouně nebo patnáct tisíc korun za metr čtvereční či více jako na západě od Prahy. Startují zde na 3500 Kč/m².

Je to jen jeden příklad místa, kde se dá pohodlně žít bez stresů i mít dobrou práci. Navíc řada povolání dnes umožňuje do velkého města jezdit třeba jen dvakrát týdně.

Právě takové lokality jsou zajímavé i pro investory, kteří jen nespekulují na „cukrovou vatu“, ale chtějí, aby za nimi zůstávalo něco, co má smysl.

Autor je podnikatel a investor, stálý spolupracovník HlídacíPes.org