Firmy pod tlakem doby. „Jsme ekologické,“ hlásají, i když to není pravda
POZNÁMKA. Zelená je teď v módě. Natolik, že se deklarovaná ochrana přírody stala až vynucenou prioritou firem, které se chtějí vyhnout třeba bojkotu svých produktů. Někdy však firmy zvolí i jiné řešení: marketingové triky, aby se „zákazník nažral, ale fabrika zůstala celá“.
Prvním z takových triků je takzvaný greenwashing, při němž se firmy snaží svou komunikací a reklamou přebarvit na zeleno a zlepšit si tím svojí ekologickou image mezi zákazníky. Dá se to dělat různě: od slovíčkaření, po zakrývání neekologické reality.
Hlavně nerušit medvědy
Příkladem je americká značka čističů skla Windex, která na začátku roku 2019 přišla s čističem v plastovém rozprašovači ze – jak se snažila sugerovat – 100% recyklovaného plastu z oceánů. Reklama se snažila vzbudit dojem, že materiál na výrobu lahví byl získán přímo z odpadků plujících v mořích a oceánech. To ale nebyla pravda ani fakticky, ani technologicky – s ohledem na degradaci, kterou prochází plasty po delším kontaktu s mořskou vodou.
Lahve sice byly vyrobeny z recyklovaného plastu, který byl posbírán ve vzdálenosti 50 kilometrů od moře, či řeky vedoucí do moře, takže přírodě skutečně ulevil, ale přeci jen o dost jinak, než jak se to snažila prodávat firma. Vyřešilo se to nakonec úpravou reklamního hesla z „Ocean Plastic“ na „Ocean bound plastic“ s vysvětlivkou, odkud plast pochází.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Mezi vážnější případy patří známá kauza automobilek Volkswagen a BMW, které podváděly v emisních testech a snažily se prodávat svá auta s lepším ekologickým hodnocením, než na které měly nárok.
A pak jsou tu firmy, jejichž produkty se na zeleno dají obarvit jen těžko, ale i tak se snaží schovávat alespoň za obrázky přírody a zvířat. Příkladem je firma Chevron, která už v roce 1980 přišla s reklamní kampaní „People Do“. Šlo o krátké dokumenty ve stylu National Geographic, kdy záběry divokých zvířat v přírodě doprovázel komentář o tom, jak zaměstnanci Chevronu kopou jezírka a brlohy pro divokou zvěř a neruší medvědy, když hledají nová místa pro ropné vrty. Chevron je přitom druhou nejvíce znečišťující firmou na světě.
Podobně se „ozeleňuje“ ještě větší ropný gigant Aramco. Ten musel minulý rok po vlně negativních reakcí stáhnout svou reklamní kampaň, v níž představoval svou „udržitelnou ropu“.
Podobný model mimochodem volí i tuzemské firmy jako Moravská plynárenská či Moravské naftové doly, jež záměrně halí své webové stránky i reklamní materiál do zeleného hábitu, i když těžko mohou zastírat, že jsou největší českou těžební společností ropy a plynu.
Za vše mohou zákazníci
Celkově vzato ale greenwashing tak závažný problém není. V případech Windex či Volkswagen byly zavádějící reklamy či podvody odhaleny a ekoreklamy těžařských společností aspoň zvyšují povědomí o potřebě ochrany životního prostředí. Zajímavější je jiný trik: snaha některých firem přenést vlastní zodpovědnost na spotřebitele a své neekologické jednání vysvětlovat „zákaznickými preferencemi“.
Příkladem je americký gigant Coca-Cola který se nehodlá vzdát plastové lahve s argumentem, že je ikonická a oblíbená u zákazníků. Přeloženo: je to vina spotřebitelů, že Coca Cola nadále produkuje kolem tří milionů tun plastových lahví ročně.
Podle mezinárodní studie CDP Report je pouhých sto světových firem zodpovědných za 71% celosvětových emisí; téměř všechny podnikají v oboru těžby a zpracování fosilních paliv.
I firmy jako Shell či Exxon a výše zmíněný Chevron a Aramco to omlouvají jako důsledek zákaznické poptávky. S tím se ovšem – navzdory rostoucí popularitě elektromobilů – zatím polemizuje těžko.
Autor je student politologie a ekonomie na Univerzitě Heidelberg.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Babiš se chlubil, že dal Ukrajincům „62 tisíc eur v keši“. Porušil tím zákon
Jan Urban: Buďme na politiky nároční. Tak jako kdysi v Listopadu
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
10 komentářů
„…Coca-Cola který se nehodlá vzdát plastové lahve s argumentem, že je ikonická a oblíbená u zákazníků“ – no a co jako? Má C-C uspokojovat požadavky zákazníků nebo je hlava nehlava vychovávat?
Autor se rozčiluje, že firmy různě „ochcávají“ nátlak pachatelů dobra (za cizí peníze), jenže ono těm firmám nic jiného nezbývá. S tím se ovšem naši ekologisti rázně, po soudružsku, vypořádají – viz poslední věta článku.
Proto je třeba volit „populisty“, kteří budou zavádění naprostých nesmyslů, jaké propaguje autor článku blokovat cíleně a účinně. A IMHO by bylo menší zlo odejít z EU, než realizovat tyhle bezcenné nesmysly.
MMCH rohlík.cz přechází „ekologicky“ z papírových tašek na tašky s opakovaným použitím. Přičemž když se spočítá celá ekologická stopa, taj ta je u papírové tašky je výrazně nižší než u látkové. Dokonce i kdyby zákazník látkovou tašku nikdy nedesinfikoval a nepral, musela by projít cca tisícovkou cyklů, aby srovnala ekologickou stopu papírové. A tašky z recyklovaného plastu jsou na tom podobně – zase vycházejí líp jen v případě započtení naprosto nereálného počtu cyklů a bez jakéhokoli praní a desinfekce. Ale je to „ekologicky vypadající“.
Nejsem si jistý jaké nesmysly si myslíte, že bych rád propagoval. Moje přání je, aby firmy nelhaly o svých praktikách a zákazník tak měl možnost informovaného rozhodnutí na základě svých hodnot a preferencí. Je ale asi pravda, že tohle by vámi zmiňovaní „populisté“ rozhodně blokovali.
V zásadě jde o to, že firmy by měly prodávat zboží a služby, a ne „dělat ekologii“.
Druhou věci je, že s velmi vysokou pravděpodobností je ten „greenwashing“, o němž píšete, v podstatě jen obranným manévrem proti aktivistům. kteří by bez něj ty firmy napadali. V zásadě podobné věci se tu děly za socialismu, kdy se prováděl podobny „washing“ na bázi socialismu a ještě dříve na bázi křesťanství. V Německu za Hitlera zase fungovalo to samé na bázi nacismu. Prostě totalita jako totalita, mění se kulisy, ale principy zůstávají stejné.
IMHO spousta lidí by přednostně koupila zboží / služby od „neekologických“ firem,. prostě jako jakési „hlasování peněženkou“, čemuž se ti aktivisté snaží zabránit svými ataky těchto firem.
Celý ten váš článek vyznívá tak, jako byste souhlasil s tou haldou totálních nesmyslů, které propagují ekologické organizace a jejich aktivisté. Proto jsem použil ono zevšeobecnění. Celý Grýn Dýl, i to, co mu předcházelo, je postaven na nesmyslných a nepravdivých premisách. Tudíž nemůže vést k ničemu pozitivnímu ani jako celek, ani jeho jednotlivé součásti (snad s nějakými výjimkami, kterých je ale děsivě málo). Pokud se mýlím, tak prosím za omluvení.
Váš příklad s taškami je přesně to, o čem píši. Je to marketingový tah, který s ekologickým jednáním moc společného nemá a pouze se snaží prodat iluzi ekologičnosti. Stejně tak jako mnou zmiňované Moravské Plynárny, Aramco, či Chevron.
Je mi velice líto. To, že ty v principu neekologické „ekologické tašky“ vynucují ekologičtí aktivisté (a jejich zavedení, byť v reálu znamená poškození ekologie, je tudíž takto vynuceno) jen ukazuje hloupost a nevzdělanost lidí, kteří to „ekologické“ hnutí dělají.
Už jsem tu kdysi napsal, že jsem byl členem organizace Tis, jejímž heslem bylo „Poznej a chraň“, zatímco současní ekologové se chovají, jako by jejich heslem bylo „Nemysli a bojuj“.
Mou oblíbenou tezí je, že pokud by se ekologičtí aktivisté (respektive ti, co je z poza kulis dirigují), skutečně báli emisí CO2, tak by neprosazovali opatření, která v důsledcích zvyšují produkci CO2, případně skleníkových plynů obecně. Naopak by prosazovali jaderné, případně geotermální, elektrárny, které neprodukují žádný CO2 a není nutno je zálohovat spalováním zemního plynu (který „skleníkově“ vychází +- stejně jako uhlí), jako je nutno zálohovat OZE. To, že to nedělají, je IMHO jasným důkazem, že jsou si velice dobře vědomi, že je to celé naprostý nesmysl. Názorně to také ukazuje desetiletá stagnace oteplování na začátku tohoto tisíciletí i skok na klima z období 70. let na rozhraní jara a léta loňského roku, které se CO2 teorií prostě vysvětlit nedají, zatímco alternativní teorie je vysvětlují velice dobře v tom smyslu, že naměřená data jsou v souladu s příslušnými hypotézami.
Problémem je, že C-C má jako nadnárodní korporace možnost zároveň uspokojovat potřeby zákazníků i být více ekologická, peníze by na to měla a morální povinnost docela také. Ekologická je však pouze na oko a na zbytek se vymlouvá zákaznickými preferencemi i když jediný kdo jim brání je jejich snaha o co největší zisk. Tato snaha sama o sobě samozřejmě problémem není, ale ať se alespoň nepřetvařují, jak moc jim na ochraně přírody záleží.
Ekologický je jen ten, kdo na to bere dotace.
Konkrétně u nápojů je to snadno řešitelné…PET lahve i plechovky zálohovat, třeba 5 Kč. Problém by to samozřejmě zcela nevyřešilo, ale výrazně by to pomohlo. Například v Kanadě na západním pobřeží to tak funguje, bezďáci jezdí s vozíčkama po městě a vydělávají si tak na živobytí a na ulici člověk moc bordelu nevidí…win-win
Problém vidím v tom, že zde soudruzi chtějí zavést německý systém zálohování, který je financován z okrádání lidí (protože je jim různými způsoby bráněno tu zálohu dostat zpět). A sami to více-méně přiznávají v tom smyslu, že to bude ekonomicky rentabilní jen tehdy, když asi 5 % záloh (nebo jakékoli vyšší procento) nebude vyplaceno.