NÁZOR. Fandím lidem, kteří z prachu a nicoty dokáží vybudovat něco, co je pěkné, funguje a druhé potěší. Tyhle příběhy se často točí kolem piva a dobrého jídla. Zkrátka, Češi milují hory piva, a to nezmění ani dotované programy na podporu pojídání hmyzu. Navíc, co se piva týče, už dávno neplatí, že se našinec spokojí s přístupem „hlavně, že to teče“. 

Jedním z nejlepších pivně-byznysových příběhů je ten z Humpolce, z rodinného pivovaru Bernard. V 90. letech ho začali z trosek kolektivně rozdupaných tradic znovu stavět Stanislav Bernard a sládek Josef Vávra.

V šílené dražbě, kdy se cena vyšplhala z devíti na více než 40 milionů korun, koupili zdevastovaný pivovar se zničenou pověstí. Peníze přitom ve chvíli, když přihazovali, ani neměli, jen příslib z ostravské banky. V dražbě na začátku devadesátek, jak vzpomínají pamětníci, proti Bernardovi a Vávrovi stál i kmotr Mrázek.

Humpolecké pivo tehdy už počítalo štamgasty na prstech jedné ruky a za celý rok pivovar vyprodukoval 26 tisíc hektolitrů zlatavé tekutiny. Dnes ročně dodá na trhy 300 – 400 tisíc hektolitrů dobrého piva. Přes šedesát procent jde do hospod. A přes 78 tisíc hektolitrů exportuje do 24 zemí světa.

Za necelých deset let firma půjčku splatila, přišly originální lahve, kterých je v oběhu přes čtyřicet milionů. Pivo je výtečné a originální je Bernard třeba i nealkoholickou Švestkou. Pivovar si pořídil mimo jiné i unikátní humnovou sladovnu v Rajhradě, kterou dnes okukují i Japonci.

Líbí se mi, že pivovar dělá náročné kuchařské soutěže pro mladé. Letos získal titul „mistra“ student Matěj Přikryl ze Střední odborné školy obchodu a služeb Olomouc.

Jak ti chutná pivo? Dej vědět online

Dnes si tedy humpolečtí mohou bez obav dovolit položit na stůl hospod, kde se točí jejich pivo, kartičky s QR kódem a otázkou „Jak vám chutná Bernard?“ a z několika tisíců restaurací dostávat přímo od hostů zpětnou vazbu. Je dobře, že z toho pivovar neudělal veřejný pranýř, jenž lze snadno zneužít. Hodnocení je neveřejné. Když ale není kritika ojedinělá, řeší se interně s hospodským.

Tomu říkám podnikání, investice. Odmakali to. A je to něco hmotného. Ne pozlacené papírky.

Polovinu pivovaru nyní vlastní zahraniční investor, ale nezasahuje do humpoleckého pivního konání. Návštěvnické centrum, to je kulinářská a také architektonická koncertní síň.

Výtečné pokrmy, speciální pec, vyhlídková věž kolem funkčního pivovarského komína. Nedávno dokončili nové chodníky. Anebo investují do automatizace v kontrole. Speciální zařízení sleduje každé zrníčko sladu, zda není chycené plísní.

Někdo u půllitru mudruje, že pan Bernard se moc míchal do politiky. Věc názoru. Upřímně: je mi to fuk. Dívám se na výsledky, na to, jak kdo dělá svou práci a jak to chutná druhým.

A přesně takové lidi, srdcaře, kteří umí dobře své řemeslo, propojuje také například krušnohorská akce Hory piva. Výstižný název. Národní. Češi milují hory a milují pivo. Hory piva.

Tip pro michelinské komisaře

„Slavnost Hory Piva je setkání lidí s krušnohorskými pivovary na svahu. Vévodí mu perninský viadukt. Hudebním doprovodem jsou méně známé, a o to zajímavější, kapely z okolí,“ říká organizátorka Hana Havlová.

Právě při svých pěších nebo cyklistických toulkách po horách vidím, kolik pracovitých a pokorných lidí tahle země má.

Například až michelinský komisař zabloudí do Krušných hor, dostane Maringotka Hřebečná dvě hvězdy. Skvělý chlap Vašek Zápotočný začínal jako učitel na oboru číšník, kuchař, řezník, uzenář. Sloužil také u horské služby v Perninku.

Covid mu zavřel penzion v Horní Blatné, ale Vašek se nedal a rozjel Maringotku. Sám si vaří zelňačku. Lepší lívance jsem nikde jinde nejedl. Sekanou a klobásy bere z Manětína, skvělý štrůdl mu peče kamarádka. V Maringotce mají vlastní pivo, desítku Krkavec.

Kromě dobrého jídla Vašek ví, jak je důležité, aby se lidi na horách potkávali a žilo to. Loni měl v Maringotce výstavu fotek Krušných hor. Letos zase pořádá výstavu norských fotografií a prezentaci básnické sbírky Ivana Smíška.

„Pro ty, kteří zrovna nemusí naleštěný káry, předražený buřty a pózování na červeném koberci filmového festivalu, máme alternativu. Pořádný rock, akce se koná na přelomu června a července,“ usmívá se Vašek.

Místo a komunita

Pivo, dobré jídlo, patriotismus a živnosti v sobě nesou ještě jeden aspekt. Místo a komunitu. Já dám vydělat tobě, ty mně. Přirozeně. Bez dotací, bez pokryteckých hesel o míru a soudružnosti. Tohle dělá zemi a dané místo krásné, hodnotné. Tam kde to žije, je hospoda, kostel, buřtstánky, sokolovna nebo pivovar, masné krámy nebo také cukrárna. A to určuje i cenu nemovitostí. Investuju tam, kde to žije. Mimochodem, víte, co bylo první obnovenou provozovnou v pražském Karlíně při velké vodě před jednadvaceti lety? Cukrárna.

Alpská mentalita

Na rakouských a švýcarských Alpách se mi líbí pořádek. A to, jak si lidi v horách navzájem pomáhají a podporují se. Rakušani a Švýcaři aktivně preferují svoje hory a venkov. Ve většině evropských zemí se venkov vylidňuje, stárne a chudne, to ale není problém alpských zemí.

Rakušani rádi na venkov a do hor jezdí a vozí tam peníze.

Rozvoj přiměřeného turismu, kdy lidé mají k okolí respekt, je jedna z možností, jak zabránit ekonomické zkáze venkova a hor. Rakušani vsadili na agroturistiku. My můžeme zase vsadit na dobré jídlo a pití a na zajímavé akce, které nejen přilákají místní, ale jsou hlavně důležité pro lidi, kteří na horách žijí.

Autor je český investor