KOMENTÁŘ. Investoři v Česku si neuvědomují, že firemní dluhopis se často rovná zombie firma nebo prázdná skořápka. Přesto do něj ládují své úspory a investice. Přitom tato oblast není legislativně pokrytá a splacení dluhopisů není vůbec nijak zaručené. Pro finanční poradce je to však zlatý důl.

Emitenti dluhopisů  často nemají udržitelný podnikatelský plán a používají dluhopisy jako náhradu za rizikový kapitál. Ten má ale úplně jinou logiku i očekávanou výnosnost. Odhaduji, že z více než 200 miliard korun vydaných malými firmami nebude minimálně polovina splacena vůbec.

Trh s firemními dluhopisy v České republice teď paradoxně zažívá růst. Zatímco loni dosáhl rekordního objemu 74 miliard korun, odborníci varují, že s rostoucím objemem emisí roste i množství rizikových projektů.

Rizika nejsou podle analytika a šéfredaktora Dluhopisar.cz Stanislava Termanna zanedbatelná, zejména pro drobné investory.

„Pokud se zaměříme na dluhopisy, které financuje retailová část investorů, riziková může být klidně i dobrá polovina,“ varuje analytik. Část emisí je podle něj stále živena tzv. otáčením dluhů, přičemž některé firmy už dnes označuje jako „zombie“.

„Výraznou část nových emisí přitom vydávají firmy s velmi krátkou historií. Podle statistik Deloitte vydávají až 40 procent všech emisí firmy s působením na trhu kratším než jeden rok,“ upozorňuje Stanislav Termann.

K problémům přispívá i způsob distribuce dluhopisů. Finanční poradci mohou za prodej rizikových emisí inkasovat provize až ve výši 10 až 12 procent z investované částky.

„Z milionu investovaných peněz tak může jít klidně 120 tisíc jen na provizi zprostředkovateli. To vytváří silný střet zájmů, který může vést k doporučování nevhodných produktů,“ říká Stanislav Termann.

Pomohlo by, kdyby se distribuce dluhopisů omezila na licencované subjekty – například obchodníky s cennými papíry nebo banky. Zároveň je nezbytné zlepšit finanční gramotnost drobných investorů a zavést tvrdší pravidla pro vykazování informací.

Nejde vždy o podvod

Přestože trh nese známky rizika, nejde vždy o úmyslné podvody. Ve většině případů podle experta nejde o podvod, ale o amatérismus. Firmy mají nereálné byznysplány, špatný finanční management nebo zkušenosti. Mnohdy přecení své síly a nezvládnou splácet.“

Náklady na financování dluhopisy mohou být pro emitenty extrémně vysoké. Včetně provizí se může náklad vyšplhat až na 20 procent ročně. A přesto slibují investorům návratnost do tří let.

Co je dluhopis
Korporátní dluhopis je cenný papír, se kterým firmy půjčují od investorů peníze. Investor nákupem dluhopisů získává právo, aby mu emitent dluhopisů splatil jistinu spolu s dohodnutými úroky. Investor tedy dobrovolně přijímá pozici věřitele, zatímco emitent dluhopisů se stává jeho dlužníkem. Pokud se dlužník dostane do finančních problémů, může dojít nejen k nevyplacení úroků, ale i k nesplacení investované částky. Dlužník tedy musí věřit, na rozdíl od akcie nemá žádná hlasovací práva.

„Firma vydávající dluhopisy by tu měla být nejméně pět let, deset let je ideální. A samozřejmě ekonomika. V síle běžného investora ale není zkoumat účetní závěrky tři roky zpátky a dělat si z toho výstup do excelu,“ poznamenal nedávno Termannův kolega a majitel zmíněného webu Dluhopisar.cz Martin Dočekal pro Seznam Zprávy.

„Pokud jste běžný klient se zamýšlenou investicí v řádu stovek tisíc korun, tak dluhopis pro vás vůbec není vhodný nástroj. K nezkušenému investorovi by se prašivý dluhopis vůbec neměl dostat. Na našem trhu je to minoritní věc, ale platí, že se lze dostat i k tomuto typu dluhopisů. Mnoho investorů je s nimi oslovováno,“ dodal Martin Dočekal.

„Zóna nikoho“

Podle Štěpána Laciny z Accredio patří mezi nekalé praktiky u dluhopisů třeba klasické letadlo a podvody à la Ponziho schéma, dále mlžení a zkreslování informací o majiteli a firmě, nafukování hodnoty majetku společnosti a tunelování majetku.

„Oblast dluhopisů byla zóna nikoho. Bez regulací, bez pravidel. A číhá v ní jedna finanční tragédie za druhou. Posuďte sami: V letech 2013 až 2023 skončili v insolvenci emitenti, kteří vydali dluhopisy v souhrnném objemu 19,24 miliardy Kč. Celkem 125 firem,“ píše Lacina na svém LinkedIn.

Příkladů jsou spousty. Skupina BICZ například získává do zástavy akcie prodělečného startupu Refork, ačkoliv tento projekt nevykazuje pozitivní hospodářské výsledky a emitované dluhopisy mohou být silně ohrožené. Dalším je krach společnosti GEEN Holding, provozující solární a vodní elektrárny. Firma nedokázala splácet své závazky a investoři zůstali bez vyplacení jistiny.

Problém je ale mnohem hlubší, popsané případy jsou jen špičkou ledovce. V retailových dluhopisech může být výrazně problémová i polovina z nich. Na trh jdou další. A legislativní úprava neexistuje.