Doslova na barikádách strávili vánoční svátky pracovníci továren v italském Pratu, kde se vyrábí velká část módy Made in Italy. Protestují proti vykořisťování v dodavatelském řetězci rychlé módy, ale i luxusních značek. Současnou vlnu protestů odstartoval zářijový případ fyzického napadení protestujících pracovníků majiteli jedné z tamních firem, po němž jeden z dělníků skončil v nemocnici. Situací v Pratu se konečně začaly také vážně zabývat italské úřady. Na začátku prosince proběhla razie u 13 velkých módních značek. Ty teď musí doložit, že v jejich výrobních řetězcích nedochází k pracovnímu vykořisťování.

Prato je druhé největší město Toskánska, leží asi dvacet kilometrů severně od Florencie. Město, kterému se přezdívá italský Manchester, je již historicky jedním z hlavních center výroby italské módy.

Na přelomu tisíciletí začaly začaly tamní továrny ve velkém skupovat Číňané a Prato se stalo domovem třetí největší čínské komunity v Evropě. Oficiálně jich zde žije kolem 30 tisíc, neoficiálně (i podle odhadu úřadů) až o 20 tisíc více, což je až čtvrtina obyvatel města. 

Číňané vlastní v Pratu nyní více než 3500 továren na výrobu oblečení, mezi něž patří veškeré subdodavatelské služby textilního průmyslu jako barvení, šití, žehlení atd. Nakupují u nich jak italské značky jako Gucci či Dolce a Gabana, tak menší i větší prodejci z celé Evropy.

Podle místních médií úředníci z Prata v minulosti ve většině ignorovali situaci, kdy 90 procent čínských továren různými způsoby porušovalo zákon: vyhýbalo se placení daní, pašovalo látky z Číny, porušovalo předpisy o ochraně zdraví a bezpečnosti a najímalo nelegální imigranty na práci bez platných smluv.

Podle odhadů policie z roku 2023, které sdělila listu The Diplomat, je v Pratu přibližně 50 tisíc nelegálních pracovníků.

Ještě na přelomu tisíciletí zaměstnávaly továrny v Pratu převážně Číňany. „Jejich migrace za prací do Itálie ale v podstatě skončila již před zhruba deseti lety a noví dělníci už nepřichází,“ řekl v létě HlídacíPes.org bývalý čínský radní města Prato Marco Wong.

Současní majitelé čínských továren v Pratu proto nyní zaměstnávají na dělnických pozicích migranty z jiných zemí.

„V současné době je hierarchie v čínských továrnách následující: na manažerských pozicích jsou typicky Číňané, na technických a administrativních Italové, pracovníci obsluhující stroje ve výrobě jsou opět Číňané a nejnižší dělnické profese zastávají Pákistánci, Bangladešané a další,“ popsal Wong.

Napadený dělník skončil v nemocnici

A právě tito noví dělníci již vykořisťovatelské podmínky nechtějí akceptovat. V posledních letech začali vstupovat do odborů a organizovat viditelné protesty, díky čemuž pronikají informace více i na veřejnost.

V čele protestů stojí místní odborová organizace Sudd Cobas, aktivní od roku 2018, která vznikla po odštěpení od toskánské pobočky SI Cobas. Nyní má přes tisíc členů, z nichž mnozí jsou migranti nebo děti migrantů.

Jeden z největších skandálů dokládajících alarmující situaci v místních továrnách se odehrál již v prosinci 2013. Tehdy bylo ve skladu firmy Teresa Moda zaživa upáleno sedm čínských dělníků, kteří šili oblečení a trička v nelidských podmínkách po dobu 14 až 16 hodin denně a v továrně i žili ve výklencích ze sádrokartonu.

Skandální podmínky dělníků, které jsou popisovány jako novodobé otroctví, ale v řadě továren v Pratu přetrvávají i dvanáct let poté. Dokazují to svědectví tamních dělníků, která čas od času přináší místní média.

A upozornil na to také další skandál, který se odehrál 16. září. Během pokojné stávky před továrnou pracovníky fyzicky napadl majitel společnosti Alba Srl s dalšími osobami, zničili stan protestujících a jeden z dělníků skončil po napadení v nemocnici.

V této továrně předtím pracovalo 18 dělníků – Bangladéšanů, Pákistánců a Afghánců – 12 hodin denně, každý den, se smlouvami na čtyři hodiny nebo více. Dělníci popsali, že když potřebovali na toaletu, byli nuceni dohnat ztracený čas na konci dne tím, že zůstali o 20 minut déle (samozřejmě neplaceni).

Odbory Sudd Cobas popsaly, že poté, co se na ně pracovníci obrátili, přestali dostávat mzdu. Manažeři měli otevřít novou firmu v budově vzdálené jen několik set metrů od původní, kam začali přesouvat stroje z původní továrny.

Pro tuto novou firmu byli rekrutováni mladí muži bengálského původu z Neapole. Byli přivezeni do Prata, nuceni bydlet v bytech pronajatých vedoucím závodu, byly jim odebrány SIM karty a každý den měli být doprovázeni z práce, aby se jim zabránilo v setkání a hovoru s osmnácti původními odborově organizovanými pracovníky.

Původní továrnu majitelé po incidentu v září zavřeli a osmnáct pracovníků se ocitlo bez práce. Státní zastupitelství v Pratu zahájilo vyšetřování útoku na pracovníky jako násilí a ublížení na zdraví.

Uzavřením firmy přišlo o práci 18 osob, kterým odbory nyní pomáhají najít řešení. Poslední schůzka mezi firmami a odbory se konala 19. prosince. Pracovníci zároveň i nadále pokračují v demonstracích v Pratu.

Deník Il Post upozornil, že aféra Alba poukázala mimo jiné na to, že problémy se netýkají pouze čínských společností, protože v tomto případě jsou majiteli Italové. Podle informací deníku se zástupci provincie Prato po tomto incidentu rozhodli svolat „kulatý stůl“ (sérii schůzek) a zabývat se otázkou vykořisťování v Pratu.

Prokuratura zmínila těžké vykořisťování

Alba přitom není dodavatelem fast fashion, ale jde o závod, který vyrábí oblečení pro velké módní značky Made in Italy, podotýká deník Il Fatto Quotidiano.

Podle studie z roku 2023, jejímž autorem je italská pobočka organizace Clean Clothes Campaign (CCC), mezinárodní síť zaměřená na zlepšení pracovních podmínek v oděvním a sportovním průmyslu, se v luxusním průmyslu používají stejné praktiky, které jsou běžné v odvětví rychlé módy.

„Dodavatelé jsou nuceni porušovat zákony a kolektivní smlouvy z důvodu nákladů a najímat subdodavatele, protože nedostávají dostatek peněz na pokrytí všech nákladů – počínaje náklady na práci a bezpečnost. A to se děje navzdory přemrštěným prodejním cenám luxusních produktů.“

Odbory Sud Cobbas doufají, že po aféře Alba by se mohl změnit přístup úřadů k situaci v Pratu. Na začátku prosince italská média informovala o tom, že na žádost milánské prokuratury bude muset třináct módních značek prokázat, že v jejich dodavatelských řetězcích nedochází k žádnému vykořisťování.

Podle italských médií se jedná o tyto značky: Missoni, Dolce & Gabbana, Gucci, Prada, Versace, Saint Laurent, Adidas, Ferragamo, Givenchy, Pinko, Coccinelle, Alexander McQueen a Off-White.

V úterý 2. prosince večer provedli policisté z oddělení ochrany práce na základě pověření prokurátora Paola Storariho razii v prostorách společností a požadovali dokumentaci potvrzující, že v celém dodavatelském řetězci byly provedeny kontroly bezpečnosti a zákonnosti.

Prokuratura neuvedla, že tyto společnosti jsou vyšetřovány, ale zmínila „těžké vykořisťování“ čínské pracovní síly v továrnách, které pro ně pracovaly. Požádala proto o předložení potřebné dokumentace pro další vyšetřování, jako jsou interní postupy výběru dodavatelů a důkazy o provedených kontrolách za účelem ověření dodržování pracovních a bezpečnostních předpisů.

Příkaz vydal státní zástupce Paolo Storari, který v posledních letech zahájil řadu vyšetřování proti významným módním a luxusním značkám (stejně jako proti logistickým a velkoobchodním společnostem) a obvinil je z toho, že nedělají dostatek pro to, aby zabránily vykořisťování, gangmasteringu nebo daňovým únikům ve svých výrobních řetězcích, zejména u menších společností, které vyrábějí oděvy na základě smlouvy nebo subdodávky jménem klientské značky.

„Storariho metoda“, jak byla nazvána podle státního zástupce, poprvé identifikuje přímo smluvní značky jako odpovědné za trestné činy, nikoli pouze společnosti, které pracují na základě smlouvy nebo subdodávky.

Dosud byla vyšetřována pouze jedna společnost: Tod’s, obviněná z vykořisťování a vedení gangu. Všechna ostatní vyšetřování však vedla k tomu, že společnosti byly podrobeny soudní správě, což je opatření, které jmenuje soudního úředníka, který dohlíží na regularizaci dodavatelského řetězce.

Co se týká 13 zmíněných značek, Storari uvedl proměnlivý počet čínských pracovníků (od 9 do 19), u kterých bylo během inspekcí zjištěno, že pracují ve vykořisťovatelských podmínkách.

V některých případech jsou pracovníci pro více značek stejní: je běžné, že velké značky mají společné dodavatele, což znamená menší firmy, které vyrábějí oděvy ve stejných továrnách pro více klientských společností.

Státní zastupitelství si vyžádalo od všech 13 firem také seznam manažerů odpovědných za výběr dodavatelů, monitorování a outsourcing (tj. svěření části výroby externím společnostem, jak to většina velkých značek dělá již léta za účelem snížení nákladů).

Seznam dokumentů, které musí firmy předložit, zahrnuje také zápisy z interních kontrolních orgánů za poslední tři roky, kopie smluv s dodavateli a finanční výkazy.