Mnozí čekali kvůli pandemii zdražení peněz a zlevnění bytů. Děje se opak. Peníze jsou za babku a nemovitosti letí do výšek. Tenhle mejdan nepotrvá věčně. Z opilosti levnými penězi, které do tupláků točí centrální banky a hoduje se na sekeru, se společnosti podlomí kolena. Kocovina bude krutá. Samotný růžový prášek nepomůže.

Hypotéky pomohly spoustě lidem nejen k vlastnímu bydlení, ale i k „chlévům“, které jim rozšířily jejich domácí hospodářství. Tedy k tzv. investičním bytům, pozemkům a teď – jak se ukazuje – už i investičním chalupám a horským apartmánům. Mnozí je bez povyku splatili. Jenže káča je roztočená už moc. První hypotéky byly drahé, měly svou cenu, klienti si to uvědomovali a dělali vše proto, aby je utáhli. Dnes hypotéka nestojí ani za inflaci.

Rekordní rok

Peníze znehodnotily centrální banky, protože státy jsou nyní zadlužené už tak, že pokud by peníze měly ve velkém měřítku opravdu svou cenu a nesly úroky, tak se z toho systém položí. Vše je postaveno jen na otáčení z dluhu do dluhu, jako když dlužník jednotlivec splácí půjčku další půjčkou. A kam tohle vedlo? K tomu, že čtvrt milionu nezodpovědných lidí je ve vícečetných exekucích. Ale nekažme si náladu, venku je tak krásně, i když na dluh.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

„Ačkoliv odborníci předpovídali mírné sníženi objemu poskytnutých hypoték, které by bylo i logické vzhledem k nástupu pandemie koronaviru, opak je pravdou. Za loňský rok banky poskytly lidem na nemovitosti 245,6 miliardy korun, což je meziročně o 40 % více. Hypoteční trh zažil rekordní rok,“ shrnula ve své zprávě Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí.

„Ukáže se po červnu 2021 v jakém ekonomickém zdraví firmy po pandemii jsou. Odkryje se druhotná platební neschopnost, která zatím není vidět. V Česku totiž ještě neskončila všechna moratoria na ochranu firem před věřiteli,“ říká zkušená investorka Marcela Hrubošová.

Očekává vyšší nezaměstnanost, více osobních bankrotů, více dražeb nemovitostí.

Dluhy zotročují

„Kdo má ranec peněz, který někde velice dobře zhodnocuje, a na nákup nového majetku s výnosem si půjčí levné peníze někoho jiného, dává to smysl,“ upozorňuje. Logicky. Hypotéka stojí pod dvě procenta, oficiální inflace leze ke čtyřem.

„Půjčovat si ale dnes na extrémně drahé nemovitosti pro vlastní bydlení a mít jeden příjem je bláznovství. Ale každý strůjce svého štěstí. Byt či dům na hypotéku s jedním příjmem je celoživotní vězení,“ míní Marcela Hrubošová.

Stejný názor má i profesor ekonomie Oldřich Rejnuš. Podle něho dluhy obecně lidi zotročují. Navíc levná hypotéka, kterou si beru dnes, už za pět, sedm let vůbec levná být nemusí a dalších dvacet let může znamenat zničující břímě.

„Hypotéky jsou dlouhodobé úvěry, a jejich počáteční fixace bývá pouze krátkodobá, maximálně střednědobá. A to si mnozí žadatelé v okamžiku jejich sjednávání neuvědomují. A pokud se posléze přejde na variabilní úročení, tak je pro ně zle. A to má i dopady do rozpadů vztahů,“ říká profesor Oldřich Rejnuš.

Vymetání chlévů

Jsem z podstaty optimista a realista, nemám v oblibě katastrofické vize, že nás už brzo rozdrtí to či ono. Líbí se mi ovšem přednášky egyptologa Bárty. Z vykopávek a dalších pramenů, i poměrně nedávné historie, má vysledováno, že kolaps daného společenského systému jako takový sice nastane skokově, ale zadělává se na něho dlouho. Navíc kolaps neznamená zánik, ale jen nástup jiných pořádků.

A v tomto kontextu jsem si z jedné z přednášek profesora Rejnuše vypsal následující poselství: „Úrokové sazby ztrácí svůj význam. Peníze nic nestojí. Udržet ale sazby na nule ale nejde. Peníze se nedostávají do reálné ekonomiky, ale drží se ve finančních instrumentech. Jakmile peníze půjdou do ekonomiky, ceny vyletí vzhůru, přijde inflace, praskne bublina na akciových trzích, vznikne hypoteční krize, přijdou bankroty bank a pak bankroty států. Co dokázaly centrální banky tím, že zaplavily trh levnými penězi? Vytvořily největší příjmové rozdíly v dějinách, přefoukly finanční aktiva a vytvořily podmínky pro agresivní finanční inženýrství, ze kterého mají prospěch pouze ti, kteří patří mezi 1 % nejbohatších.“

Zrcadlení z minulého století

Pak se ale vlastně ani nedivme, že mnozí zejména mladší lidé, kteří vyrostli v přebytcích, mají tendenci tleskat novodobým korzárům, kteří by chtěli páchat dobro třeba určováním toho, zda někdo nemá metrů v bytě či domě moc. Už jsem u nás a v Německu četl, že prý domek na předměstí je asociální a neekologický. Před touto ideologií nás bože chraň.

Může být ale vlastně nepřímou reakcí na to, co centrální banky dělají s penězi. Extrémně bohatých je jen pár a pokud většina výrazně zchudne, protože se příliš dlouho hodovalo na futro, připojí se pak za běžných okolností jinak víceméně umírněná masa k extrémním silám, jež budou chtít vše současné převálcovat, rozvrátit, převrátit naruby.

Budiž třicátá léta minulého století, a zejména to, co po nich následovalo, jistým zrcadlením cyklů. Odstrašujícím zrcadlením.