Historik přijal výzvu: Peroutkův hrdina Hitler aneb ošidné soudy nad dějinami
Nedávno se pokrevní příbuzná Ferdinanda Peroutky vyjádřila ve smyslu, že hodnocení Peroutky by mělo náležet historikům. Cítím, že tuto hozenou rukavici bych tu měl zvednout. Činit tak ale budu s ostychem, neboť se domnívám, že historik by měl být spíš vypravěčem než sudím… Píše v textu pro HlídacíPes.org historik František Štambera.
Stále nevycházím z údivu, jak dlouho žije kauza s údajnými Peroutkovými výroky na adresu Adolfa Hitlera. Celá kauza je neustále živena a oživována oběma stranami a zřejmě nebude pohřbena minimálně do příštích prezidentských voleb.
Peroutka, muž Hradu
Ferdinand Peroutka je jednou z těch osobností, kterou se kde kdo zaklíná a na niž jsou navěšovány přívlastky a slova, aniž by se řešil časoprostor a myšlenkový svět dané doby.
Zejména v období válečném je obtížné se hodnocení dopouštět. Peroutka – je to zjevné z jeho textů – zažil během mnichovské krize a Benešově následném útěku do emigrace otřes a hledal tak trochu sám sebe.
Předtím jasně sympatizoval s Hradem. Jeho publicistická činnost konvenovala s filosofií, vizemi a politikou Masaryka, Beneše a lidí, jimiž se obklopovali. Systém, o který ČSR opřela svou obranou a zahraniční politiku, ale selhal v dobách mnichovské krize. A v očích mnohých selhala i tato hradní nomenklatura s Benešem včele.
Plísněn byl i Peroutka, neboť byl ve svých publicistických aktivitách jejím advokátem. Ztratil půdu pod nohama a hledal způsob, kterak se vyrovnat s nastalou změnou poměrů.
Peroutka byl leckým, nikoliv však vizionářem, jenž by dokázal bezchybně předvídat běh událostí. Bylo snadné vynášet soudy nad jeho články a sčítat jeho omyly.
Hitler v galerii hrdinů
Kdo v jeho realitě mohl tušit, kam doba dokráčí a kam se svět bude ubírat? Pak tu jsou faktory, jejichž váhu ani za všemožných badatelských metod nemůžeme dostatečně přesně určitě. Všechno by to bylo o psychologizaci dějin a k tomu by měla odvahu jen hrstka historiků.
I pro uši těch nepatrně poučených, mezi které se troufám počítat, je bolestivé slyšet, jak jsou ohýbána a dezinterpretovány dávné výroky osob. Kterak jsou bezostyšně odřezávána od původního kontextu a drze vsazována do reality jiné. Do reality, která je vzdálené často nejen časově. Ve svém oboru zajisté nejsem sám, koho zaráží, s jakou samozřejmostí tak činí politici.
Peroutka nejspíš nenapsal „Hitler je gentleman“, ale zcela jistě o Hitlerovi napsal: „Němci nemají nikoho, koho by ve své Walhalle, ve své galerii národních hrdinů postavili výše.“ Toto byste si mohli přečíst hned v úvodním odstavci Peroutkova článku v týdeník Přítomnost ze 26. 4. 1939, tedy v týdnu, kdy Hitler oslavil padesátiny. Cítíte v těchto slovech angažovanost, aktivismus a obdiv?
Věta stojící takto osamoceně by se tak leckomu mohla pozdávat. Zcela jistě je v ní ocenění kancléřových kvalit. Ovšem ocenění z pohledu tehdejších Němců a jejich tehdejšího vnímání vlastních dějin, nikoliv však z pohledu dějin lidstva a dějin světových.
Součást poraženého establishmentu
My žijeme v době, kdy i německý národ vnímá Adolfa Hitlera jako arciďábla, kterého je neslušné vzpomínat a chválit. Číst na jeho adresu pozitivní slova od jedné z nejvýraznějších tváří prvorepublikového veřejného života a novinařiny by mohlo být o to otřesnější.
Teď ale přidejme onen nutný kontext. Je závěr dubna 1939 – tedy méně než měsíc a půl po pohlcení zbytku republiky Německem a půl roku po Mnichovské dohodě. Už v tom mezidobí mezi mnichovskou dohodou a15. březnem 1939 bylo zjevné, že Češi s Němci musí najít nějaký modus vivendi, který jim umožní vedle sebe existovat.
Republika zbavená vojenské i diplomatické obrany a obklíčená ze všech stran nepříteli se v nastalé atmosféře měnila. Řečeno dobovým slangem: republika se měla „odbenešit“. Veřejné a agresivní projevy frustrace vůči minulému establishmentu byly čím dál četnější a časem také stále více oficiálnější. A Peroutka byl s tím selhavším a poraženým establishmentem spojen po celou svou dosavadní kariéru.
Existence jeho samotného jako osoby i jeho týdeníku nebyla za takových poměrů právě příjemná a bezstarostná. Ve svých prvních pomnichovských textech tedy hájí sebe a mluví o tom, že vlastně stále zůstává věrný tomu, co dělal za první republiky. Že byl spíše komentátorem dějů, než aby byl jejich advokátem.
Časopis Přítomnost totiž reagoval na přítomnost a činil tak i za nových poměrů. Nestal se stranickým plátkem, neagitoval. Jen hodnotil a komentoval, ale i tím se vyhranil a spousta čtenářů tomu tak rozuměla. Indiferentní nemohl zůstat ani v této době. Noví mocní si uvědomovali i prestiž Peroutkova týdeníku a přáli si ho přimět k nějakému aktivismu ve svůj prospěch.
Peroutka si však nechával dosti záležet, aby se nezpronevěřil sám sobě a přitom neohrožoval budoucnost týdeníku tím, že by popuzoval jak své čtenáře, tak i představitele nového režimu. I ten článek o Hitlerovi je pak ve výsledku poněkud zvláštní. O čemž se také můžete sami přesvědčit zde, v odkazu na historické vydání Přítomnosti.
Žalován a žalářován
Po přičtení zásluh Hitlera o německý národ, je tu ovšem i opatrné upozornění, že adaptování nacistických idejí a vnějších formálních projevů tohoto režimu Čechy by bylo neakceptovatelné pro Němce, neboť jde údajně pouze o jejich vlastní konstrukt odpovídající jejich nátuře, a nepatřičné pro Čechy, jelikož by tím vcházeli do prostoru, který jim není ani podle Mein Kampfu určen.
Celkově jde tedy o dost zvláštní článek, který ten, kdo jej tak bude chtít vidět, může číst jako projev kolaborantství. Stejně jako v něm jiný může spatřovat odbojné gesto.
A ještě pár vět, které celému příběhu kolem tohoto článku, jak věřím, dodají pointu. Ona totiž ta prapodivná rozporuplnost článku poznamenala osud jeho autora. Za tento text byl Peroutka žalován a žalářován – a to dokonce dvěma režimy.
Přitížil mu totiž jak u nacistů (pro které byl málo proněmecký), tak později po válce před československým národním soudem, kdy se zase některým arbitrům národního svědomí zdál proněmecký až příliš.
Tyto soudy ovšem probíhaly v dobách poznamenaných válkou, v emocích, jež vyvolala. Od těchto časů ale uteklo mnoho zim a změnilo se tolik věcí, které umožňují udržet si odstup. Přesto jsou pořád vytrhována a deformována slova vyřčená v jiné době, za jiného kontextu, pod jinými tlaky a emocemi.
Vynášet soudy nad historickými osobnostmi a jejich citáty – zvláště z tak pohnutých dob – je mi proto dosti protivné a podivuji se těm, kterým to proti srsti není. Ať už se hlásí ke kterémukoliv táboru.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Když Krkonoše připomínaly polomrtvou ještěrku bez ocásku a přežily svou smrt
„Underground pro mě znamená žít mimo struktury,“ říká fotograf Jan Ságl
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
25 komentářů
Mé identické srovnání doby 30.let minulého století v době nástupu fašismu v Německu, který se zjevně prolínal vedle Rakouska nejvíce i do naší země, s dobou nynějšího postupného začleňování agresivního náboženství islámu do Evropského společenství od 70.let a zejména v posledních letech migrační a imigrační vlnou, hodně koresponduje identičností i tohoto případu. V dnešní právem označované, rozdělené společnosti se řada osobností, politiků, novinářů i řadových občanů veřejně vyjadřuje k aktuálním problémům migrace, náboženství, výkladům práva diskriminace, svobody slova, vlády a postojům Bruselu, ale i válečnému nebezpečí a ozbrojování. Nikdo dnes nemůže vědět, kam se tento stav posune a jak skončí?
Až teprve pak se ukáže čí slova, články, mentorování, činy nebo dokonce závažná rozhodnutí byla ta správná a na čí stranu se historie postaví. Teprve pak zase se objeví noví Zemanové a Peroutkové, teprve pak se někteří budou dožadovat své spravedlnosti, a naopak někteří se raději stáhnou a minimálně budou litovat svých „článků“ a doufat, že se nikde neobjeví, byť to v tehdejší společnosti a ve svém životě byli vážení i slušní lidé.
A pak se zase objeví další závažné společenské problémy a…
S Vámi nelze než souhlasit.
Ono to má skutečně zcela jiný rozměr, mít názor na události někdy před 50, 70 lety. Tady bych očekával právě že zcela rozdílné nazory, které lze svobodně publikovat a diskutovat o nich.
Ale žalovat kvůli takovému názoru někoho, ať už tedy pro takzvanou pdoporu hnutí „směřujícího k potlačování svobod“, a nebo pro urážku něčího pradědečka, kde to proboha žijeme??
Podobné tlachání je zcela zbytečné.Hrozba kriminálu znemožňuje seriozní diskusi podloženou fakty o letech 1938-45 i o panu Hitlerovi.Konec konců i o politickém psychopatovi-revolucionáři Masarykovi.A od vzniku ČSR se to s tímto národem táhne.Lži,propaganda zamlčování,strach vůbec něco podobného si dovolit diskutovat,proto renomovaní a nestranní historici zcela mlčí.
Chybí ti tam chemtrails a alespoň špetka illuminátů. Nezapomeň dokořenit Sorosem.
*Kalouskem a Clintonovou.
Prave historik,a ,,pozastavuje,, se nad citenim lidi ktre ctou ten clanek a posuzuji dle sveho citeni.
Podlizat, protoze je takova doba pro zunalistu,ktery svym slovem muze ovlivnovat masy,povatuji za dost podle,sproste …ani nemam slov. Nezajima ho,ze to budou cist masy,ale hlavne ze mam svoji peridiku. A pak pry patriot
Doporučuji vám přečíst ještě jednou článek & jednotlivé Přítomnosti. Na všechny vaše subjektivní hodnocení tam naleznete odpovědi. Pokud jste pouhá vrhačka kamenů, tak hodně štěstí.
asi jste nějak přehlédl co stojí v druhém odstavci toho článku. Kdyby šlo jenom o „cítění“ lidu, tak to by dejme tomu vědec vůbec nemusel brát v úvahu, a napsat zcela objektivně, nezávisle na názorech jiných svou vědeckou stať. Mimochodem,technická poznámka – vzhledem k tomu že píši „nezávisle na názorech jiných tak by se taky mohlo stát, že by jeho vědecké závěry byly v rozporu s názory Zemanových oponentů, čil by jste o „podlézavosti“ řval stejně.
Ale právě proto že jak je i psáno „kauza je neustále živena a oživována oběma stranami (skoro dva roky), a navíc maximalozovala až do žaloby prezidenta. Tak je naopak velice správné že vědec bere v úvahu cítění (a názory) lidí a je ochoten a schopen s nimi ve svém článku polemizovat a hledat společně (v tomto případě) historickou pravdu. Protože doufal jsem, že doba kdy bylo „vsjo jásno“ pominula s bolševiky – a principem demokracie má být názorová plurarita a všestranná schopnost (a nutnost) pozitivní diskuze vedoucí ke společnému řešení .
Jestli toho tato společnost (ani její elity) schopny nejsou, tak potom Zeman je její nejmenší problém – tem kdo příjde po něm může být ještě horší (nebo to bude mít ještě horší)..
Soudkyně z lidu v pohodlí křesla u PC? Stačilo by 5 minut zkušenosti z nedobrovolné návštěvy na gestapu, KGB nebo v Domečku StB v padesátých letech a mluvila byste jinak. Ne jen s odstupem mnoha desetiletí, to je každý hrdina, ale tam na místě. Rychle byste zapomněla na fantazírování o podlosti a sprostotě a hrdinných novinářích. Když v té době Peroutka psal co napsal tak, jak to napsal, musel k tomu sebrat hodně odvahy. Měl veliké štěstí, že za ten článek kriminál přečkal a neskončil v Kobylisích. Vraťte se k TV pohádkám a romantickým filmům.
Pane F Šrambero četl jsem Vaše pojednání k F Peroutkoví ve vaše članků to není přečtěte si přední stranu čísla XV ze dne 18 nebo 28 /je to rozmazané/ 10.1938. Je tam foto prezidenta TGM a pod je onen članek. Z pozdravem Bedřich
Z pozdravem? Ostatně více lidí vidělo ten trapný podvrh – ale jen pár volů, kteří ani neumějí česky, na to skočilo.
Aleši Bedřichoviči, opravte si prosím češtinu, nechť víme, co jste chtěl vlastně vyjádřit.
Tak Peroutka v tom svém článku, kromě obdivu k tomu, kam Německo dorazilo za šest předchozích let Hitlerovy vlády, v podstatě jako by vyjadřuje smíření s ideou podřízenosti českého národa vůči německému – a tahle idea nebyla nic tak zvláštního, zvlášť, když se zmiňuje i o „knížatech ve středověku“. Vždyť Protektorát v l. 1939-45 byl v podstatě vnímán jako dědictví podřízení Čech vůči Německu, započatým už za knížete Václava v 10.století – a samozřejmě, víme, že ty těsné vazby českých zemí k tzv. Svaté říši římské, tj. Německu, přetrvávaly i po dlouhá následující staletí (nakonec, Karel IV. byl „IV.“ jako římský, tzn. fakticky německý král a císař – kdybychom ho chtěli titulovat jako ryze českého krále, museli bychom mu říkat Karel I.). – – – Ale k tomu, když se v článku píše, že dnes „i německý národ vnímá Adolfa Hitlera jako arciďábla, kterého je neslušné vzpomínat a chválit“, a staví se to do kontrastu s tím, co o něm napsal Peroutka v r. 1939 – no tak samozřejmě, už z dalších slov asi vyplývá, že je nutné, úplně logicky (!), vidět, co vše následovalo až potom, do r. 1945. To se přece v dubnu 1939 nedalo očekávat, aspoň ne tak jasně. – – – A pokud jde o to „vzpomínání na Hitlera“… Tak jistě, dodnes mu v Německu nikdo pomníky nestaví atd. Pro Německo samotné je asi rozhodující přinejmenším už syndrom porážky r. 1945 – a jinak, stačí zmínit aktivity židovských organizací nebo izraelského státu proti nějakému připomínání Hitlerova odkazu různě ve světě (pochopitelně, důsledek holocaustu). Jinak ale samotné připomínání… Kdesi jsem zaslechl, že o žádné osobnosti nevyšlo tolik knih, jako o francouzském císaři Napoleonu I. (1815 poražen u Waterloo, 1821 zemřel ve vyhnanství na ostrově sv. Helena). Jsem ale přesvědčen, že Hitler ho už překonal – a to i když ten Napoleon má cca 130 let náskok. O Hitlerovi totiž vyšlo mnoho publikací, i ve formě beletrie, které, zakládající si už na té jeho démonizaci, se i zabývají všelijakými blbostmi (včetně třeba otázky, jestli náhodou nebyl homosexuál, jestli se dlouho po druhé svět. válce neukrýval v Jižní Americe, atd. atd)… Je jistě třeba rozlišovat, co z toho je výplodem nějakých (pseudo)intelektuálních či jiných módních trendů – a co seriózní historiografie. To je obrovský rozdíl.
Otázka k historické diskuzi je zda Peroutka musel při „vyjadření smíření s ideou podřízenosti českého národa vůči německému“ vycházet z historických souvislostí ve středověku – až k svatém Vácavu či Svaté říši římské. Nebo zda mu k úvaze „mohl“ stačit aktuální geopolitický stav v říjnu 1938. Protože – právě proto že nemohl a nikdo znat budoucnost /ani válku, ani porážku Německa spojenci a soud nad nacismem). Mohl Peroutka (i jiní) předpokládat, že připojení Sudet k Německu bude trvalé, stejně jako trvalé bude následné a již nevyhnutelné připojení zbytku naší republiky.
Bezpochyby vycházel Peroutka v prezentovaném článku vůbec nejprimárněji z tehdejší aktuální situace – přičemž možná z pohledu některých by pro něj ještě jaksi tristněji mohlo vyznít, že ten článek vyšel v týdeníku Přítomnost už v dubnu 1939; tzn. že byl vytištěn (a nejpravděpodobněji i napsán) již v době nejen po záboru Sudet, a v podmínkách druhé Česko-Slovenské republiky, ale přímo již po německé okupaci Prahy, již v období Protektorátu Böhmen und Mähren. Přitom lze dodat, mimochodem, že německá okupace českomoravského vnitrozemí v březnu 1939 znamenala dost výrazný obrat v celoevropské politice – neboť V. Británie s Francií poté přehodnotily svůj postoj vůči Německu, které zde, na rozdíl od anšlusu Rakouska nebo i anexe českomoravského pohraničí v r. 1938, již postrádalo argumentu, že mu jde jen o sjednocení etnicky německých oblastí. Ukázalo se, že německé expanzivní záměry jsou širší a nakonec, víme, k čemu to vedlo dále a kulminovalo o několik měsíců později, v září 1939 (německý útok na Polsko, britsko-francouzská reakce a druhá světová válka). – – – Ale ty historické souvislosti jisté české podřízenosti vůči Německu (a objektivně nemusíme hovořit jen vyloženě o „podřízenosti“, ale celkově prostě o vazbách – viz ten Karel IV., kterého jsem připomněl) mohl Peroutka jaksi podsunout, když píše, cituji doslova: „…německý Vůdce stanul na onom významném rozcestí, kdy snad z vůdce národa stává se vůdce národů; zbavil západní mocnosti spojenců a vasalů v této části světa; ministři menších států putují do Německa týmiž cestami a přibližně ve stejných hodnostech, jako to činila jejich knížata ve středověku…“ Ostatně, jinou oporu v minulosti, mladší, Peroutka hledá, když se snaží zdůraznit českou „malost“ vůči Německu: „…Klasikové české politické taktiky od dob obrozenských až po dobu nejmodernější vždy naopak musili brát ohled na malou naši početnost. Už Palacký řekl, že kdyby nás bylo osmdesát milionů…“
Dobrý den
Vyjadřuji se pouze k textu pana Františka Štambery:
Děkuji Vám za důstojný, věcný a uctivý, možná až ostýchavý, přístup ke konkrétnímu článku, a tím i k osobnosti pana Ferdinanda Peroutky. Ten, kdo nepochopil, co se nám pan Peroutka snažil po celý život poctivě sdělovat, tak asi neumí číst. V lepším případě!
S úctou Jan Bílek
Gratuluji poměrně správné popsáno. Ono je vůbec velice těžké popsat -a zpřístupnit psychologickytehdejší tehdejší situaci Druhé republiky. V to že by mohla trvale pokračovat, a že jí Hitler nechá po převzetí Sudet svobodu nevěřil nikdo, všichni věděli že jí za pár měsíců zabere a zavede zde podobné represe proti odpůrcům nacismu jako v Německu. Tudíž na nějaké hrdinství – natož ve formě tištěného slova v médiích (které se dalo zpětně doložit) už spousta lidí rezignovala (pokud se nechystali k emigraci). Toto tedy k práci i pana Peroutky. I když – jak jsem se někde dočetl že vlastně nebyl zatčen a držen v lágru „za to co napsal nebo udělal proti Hitlrovi“, ale vysloveně preventivně jako rukojmí z řad předem vybraných českých elit, bez ohledu na to co tehdy napsal.
Ale obecně – stále musíme brát v úvahu to podstatné, což se snaží dnešní Zemamovi odpůrci (i dnešní elity bez zodpovědnosti) překřičet. Totiž že Zeman nekritizoval a nehodnotil ve svém projevu Peroutku ,ale mluvil o selhání celých celoevropských elit. O panu Peroutkovi se zmínil pouze v kontextu s uvedeným článkem značně výmluvného názvu (který navíc, jak dnes víme, vůbec neexistuje). Přičemž takových obdivných článků by se po Evropě našlo spoustu, Hitler byl skutečně tehdy (před válkou) za svou „silnou ruku“ a schopností vypořádat se s „extrémistickou chátrou“ po Evropě i celém světě značně obdivován a ostatně, fašismus byl rovněž rozšířen po řadě států Evropy..
Kdo řekne „A“, měl by říci i „B“. Poválečná Současnost (přejmenovaná z Přítomnosti) je mnohem odpornější trvalou ideologickou žumpou stranící komunistům, než jeden článek o Hitlerovi. Sice se v Současnosti najdou i neutrální články, ale téměř každý Peroutkův příspěvek je prokomunistický.
Krásný článek. Ať už s ním souhlasím nebo ne (souhlasím), názor a ground sdělení spočívá v něčem jiném. V dnešní době migračních vln, velkého úpadku morálky na politické scéně, historických dezinterpretací, a mnoha jedinců, kteří komentují veřejné dění, ač k tomu evidentně nemají patřičný rozhled… Dle mého názoru je čas na změnu i z hlediska historiků. Historici se často vymezují vůči jakémukoliv hodnocení historie (alesp. veřejn :).
A opravdu by neměli hodnotit, když vidí, jak je pravda/ tolerance/ slušnost/ morálka/ vzdělanost podupávána a pozměňována…? Nejsem historik, ale považuji historii za velmi důležitou.
Právě i z toho důvodů, že v historii lidstvo napáchalo spoustu chyb. A jak říká známý výrok: „Kdo se nepoučil z historie je odsouzen si ji zopakovat.“
Právě proto by historici měli neustále upozorňovat, hodnotit a komparovat zvlášť v dnešních dobách, a osobně to vnímám jako zčásti jejich morální závazek – kam to vedlo v Řecku a Římě, když začali být přecivilizovaní..?
Měla by se vyvolat intelektuální diskuze o tom, kde je ta míra pomoc vs přecivilizovanost, a proč je/ anebo není tato situace, která nastává srovnatelná s dnešní migrační vlnou. Je anebo není? Připouští si intelektuální vrstva i bezpečnostní rizika? Existuje jediná pravda – vyjadřovat uprchlíkům JASNÉ ANO NEBO NE..? Anebo jsme už všichni zapomněli, že pravda nebývá téměř nikdy černobílá snad jen z hlediska věcí morálky/ ať už vnější či společensky uznávané…? A nesledujete všichni, jak se společenské i vnitřní morálce snižuje úroveň…? Připouští si vůbec intelektuální vrstva lidí, jak moc si sami tou „korektností“ a naším vnímáním demokracie svazujeme ruce? Musíme mít konzistentní názor? Držet úroveň ano… Ale nechat si svazovat ruce – ne…
Vzdělaní/ a nemíním nutně ty s vysokou školou, ač to bývá mnohdy znak určitého rozhledu, přestože znám i mnoho „nevzdělaných“ vysokoškoláků… by neměli mlčet. Už jen proto, že hlupáci tak moc řvou…
Osobně si pane Štambero velmi cením Vaší snahy a Vašeho pokusu o jakési usměrnění a věřím, že spoustu Vašich kolegů by se mělo zachovat rovněž tímto způsobem. Kdo jiný než vy (ve smyslu Vás a všech vašich kolegů) má zabraňovat tomu, aby byla historie zneužívána a kdo jiný by ji měl interpretovat….?
Prosím, proveďte tuto diskuzi s Vašimi kolegy, pokud na to máte dostatek sil a chuti, kteří nevnímají svět pouze černobíle. Vidíte sám s jakým ostychem jste to činil. Podle mě k ostychu není prostor. Jelikož se k tématu vyjadřují všichni – jen ne ti, kteří by k tomu skutečně měli co říci…
Kdybych směl navázat na Vaší otázku „.. Připouští si intelektuální vrstva i bezpečnostní rizika? Existuje jediná pravda – vyjadřovat uprchlíkům JASNÉ ANO NEBO NE..“ Totiž (ale nejen tento) problém s migrací ukazuje další selhání současných elit – totiž jejich zcela bezbřehý idealismus. Ony prostě považují (zcela mylně) současnou demokracitickou společnost Západu a hlavně tedy EU) za naprosto dokonalou, včetně všech jejich institucí s pevnou garancí práv a svobod všech. No-kdyby to byla pravda, dal by se poměrně snadno vyřešit i problém s uprchlíky. Jen tak namátkou
-poměrně rychle by se odseparovali ti uprchlící kteří mají nárok na politický azyl a všichni ostatní byli rychle posláni zpět
– byly by poměrně rychle řešeny trestné činy (nejen) uprchlíků a (všichni) nebezpeční pachatelé by skončili nadlouho ve vězení
– policie by zajištovala a garantovala bezpečnost na veřejnosti
– nestranné soudy by projednou vyřešily otázku „svobody projevu náboženství“ – tady na co ještě mají (při sporu s ostaními) nárok a na co už ne..
– západní bohaté státy by skutečně měly dostatek peněz na sociální politiku pro své lidi i migraci – kdyby všichni (ale všichni) platili daně – tedy včetně velkých korporací.
Ale prakticky nic z toho v současné evropské deomkracii dokonale nefunguje. A právě elity by si toho měly být vědomé a měly by jako první křičet „tak jestli chceme pomoci uprchlíkům, jestli je sem chceme, tyto problémy se musí vyřešit napřed – a neustále se ptát a křičet, pane premiére, páni ministři, páni poslanici co s tím uděláte, kdy bude patřičný zákon, kdy se narovná náš právní řád, atd.. Ale vzhledem k tomu že se neptají, a utápějí svou legitimní autoritu ve vyprovokovaných mediálních sporech o hlouposti“..právě že bohužel stále z hlediska jejich idealistického pohledu na dokonalost demokracie, kterou si snad chtějí vysoudit nebo vydemonstrovat…
Váš komentář by mohl vést k nekonečně dlouhému rozboru, úvaze, diskusi… A jak lze rozumět pojmu „přecivilizovanost“? – něco ve smyslu materiálně-technickém či spíše v jistém ohledu morálně-etickém, až naivní humanismus, filantropie? Ve druhém případě by byla srozumitelná filosofie, že „raději poskytnout pomoc i nepotřebným než ji odmítnout eventuálně potřebným“. Jenže, asi je již zcela objektivně známo, že současná migrační krize je velice komplikovaný problém a že sázka na nějaký všeobjímající naivní humanismus a filantropii zde prostě nemůže obstát – a na druhou stranu, zdá se, že i ti v Evropě, kteří v té migraci spatřují pozitivum, nejsou motivováni ryze filantropickými důvody. To by ovšem bylo na rozvádění teorií, a možná i nikoliv správně interpretovanému, které by zde zabralo mnoho prostoru, stejně jako rozvádění mnoha okolností stávající migrační krize, které mají (či mohou mít) hlubší pozadí než jen vývoj v řadě zemí Blízkého a Středního východu či Afriky v posledních letech. – – – Rozhodně to není otázka striktně pro historika – protože ten analyzuje a hodnotí věci minulé, s nadhledem a určitým časovým odstupem (což však samozřejmě právě u současné migrační krize naprosto chybí). Tak jistě, pokud jde o pád říše římské, resp. západořímské v 5.století, tak jasné paralely se současnou situací se zde nabízí. Jenže na druhou stranu, je těžké srovnávat celkovou realitu světa na přelomu starověku a středověku, a postmoderního globalizovaného světa 21.století. Kdo by plnil roli západořímské říše? EU? To srovnání má hodně nedostatků – a aspoň se zdá, že konkrétně tu by spíše než masy muslimsko-afrických migrantů mohla rozbít, pod vlivem této situace, reakce ze strany evropských národů. A není tu vlastně už i EU, s tendencemi superstátu zastiňujícího suverenitu jednotlivých států, jedním ze základních problémů? Je pravda, že celý ten problém spjatý s migrační krizí nemusí skýtat mnoho optimismu pro vývoj, když ne u nás, tak v řadě jiných zemích EU, už v blízké budoucnosti. Jestli jednou z příčin rozpadu západořímské říše v 5.století bylo tzv. stěhování národů doprovázené v podstatě dominovým efektem, tak ano, cosi svým způsobem podobného se může nabízet, nebo se už nabízí, i tady.
Tzv. spor o Peroutku je ve skutečnosti z velké části sporem o Zemana. To Zeman vložil Peroutkovi do úst věty, které nenapsal, a za tento svůj prohřešek proti historické pravdě se nebyl schopen omluvit. A soudní verdikt navíc interpretoval jednoznačně ve svůj prospěch – čili opět se dopustil podvodu. Veřejnost tedy ví, že je možno beztrestně lhát a podvádět, pokud člověk dosáhl privilegovaného společenského postavení. Pan Peroutka vysoce morálně převyšuje každého svého kritika. Už proto, že za své údajné chyby zaplatil vysokou cenu – byl vězněn a musel emigrovat. Pan Peroutka je vynikajícím svědkem své doby – a jako takový si zaslouží úctu.
Znovu na to upozorňuji. jestliže už tedy připuštíte, že jde o „spor o Zemana“, tak prosím od sebe oddělujte dva fakty.
Fakt A – Zeman neměl v té větě o Peroutkově článku. pravdu. Fakt B – Zeman se za to neomluvil.
Fakt A už byl vyřešen před víc jak rokem. Ten článek meexistuje, Peroutka je očištěn, není o čem se více hádat, ani více vést spory, Finito, tečka, tečka, tečka…
Ale jestli chcete řešit problém že Zeman se neomluvil, a ještě překvapen píšete „. Veřejnost tedy ví, že je možno beztrestně lhát a podvádět, pokud člověk dosáhl privilegovaného společenského postavení“.. Tak existují jen dvě možnosti-buď jste idealista který vůbec nevnímá realitu kolem sebe – a nebo Vám jde jen o to kopnout si do Zemana.
Protože, kdyby si každý z nás udělal (jen z hlavy ) seznam politiků, kteří (už z doby po sametu) lidem lhali a podváděli je byl by ten seznam sakra sakra dlouhý – a prakticky nikdo z nich se za ty lži nikdy neomluvil.
Každý kdo se nebojí říct svůj názor zaslouží úctu i náš pan prezident Zeman .Pana Peroutku nechte odpočívat a vraťme se k dnešní Přítomnosti