Někteří ekonomové předpovídali příchod nové ekonomické krize raději kontinuálně v posledních pěti letech. Místo toho jsme v Česku, v Evropě i ve světě zažívali nebývalý růst. Ale rána nakonec přišla – i když nečekaně, necyklicky, dalo by se říct nezaslouženě, způsobená pandemií koronaviru a vynuceným zastavením ekonomiky i globálního obchodu. Co to způsobilo a ještě způsobí?

Pro ty, kdo si to mohou dovolit, je krize spojená s poklesem akciových trhů dobrou šancí investovat. Kupříkladu Vesa Equity Investment miliardáře Daniela Křetínského nakoupila krizí zlevněné akcie za devět miliard korun a zhruba miliardu na tom již vydělala.

„Čísla nakažených rostla, nebyli vyléčení, lidé umírali, viděli jsme záběry přeplněných nemocnic, umírajících. Lidé se houfně zbavovali akcií a ceny klesaly. Dnes jsme jinde, už lépe rozumíme tomu, co koronavirus způsobuje, proto také akciové trhy rostou,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org a ekonomický pořad Řečí peněz Českého rozhlasu Plus Martin Vašek, generální ředitel ČSOB Penzijní společnosti a muž zodpovědný za investiční produkty této banky.

Martin Vašek

Říká se obecně, že největším nepřítelem investora je panika. Souhlasíte?

Je to jedna z věcí, která ovlivňuje chování investorů. Zvláště ve stresových obdobích mohou investoři pod vlivem emocí udělat špatná rozhodnutí. Týká se to malých i velkých investorů. My máme 4,2 milionu klientů, určitě je mezi nimi část, kteří k tomu přistoupili emočně. Ale z velkých čísel vidíme, že klienti spoří mnohem více než v minulosti, je tam zjevná snaha akumulovat úspory a postupně rostou i počty pravidelných investorů. Lidé vědí, že je dobré si dlouhodobě odkládat stranou a v krizi je pak výhodné, že si můžete nakoupit o něco levněji než když trh roste. Nicméně ti přirození spekulátoři, ti jdou do akciových titulů na přímo.

Co se dělo na českém trhu v březnu a dubnu v rámci koronakrize?

Tam jsme viděli, že se z českého akciového trhu stáhli velcí institucionální investoři. Propady trhu byly první dva tři týdny hnány právě jimi, pak ale přišel zlom a akcie, které byly dole, začala hojně nakupovat řada malých investorů, nebo i ti, kdo doposud do akcií vůbec neinvestovali. Přišlo jim zajímavé nakupovat v době poklesu s vědomím toho, že dlouhodobě jsou výhledy naší ekonomiky pořád dobré.

Evropě chybějí technologické firmy

Propadaly pochopitelně i světové burzy. Je podle vás to nejhorší už za námi, nebo se to ještě může změnit, až se ta zdravotní krize přetaví v krizi ekonomickou?

To samozřejmě nyní nikdo nedokáže říct. Ta hlavní panika byla někdy kolem 22. března, tam byl největší propad světových trhů až o 35 %. Bylo to dané obrovskou nejistotou. Čísla nakažených rostla, nebyli vyléčení, lidé umírali, viděli jsme záběry přeplněných nemocnic, umírajících. Lidé se houfně zbavovali akcií a ceny klesaly. Dnes jsme jinde, už lépe rozumíme tomu, co koronavirus způsobuje, proto také akciové trhy rostou. Více než polovinu ztrát nabraly rychle zpět. Takže ten, kdo našel odvahu a v polovině března dokupoval, takzvaně ředil, akcie, podílové fondy i jiné investiční produkty, tak na tom samozřejmě vydělal. Dnes je klíčové, jak rychle naskočí ekonomiky poté, co se situace vrátí do běžného normálu, jak se zvedne poptávka. V Česku bude klíčová poptávka po automobilech.

Automobilový průmysl je v Česku nepochybně dlouhodobě zásadní. Jaká odvětví by na tom ale podle vašich analýz s ohledem na krizi mělo být do budoucna lépe a jaké hůře?

Pod velkým tlakem je cestovní ruch, aerolinky, hotely… Bude zásadní, kdy se vrátí důvěra v cestování a kdy budou vytvořeny podmínky pro to, aby lidé mohli bez obav volně cestovat. S tím souvisí i dostupnost léku proti koronaviru, ideálně nějaké vakcíny, což ale hned tak nebude, mohou přijít i nové vlny pandemie. Nicméně sektory, které z toho profitují, jsou pochopitelně zdravotnictví, výroba zdravotní techniky, ale i potravinářství a obecně celý technologický sektor.

Což je mimochodem ten hlavní rozdíl, proč USA rostou indexově mnohem víc než Evropa: firmy jako Apple, Microsoft, Amazon, Facebook a Google. Bez těchto pěti firem by byl růst akciového indexu USA podobný jako v Evropě. A vidíme, že právě technologický sektor na té krizi hodně vydělal. Technologické akcie sice nejsou levné, ale digitalizace postupuje stále dál a i teď pozorujeme technologický skok – kdo nemá připravenu digitální technologii, je na tom teď špatně.

Je pro vás nějak zajímavá i česká burza?

Co se týče podílových fondů, pro ně je český trh extrémně malý. Nakupujeme tam spíše jen malou část dané firmy do našich smíšených a akciových fondů. Jsme závislí spíše na velkých akciových trzích v Evropě, v Americe a v Asii. Česká burza je specifická, český trh je malý. Je to dané i tím, že tu stát nevytváří optimální prostředí prostředí pro to, aby si šly nové firmy pro kapitál na burzu. Souvisí to i s možnostmi penzijních fondů investovat do těchto rizikovějších propozicí. V západní Evropě je běžné, že právě penzijní fondy s investičním horizontem dvacet a více let jsou typickými investory do těchto menších firem. U nás v Čechách bankovní sektor tyto firmy podporuje, ale chybí tam to uvedení na burzu a to je do budoucna na zamyšlenou.

V Česku teď máme nejvyšší inflaci v celé Evropské unii. Jaký dopad to má na naše peněženky, nad rámec toho, že se tím peníze na běžných účtech znehodnocují?

To je ale právě zásadní – jestli si lidé uvědomují, že jim hodnota peněz eroduje. My Češi jsme národem střádalů a strašně neradi přicházíme byť o jedinou korunu z investované stokoruny. Když ale chcete investovat, musíte být připraveni na to, že krátkodobě může hodnota investice klesnout, ale střednědobě a dlouhodobě víme, že se vám to vrátí. Protože inflaci dokáží dnes porazit pouze některé třídy aktiv, typicky akcie, ale výměnou za vyšší volatilitu. Pak jsou to nemovitosti. Dříve to byly ještě dluhopisy, ale dnes už se prakticky neděje nikde, že by vám úroková složka dluhopisů pokryla inflaci.

Aspoň deset procent příjmů

V Česku přibývá lidí, kteří si sami šetří na penzi v různých akciových fondech. Nemůže se ale i v českém prostředí stát to, co jsme viděli při poslední finanční krizi v letech 2007 a 2008 v USA, že byla řada lidí v penzijním věku, kteří náhle v době, kdy chtěli jít na důchod, o své úspory, o své investované peníze přišli?

Takové riziko je tu vždycky. Je na to třeba reagovat tím, že své portoflio postupně činíte defenzivnějším. To znamená, že když je vám 40, investujete dynamicky do akcií, ale když už vám do důchodu zbývá pět let, měli byste mít už většinu portfolio v dividendových stabilnějších titulech nebo ve státních dluhopisech. To má zajistit, že se vás nedotkne, když ve chvíli, kdy máte jít do penze, se trhy propadnou o desítky procent.

Věříte, že za nějakých 25 let, kdy byste měl jít zhruba do důchodu i vy, bude mít stát na důchody dost peněz?

Obecně myslím, že stát bude mít na vyplácení důchodů. Žijeme v Evropě, v zemi, která je solidární, a lidi by měli mít příjem, který jim v důchodu zajistí důstojnost a základní životní potřeby. Pokud je ale někdo zvyklý jezdit na dovolenou, mít koníčky, a chce v tom pokračovat i na penzi, na to si musí našetřit sám. Tuhle kvalitu vám státní důchod zajistit nemůže.

Což přirozeně zvýhodňuje ty, kdo si mohou v produktivním věku dovolit odložit větší část svých příjmů…

Ono záleží nejen na příjmech, ale i na výdajích. Záleží na tom, kde žijete, jaké jsou vaše náklady na bydlení, jiná cenová hladina je v Praze, jiná někde na menším městě či na vesnici. Lidé si mohou spoustu potravin vypěstovat. Věřím, že spořit si mohou všichni a měli by to dělat všichni. Není možné se spoléhat na stát, že vám pomůže vždy a za každé situace. Moje doporučení je, že člověk by si měl odkládat stranou minimálně deset procent svých čistých příjmů. A pokud má dostatečnou finanční rezervu, aby si nemusel brát spotřebitelský úvěr, když se rozbije pračka, měli by lidé peníze investovat s ohledem na to, co sám čeká od budoucnosti.

Ministerstvo financí nedávno poslalo do připomínkového řízení návrh účtu dlouhodobých investic. Má jít o majetkový účet, který má sloužit k vytváření daňově zvýhodněných úspor na stáří, jehož prostřednictvím bude možné investovat do akcií, dluhopisů, investičních fondů nebo dalších investičních nástrojů. Neleze tím ale stát takříkajíc do zelí komerčním bankám?

Neleze nám tím do zelí. Účty by zřizovaly komerční subjekty v rámci definovaném státem. Rolí státu je podpořit své občany, aby byli uvědomělí a spořili si. Vedle výchovy k finanční gramotnosti jsou to třeba právě daňové úlevy. Nápad to není špatný, státní podpora má být vztažena na portfolio různých investičních produktů. Otázka je, jak se podaří legislativně ukotvit nejen to, jak na takový účet peníze vkládat, ale jak se k nim třeba dostat ještě před odchodem do důchodu v případě, že se klient dostane do nějakých problémů. Myšlenka jako taková je dobrá, ďábel bude v detailu.

Rozhlasovou verzi rozhovoru si můžete poslechnout zde: