ANALÝZA. Možnost práce v Bruselu s garancí na pět let, s nadstandardními příjmy a pravidelnými výlety do Štrasburku v ceně láká v Česku 675 mužů a žen. Všichni jsou zapsaní pro volby do Evropského parlamentu celkem na třiceti různých kandidátních listinách. Superúspěch by pro mnohé z adeptů bylo už jen překonání jednoprocentního limitu hlasů. Tehdy totiž vzniká nárok na státní příspěvek – a tomu se leccos podřizuje. Třeba názvy některých kandidujících subjektů.

Babišovu hnutí ANO 2011 tentokrát los volebních čísel docela přál. Má číslo 14, zatímco politické hnutí s názvem ANO LEPŠÍ EU S MIMOZEMŠŤANY (zastavíme drahotu a válku) má až číslo 16.

Je tedy slušná pravděpodobnost, že se i ti méně pozorní a prozíraví voliči ANO nenechají tak snadno nachytat (jako se jim to stalo před pěti lety) na první tři povědomá písmena; prostě proto, že nejprve nalistují volební lístek originálního ANO.

Milionový trolling ANO

Byť „mimozemšťanům“ nelze rozhodně upřít snahu se od běžných politiků zřetelně odlišit. Třeba zvoleným oděvem v televizních debatách:

Co jsem to právě viděl? pic.twitter.com/kUIEDoDBzb

— Jie (@jietienming) May 18, 2024

Neměla by se tedy pravděpodobně opakovat situace z roku 2019, kdy ANO mělo volební číslo 30, avšak nezanedbatelné část voličstva nejprve narazila na recesisty vystupující pod značkou ANO, vytrollíme europarlament – již pod číslem 6.

Dlužno dodat, že trolling se tehdy vyvedl náramně. Recesisti získali nečekaných 1,56 %, celkem 37 046 hlasů, což mělo i svůj finanční otisk ve státním příspěvku ve výši 1 111 380 Kč. S výjimkou povinného patnáctitisícového poplatku měli přitom náklady na volební kampaň v zásadě nulové.

Předseda ANO Andrej Babiš si také veřejně stěžoval, že „trollové“ jeho stranu kvůli podobnosti názvů obrali o část voličů; ANO tehdy dokonce zvažovalo žalobu (lidé jim prý psali, že „byli uvedeni v omyl“), nakonec se spokojili se stížností ministerstvu vnitra. Jak je ale vidět z letošních kandidátních listin, k ničemu to nebylo.

Letos se situace opakuje s „mimozemským ANO“. I díky příznivějšímu losu by však tentokrát nemuselo ANO navzdory zmatenosti části elektorátu přijít o mnoho hlasů.

I když na to, že recesistům se zrovna v eurovolbách daří, upozorňuje například i analytik výzkumné agentury STEM Martin Kratochvíl: „U voleb do EP dostanou tradičně velký podíl hlasů malá či recesistická uskupení. Zatímco ve volbách sněmovních jsou to 2 až 3 %, ve všech minulých EP volbách šlo o 7 až 8 %.“

Platí se od procenta výše

Lákavé je, že nárok na státní příspěvek není u voleb do Evropského parlamentu tak nedosažitelný. Sumu 30 Kč za jeden obdržený hlas získá každé uskupení, která se přehoupne přes jednoprocentní hranici. S ohledem na tradičně velmi slabou účast to v součtu jsou nižší desítky tisíc lidí. Před pěti lety jedno procento znamenalo hlas od 23 708 lidí z celé republiky. Letos se však očekává vyšší volební účast (podle některých odhadů by to mohlo být na evropské volby rekordních zhruba 35 %).

Jako sázka na využití viditelnější značky se může jevit i název koalice PRO vystoupení z EU. I ta má ale trochu „smůlu“ v tom, že jí los přiřkl až číslo 24, zatímco populista Jiří Rajchl, který na značce PRO pracuje vytrvaleji, má výhodnější číslo šest. Nicméně v tomto případě jde – soudě podle volebních preferencí Rajchlovců pro volby do Evropského parlamentu – o dvojnásob marné naděje.

Zmatení v tom, pro jaké PRO vlastně hlasovat, by ale mohlo „to Rajchlovo“ poslat pod jednoprocentní hranici, kolem níž se pohybuje.

Specifickou formou parazitismu je pak využití zkratky ČSSD. Příběh je to už docela známý: sociální demokraté se ve snaze o modernizaci vzdali své zavedené zkratky a marketingově se snaží pracovat s názvem Sociální demokracie a zkratkou SOCDEM.

Uvolněných čtyř písmen ČSSD se obratem chopila Česká suverenita sociální demokracie, v jejímž čele se – pro ještě větší popletení voličstva – ocitl někdejší předseda té původní ČSSD, Jiří Paroubek.

Ten je jeden z těch, kteří by byli vděčni už jen za překonání aspoň té jednoprocentní laťky, jakkoli se to nejeví – navzdory využití cizího (byť opuštěného a neuhlídaného) názvu – nijak pravděpodobně. V boji o aspoň nějaký ten levicový hlásek navíc mu nahrává alespoň „magie čísel“. Zatímco Sociální demokracie má číslo dvacet, ČSSD je třináctka. Ta je však všeobecně považovaná spíše za nešťastné číslo.