Čeští šlechtici jako nepřátelé státu? O majetek a čest svých rodů se soudí i 70 let po válce
Příběhy spojené s někdejšími majetky české a moravské šlechty se vracejí i sedm desítek let poté, co o ně šlechtické rody po roce 1948, ale i těsně po skončení druhé světové války, přišly. Ať jde o potomky hlubocké větve Schwarzenbergů, knížecí rod Lichtenštejnů, či případ týkající se rodu Czerninů.
Právě ve věci hraběnky Czerninové v průběhu dubna po dvaceti letech rozhodly české soudy . Tentokrát nešlo o obvyklý ping-pong ve stylu vrátit – nevrátit, ale o případ dvou úřednic pražského magistrátu. Ty před dvaceti lety vydaly potvrzení, že hraběnka Josefína Czerninová, která zemřela v roce 1965, měla v době své smrti české občanství.
Toto potvrzení pak její potomci využili k žádosti o vrácení části rodového majetku. Obě úřednice po dvaceti letech soudů odešly s podmínkou. Případ ilustruje to, jakých rovin řešení vracení (či nevracení) šlechtického majetku v Česku dosahuje a také to, jak dlouho se případy často u tuzemských (i evropských) soudů táhnou.
Němci? Maďaři? Zrádci?
Stát v tomto případě namítal, že mu v důsledku rozhodnutí úřednic vznikla škoda tím, že začal vydávat v restituci majetek, který již přes půl století považoval za svůj (a podle toho také stav nemovitostí vypadal).
Případ stále nekončí. Obě někdejší úřednice podaly odvolání a věc opět (už potřetí) poputuje k Městskému soudu v Praze.
Mimochodem – Josefína Czerninová požádala o osvědčení, že byla českou občankou, už v roce 1946. Do její smrti v roce 1965 ale někdejší československé úřady nerozhodly.
OBCHODNÍCI SE STRACHEM
Nová publikace HlídacíPes.org mapující český i evropský POPULISMUS.
Více informací ZDE.
Část majetku zejména na jihu a na západě Čech Czernínové dostali zpět. Kupříkladu zámek Velichov, s ním ale kvůli obnoveným sporům o občanství nemohou disponovat. I o už vydaný majetek se nyní stát hodlá dál soudit.
Dlouho trvající spory a opakovaně protichůdné výroky českých soudů znají dobře například i Colloredo-Mansfeldové. Ti se dlouho – a nakonec neúspěšně – soudili nejprve o celý zámek Opočno ve východních Čechách, později alespoň o zámecký mobiliář.
Klíčový argument soudů je v tomto případě (i případech podobných) to, že stát zabavil zámek i s mobiliářem už před únorem 1948, a restituce proto nepřipadá v úvahu.
Především šlo o dekret číslo 3 z 19. května a dekret č. 12 z 21. června 1945 „o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa“.
Posuzovat přes sedmdesát let starou historii dnešníma očima je vždy ošidné, faktem ale je, že i v období let 1945 – 1948 tehdejší Československo přistupovalo k někdejšímu šlechtickému majetku kořistnickým způsobem.
Svědčí o tom i některé dokumenty dochované v archivech samotných státních úřadů. HlídacíPes.org takto už dříve popsal a na historických dokumentech doložil komunikaci úřadů po roce 1945.
Dokumenty ukazují, jak byla ministerstva a jednotliví politici rozděleni v názoru, koho by se konfiskace majetku měly týkat. A také, jak vznikaly některé klíčové Benešovy dekrety. Hlavní spor se vedl mezi komunisty ovládaným ministerstvem zemědělství a ministerstvem zahraničí v čele s Janem Masarykem.
Nepomohlo, že Lichtenštejnské knížectví v průběhu druhé světové války nikdy neuznalo vznik protektorátu Čechy a Morava ani mnichovskou dohodu. Po celé trvání války uznávalo československé cestovní pasy a zachovávalo neutralitu. Rozhodlo to, že při sčítání lidu je u jména Lichtenštejnů napsáno, že hovoří německy (dotazník navíc nevyplňovali sami Lichtenštejnové, ale za ně hajný z Velkých Losin).
Spor České republiky s knížecím rodem Lichtenštejnů, respektive s Nadací knížete z Lichtenštejna, která rodový majetek spravuje, má ale i nadále aktuální vývoj.
Nejprve stát zažaloval Lichtenštejny kvůli tomu, že na jejich nadaci přepsal některé pozemky – spor doputoval až k Ústavnímu soudu. A na konci loňského roku Nadace podala žaloby na vrácení toho svého někdejšího majetku, který je v rukou státu (tedy například i zámků Valtice a Lednice). Detailně to HlídacíPes.org popsal například ZDE .
Speciální dekret, speciální zákon
Podobný argument o zabavení majetku před rokem 1948 podle Benešových dekretů lze najít i vřadě dalších případů.
Vymyká se ale případ hlubocké větve rodiny Schwarzenbergů. Na ni byl v roce 1947 uplatněn speciální zákon nazývaný jako Lex Schwarzenberg.
„Benešovy dekrety se na majetek Schwarzenbergů nevztahovaly, protože bylo snadné dokázat, že Adolf Schwarzenberg byl loajálním občanem Československa a že byl v opozici k nacistům. Jindřich Schwarzenberg byl zatčen gestapem a vězněn v koncentračním táboře Buchenwald. Adolf Schwarzenberg byl v emigraci v USA, odkud finančně podporoval československou exilovou vládu v Londýně,“ říká potomek rodu Adam Pezold.
HlídacíPes.org se případů rodiny Pezoldových, v němž se podařilo i po letech objevit řadu nových skutečností, bude dále věnovat.
Ukázkou nového poválečného bezpráví je třeba i zvláštní dekret, kterým prezident Beneš daroval vilu s pozemky nedaleko pražské Stromovky Sovětskému svazu. Vilu během války užívalo gestapo. Dnes zde má sídlo ruská ambasáda.
I když se tento případ netýká šlechtického rodu, ale bohaté židovské rodiny prvorepublikového bankéře Jiřího Poppera, který vilu v roce 1927 nechal postavit, s výše popsanými kauzami má některé podobné rysy.
Zejména ten, že se potomci pana Poppera o vrácení ukradené vily dlouhé roky marně soudili, ale odškodnění se nedočkali; právě i s argumentem, že o ni rodina přišla před rokem 1948.
Dekret přitom Beneš vydal navzdory faktu, že rodinu bankéře osobně znal z první republiky a věděl, že válku přežila v zahraničí.
I v řadě případů někdejšího šlechtického majetku jde o vršení křivd, ale i obavy z veřejného mínění a o politizaci problému.
Nejčastějším argumentem je, že zpochybňování takzvaných Benešových dekretů povede k novým a novým nárokům zejména pak vyhnaných sudetských Němců. S touto kartou se v tuzemské politice hraje často a opakovaně, dle potřeby. Ať už jde o Václava Klause a jeho „mobilisaci“ v roce 1998 nebo o prezidentskou kampaň Miloše Zemana v roce 2013.
Se sudetskými Němci (a často ani německou národností, kterou jim po válce mnozí přisuzovali zejména na základě sčítání lidu z roku 1930) přitom tuzemská šlechta neměla společného prakticky nic.
Cesta hraběnky Sternberkové
Prohlášení české a moravské šlechty na podporu Československa podepsalo v září 1939 85 zástupců 33 šlechtických rodů.
„Vycházejíce z přesvědčení o jednotě našeho národa ve všech složkách a zejména o tom, že potomci někdejších spolutvůrců a nositelů české státnosti ještě mohou svému národu a své vlasti za všech poměrů platně posloužiti, chceme se vždy a za všech okolností hlásiti k českému národu,“ zakončili své prohlášení.
Nehrálo roli, že Masarykovo Československo už po roce 1918 provedlo pozemkovou reformu, kdy šlechta přišla o rozsáhlé majetky a pozemky, a zrušeno bylo i používání šlechtických titulů.
Během okupace přišly za vlastenectví tresty a uvalení nucené německé správy na jejich majetky. České šlechtické rody se za války chovaly ve své většině odvážně, jejich členové byli perzekvováni, podobně i po roce 1948.
Část z nich po komunistickém puči emigrovala a v cizině se musela tvrdě protloukat, jak důkladně popsala například hraběnka Cecílie Sternberková ve své knize Cesta.
Mimochodem, její dcera Diana nakonec získala v roce 1992 zpět zámek Častolovice a ze zdevastovaného stavu jej znovu uvedla do podoby hodné někdejšího rodového sídla.
Z potomků šlechtických rodů, kteří své majetky dostali zpět, jsou obvykle vážení občané. Za všechny jmenujme Františka Kinského – starostu města Kostelec nad Orlicí, senátora Tomáše Czernina – majitele zámku Dymokury, nebo Karla Schwarzenberga – poslance, bývalého kancléře Václava Havla a bývalého ministra zahraničí.
Jsou pochopitelně i další. Jejich majetky, statky, zámky a hrady jsou ve své většině krásně opravené, často otevřené veřejnosti.
Pocit významné části veřejnosti, že Benešovy dekrety jsou zcela nedotknutelné a že kdo podle nich přišel po roce 1945 o majetek, je nezpochybnitelný padouch, je však v podstatě neměnný bez ohledu na to, kolik desítek let od konce války uplynulo a uplyne.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Plátno ztratilo rám a obraz se stal mapou. Miloš Šejn nenašel u komunistů pochopení
Když Krkonoše připomínaly polomrtvou ještěrku bez ocásku a přežily svou smrt
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
51 komentářů
Není se čemu divit ! Česká Republika, země krásná a oficielně svobodná, ale to je jen na povrchu. Je to země, kde je komunistická strana stranou Parlamentní (KSČM) a i další strany jsou těch „bývalých“, anebo jejich potomků plné ! Zásadní chybou bylo nepatřičné heslo – „Nejsme jako oni !“. přitom „oni“ jsou stále stejní !
Kdo prožil sametovou revoluci ví, že heslo nejsme jako oni, bylo nejsilnějším heslem podporujícím bezbolestný převrat režimu. Lidé, kteří si neuvědomují, že jenom díky tomu, že nedošlo ke krveprolití, nepatříme dneska k Sovětskému svazu
Ano, v tom se pan Havel těžce zmýlil, mohl být klid, jako v Německu po druhé válce…
Havel s tím nemá NIC společnýho. To byl režimem vypěstovaný oponent, stejně jako ti jeho nástupci z Prognosťáku. A co se Německa týká, jakýpak „klid“? Naopak! Tam se to pořádně rozjelo až v 70. letech, kdy se do role denacifikátorů vžili souzi z Frakce Rudé armády Baader und Mainhofová! To teprve byl hukot, když se ukázalo kdo pravdu řídí např. západoněmeckou justici!
No váš pohled na poválečné dějiny je vskutku originální. Hlavně že máte odvahu se podepsat, co.
Není to tak pravda .Především to že Benešovi dekrety , byl vlastně výsledek rozhodnutí vítězných mocností, kde bylo rozhodnuto i o zabavení šlechtických majetků, šlechty, která kolaborovala a spolupracovala s fašistickým Německem.Pokud je mi známo těm kteří nekolaborovali, zde mohli zůstat.Zdejší šlechta německého původu, neuměla ani česky samozřejmě kolaborovala a tak nevím kde dnes berou tu drzost , žádat o své majetky.Nakonec je tu spousta odborníků,na dějiny, kteří by se tu mohli vyjádřit a uvést vše na pravou míru.
Pepíčku. Vy také neumíte česky. Doporučil bych vyvlastnit Vám majetek.
(…Benešovi dekrety…)
1) Tato nespravedlnost je vskutku obludna. Spravne se poukazuje na strach, co by tomu reklo verejne mineni. Jenze tohle verejne mineni vychazi z „bolsevickych“ ucebnich osnov a vyklaudu historie – zli Nemci, hodni Rusove. Jestli BIS nakonec nemela pravdu. 2) Ty Sudetske Nemce bychom sem meli lakat za kazdou cenu. Ikdyby to melo znamenat navraceni (momentalne zdevastovaneho) majetku. Ti lide meli k te zemi vztah. Naplava, ktera se tam po valce nastehovala, neuspela. Jejich deti se stehuji pryc a pohranici se vylidnuje.
1) Jak snad víte, tak DODNES je součástí našeho trestního zákoníku zákaz „..podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka “ – přičemž (a snad to nepopřete) jedním z hlavních byl právě německý nacionalismus.. Takže Vaše tvrzení že snad jde o “ z „pozůstatek z bolsevickych“ ucebnich osnov a vykladu historie – (Jestli BIS nakonec nemela pravdu) je poněkud na vodě..
2) Pokud jde o onen druhý návrh, ta myšlenka „nalákat sem sudetské Němce“ vracením momentalne zdevastovaneho majetku sice vypadá na první pohled nadějně. Jenomže – to bohužel uvažujete pouze ten dnes zdevastovaný majetek v rukou státu, který stát dnes ještě (po vlnách privatizací) vlastní a nevyužívá
A zapomínáte, že tak hloupá nebyla ani česká církev, i ta si nechává zhruba polovinu (možná víc) těch restitucí (jak za nevydaný majetek, tak i ty devastace) vyplácet pěkně keš:)))))
„jedním z hlavních byl právě německý nacionalismus..svědomí.“ a druhý je internacionální socialismus= komunizmus, tam to ale tak přísně nebereme. PS: NSDAP se jmenovala p.t. „Nacionálně socialistická německá dělnická strana“ ale z jistých důvodů se jí začalo říkat fašisti.
No, když už jdeme do těch definic, tak „.. NSDAP Nacionálně socialistická německá dělnická strana“ ale označuje se dodnes ve zkratce jako „nacisti“, a jako taková byla taky mezinárodním tribunálem v Norimberku odsouzena, zakázána a dodnes (i v našem tr.zakoníku) její propagace trestná.
Zatímco fašismus je trochu širší pojem, ten se hlavně v první polovině min. století šířil po Evropě (i jinde) v mnoha státech. (a že se k tomu dneska ani nechtějí hlásit). Definice fašismu je dosti složitá – ono je rozdíl v době míru, a v době války (kterou sám vyvolal), kdy se otevřeně projeví jeho bestiální vlastnosti
Ale ony se ty termíny, hlavně v poválečně propagandě směšovaly. Nakonec, jak se dá z historie vyčíst, tak nebylo jen nacistické Německo, další státy, kde se fašismus dostal k vládě se staly jeho spojenci a podílely se na jeho výbojích…
Beneš nebyl bolševik, jen trochu křivák, a BIS se zcela sprostě pletla do něčeho, po čem jí nic není a nemá z principu její existence být.
Kolik je Vám Vašnosto let, že si dovolujete nárokovat takové věci, jako navracení majetku bývalým nacistům, či jejich potomkům? Ti o ten zdevastovaný majetek, by asi těžko měli zájem.
Jistě, nespravedlnosti se staly a velké, třeba v případě Lichtenštejnů, ale to, kupodivu nechce dnes žádný politik řešit, to je také vina „bolševiků“ a Ruska? Bylo by na místě, dekrety nedekrety, Lichtenštejnům nemovitý majetek vrátit a to beze zbytku.
kdo žil v tehdejších Sudetech, ví svoje co byli tamní Němci zač a jak se chovali k Čechům. Byli super vlastenci, až takoví, že nikdy neuznali stát, vzniklý na rozpadu RU. Chtěli k Rakousku, nikoliv být s námi. A takových „pozitiv“ je mnoho. Je dobře, že šli po Benešových dekretech do Německa. Byli 3 miliónovou menšinou, dělalo by to tu jen neplechu, patří do Německa. Jak se chovají vidíme dnes a denně v EU. Sami si vyrobí a snědí kvalitní, Čechům stačí odpad, to, co my nechceme. Bylo to tak vždycky. I šlechtu je třeba posuzovat individuálně.
„Čechům stačí odpad, …“ Máte na mysli i ta Vodňanská kuřata z produkce firmy skupiny AGROFERT, kontaminovaná (infikovaná) salmonelou? Pamatujete i na Kostelecké párky v plechu, které pro Česko a Slovensko obsahují 17% masa a pro Rakousko 85% masa, jak ukázalo opakované zjištění Ústavu pro kontrolu potravin v Bratislavě?
Je naprosto a zcela mimo chápání kohokoliv, aby byl komukoliv ukraden majetek, jen proto, že například mluvil německy, či byl členem šlechtického rodu. Tohle bezpráví započal opěvovaný „tatíček“ Masaryk a adorovaný jeho následovník Beneš !!! Oba dva projevili svůj charakter už při pádu monarchie, když ruku v ruce okopávali dodělávajícímu mocnářství kotníky. Rozsáhlé loupení v rámci rušení šlechtických titulů po roce 1918 nám jen nastavilo zrcadlo, jak to bude v budoucnu. Tady je Masarykův obraz. Po roce 1945, díky „Benešovým dekretům“ loupení pokračovalo, nyní už ale i na úrovni obyčejných lidí. Těch, kteří zde žili staletí, v symbioze s námi. Byli potrestání na bázi tzv. kolektivní viny, byli vyhnáni z domovů a byli okradeni o všechno. To je zase obraz Benešův.To je jedna z největších ostud našeho národa. To, že do dnes nejsou tyto křivdy napraveny, nás staví do role zlodějů, lhářů a vrahů. Takový odkaz nám zde zanechal Masaryk s Benešem !!! Co následovalo po roce 1945 je všeobecně známo, půdu měli připravenou, stačilo jen zatít spáry! Jen bych dodal pravdu neměnnou – „co bylo ukradeno, má býti vráceno.“ Komukoliv !!! To, čeho se dopouštěli Němci u nás, potažmo po celém světě, nemůže a nesmí být záminkou a důvodem k tomu, chovat se stejně a mstít se !!!
Za tyto slátaniny co tady čtu, by se měl každý Čech stydět. Tzv. sudetští Němci měli za první republiky stejná práva jako Češi a co udělali, rozbili republiku na padrť. Krom toho volali jeden vůdce , jedna říše !!! Tak se jim po prohrané válce tužba splnila. Je také nutno podotknouti, že ti Němci, kteří aktivně nespolupracovali s nacisty, mohli po válce zůstat v Československu. Je jedno, zda to byl řadový občan, či tzv. šlechtic. Za první republiky platil zákon a dodnes platí, že se nesměly užívat šlechtické tituly. Hodně by mě urazilo, pokud by někdo namítal, že za první republiky zde nebyla demokracie. Proto se zároveň ptám, jak je možné, že dnešní sdělovací prostředky klidně porušují zákon a jsou to i veřejnoprávní média!!!
Tak v tomto případě můžete být klidný, pomalu se pohraničí rozprodává nejen němcům.
Když populismus vítězí nad ctí, tak jde právo stranou.
To je ale dosti naivní (a dosti účelové) tvrzení, že „..Nejčastějším argumentem je, že zpochybňování takzvaných Benešových dekretů povede k novým a novým nárokům zejména pak vyhnaných sudetských Němců. „.. (protože) .. Se sudetskými Němci (a často ani německou národností, kterou jim po válce mnozí přisuzovali zejména na základě neměli nic společného….“
Ve skutečnosti, to má společného hodně, protože jim byl ten majetek (jak ostatně vyplývá z článku) konfiskován právě dle stejného zákona a stejných důvodů.
A pokud by tedy nějaký náš úřad či soud šlechtě ten majetek vrátil se zdůvodněním, že oni se přece ničeho nedopustili, rázem tu bude mít žádosti a potom žaloby 3 milionů sudetských Němců . Protože, ti se (dle dnešních hledisek) taky ničeho nedopustili. A co pak?
Vrátit vše co jsme ukradli, protože krást se nemá!
Nebo se všemožně vykrucovat , jako nejmenovaný stbák, ale ostuda nás nemine.
No jo milej pane, ale to si stěžujete pozdě. To si měl stěžovat Váš děděček, když se to „ukradenÍ dělo zcela demokratickým ústavním zákonodárným procesem, dekrety prezidenta Beneše, které schválil Parlament republiky.. A to upozorňuji, ještě za svobody, dávno před nějakým únorem 1948..
Vracet to dneska právně zpátky už nelze , protože dle právních principů to musí i dnešní soud soudit dle zákonů platných v té době. A taky jak jsem si našel, tak sám Rychetský jednou prohlásil, že ústavní soud nic z konfiskací před únorem 1948 soudním rozhodnutím vracet nebude.
Tudíž — jediná cesta je cestou politické restituce – tedy navrržené vládou a odhlasovanou jako nový zákon jejím koaliční většinou v parlamentu. Což jde – ovšem za to si pak ponesou ty parlamentní partaje skutečnou politickou zodpovědnost před voliči. A jak doufám, vidíte, dodnes voliči stranám z vlády Nečase nezapomněli jejich politicky protlačené církevní restituce…Z toho se dodnes demokratická pravice nevzpamatovala.. Riskovat další restituce šlechtě a třeba i Němcům už si další partaj ani netroufne. Ono stačí jak se lidí bouřej když viděj kolik stát sype do Agrofertu :)))
Milej pane, samozvaný a nevolený prezident Beneš si ty svoje dekrety
napsal sám bez parlamentu. Sám a bez parlamentu taktéž předal republiku nejprve Hitlerovi a potom Stalinovi.
„..Všechny ústavní dekrety a dekrety prezidenta republiky byly po válce, 5. března 1946, ratihabovány Prozatímním Národním shromážděním ústavním zákonem č. 57/1946 Sb.[3] Ústavní dekrety byly prohlášeny za ústavní zákony, dekrety byly prohlášeny za zákony. ..Ústavní soud potvrdil jejich platnost v době vzniku a jejich závaznost, tj. jimi nastolené změny zůstávají zachovány.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bene%C5%A1ovy_dekrety
Soráč, tohle okecat nejde. Jestli někdo popírá zásadní zákony tohoto státu, tak nemůže mluvit o právu
…dekrety samozvaného presidenta Beneše… Eduard Beneš totiž již od roku1938 presidentem nebyl, neboť abdikoval 5.října1938. Ve funkci presidenta byl potvrzen až 28.10.1945 a opětovně zvolen presidentem byl až 19.6.1946.
Jsou jen dvě možnosti. Buď se majetek vrátí původním majitelům a tím zůstane i majetkem o který Česká republika nepřijde. Nebo majetek časem skoupí Čína a Rusko .
Vy si opravdu myslíte, že Čína a Rusko, když ten majetek skoupí, tak že ho rozebere a znovu postaví v Číně či Rusku?
Snad zde platí: nejlepší je zlatá střední cesta. Ne krajní názor!Ideální řešení nelze najít, proto ono „zlaté“. Všichni jen částečně spokojení. Řešení “ lidské“.
Tak v tom je ten průšvih, že toto nejde, protože ty šlechtické rody podávají ty žaloby samostatně a za sebe. Tudíž nějaké „kompromisní“ všichni jen částečně spokojení nelze…
Děkuji autorovi, že se nebál napsat, že zabavování se dělo již za Beneše. Pravdou však je , že naprostá většina šlechtických rodů (prakticky všichni německé národnosti) s nacistickým Německem kolaborovala proti Českému národu. Zabavení jejich majetku bylo důsledkem jejich zločinného jednání.
Nejrozsáhlejší konfiskace ve prospěch státu proběhly brzy po vzniku I. samostatného státu. Měli to muži I.republiky skvěle připravené dopředu. Téměř všichni si prošli RU žaláři, mnozí dostali absolutní tresty a jenom řízením osudu nebyly na nich vykonány. Další proběhlo za prof. Beneše a nejméně z bolševika, ale proběhlo. Je spravedlivé říci, že bolševik nemovitosti rozdal většinou k užívání domovům pro staré, důchodce, nemocné, postižené, pro dětské domovy a školská a vzdělávací zařízení. Nikoliv k soukromému vlastnictví jednotlivců.
Vezměte to sociologicky, ze širší perspektivy. Už Masaryk věděl, že pokud by nechal v nové republice velkou společenskou a ekonomickou moc úzkým skupinám z dob c.k. – tedy šlechtě a církvím., tak se mu ta demokracie složí jako hromádka karet. Protože pak si tyto úzké skupiny zajistí silnou politickou podporu a převahu. Tudíž je musel ekonomicky i společenský omezit, aby ta volební demokracie byla široce lidová.
No a Beneš musel po válce navíc ještě řešit velice silný vliv německých menšin- které jak asi víte, spolupracovaly před válkou s Německem na Mnichovu.
Ono, když se podíváte na dnešek, tak lidi dneska (a právem) křičí kvůli Babišovi. Jenomže to je právě ta chyba, kterou by ani Masaryk ani Beneš neudělali . Stbáckej práskač,. s kontakty kterej se nakapsoval /a to dost podivným způsobem) na privatizaci. A dneska může ty ohromné prachy vrazit do financování vlastní strany a široké politické reklamy, i svých médií – takže si takto získal i místo premiéra i vládní koalici. Sory jako, demokraticky se s tím nedá už dělat nic..
Ferdinand Peroutka už v roce 1945 napsal: „Když je možné potrestat člověka za to, že patří k určitému národu, pak je později také možné, že bude potrestán za to, že patří k určité společenské třídě nebo k určité politické straně.“
Bohužel měl pravdu, tragédií je, že na tom trestání se trvá i dnes, 74 let po Benešově pomstě za Mnichov.
Vzpomeňme na nedávné, hromadné potrestání ruských turistů v českém hotelnictví. Chování pana hoteliéra posvětil ÚS. Je přitom relativně klidná doba. Potom si vezměte údobí, kdy se rozhodovalo po těžkých historických zvratech, po významných valečných vřavách, I. i II. světové války. Jsem přesvědčena, že pan prezident prof. Beneš, rozhodl státnicky moudře a ještě dostatečně vizionářsky varoval před jakýmikoliv pozdějšími reparáty jeho rozhodutí. Pro náš národ jsou dekrety stěžejní historický akt, s kterým je nutné nakládat velmi obezřetně, jak už nás naše neblahá historie poučila. Držme se jich, jelikož spousta našich lidí, především různých zbohatlíků, církevních hodnostářů i lidí ze šlechty, je to všechno provázané, mají na prvním místě nikoliv svůj národ, ale Němce. Je to nepochopitelné. Němci se nechovali v našem nově vzniklém státě jako dobří spoluobčané. Separovali se, odmítali státu poslušnost. Do říše šli rozhodně po právu.
Konečně článek, který objektivně píše o úloze české šlechty. Nevím, proč politici nemají stále odvahu přiznat, že co bylo ukradeno, musí být také vráceno. Nemluvím o Němcích ze Sudet. I když jsem zažil situaci, (bydlel jsem v Chebu), že bývalý občan ze Sudet se vrátil, koupil totálně zdevastovaný od státního statku svůj rodný dům a celý ho nádherně opravil. Dále investoval ve Františkových Lázní do výstavby lázeňského domu (a nebral při tom dotace jako mnozí jiní).
Pokud vím, tak když byly šlechticům vráceny nemovitosti, tak je opravili a zpřístupnili veřejnosti. Tak v čem je pořád problém? Že co by tomu řekli voliči? To by naši politici nesměli být takoví strabíci a dělat i méně populární rozhodnutí.
„Josefína Czerninová požádala o osvědčení, že byla českou občankou, už v roce 1946. Do její smrti v roce 1965 ale někdejší československé úřady nerozhodly.“ No umíte si představit co to dá za fušku zajít o 2 patra dolů do kartotéky a hledat kartu (správnou) a pak zasejc nahóru… uf. No to ať je paní Jozefína spíš ráda, že se toho nedožila, měla by toho uštvaného ouřadu na svědomí. Někdy ale stát koná bleskově (exekuce) že? J.L.
zlehčujete situaci a dost trapně to vyznívá, ale když chcete, vaše věc. Nejde jen o tom, jakou kdo měl st. příslušnost. Jak se lidé chovali, to je důležité. Spousty Němců a jejich potomků na území dřívějších Sudet žije dodnes a víte proč? Byli loajální našemu státu, našemu zřízení, národu, lidem, často byli antifašisti nebo se otevřeně postavili henleinovcům, a pod. Mnoho Němců bylo samotnými Němci odvlečeno do koncentráků za svoje postoje, a nepřežili.
No, pokud budete jenom trochu uvažovat, tak takhle to rozhodně nebylo. Jestli pani Czerninová už v tom roce 1946 požádala o osvědčení, že byla českou občankou, tak v žádné kartotéce tato informace nebyla. Naopak, jak se dá vygooglovať v jiném článku „předtím získala německou státní příslušnost.“.. Tudíž, už v tom roce 1946 se pokoušela o stejný fígl jako její nástupci po velvet revolušn – aby jí nějací úředníci vydali to osvědčení o české státní příslušnosti fungl nové.. Ale přeci jen tak naivně hloupí (nebo poplacení) jako po velvet revolušn ti úředníci po válce nebyli.. (ono by jim taky za to hrozily mnohem větší pálky)..
To, že se něco dá vygooglovat, není důkaz. Důkaz může být na příklad písemný záznam v úředním spise s očíslovanými stránkami a ověřitelným datováním. Nagooglovat lze ledacos a jenom prohlášení, že něco je tak nebo onak, není také důkaz, bez ohledu kdo to prohlašuje.
A jak to bylo s paní Czerninovou, to věděla nejlépe ona sama.
Emerich Rath je docela jasným důkazem toho, že když se osoba německého původu žijící trvale v Československu nepostavila na stranu ukupačního Německa a podporovala naši státnost( dokonce celou válku ukrýval žida Borise Efenbergera) , tak taková osoba nebyla odsunuta tak jako kolaboranti a Henleinovci, jejichž potomci dnes nejvíce křičí. Emerich Rath byl významnou postavou sportu – viz např. film Synové hor. aj.
Nebýt šlechty, tak by tu dne byla poušť. Veškerá averze pramenila a pramení z pouhé české závisti. Spravovaní těch majetků. vždy představovalo obrovskou zátěž, ale také důvtip , což si nikdo neuvědomoval. Všichni viděli jen zisk (eventuelní) a způsob života. Princip je v tom, že inteligentní člověk má jiné životní potřeby než sedlák. Kdyby nebylo šlechty v devatenáctém století, neměli by lidi práci a všechno by zdevastovali. Jak se ostatně stalo.
Vaše odsudky jsou předpojaté, neobjektivní, nespravedlivé. Můžeme si myslet o lidech i režimech každý svoje (často se do našich úsudků promítají vl. zkušenosti nás samotných nebo našeho rodu), ale měli bychom se všichni usilovat o spravedlivější, nikoliv tolik vyhraněné a jednostranné posuzování. Jinak se k ničemu nedobereme. A vzít v potaz, že spravedlnosti zcela na Zemi nedojdeme. Je-li On, po smrti vše srovná, není-li bude tak, jak člověk mínil a rozhodl, naplní se hlas lidu-hlas boží.
Chlapče, nejen šlechta, ale i průmyslníci a velkostatkáři a spousta dalších lidí byla pro naši zem přínosem. (až na vyjímky a ty, jak správně píšeš – závistivce )) těch je porád hooodně))
Restituce – jak pro koho…, řešíme od roku 91!! a dodnes není vše pořešeno.
Proč?
No proto, že bolševici mají stále svoje lidi všude.. A to je rok 2019, smutný…..
Celá existence ČR je po roce 1918 provázena konfiskacemi – loupežemi. Mnoho lidí je přesvědčeno, že krádež, loupež se vždy vyplatí.
Ale ty konfiskace-loupeže po roce 1918, kdybychom to tedy tak nazvali, zcela jasně, proklamovaně reagovaly na konfiskace-loupeže po roce 1620… Takže přes tu hodně dlouhou časovou přestávku by bylo chybné vidět počátek teprve se vznikem ČSR v roce 1918… Na druhou stranu, k obrovským majetkovým loupežím tu docházelo i ještě dlouho před tím rokem 1620… Myslím tím samozřejmě husitské období…
Tak tohle je nejrelevantnější komentář k tomuto článku a k dalším komentářům. Více netřeba.
Jak vím, šlechta si nikdy v minulosti na národnost nepotrpěla, byla nadnárodní, pouze hovořila jazykem, kterým se ve šlechtických a podnikatelských kruzích domluvila. Přestože až do roku 1918 šlechta a církev měly rozhodující podíl na vysoké hospodářské a kulturní úrovni českých zemí, po vzniku republiky, v níž spousta lidí věřila, že marxizmus je záštitou proti návratu Habsburků, byly šlechta a církev označovány za nepřátele. Populistická pozemková reforma, při níž přešla velká část šlechtického majetku do rukou lidí, kteří o hospodaření neměli tušení, v mnoha ohledech velmi uškodila zemi a byla podkladem pro budoucí znárodnění a kolektivizaci zemědělství. Celé období vlády komunistů se pak neslo v duchu zesměšňování šlechty. Ve večerníčkové atmosféře vyrostli i politici, soudci a úředníci, od nichž dnes nelze očekávat morální vyspělost západního světa a objektivitu.
Vy jste to podal trochu zjednodušeně, pokusil bych se o trošku jiný, byť taky zjednodušený pohled… Ne že bych upíral nějaký podíl šlechty a církve na vysoké úrovni českých zemí před rokem 1918, ale to, že se české země nacházely na přelomu 19. a 20.století na takové hospodářské a kulturní úrovni, to bych ještě spíš než šlechtě nebo církvi přisuzoval vlivu kapitalismu a (a abych to tak marxisticky řekl) buržoazie, vůbec průmyslové revoluci a celkovému rozvoji v 19.století (včetně národního obrození, pokud jde o tu kulturní rovinu)… Tady jde o to, že kdybychom to časově vzali ještě hlouběji, 17., 18.století, ještě před průmyslovou revolucí nebo i v době jejích počátků, tak české země by se možná daly charakterizovat jako země převážně rurálních nevolníků, závislých často právě na šlechtě a na církvi – a určitě i v tehdejším evropském kontextu zaostávaly za takovými zeměmi jako Nizozemí, Anglie, i Francie… Tady když se třeba dneska přisuzuje nějaká regrese ve srovnání se západní Evropou v důsledku komunismu a vůbec událostí 20.století, tak určitě totéž můžeme říct o Bílé hoře a vůbec událostech 17.století (ostatně, i třicetiletá válka)… Takže velice zjednodušeně, kde jsme pak byli někdy kolem roku 1900, 1910, v tom bych už viděl především vliv rozvoje kapitalismu…
Pokud jde o tu pozemkovou reformu po roce 1918, tak souhlasím, že ji můžeme považovat za nějaký podklad pro budoucí znárodnění a kolektivizaci, ale ona samotná se děla především v režii agrárníků, a to rozhodně nebyli marxisté (jinak, přece marxistům mnozí také vyčítají nějaké určité odnárodnění, jak píšete o šlechtě, i když samozřejmě realita mohla být různá, a to bychom se asi dostali jinam). Jiná kapitola je samozřejmě to, že agrárníci u nás v roce 1945 nesměli být obnoveni, protože se jim „přišila“ (a jak se připomíná, jako celku neprávem) kolaborace s nacismem. Rozhodně bych ale tu reformu po roce 1918 nazval spíš produktem nějakého buržoazního liberalismu než marxismu, i když je ale pravda, že levicoví marxisté na tom přerozdělení půdy také trvali a že i někteří sociálně-demokratičtí (a vlastně tehdy by se dalo říci i víceméně marxističtí) předáci se na tom dokázali „napakovat“…
Máte v podstatě pravdu, Jen bych stručně poznamenal, že šlechtici byli i kapitalisty, v naší oblasti měli v 19. století doly, železárny, sklárny, pivovary, lihovary a rozsáhlé zemědělství a lesnictví, navíc podnikali ve stavbě železnic, silnic, vodních cest a sídlišť. Rozdíl mezi kapitalistou,zbohatlíkem z lidu, a šlechticem byl asi v tom, že kapitalista hrabal jen pro sebe, když lidi nepotřeboval, tak je vykopl, kdežto šlechtic se choval jako šlechtic. U nás se říkalo, u hraběte nikdo hladem nezemře, i když se třeba jen plotu drží.
Porovnávat se západními zeměmi na počátku 20 století moc nelze, protože ty žily z námořního obchodu a především z kořistění v koloniích. Agrární reforma se nepovedla, vytvořila jen spoustu malozemědělců, které půda neuživila a kteří v roce 1949 v jednotlivých obcích obyčejně patřili k zakladatelům JZD. Jiné by to asi bylo, kdyby nebyly v roce 1945 zakázané pravicové strany. Komunisté s rozparcelováním dvorů po r.1921 vlastně nesouhlasili a stávkovali proti tomu, chtěli už tenkrát znárodnění. V Dubu u Prachatic zbili do krve úředníky, kteří přišly půdu rozdělovat.
Ano, ta šlechta (příp. církev) taky dost různě podnikala, a taky už to mělo samozřejmě velmi dlouhou tradici, samozřejmě ještě i hodně dávno před zrušením administrativních panství a roboty (v roce 1848)… A to, že komunisté po roce 1921 vlastně ani nechtěli ty velkostatky parcelovat jako spíš rovnou znárodnit, to je taky známá věc… Tedy úplnou parcelaci mezi drobné rolníky a bezzemky, to populisticky prosazovali a prosadili, načas, až tak cca v letech 1945-48, ještě předtím, než sáhli ke kolektivizaci. Tak samozřejmě, že ta úplná parcelace po roce 1945 bylo populistické, navenek sociální gesto, ale z hlediska národohospodářského… Asi jasné…
Tady právě jde o to, že za té první pozemkové reformy, za První republiky, agrárníci prosazovali vizi vytvoření větších, středních, třeba i menších statků a hospodářství, která měla být ale hlavně hospodářsky efektivní (a jistě, neříkám, že se to ve svém celku povedlo)… Na druhou stranu, ty šlechtické, církevní velkostatky, to zase se z tohohle hlediska zdálo zbytečně moc. Nakonec, už dlouho před rokem 1914 byla velká část těhle šlechtických a církevních velkostatků, jejich zemědělské půdy, v pronájmu- pachtu nejrůznějších statkářů, sedláků i drobných rolníků.
Myslím, že je nutné se zabývat morálkou. Stydím se za naše představitele, kteří postupují podle pravidla, že zloděj vrací jenom podle jím určených pravidel.
Z pozice dnešního pohledu jsme měli zůstat Rakousko – Uhersko. Kde jsme teď a kde bychom byli je snad každému jasné. Jsme národ, který si neumí vládnout. Bohužel.
Několik pokusů nevyšlo, tak pojďme alespoň v EU bojovat za lepší podmínky a snažit se v názorech přesvědčovat i početně větší státy. Nebrečet a nevymlouvat se. Nic nebourat ale stavět, zahodit nacionalismus, pamatovat na nedávnou historii a poučit se z ní.