I prodej drog a sexuální byznys se promítají do stavu české ekonomiky. V průměru přinášejí Česku na přidané hodnotě 0,3 % HDP.

„Pro účely statistiky je nelegální trh prostě trh jako každý jiný,“ říká Jiří Vopravil, vedoucí oddělení sociálních šetření Českého statistického úřadu, který má statistiku nelegálního trhu na starosti.

• Co z nelegálních aktivit má na českou ekonomiku největší vliv?

Kdybych měl celkový výkon drogového trhu a sex byznysu k něčemu přirovnat, tak je to zhruba výkon českého textilního průmyslu, asi 0,3 % HDP. Z toho jednoznačně převažuje trh s nelegálními drogami – 0,22 %. Ročně Češi spotřebují nelegální drogy téměř za 13 miliard korun. Z toho ale více jak čtyři miliardy připadají na domácí výrobu, jako je třeba pěstování marihuany, nebo výroba pervitinu pro vlastní potřebu. A druhý hlavní segment je prostituce, i když raději používejme pojem sexbyznys, který lépe vystihuje danou škálu služeb. Další jsou třeba nelegální výroba alkoholu nebo pašování a pytlačení, ale to má statisticky jen minimální vliv.

Jsme ČSÚ, nevěštíme budoucnost

• Mluví se mimochodem o elektronické evidenci tržeb a o tom, že to v důsledku může navýšit nelegální ekonomiku. Je to možné?

Nelegální ekonomiku to statisticky nenavýší. Těžko si představit situaci, že někdo bude nakupovat drogy a dostávat za to účtenky…

• Myslel jsme spíše, že někdo třeba zavře hospodu, ale bude podnikat dál na černo.

Těžká otázka. Ale my jsme Český statistický úřad a sledujeme to, co je teď a v minulosti. Ne to, co bude v budoucnosti.

• Jak se tedy nelegální trh v Česku a jeho vliv na výkon ekonomiky vyvíjí?

Drogový trh takto sledujeme od roku 1995. Trend je takový, že podíl mírně klesá. Může za to klesající spotřeba heroinu. Na něm totiž byla nejvyšší přidaná hodnota způsobená ředěním heroinu, kdy čistota dovezeného heroinu činila třeba 25  %, ale na ulici se prodával jen pětiprocentní, a zisk drogových dealerů byl tedy poměrně velký. Mírně klesá i spotřeba konopných drog. Na druhé straně v posledních letech roste počet problémových spotřebitelů pervitinu a mírně i spotřeba kokainu. Navíc výkon legální ekonomiky roste rychleji než té nelegální.

• A jak se v čase mění český sexbyznys? Opět samozřejmě statisticky vzato…

Na přelomu tisíciletí byly sexbyznys a drogy poměrně srovnatelné aktivity. Sexbyznys dokonce zažíval boom. Jenže v roce 2001 a 2002 dostal několik zásahů. Prvním bylo z hlediska zákazníků v okolních zemích přijetí eura a pak v roce 2002 srpnové povodně. Zní to paradoxně, ale přerušil se tím turistický ruch. V severních Čechách to vyplavilo pár klubů a od té chvíle je patrný pokles. Je to ale také hodně způsobeno tím, že konkurence je poměrně vysoká. Je tu konkurence ze zahraničí a snižují se ceny. Zkrátka nabídka převyšuje poptávku.

• Když se sexuálním byznysem umějí takhle zacvičit povodně, co jiné dějinné události?

Když například po 11. září 2001 Američané přišli do Afghánistánu, zhruba po tři čtvrtě roce byl náhle v České republice, a logicky i dále v Evropě, nedostatek heroinu. Narušily se obvyklé obchodní stezky. Z toho se dá vydedukovat i to, že cesta heroinu k nám z této oblasti trvá právě asi tři čtvrtě roku.

Hranice mezi šedou a černou ekonomikou

• Je docela zábavné, s jakou samozřejmostí se pro nelegální aktivity, krádeže, prostituci, prodej drog, používají běžné statistické termíny. Třeba prodej drog se řadí do kategorie domácí výroba a služby…

Odhady jsou dělané pro systém národních účtů, takže terminologii musíme dodržovat. Pro účely statistiky se tak kupříkladu sexuální služby poskytované cizincům v národních účtech započítávají jako „vývoz služeb“. U Čechů jde ale o „konečnou spotřebu domácností“. Prodej drog zase oficiálně spadá do kategorie „maloobchod mimo prodejny, stánky a trhy“.

• Jak se tedy nelegální ekonomika konkrétně počítá? Třeba na příkladu drog.

Díváme se na to ze strany poptávky. Zjišťujeme nejprve počet uživatelů a jejich frekvenci užívání. Pak zjišťujeme průměrnou denní spotřebu, což vychází ze šetření v terapeutických komunitách od bývalých uživatelů. Řešit ale musíme i čistotu drogy. Třeba u kokainu je „velkoobchodní“ čistota asi 60 %, ale k uživateli se dostane asi 35% kokain. A když známe tohle vše, nasadí se na to ceny – velkoobchodní pro vývoz, maloobchodní pro spotřebu. Naředění drogy místními dealery se bere jako tuzemská výroba. Z nelegálních aktivit takto spočítáme místní přidanou hodnotu. Na drogovém trhu byla v roce 2013 za 9,4 miliardy, v sexbyznysu 3,3 miliardy.

• Proč vlastně musíme mít takhle podchycenou i nelegální ekonomiku, která je z principu postavená na tom, že se nechce nechat podchytit?

První impuls přišel v době, kdy probíhalo vyjednávání o vstupu nových zemí do EU. Byla snaha, aby tam nové země zahrnuly i tuto ekonomiku, protože se tiše předpokládalo, že s přechodem na tržní ekonomiku tam bude podíl té nelegální vyšší. Postupně se pak v rámci mezinárodní srovnatelnosti domluvilo to, že nelegální ekonomiku do HDP musejí zahrnout všechny země. S tím souhlasím. Jsem přesvědčen, že pokud je nějaký jev ve společnosti přítomen, neměla by před ním statistika zavírat oči a měla by ho popsat.

• Kde je vůbec hranice mezi šedou a černou ekonomikou?

Nerozlišoval bych hranice. Je to prostě několik skupin takzvané nezjištěné ekonomiky. Ať už jde o ty, kdo by měli platit daně a odvody, ale nedělají to, nebo o ty, kdo se ani registrovat nemohou, protože od počátku je jasné, že jde o nelegální aktivitu. Statisticky nejvýznamnější kategorie je mimochodem podhodnocování produkce a nadhodnocování mezispotřeby, aby se snížil základ daně. Nerad říkám, zda je ekonomika šedá, černá nebo stínová, protože ty barvy jsou trochu zavádějící. Patří sem ale rozhodně i nelegální aktivity.

(Rozšířenou verzi rozhovoru HlídacíPes.org s Jiřím Vopravilem publikoval časopis Týden)

Follow @hlidacipes_org