ESEJ. Sociální sítě dnes patří k velmi častým námětům veřejných debat. Tyto diskuse vesměs nepostrádají kritický tón, jenže jim chybí odpovědi. Přesněji řečeno návrhy, co se sítěmi při vědomí jejich škodlivosti a negativních vlivů dělat.

Po skoro dvaceti letech masového používání se síťová digitální média stala hlavně bojištěm. Vede se na nich boj všudypřítomného marketingu o peníze, boj ideologií o vládu nad člověkem a světem i boj o pozornost, kterou má udržovat často velmi primitivní zábava, v lepším případě sousedovy fotky z dovolené.

O tom, že síťová digitální média škodí prakticky v každé oblasti, které se dotýkají, už byly popsány stohy vědeckých materiálů. Dokládají, jak devastují psychiku hlavně mladých lidí a jak jsou antivztahová. Jak nevídaným způsobem škodí veřejné debatě. A především jak kvůli nim (a tomu, jak je používáme) jako společnost hloupneme.

Jak zachránit společnost

K sociálním sítím se řada lidí upíná jako k náhradě tradičních médií. Bylo by proto ideální, pokud by nabízely alespoň minimální úroveň důvěry v tam publikovaný obsah. To se ale neděje a je třeba to změnit, opravit.

Jen osvěta nestačí. A to i vzhledem k tomu, že se v USA začíná nezdravě propojovat moc technologických gigantů vlastnících sociální sítě a nejvyšší moc politická. Zkusme tedy posunout diskusi k úvahám o jednotlivých opatřeních na záchranu společnosti a lidského myšlení.

Říkejme tomu třeba nové desatero, byť nejde o „zjevenou pravdu“, ale spíše námět k diskusi:

1. VSTOUPÍŠ JEN S JEDINOU A SKUTEČNOU IDENTITOU

Kam vede možnost vytvářet si volně elektronické identity, je vidět především na množství podvodů na sítích, šíření fake news a trollování. Přitom už sedmdesát procent dospělých Čechů dnes běžně používá bankovní identitu. Povolit vstup do světa webů a sítí jen s jednou skutečnou a ověřenou identitou nemůže být technický problém.

2. NEPROMLUVÍŠ O TOM, ČEMU NEROZUMÍŠ

Na počátku internetu stála snaha odborných institucí o sdílení informací. Laicizace (zesvětštění, pozn. red.) se naopak stává počátkem jeho konce. Každý producent obsahu v digitálním prostředí by proto měl mít uvedenu u svého profilu doložitelnou odbornost. Doložitelnou dokladem o vzdělání, praxí, absolvování kurzu… Na sítě by to mohlo vrátit důvěru v informace a znalosti.

3. KDO ŠÍŘÍ VĚCI VEŘEJNĚ, JE VYDAVATEL / VYSÍLATEL

Pro každého producenta veřejně šířeného obsahu by na sítích měla platit stejná pravidla a podmínky jako pro vydavatele a vysílatele. Tedy registrace, žádosti o licence, podřízení se mediálním zákonům a radám pro tisk, rádia i televize. Mezi vlivným youtuberem a TV Nova například není velký rozdíl, ale jen pro jednoho z nich platí mediální zákony. Neférovost tohoto rozdílu je do nebe volající a není možné, aby občan s mobilním telefonem mohl cokoli, když pro tu samou činnost máme zákony. Sdílet cizí obsah na svých profilech a stránkách by mohli pouze producenti obsahu a za sdílený obsah by nesli plnou odpovědnost.

4. DODRŽÍŠ ETICKÉ ZÁSADY

Producenti veřejně přístupného a šířeného obsahu musí také v digitálním prostředí dodržovat tradiční žurnalistické etické zásady. Povinné by mělo být uvádění zdrojů informací, možnost se vyjádřit k obsahu, který se vás týká. Neměla by chybět povinnost opravit chybu nebo zveřejnit omluvu, a povinné musí být i jasné a výrazné rozlišení informačního příspěvku od marketingu a propagace. Producent obsahu by pak samozřejmě měl mít možnost hájit svou svobodu slova až u Ústavního soudu.

5. BUDEŠ CTÍT AUTORSKÝ ZÁKON

Autoři autorských děl (ne každá zpráva, fotka nebo video je však autorské dílo) by měli mít možnost své digitální dílo registrovat díky digitální identitě občana. Snadno by pak své vlastnictví dokazovali. Šíření díla by mohlo být možné jen s jejich digitálním souhlasem.

6. PODŘÍDÍŠ SE AUTORITĚ STŘEŽÍCÍ PRAVIDLA

Specializovaný úřad by měl na sítích registrovat uživatele a producenty obsahu, vydávat jim licence, ověřovat odbornost, registrovat autory a jejich autorská díla. K jeho kompetencím by patřilo i řešení stížností, dohled na dodržováním etických zásad nebo nad pravidly šíření reklam a marketingu.

7. ODMÍTNEŠ AMORÁLNÍ MANIPULACI S OBSAHEM

Komerčně či politicky zaměřená manipulace s obsahem sítí je prostě neetická. Řeč je o nechvalně známých algoritmech a nelze s nimi udělat nic jiného, než jejich umělé nastavování zakázat a penalizovat. Uživatel sítí má právo být pánem toho, jaký obsah si vyhledá, a reklamní průmysl nesmí zneužívat vlastností a zájmů uživatele. Ani moderace výsledků vyhledávání by neměla být dovolena. Dobrovolně bychom prostě do Matrixu hlavu strkat neměli.

8. VSTOUPÍŠ PLNĚ AŽ JAKO DOSPĚLÝ

O škodlivosti sítí pro děti a mládež toho bylo napsáno tolik, že by pro jejich používání měla být nastavena stejná věková hranice jako u alkoholu. Vzhledem ke vstupu jen s ověřenou identitou se dá uvažovat třeba o svolení být na sítích dvě hodiny denně od čtrnácti let, čtyři hodiny denně od šestnácti, a plně pak až od osmnácti. Omezovat vstup by pak šlo snadno třeba i u lidí, kterým by působení na sítích zakázal soud nebo lékaři.

9. SOUKROMÉ UDRŽÍŠ V SOUKROMÍ

Je velkou otázkou, jak velké skupiny přátel nebo followerů označit už za veřejné, a jaké ještě za soukromé. Zkusme tuto debatu začít u čísla 500. Skupiny pod touto hranicí by mohly mít obsah přístupný jen členům. Vznikl by tak chráněný prostor pro spolky, rodiny nebo kluby, kde by mohly šířit své záležitosti, aniž by potřebovaly registraci jako vydavatelé nebo vysílatelé. Sdílení obsahu takových skupin by nebylo možné bez souhlasu členů.

10. VYSMĚJEŠ SE HLOUPÝM ZBYTEČNOSTEM

Není hloupější a zbytečnější věci, než je „lajk“. Pro tvorbu, šíření a sledování obsahu nemá absolutně žádnou hodnotu, protože jde pouze o chvilkové a povrchní vyjádření emocí. A stejně zbytečné je, aby mohl každý komentovat cokoliv jedovatými poznámkami. Komentář je vytvářením a šířením obsahu a měl by ho tak šířit jen registrovaný producent obsahu. Pro komentování úplně postačí možnost poslat svůj komentář nějakému producentovi a šiřiteli obsahu, a ten ho může na svou odpovědnost na sítích šířit.

Svět podivné pseudoreality

Výše popsané nemá být tvorbou pravidel zasahujících do obsahu, ale rámcové desatero, které ohraničí a zorganizuje fungování jedné oblasti demokratické společnosti.

Cílem pochopitelně není cenzura, naopak – taková pravidla by měla vrátit na mediální scénu zodpovědnost, důvěru, kultivovanost, serióznost a také řád.

Dnes se v médiích opět hojně filozofuje o světě, době a civilizaci. Může to být projevem obav z negativních proudů ve společnosti, ale je to příznakem i toho, že doba je ideově hodně vyprázdněná. Většinou se přitom střetávají už definované a vyzkoušené věci. Z jedné strany je to demokracie s kapitalismem, a z druhé nacionalismus a různá počáteční stadia fašismu.

Nové odpovědi, které by doba potřebovala, se nerodí. A do toho je tu nové mediální prostředí plné podivné pseudoreality místo toho, aby bylo odrazem toho skutečného. Hlavním problémem tohoto „sociálně-síťového“ světa je prázdnota a v ní řádící faleš. Pokusit se to zvrátit může být nakonec otázkou zachování euroatlantické demokratické civilizace.

Autor je novinář, mimo jiné pracoval, psal a fotil pro Český rozhlas, Českou televizi – Toulavou kameru, TV Prima, Deník a řadu časopisů. V současnosti vede vlastní internetový deník v Pošumaví v Prachaticích.