Důstojné bydlení – první krok k lepšímu životu. Brno má mezinárodní cenu za sociální inovace
Brněnský magistrát bude zřejmě už v červnu rozhodovat o další podpoře projektu Rapid Re-housing („Bydlení především“). Ten v pilotní fázi poskytl bydlení 50 rodinám bez domova a jak ukazují první výsledky, v Česku ojedinělý projekt má pozitivní dopady. Tento týden získal letošní hlavní cenu SozialMarie za sociální inovace.
Rapid Re-housing v Brně vychází z celosvětově rozšířeného konceptu „Bydlení především“. Ten v poskytnutí adekvátního bydlení vidí klíč ke zlepšení života lidí například s vážným duševním onemocněním, s vážnými diagnózami nebo drogově či alkoholově závislých.
Související články
Popeláři na kolech, telefonující vězňové a romští zahradníci. Střední Evropa plná sociálních inovací
V Brně stejnou logikou zkoušejí – zatím v pilotní fázi – vyřešit bytovou nouzi u rodin, které například postihla exekuce nebo se kvůli romskému původu a předsudkům potýkají s problémy při shánění nájemního bydlení.
„Na začátku jsme měli v Brně 421 rodin v bytové nouzi. Z nich město vylosovalo padesát, které dostaly byt,“ vysvětluje pro HlídacíPes.org vedoucí hodnotícího týmu Rapid Re-housing Štěpán Ripka. Brzy se chystá zveřejnit dopady projektu na zúčastněné rodiny po prvním půlroce jeho fungování.
Skoro stoprocentní úspěch
„První čísla ukazují, že už nyní se rodinám zlepšil zdravotní stav a sociální začlenění, a to díky tomu, že se zlepšila stabilita bydlení i jeho kvalita – nejsou tam plísně, není tam hluk, ti lidé se vyspí, dospělí a děti mají oddělené spaní, mají víc metrů čtverečních na osobu a tak dále,“ říká Ripka.
Z padesátky původních rodin jich dodnes bydlí 48, úspěšnost projektu je tedy takřka stoprocentní. Ripka očekává, že se pozitivní změny projeví i v celoročním hodnocení – rodiny budou sjednocenější a děti nebudou končit v dětských domovech a jiné ústavní péči.
Ve většině rodin zapojených do pilotní fáze projektu jsou ženy na mateřské nebo rodičovské dovolené nebo matky samoživitelky. Dvě třetiny rodin jsou romské. Výběr byl naprosto náhodný, týkal se i obyvatel azylových domů a členů přeplněných domácností.
„Brno má dost bytů na to, aby vyřešilo bytovou nouzi všech rodin a teď bude na politicích, jestli schválí, aby se každý rok rodinám dávalo sto bytů,“ tvrdí Štěpán Ripka.
Pořád je to boj o každý byt
Brněnský zastupitel Martin Freund (Žít Brno), který má otázku sociálního začleňování na starosti, chce dostat akční plán k projektu Rapid Re-housing na program červnového jednání městského zastupitelstva.
„V téhle chvíli nemůžu říct, že bych úplně ve vedení města cítil bezvýhradnou podporu. Pořád je to boj a bojujeme v zásadě o každý byt,“ říká pro HlídacíPes.org.
Problém s neadekvátním bydlením se podle něj v Brně týká zhruba dvou tisíc lidí, tedy asi 500 rodin.
Brněnský projekt Rapid Re-housing zaujal už i za hranicemi Česka. Zatím posledním oceněním je čerstvé 1. místo v ceně SozialMarie za sociální inovace.
Ta oceňuje sociálně inovativní nápady z celé střední Evropy už od roku 2004, za tu dobu jich vyzdvihla na 200, mezi nimi i řadu českých.
Romové doporučují
Co jsou vlastně sociální inovace? „Předkládají řešení naléhavých společenských výzev, reagují na nové sociální otázky nebo řeší již známý problém novými způsoby,“ definuje sociální inovaci nadace Unruhe, která cenu Sozial Marie vyhlašuje.
„Zásadní je, aby ten nápad přijali sami ti, pro něž je určen. Aby jim ho jenom někdo nepředváděl, ale aby ho opravdu začlenili do života. Pak je to sociální inovace,“ vysvětluje jeden z porotců ceny Josef Hochgerner. Jeho popis přesně sedí i na zmiňovaný brněnský projekt Rapid Re-housing.
V letošním ročníku mezi hlavními cenami uspěl i slovenský projekt knižního klubu sdružení Paľikerav, kde mladí Romové natáčejí videorecenze knih slovenských autorů.
Videa se pak šíří přes Facebook, autoři knih jezdí diskutovat do romských komunit a většinová společnost získává nový – intelektuální – pohled na romskou menšinu, vedle už známého spojení Romů s hudbou a tancem.
Smontujte si kuchyň
Třetím oceněným projektem byla další sociální inovace týkající se sociálního bydlení, tentokrát z Vídně. Projekt Wiener Kuchl nabízí lidem, kteří byli bez domova a našli nový byt, možnost sestavit si vlastní kuchyň, coby jednu z ústředních částí vybavení nového bydlení.
K dispozici je plánek na montáž i seznam pro nákup součástí kuchyňské linky v hobbymarketu. Cena je kalkulovaná tak, aby v součtu nepřesáhla zhruba pět tisíc korun.
Cena Sozial Marie se týká všech projektů, z Rakouska, Česka, Slovenska a Maďarska. A pro další státy, Německo, Polsko, Slovinsko a Chorvatsko platí, že projekt se musí realizovat maximálně ve vzdálenosti 300 kilometrů od Vídně.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
17 komentářů
Se obávám, že pan Ripka vůbec nepochopil podstatu oněch západních projektů tohoto typu, když vznáší velikášský požadavek „„Brno má dost bytů na to, aby vyřešilo bytovou nouzi všech rodin a teď bude na politicích, jestli schválí, aby se každý rok rodinám dávalo sto bytů,“ . Protože toto je komunismus, stát „prostě „rozdá byty všem potřebným…
Jenže v těch západních projektech „Bydlení především“ je sice principem, aby si ti lidé zlepšili sociální začlenění (našli si práci, kontakty, atd..) – ale následkem toho si pak našli i běžné komerční bydlení, čili pak tyhle byty uvolnili pro další čekatele..
jestli – třeba i po půl roce pořád sedí v přidělených bytech (navíc placených stále ze socdávek), je nutno takový projekt vyhodnotit jako naprostý krach.
pan ripka neni politik, ale to co rika, ma oporu v politickych zamerech brnenskeho zastupitelstva, jak se v clanku pise. takze nejde o jeho velikasstvi, ale o politicky zamer, na kterem se pred casem vedeni Brna shodlo. Otazka ted je, jestli projekt podpori i dal. A pokud jde o ten „krach“: Je zajimave, ze vsechna ostatni hodnoceni (projekt byl ocenen v zahranici uz drive) jsou presne opacna. Kdybyste byl matka s malym ditetem v exekuci, v malem plesnivem byte. Co byste za pul roku dokazal udelat se svym zivotem? Byl byste rad, aby sotva si vase dite zvykne na suche steny a vetsi pokoj, jste zase musel hledat komercni bydleni za cenu, ktera presahuje vas prijem? Jste dost narocny…
Já Vám rozumím, ovšem musím to zopakovat, to je trochu jiná naprosto, zásadní otázka , co je cílem těchto projektů. Zda
A. Poskytovat lidem toto kvalitní bydlení v zadarmo z veřejných prostředků (ze sociální státní podpory) trvale aniž by měli ze své strany sebemenší zájem své postavení řešit a měnit. S tím že – jak je vidět i z požadavku p.Ripky, počet těch takto vkládanýcb bytů by se měl každoročně rozšiřovat pro další stovky klientů .
nebo za
B. Poskytnout jim toto kvalitní bydlení pouze dočasně, jako „start“ aby se sociálně začlenili, třeba práci si sehnali, zvýšili si kvalifikaci, sehnali si jiné bydlení atd..(neříkám že to musí byt půl roku+0.0 ale nějaký progres by tam měl být patrný, požadovaný a kontrolovaný.
Ale jestli A nebo B, to považuji za naprosto zásadní, politickou a veřejnou otázku, i třeba s naprosto zásadními a (sorry za to) tvrdými kriterii pro výběr těch klientů. Protože – jinak přirozeně souhlasím s Vámi, že existují mimořádné sociální případy, kterým je nutno touto (nebo jinou) cestou pomáhat i delší potřebnou) dobu.
Dobrý den, B je správně a přesně to se děje. Viz reakce na Pavel Liška. Nevím, odkud berete předpoklad, že lidé z tohoto projektu „nemají sebemenší zájem své postavení řešit a měnit“. Ono to evidentně často ani nejde bez nějaké první pomoci – která je dočasná (opět viz zmíněná reakce)
Díval jsem se na web stránky toho projektu, a obávám se, že A je správně. Tam totiž o žádné dočasnosti těch nájmů nepíše, tam se jako výhoda stále zdůrazňuje, z mnoha aspektů, že důležité je právě to přidělené stabilní bydlení samo o sobě. Jistě že to může mít spoustu vedlejších společenských aspektů, které lze i kontrolovat – jak je na tom webu uvedených v kapitole . „..Očekávaný dopad na rodiny v bytové nouzi po 12 měsících“..
Ale z těch je právě vidět, je ta kritéria jsou mnohem měkčí, určená pro (omluvte mi ten výraz, abych nemusel jmenovat Romy), asociální rodiny, které nemají potřebné návyky ve společnosti koexistovat..
I to by bylo skvělé, pokud si neuvědomíme, že podobné experimenty se u nás provádějí skoro 30let, bez větších výsledků (naopak, situace se spíše zhoršuje).
Ostatně (ten můj pragmatismus), ono by možná stačilo si zjistit podobná dlouhodobá data z Chánova..
V Brně je zřejmě moře láskyplných lidumilů, kteří volí všeobjímající zastupitele, kteří rozhazují naše nekřesťanské daně plnými hrstmi (byty napřed opravili, poté platí) jen pro něčí plezír. Tento postup by měl být zcela vyjímečný, ojedinělý, ne stovky ročně. To není komunismus, to je okrádání většiny. Brňáci, budou volby!
V tomto vidím velkou nespravedlnost . Už princip, že něco dostanu zadarmo je , omlouvám se za výraz, „zhovadilost“ nejvyššího stupně. To, že se na někoho usměje štěstí – losem – to jen podtrhuje . Je to další neomarxistické konání dobra za každou cenu a rozdávání z „cizího“ … ehm … tedy z eráru, tudíž i z mého .
Zodpoví mi autor na otázku, nač tedy máme všechny ty krásné sociální dávky na bydlení apod. ? Tak je zrušme a rozdávejme tedy byty a rovnou natrvalo . Nejsem asociál a chápu, že by se mělo lidem v nouzi pomáhat, ale vše má mít své hranice. A navíc, jako první se musí snažit si pomoci v první řadě každý sám . Maximálně za asistence příslušných odborů, které za tímto účelem jsou zřízené.
dobrý den, autor vám tuto otázku nezodpoví, ale odkáže vás na stránky projektu (viz článek), kde jistě najdete odpovědi na všechny vaše otázky. Snad jen jeden odstavec z popisu projektu, abyste to nemusel číst všechno:
Město Brno (400.000 obyvatel), které vlastní a pronajímá 29.000 bytů, schválilo v rámci Strategie sociálního začleňování v roce 2016 i strategii pro ukončení bytové nouze rodin: aby byla jejich bytová nouze vzácná, a aby se jednalo o co nejkratší epizodu, která se pokud možno nebude opakovat. Od roku 2016 jsou testovány výsledky různých tradičních a experimentálních přístupů. Vzhledem k tomu, že přístup „bydlení především“ se na základě zahraničních zkušeností jevil jako velmi slibná možnost pro řešení bytové nouze rodin, město vyčlenilo 50 bytů pro jeho experimentální ověření.
z povahy věci je tedy poskytování takového typu bydlení ze strany města DOČASNÉ a jde o překlenovací model bydlení pro lidi, kteří by jinak byli odkázáni na ubytovny, azylové domy apod. Není dobré nechat se unést jedním slovem z respondentovy citace…
Nejsem autor, ale překvapuje mě, že vás nerozčiluje, když měststké byty s levným nájmem dostávají soudci, lékaři, státní úředníci (v Praze), kteří by mohli platit tržní nájem, ale radnice jim lezou do zádele. Kdoví proč.
A co se týče „chudých“. Jejich bydlení platíme na dávkách stejně, ale když mám dát z daní 10 litrů majiteli ubytovny za garsonku 20m bez sociálky, tak živím vagabunda, který kšeftuje s chudobou.
To mne samozřejmě rozčiluje též. Možná ještě více než to co jsem kritizoval předtím. I to živení vagabunda. Třeba ten levný nájem v městských bytech jen pro někoho je flagrantním porušováním tržních principů a zdroj korupce, stejně tak jako cokoliv co je zdarma nebo na příděl. Ale to co se uvádí v článku mi zavání uvědomělou angažovaností za účelem vykázání dobrého skutku a problém řeší značně selektivně . Navíc mi stále chybí vysvětlení, jak se postupuje nebo bude postupovat u těch , co se nesnaží odrazit se ode dna a mají tendenci v přiděleném bytě zakotvit na trvalo . Budou se vystěhovávat ? I násilím ? Matky samoživitelky ? Rád bych na to znal taky odpověď. Znám to z vlastní praxe, kdy jsme měli právě v Brně dům se 4-mi byty, který postavil za První republiky můj děda za vlastní prací vydělané peníze . Za komunismu nám do 3 bytů nastěhovali nájemníky, kteří platili měsíčně 70,- Kč nájem a moje babička, která obývala ten poslední byt ( ó jak velkorysé … ) tak se musela starat o společné prostory. Musela na vlastní náklady opravovat rozvody el., vody apod. A nájemníci… ? Každý rok na dovolené v Bulharsku … Po roce 89 se nic nezměnilo a byl jsem to já, kdo obíhal úřady a prosil je na kolenou, aby přidělili nájemníkům městský byt. Když se tak stalo, tak oni jej odmítnuli a já je pomalu uplácel, a za vlastní jim jej dovybavil, jen aby se odstěhovali a já se mohl s malými dětmi do jednoho z těch bytů – tehdy už částečně po babičce i v mém domě – nastěhovat. Proto jsem na rozdávání bytů zdarma krajně alergický.
Skutečně i já Vám doporučuji si přečíst původní texty na jejich webu, a dostane se Vám opravdu „odpovědí na vše“.
Samozřejmě že není a nebude řeči, o tom že by snad potom ty nájemníky někdo vystěhovával, natož násilím, to už si pan Ripka ohlídá :))) Ono totiž nejde o typické matky samoživitelky, pokud se tím někdo ohání.. A jak je vidět taky v kontrolovaných kritériích na webu, (kapitola Očekávaný dopad )…. ty jsou taky vlastně o něčem naprosto jiném..
Jinak, ale jsou to městské byty, takže žádný soukromý majitel domu kvůli tomu plakat nebude. V čem může být problém – sice pan Berger píše že „Brno ..vlastní a pronajímá 29.000 bytů“, ovšem už nepíše, kolik z těch bytů je trvale volných . . Počítám že 50 volných bytů pro první fázi z tohoto experimentu (natrvalo) Brno mělo, ale přidávát každoročně dalších sto bytů (jak si maluje pan Ripka) už bude problém..Asi to bude znít paradoxně co napíši – ale potom by k tomu docházelo , tak právě na úkor řešení situace (ostatních) lidí v zoufalé bytové nouzi – i třeba těch matek samoživitelek…
Bytová nouze v Brně se podle radnice týká právě těch 450 rodin, o kterých je řeč na začátku. To je zhruba 450 bytů pro zhruba 2 tisíce lidí. Jak vidíte, není to příliš vysoký počet bytů ve srovnání s těmi 29 tisíci… Ale nejsem advokát toho projektu ani jeho autor, proč nenapíšete přímo jim? Rádi vám na všechno odpoví. Tady se k ničemu nedobereme, protože každá odpověď vyvolá pět dalších otázek.. 🙂
Aby bylo jasno, ti lidé samozřejmě ty městské byty nedostanou do vlastnictví, ale pouze do nájmu. Ale vzhledem k tomu že ani na ten nájem nemají (neb obvykle nepracují), tak jim „pro forma“ město ten nájem vyměří – ale pak si ho strhává zpátky z těch těm lidem přidělených sociálních dávek .
Pane Bergere ( nebo Bergře ? ), omlouvám se, ale jste to Vy, kdo je pod článkem podepsán. Tudíž bychom měli vést polemiku spolu. Píšete : „Ale nejsem advokát toho projektu ani jeho autor, proč nenapíšete přímo jim? Rádi vám na všechno odpoví. Tady se k ničemu nedobereme, protože každá odpověď vyvolá pět dalších otázek.. “ . Takže vytvořit propagační, správně pokrokové PR pro tento sociální experiment Vám problém nedělá, ale jeho obhajoba už ano … ?
Jak vidíte pane Liško, obhajoba mých textů mi opravdu problém nedělá, napsal jsem v tomhle vlákně už několik komentářů. Rád bych pouze diskusi posunul dál. Pokud je tedy ovšem vaším zájmem opravdu se dozvědět něco o tom projektu, a ne jen polemika sama o sobě, o čemkoli.
Chápu, že tohle není „diskuze“ ale aréna názorů, takže vést tady polemiku je nepatřičné. Svůj názor na věc jsem vyjádřil. Tak mi jej neberte. Ale Váš názor popravdě stále neznám…. Podle Vás…. je přidělování práva na užívání bytu jen někomu a losem v pořádku ? Bez ohledu na okolnosti, ale jako princip. Schválně, ANO nebo NE ? Je to spravedlivé vůči ostatním ? …ANO nebo NE ? …
váš názor vám rozhodně neberu, naopak nabízím zdroj informací (stránky projektu), abyste si názor buď potvrdil nebo vyvrátil. Když si to projdete (do článku jsem vše nedával, protože by to bylo nekonečné), dozvíte se vše o metodice vyhodnocování dopadu projektu – tedy že vedle těch 50 vybraných rodin funguje ještě stejná „kontrolní“ skupina, s kterou se tá progres těch 50ti srovnávat. Pokud jde o výběr pilotních 50 rodin losem, nevidím lepší způsob, jak to udělat (opakuji, tohle je na zkoušku).