ČT musí být na kritiku připravená, dnes ale čelí záměrným nefér útokům, tvrdí bývalý radní

ROZHOVOR. Bývalý televizní radní René Kühn připouští, že Česká televize by měla mít vůči kritice posunutý práh bolesti. To, co se děje v poslední době, však má podle něj k objektivním výhradám daleko: „Cynismus politického marketingu záměrně zpochybňujícího zpravodajství ČT dosáhl u nás nebývalých rozměrů,“ říká Kühn v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ke končícímu řediteli ČT Petru Dvořákovi má René Kühn, který v červenci po dvanácti letech opustil televizní radu, hlavně slova uznání. Je to podle něj mediální manažer evropského formátu a Česká televize má za sebou nejúspěšnější dekádu. Kühnovy dva mandáty radního se téměř přesně kryly s těmi Dvořákovými.

Kde konkrétně se vzalo 11 hlasů pro Jana Součka ve třetím kole červnové volby, díky nimž se stal ředitelem České televize?

Všeobecně se očekávalo, že letošní volba bude, vzhledem k situaci v radě, složitá a že se bude komplikovaně hledat potřebná dvoutřetinová většina nutná ke zvolení ředitele. Proto bylo zřejmé, že klíčové budou již výsledky hlasování v prvním kole volby. Kandidát s největším počtem hlasů po tomto kole má ke zvolení logicky nejblíže. Jak víme, Jan Souček obdržel v prvním kole osm hlasů, Petr Dvořák pět hlasů, Martin Konrád jeden hlas a jeden hlas byl neplatný. Tento výsledek byl de facto rozhodující, ačkoli já se domnívám, že jasno bylo již mnohem dříve. Ambice Petra Dvořáka na další obhájení mandátu ředitele byly po prvním kole nulové. V tomto okamžiku se naopak přidal další důležitý faktor a to obava většiny radních z možného zablokování volby. Volba ředitele je reálně nejdůležitější kompetencí rady a případné komplikace během tohoto procesu by ještě více ukázaly na nedobrou kondici tohoto kontrolního orgánu ČT. Toho se většina radních, včetně nově zvolených, pekelně bála. A také tento faktor dopomohl ke zvolení Jana Součka.

Co jste myslel tím, že bylo jasno „mnohem dříve“?

Celý tento příběh rámuje situace tři roky zpátky. Velká převolba šesti radních v roce 2020 a s ní jejich téměř okamžité, velmi tvrdé a především, dle mého názoru, neopodstatněné ataky vůči řediteli Dvořákovi i České televizi. Bylo zřejmé, že vznikla obrovská politicko-byznysová objednávka na ukončení éry Petra Dvořáka v České televizi. Jistě, po posledních parlamentních volbách a po další významné převolbě rady se očekávalo, že se pozice v radě trochu vyrovnají a situace se uklidní. Ovšem pořád tam byla skupina kolem tehdejšího předsedy Matochy, která čítala šest radních a k tomu připočtěme poměrně zvláštní okolnost, že v poslaneckém výběru uspěli a byli zvoleni hned čtyři radní, kteří před tím pracovali v manažerských pozicích v České televizi a skončili během Dvořákova působení, mnohdy na úkor zajímavých osobností, které do Rady ČT kandidovaly.

Já každopádně nejsem zdroj tvrzení nebo informace, že někdo někomu nabízel za hlasování v radě milion.

Víceméně se tedy čekalo na postoje nově zvolených radních a právě čtyři z nich, pánové Novák, Mrklas, Racek a Šafařík, nakonec rozhodli ve prospěch Součka. Jsem osobně přesvědčený, že se záměrem nepodporovat Dvořáka již vstupovali do rady. To je zjevné, protože pokud to vyjmenuju přesně, tak Dvořáka v prvním kole podpořili kromě mě ještě kolegové Ježek, Doktor, Richterová a Řehák. Ve druhém kole hlasování mu dal hlas navíc také předseda rady Novák, ale ten v tom posledním půlroce sehrál poměrně zvláštní komedii, nebojím se říci až nedůstojnou a nehodnou předsedy.

René Kühn. Foto: Profimedia

V jakém smyslu komedii?

Především si doslova vytrucoval na Vlastimilu Ježkovi pozici předsedy rady. Kolega Ježek měl určitě o něco větší podporu, ale vzhledem ke snaze vytvořit silnější alternativu proti také kandidujícímu dosavadnímu předsedovi Matochovi, Novákovi ustoupil. Ten radním, kteří ho podpořili, slíbil narovnat určité procedurální lapsusy, kterých se jeho předchůdce záměrně dopouštěl. Dnes už víme, že k tomu nedošlo a agendu rady, v tomto smyslu, i nadále zásadně ovlivňuje Matocha. Navíc, jak už jsem řekl, byl dle mého názoru Novák rozhodnutý už od počátku nepodpořit Dvořákovy ambice obhájit post ředitele.

To mu ovšem nebránilo opakovaně ubezpečovat stávajícího ředitele o své podpoře, sám jsem byl toho několikrát svědkem. Podobné chování je samo o sobě dost nepatřičné a nikdo nemá ve zvyku tohle, byť kuloárně, s předstihem předvádět. Všichni radní s napětím očekávají, kdo se do výběrového řízení přihlásí a jaká množina uchazečů se sejde. Následně se seznamujete s projekty přihlášených uchazečů a děláte si názor na možné manažerské schopnosti těchto lidí k řízení tak důležité instituce. Vyjadřovat komukoli s předstihem podporu při volbě určitě není na místě.

Nikdo mi milion za hlasování nenabízel

Když mluvíme o množině uchazečů, zvenku to vypadalo, že bylo z čeho vybírat…

Tak nenastalo to, co v případě Českého rozhlasu, kdy stávající ředitel zůstal ve výběrovém řízení osamocen. Na druhou stranu, osobně bych přivítal více uchazečů. Domnívám se ovšem, že počet přihlášených také ovlivnila jistá manažerská síla Petra Dvořáka. Určitě několik lidí, kteří by jinak tu ambici měli, nakonec přihlášku nepodalo. Prostě nechtěli jít proti Dvořákovi.

Radní ČT Lubomír Veselý několik týdnů před volbou generálního ředitele na svém youtubovém streamu naznačoval, že někteří zaměstnanci televize v období před volbou kontaktovali jednotlivé radní a snažili se je ovlivnit v tom, jak mají hlasovat. Můžete něco takového s vaší dvanáctiletou zkušeností v radě a zkušeností ze tří voleb generálního ředitele potvrdit?

Představa, že se radní při volbě rozhodují podle doporučení a přímluv kohokoli ze zaměstnanců televize, je naivní a spíše úsměvná. Tohle nefunguje a dříve se to nedělo vůbec. Letos vzhledem k účasti pana Součka, tedy dalšího manažera ČT, ve výběrovém řízení zřejmě do určité míry ano. Odehrává se to ovšem v jednoduché rovině, kdy vám občas někdo z televize sdělí svůj názor na to, koho považuje za nejlepšího kandidáta. Není to nic podstatného a spíše to ukazuje na jistou vnitřní složitost této instituce. No a komentáře Lubomíra Veselého v jeho internetových pořadech na téma České televize nemá smysl vůbec komentovat.

Zažil jste vy sám za celou dobu v radě nějakou korupční nabídku? Ptám se i proto, že Lubomír Zaorálek na červnovém sjezdu ČSSD tvrdil, že jeho známý v televizní radě prý loni před volbou předsednictva rady dostal v souvislosti s hlasováním telefonickou nabídku na jeden milion korun. Současné vedení rady to označilo za nesmysl a „pivní blábol“. Vy jste s panem Zaorálkem dlouhodobě spojován, jak známo, byl jste jeho poradce na ministerstvu kultury…

Výrok pana Zaorálka jsem pochopitelně zaznamenal a vzhledem k souvislostem chápu, že se mě na to ptáte. Já ale každopádně nejsem zdroj tohoto tvrzení nebo informace, že někdo někomu nabízel milion. Mimochodem nejsem ani jediným členem rady, se kterým se pan Zaorálek dobře zná. Překvapilo mě, že na posledním červnovém jednání rady nepadlo na toto téma ani slovo. S panem Zaorálkem jsme na téma České televize samozřejmě příležitostně hovořili především v období jeho působení na postu ministra kultury. Můžu potvrdit, že na počátku tohoto roku, někdy v lednu nebo únoru, jsme o situaci v Radě ČT hovořili rovněž. Vysvětloval jsem mu můj pohled na značnou rozdílnost postojů v radě v posledních letech, která trvá od problematického odvolání dozorčí komise rady a mojí následné rezignace na post předsedy rady právě na protest proti tomuto, dle mého názoru, nezákonnému rozhodnutí většiny radních.

Nenazýval bych to Dvořákovým fanklubem. Relativně delší dobu byla rada většinově poskládaná z lidí, kteří přirozeně vnímali celospolečenskou důležitost a nezastupitelnost veřejnoprávních médií

Mluvili jsme také o tom, že komplikovaná situace trvá i po loňské dovolbě nových radních a v této souvislosti jsem se mu zmínil o podivném telefonátu, který jsem měl několik dnů před prosincovým jednáním rady, na kterém se volilo předsednictvo rady. Volal mi člověk, kterého znám řadu let z podnikatelského prostředí, ale dlouho jsme nebyli v žádném kontaktu a pokud vím, nemá s Českou televizí nic společného. Zeptal se mě, jestli se zúčastním nadcházejícího jednání rady. Na mojí odpověď, že určitě ano, reagoval další otázkou, jestli bych případně na svojí účast nezměnil názor a omluvil se z jednání. To jsem samozřejmě odmítl. Následovala poslední otázka, jestli náhodou nebudu ve dnech před oním jednáním rady v Praze a nemohli bychom se krátce sejít. Odpověděl jsem, že před jednáním určitě ne. Od tohoto telefonátu jsem s tím člověkem až dodnes nehovořil, už mě nekontaktoval. To je celé.

Žádný další podobný zážitek jste za dvanáct let v radě neměl?

Ne, neměl. Ze zkušenosti vím, že kuloárně se na toto téma hodně napovídá, ale věřte, že to neodpovídá skutečnosti. Hloupé pletichy jsem za celá ta léta nezažil.

Politicko-byznysová nevole vůči silné ČT

Už jste zmínil rok 2020, kdy se do rady dostalo několik lidí, kteří více či méně jasně dopředu deklarovali negativní postoj k managementu ČT pod vedením Petra Dvořáka. Šlo třeba o Hanu Lipovskou, Lubomíra Veselého nebo Pavla Matochu. V radě se tedy najednou objevila skupina jasně deklarovaných Dvořákových odpůrců, existoval v ní naopak i, řekněme, „Dvořákův fanklub“?

Já bych to nenazýval Dvořákovým fanklubem, ale spíše bych použil výraz fanklub veřejnoprávní televize. Relativně delší dobu byla rada většinově poskládaná z lidí, kteří přirozeně vnímali celospolečenskou důležitost a nezastupitelnost veřejnoprávních médií. Tito radní neviděli primárně svou kontrolní roli ve zpochybňování práce ČT, soustředili se spíše na debatu týkající se zkvalitnění obsahu vysílání, odstraňování chyb a rozvoje České televize. Zájmem diváků a koncesionářů přece musí být nezávislá, kvalitní a rozvíjející se Česká televize. Právě proto rada opakovaně zvolila ředitelem ČT Petra Dvořáka s jeho rozvojovou vizí televize opírající se o širokou programovou a obsahovou nabídku. Výsledkem tohoto procesu je dekáda, kterou musíme objektivně označit za nejúspěšnější éru České televize v její historii. A zde nejde o můj dojem, ale o holý fakt vycházející z většiny měřitelných kritérií. Česká televize se v tomto období výrazně posunula dopředu a klíčovým faktorem toho byl Petr Dvořák. Domnívám se, že se postupně vypracoval do pozice mediálního manažera evropského formátu.

Samozřejmě má ČT hromadu svých vnitřních problémů a dopouští se chyb. Kritika rady se ale musí vždy opírat o objektivní fakta

Faktem je, že se Dvořák poměrně dlouho opíral o podporu většiny radních a to se po postupné obměně členů rady jednoduše změnilo. Před třemi lety tak pro Dvořáka začala fáze mnohdy ostrých střetů se skupinou radních, téměř výhradně kritizujících zpravodajství a publicistiku ČT. Zpočátku směřovala jejich kritika také k hospodaření televize, ale poté co se ukázalo, že tohle téma vychází povětšinou z vylhaných manipulativních podkladů a šetření dozorčí komise i audit tato tvrzení jednoznačně vyvrátila, nastal v tomto ohledu klid. Atmosféra v radě i její komunikace s managementem se ovšem výrazně změnily. Možná si někdo řekne, že z pozice rady by přece mělo jít především o uplatňování kritických postojů vůči vedení ČT. Pochopitelně ano, tento princip v radě ovšem fungoval vždy. Česká televize je komplikovaný organismus, kterým byla, je a bude. Samozřejmě má hromadu svých vnitřních problémů a dopouští se chyb. Kritika rady se ale musí vždy opírat o objektivní fakta a měla by být vedena pozitivní motivací ve prospěch všech diváků, nejen vybraných jedinců. Nemohu se zbavit dojmu, že v tomto případě byla hlavní motivací nevole mnohých vůči úspěchům a rostoucímu významu České televize, mnohdy roztleskávána z politického i byznysového prostředí.

Dobře, ale jak je možné, že si Dvořák coby topmanažer, jak říkáte, „evropského formátu“, špatně spočítal svou výchozí pozici, podporu před volbou, a šel de facto do předem prohraného boje?

Myslím, že upřímně věřil, že se mu to podaří zlomit a většina radních docení to, jakým způsobem Českou televizi vede. Určitě do toho šel s vidinou úspěchu a nekalkuloval, byť je to jinak velmi racionální manažer. Ano, dnes můžeme tvrdit, že jeho rozhodnutí příliš racionální nebylo. Ovšem právě jeho chuť přesto se znovu o pozici ředitele ucházet mi přišla velmi sympatická. Domnívám se, že ho ta práce velmi naplňovala a bavila, bylo to poznat i na jeho velkém zklamání ihned po volbě.

Vaše dva mandáty radního se prakticky zcela kryly se dvěma mandáty Petra Dvořáka. Jak se v takové situaci dá udržet odstup od vedení České televize? Vy jako rada jste kontrolní orgán managementu, schvalujete odměny řediteli a podobně…

V první řadě jde vždy o hodnocení výkonu, který Česká televize podává. To se logicky týká také představitelů managementu. K tomu rada využívá jasných a přesných hodnotících kritérií, podle kterých je schvalován také například bonus ředitele. Důležitý je rovněž způsob nastavené komunikace mezi radou a vedením televize. To je hlavně záležitost vedení rady. V minulosti byla tato interakce mezi radou a managementem mnohem lepší a intenzivnější než v posledních třech letech. Ročně probíhalo okolo dvaceti uzavřených jednání, na kterých jsme se průřezově zabývali kompletní agendou ČT a seznamovali se záměry vedení televize. Tento způsob komunikace pomáhal radním získat jednak mnohem více informací a také byl vhodnou platformou pro prezentaci různých názorů a postojů.

Zažil jsem na těchto jednáních řadu ostrých názorových výměn, které se ovšem vždy vedly ve věcné rovině. Poslední tři roky už tohle neexistuje a výrazně se snížil rovněž počet samotných zasedání rady. Z těch se stala spíše aréna pro největší kritiky z řad radních. Je zjevné, že šlo z jejich strany především o veřejnou kritiku ředitele potažmo ČT samotné na efekt. Neupírám některým bývalým kolegům jejich názory a postoje ani jiný způsob komunikace s managementem, ale faktem je, že rada v posledních letech pracovala mnohem méně než v letech předcházejících. Můžu tedy konstatovat: Ano, v posledním období byl zdánlivě odstup mezi radou a managementem ČT mnohem větší než dříve. Znamenalo to ale rovněž, že tím pádem rada lépe plnila svou kontrolní úlohu? Já si to nemyslím.

Sebekritika se na Kavčích horách nenosí

Byly ty politické útoky na Petra Dvořáka a Českou televizi, ať už zvnějšku nebo zevnitř rady, třeba i důvodem, že jste někdy hájil ČT i v situacích, kdy jste třeba cítil, že by jí přece jen prospěla větší sebekritika? Například ve zpravodajství nebo v tématu začerňování smluv a podobně?

To je těžká otázka. Už před časem jsem se vyjádřil v tom smyslu, že Česká televize musí mít vůči kritice jejího vysílání z principu posunutý práh bolesti. Všichni si tuto instituci platíme, a proto máme nárok mít na ní přísná kritéria a také si na její účet zanadávat. Jde ovšem o míru objektivní a neobjektivní kritiky. Přitom uznávám, že tato míra se v současné názorově polarizované společnosti hledá velmi složitě. Pochopitelně se to týká především zpravodajství. Na jedné straně je tady dlouhodobá a suverénní pozice veřejnoprávních médií coby nejdůležitějšího a nejobjektivnějšího zdroje informací pro výraznou část české veřejnosti, podle všech respektovaných průzkumů veřejného mínění. Na druhé straně je tady téměř dennodenní kritika zpravodajství a publicistiky ČT především ze strany většiny politického spektra, obviňující ČT z nadržování politickým konkurentům, manipulací a lží. Výrok „pravda začíná tam, kde končí signál České televize“ známe pravděpodobně všichni včetně jeho autora.

Cynismus politického marketingu záměrně zpochybňujícího zpravodajství ČT dosáhl u nás nebývalých rozměrů. Nelze ovšem očekávat, že se to do budoucna nějak výrazně změní. Stačí se podívat na zpravodajství a celkovou kondici veřejnoprávních médií v okolních zemích, jakými jsou Maďarsko, Polsko nebo Slovensko, abychom si odpověděli na otázku, k čemu to vede. Domnívám se, že kritika České televize je v tomto smyslu z podstatné části neférová a záměrně neobjektivní. Zpravodajství a publicistika jsou neustále pod obrovským tlakem, což ovšem vede také k situaci, na kterou narážíte. Souhlasím s názorem, že sebekritika a sebereflexe se příliš na Kavčích Horách nenosí. V podstatě jsem za dlouhá léta nic podobného od stěžejních osobností zpravodajství a publicistiky nezaznamenal. Vnitřní spory mezi zaměstnanci do toho nelze počítat. Tohle vše se člověku skutečně posuzuje mnohdy velmi těžce, ale nikdy jsem neměl v úmyslu zpravodajství hájit před objektivní kritikou. To můžu vyloučit.

A to v minulosti kritizované začerňování smluv?

Je logické, že řada informací musí být předmětem obchodního tajemství. Faktem je, že by v tomto směru mohla být ČT poněkud vstřícnější a transparentnější. Týká se to rovněž zveřejnění určitých honorářů osob pracujících pro ČT, kde by se mohla televize inspirovat například postupem BBC. Tento typ jistého „šprajcu“ ze strany vedení ČT považuji za zbytečný. Česká televize by se měla naopak snažit být v tomto ohledu maximálně vstřícná a tím otupit část kritiky týkající se této problematiky.

Kam může Česká televize směřovat pod novým ředitelem Janem Součkem ve srovnání s érou Petra Dvořáka?

Určitou odpověď na tuto otázku můžeme najít v kandidátském projektu Jana Součka. Otevřeně říkám, že Součkův projekt je nejkvalitnější práce všech kandidátů, kteří v posledních třech volbách konkurovali Petru Dvořákovi. Krapet sarkasticky dodám, že k jeho vytvoření měl ty nejkvalitnější podmínky a dostatek času. V každém případě se domnívám, že výraznější změny ve vysílání a programu nezaznamenáme hned. Televize musí logicky většinu obsahu vyrábět se značným předstihem a týká se to také ČT. Tudíž hlavní formáty pořadů, které budeme vídat i po celý příští rok, jsou již vyrobeny. Zajímavé bude sledovat vývoj ohledně tzv. velké novely Zákona o České televizi, která má řešit otázku financování televize do budoucna.

Seriál Dobré ráno, Brno zcela jistě není pouhou fikcí. Vnímám ho ovšem také jako jistý příklad humorné sebereflexe, která se nebojí karikovat instituci i konkrétní osoby z managementu ČT

ČT sice pořád disponuje finanční rezervou ve výši okolo 1,5 miliardy korun, ale toto téma je pro ni naprosto zásadní a také záměry nového ředitele se budou odvíjet od reálných finančních možností. Jinak se dá očekávat například posílení vlivu regionálních studií ČT v Brně a Ostravě. Jan Souček hovoří rovněž o potřebě oslovení té části veřejnosti, která se k ČT staví značně kriticky a chce se jí věnovat více, než tomu bylo doposud. Významná část jeho projektu se věnuje potřebě posílení především zpravodajských výstupů ČT na internetu. Můžeme také očekávat zásadnější změny ve zpravodajství a publicistice, koneckonců zaznamenal jsem už vyjádření dosavadního šéfa zpravodajství ČT Zdeňka Šámala, že s největší pravděpodobností svou pozici na podzim opustí. Do jisté míry se asi změní žánrové preference v dramatické tvorbě. Kandidátské projekty jsou spíše souborem tezí, tak se nechme překvapit.

A kdybyste měl vybrat jednu věc, která Dvořákovu éru nejspíš viditelně odliší od té Součkovy?

Co považuji za zásadní, je určité vyhranění se Jana Součka vůči expanzivní a rozvojové strategii směřování České televize, kterou přinášel Petr Dvořák. Souček proklamuje nutnost otevření debaty, primárně s politickým prostředím, ohledně rozsahu a šíře veřejné služby ze strany ČT. Jinými slovy, co všechno a na kolika kanálech má Česká televize vysílat. Tato debata je bezpochyby na místě, byť se po ní bez úspěchu volá už řadu let. Musíme si ovšem uvědomit, že právě takové debatě se politici dlouhodobě vyhýbají nebo jí nejsou většinou vůbec schopni (samozřejmě existují čestné výjimky). Obávám se, že tyto proklamace nového ředitele mohou být spíše signálem směrem k politikům, že není nezbytně nutné řešit dlouhodobé financování veřejnoprávních médií a že ta mohou fungovat i v omezenějším modelu. To je pochopitelně možné, ale já nejsem příznivcem této cesty.

Každopádně bude Českou televizi řídit mnohem slabší ředitel. Nechci Honzu Součka podceňovat ani mu nijak křivdit, ale měl jsem přece jen možnost vnímat a pozorovat od počátku jeho působení na postu ředitele brněnského studia ČT. Jeho manažerské i osobnostní kvality jsou nesrovnatelně menší než u Petra Dvořáka. Přesto mu pochopitelně přeji ve funkci, která je mimořádně náročná, úspěch, protože jen tak bude úspěšná také Česká televize. Nechal se vysadit do sedla velmi divokého koně, tak ať se mu ho daří vést co nejlépe.

Jste původem z Ostravy, nový generální ředitel přichází na Kavčí Hory z Brna. Viděl jste nedávno vysílaný komediální seriál České televize Dobré ráno, Brno?

Pochopitelně. Dokonce bych se označil za fanouška tohoto seriálu. Náramně jsem se při jeho sledování bavil a scénu z jednoho jeho dílu znázorňující setkání vedení brněnského a ostravského studia ČT považuji za jeden z vrcholů seriálu…

Odráží podle vás ten seriál věrně realitu v České televizi?

Nepochybně je to natočeno s velkou nadsázkou. Na druhou stranu si pan Prušinovský určitě řadu skečů použitých v seriálu nevymyslel od stolu, ale čerpal z nepřeberného množství historek zevnitř televize. Ti, kdo znají televizní provoz, by mi jistě dali za pravdu. Já sám mnohdy říkávám, že všechna klišé o České televizi jsou pravdivá. To prostředí je skutečně značně specifické a je nesrovnatelné s běžným fungováním třeba v komerčních médiích. Sám mám například celá léta dojem, že v ČT existuje pořád částečná přezaměstnanost. Takže ten seriál zcela jistě není pouhou fikcí. Vnímám ho ovšem také jako jistý příklad humorné sebereflexe, která se nebojí karikovat instituci i konkrétní osoby z managementu. Pokud si tedy Česká televize umí dělat podobným způsobem legraci sama ze sebe, je to projev značné tvůrčí svobody. A za to si, dle mého, zaslouží výborné vysvědčení.