KOMENTÁŘ. V rámci EU panuje nesourodý energetický mix. Máme státy, které jsou ve vztahu k „zelené energii“ zhruba o 5-10 let napřed a pak státy, kde se až 70% elektřiny vyrábí spalováním uhlí. Dále jsou zde země s poměrně velikým podílem jaderné energie, na druhé straně se zvedají silně odmítavé hlasy ve vztahu k ní, zatímco některé státy od jádra odstoupily úplně.

Řeší se i závislost při dodávkách plynu z Ruska (tím spíše za současné situace), jako by šlo o překvapení, i když se o možných problémech vědělo již v momentě uvalení prvních sankcí vůči Kremlu.

Problém dnešní Evropy je, že se neumí (prozatím) nejen rychle domluvit, ale ani hledat ty správné kompromisy. Tento jev není ojedinělý a není ani nedávný. Státy, ale hlavně politici, stěží hledají kompromisní a pro všechny akceptovatelná řešení, jelikož se často střetávají spíše osobní zájmy, které upozaďují ty národní a zřídka berou v zřetel potřeby a bezpečnost celku, tedy EU. Vše je schované pod pláštěm patriotismu.

Mít pestré alternativy

Současně se nedopřává dostatečně sluchu odborné veřejnosti, což vede k tomu, že vznikají projekty jen se střednědobou životností nebo ty, které rychle skončí ve slepé uličce. Toto tříštění pak působí zmatky a nepřeje nalezení komplexního řešení (tedy vytvoření jednotného evropského energetického konceptu) nejen v energetické bezpečnosti, ale i v nezávislosti, jak dnes vidíme v případě vysokých cen plynu a tím i jeho nedostatku, jehož důsledkem je i zdražování elektřiny.

Ve vztahu k hrozbě blackoutu lze říct, že vše závisí na tom, jak zafunguje vzájemné propojení energetik a distribuční sítě členských států, vzájemná součinnost a ochranné mechanismy jednotlivých energetických zdrojů (plynové, jaderné, uhelné, solární, větrné nebo vodní elektrárny).

Kritický problém osobně nevidím v krátkodobém horizontu, ale v tom střednědobém do roku 2030, kdy jsou stanoveny první důležité milníky v rámci Green Dealu. Vše totiž závisí na tom, zda dojde v rámci EU k politické dohodě na tom, co vše nakonec bude součástí tzv. zelené energie a zda v ní budeme mít i jádro a dočasně i plyn. Rozhodující bude i to, zda půjde o zdroje spojené s turbínami, které jsou stabilnější než některé obnovitelné zdroje, jež jsou naopak náchylné na častější výkyvy, což způsobuje kolísání výkonu, v závislosti na slunečním svitu či větru. Leccos se samozřejmě může změnit v závislosti na vývoji geopolitické situace.

Pokud tedy nebude v budoucnu zvolen správný mix zdrojů energie, může zde být skutečné riziko závažných blackoutů, kdy státy, které se vzdaly například atomové energie, budou odkázané na dodávky těch subjektů (paradoxně), které si jádro doma i v rámci EU prosadí.

Řešením je tedy mít rozumné a pestré alternativy pro dodávky energií, samozřejmě s ohledem na dodržení emisních limitů, vše v rámci EU přerozděleno mezi jednotlivé státy i podle kritéria územní a distribuční proporcionality.

V opačném případě reálně hrozí, že při technických potížích nebo snížení výkonu jednotlivých elektráren může dojít zhroucení a výpadku dodávek energií, které budou mít vážné dopady, např. na kritickou infrastrukturu jako je zdravotní péče, dodávka vody apod.

Hrozba z kyberprostoru

Nutno připomenout i to, že s přechodem na obnovitelné (zelené) zdroje, bude nutné rekonstruovat i stávající distribuční sítě, jelikož bude docházet i k navýšení přenosu a tím hrozí jejich přetížení. Dále bude nutné zajišťovat dostatečnou akumulaci a následnou chytrou distribuci energie.

Stačí si vzpomenout na rok starou událost. V lednu 2021 byla na více než hodinu od zbytku evropské soustavy oddělena soustava jihovýchodní Evropy. Příčinou rozdělení synchronní zóny bylo kaskádní šíření poruchy v oblasti Chorvatska, Srbska a Rumunska.

Důsledkem tohoto rozdělení vznikla v balkánské části Evropy s přebytkem výkonu krátkodobě nadfrekvence až 50,6 Hz. Ve zbylé části kontinentální Evropy, včetně ČR, zároveň nastal nedostatek výkonu a došlo ke krátkodobému poklesu frekvence o 254 mHz až na hodnotu 49,74 Hz.

Působením automatických opatření se další pokles zastavil a kmitočet se po přibližně deseti vteřinách navrátil do normálního pásma provozu.

Další hrozbou jsou samozřejmě kybernetické útoky na energetické sítě, které jsou od roku 2015 stále častější. V říjnu 2020 vedoucí představitelé EU vyzvali k posílení schopnosti EU chránit se před kybernetickými hrozbami, vytvářet bezpečné komunikační prostředí, především za využití kvantového šifrování a zajistit přístup k údajům pro účely justice a vymáhání práva. V otázce této připravenosti EU a členských států nelze upřít snahu.

V posledních několika letech vznikla nová strategie kybernetické bezpečnosti EU, vloni byly přijaty nové závěry strategie kybernetické bezpečnosti, v nichž EU zdůraznila, že „kybernetická bezpečnost je základem pro budování odolné, zelené a digitální Evropy“.

A například v rámci Europolu vzniklo Evropské centrum pro boj proti kyberkriminalitě, které má zemím EU pomáhat s vyšetřováním internetové kriminality a rozbíjením zločineckých sítí.

A jak je to s blackoutem?

Příčin vzniku blackoutu může být ale mnohem víc :

• porucha způsobená přírodními vlivy,
• významný přetok energie ze zahraničních rozvodných soustav,
• technické poruchy,
• teroristický útok,
• lidský faktor (např. chyba operátora dispečinku).

V případě blackoutu nebude možné využívat celou řadu technologií, které jsou přímo závislé na dodávkách elektrické energie a nejsou současně zálohovány náhradními zdroji energie (např. dieselagregáty, bateriemi apod.).

Zde pouze připomínám, že náhradní zdroje budou fungovat buď velice omezeně časově nebo co do rozsahu. Bude-li totiž blackout trvat i několik dní, tak dodávky např. paliva pro agregáty budou ohroženy nebo dokonce úplně zastaveny. Pokud nastane blackout v podstatě okamžitě, nebudou fungovat:

• všechny přístroje připojené do elektrické sítě,
• běžné osvětlení (v budovách a veřejné venkovní),
• zabezpečovací zařízení budov,
• dopravní signalizační zařízení,
• bankomaty a současně nebude možné uskutečnit nákupy v obchodech s elektronickou evidencí prodeje,
• většina čerpacích stanic pohonných hmot,
• hromadná doprava, která je přímo závislá na dodávkách elektrického proudu.

V průběhu několika hodin nebo dní přijdou problémy s:

• dodávkami pitné vody, plynu a tepla,
• výpadky signálů mobilních operátorů,
• nefunkčnosti datových sítí (internetu),
• svozem odpadu,
• zásobováním (potraviny, léčiva apod.),
• fungováním jednotlivých úřadů,
• bezpečností (narušování veřejného pořádku).

Není sice důvod strašit, ale téma energetické bezpečnosti, zajištění dodávek a stability v síti tedy rozhodně není radno podceňovat. Je proto dobře, že se Česká republika připravuje a snaží se zajistit si energetickou bezpečnost a nezávislost.

Autor je právník působící v oblasti energetiky v Česku, na Slovensku v Bulharsku. Připomínkuje zákony v rámci legislativního procesu. Působí ve společnosti Siemens Energy, s.r.o.