Česko může přijmout 50 uprchlíků – syrských dětí, sirotků z táborů v Řecku či Libanonu
V době, kdy premiér Andrej Babiš na evropské i domácí půdě opakuje, že Česká republika rozhodně žádné uprchlíky přijímat nebude, vzniká s podporu některých politiků iniciativa, která má vést k tomu, že Česko poskytne útočiště několika desítkám dětí z uprchlických táborů v Řecku, případně z Libanonu.
S nápadem, že by Česká republika mohla či spíše měla přijmout pět desítek dětí, osiřelých dívek i chlapců vesměs mladších osmnácti let a převážně ze Sýrie, přišla europoslankyně za KDU-ČSL Michaela Šojdrová.
Podporu sbírá i mezi politiky v Česku. Svou iniciativu představila již i veřejně v rámci stranických primárek pro volby do Evropského parlamentu.
„Rozhodně kvůli tomu nečekám slávu, naopak musím těžce vysvětlovat, že máme projevit solidaritu, a tím spíše u dětí. Nechci to také dělat sólově, ale v dohodě se širší komunitou a s politiky KDU-ČSL. Když s někým mluvím, cítím podporu, ale pořád dokola slyším, jak je to politicky ožehavé,“ připouští Šojdrová.
Sedmnáctiletý nebo tříletá?
„Absolvovala jsem 14 konferencí v regionech, kde jsem svou ideu představila, někde byli odvážnější, jinde méně, ale nikdo neřekl ne,“ shrnuje Šojdrová, která nakonec na lidovecké kandidátce pro podzimní volby do Evropského parlamentu získala třetí místo.
Související články
Dětští uprchlíci do Česka. Snahu europoslankyně Šojdrové inspiruje „dítě“ Nicholase Wintona
Jistá odměřenost je znát i v reakci předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka na dotaz HlídacíPes.org, zda o iniciativě ví a jak se k ní jeho strana staví:
„Víme, že se o tom uvažuje, ale žádné rozhodnutí nepadlo. Máme k tomu doplňující otázky, není to dořešené. Debata byla i o tom, že pokud to jsou sedmnáctiletí sirotci, je to jiné, než když to jsou tříletí sirotci. Není to nic, co bychom schválili, nebo odmítli, debata bude pokračovat dále,“ říká Bělobrádek.
Problém s tím, jak by česká veřejnost vnímala zejména přijetí chlapců ve věku jen mírně pod hranicí 18 let, cítí i Šojdrová. V řeckých táborech, které letos v dubnu navštívila, podle jejích slov mezi dětmi bez doprovodu dospělých převládají právě chlapci ve věku 12 – 17 let.
„Můžeme si vzít i sirotky z táborů v Libanonu, kde jich je v nižším dětském věku mnohem více. Rozumím lidem, co mají obavy, mám je též. Ale skupiny nezaopatřených sirotků se může bát jen hlupák nebo sobec. Vždyť je to naopak prevence jejich budoucí radikalizace. Jediné, co je zapotřebí, je politická odvaha,“ konstatuje Šojdrová.
Podle ní zároveň není nutné udělovat ihned všem azyl. „Šlo by o doplňkovou ochranu, lze to pojmout primárně jako ochranu dětí,“ říká europoslankyně. V případě, že by se rodinní příslušníci později k dítěti přihlásili, rodina by se nescelovala na území Česka, ale dítě by se vrátilo zpět, mimo území České republiky.
Jen se záštitou vlády
O možnosti přijetí dětí, sirotků, či obecně těch, které nedoprovází žádný dospělý příbuzný, jednala Šojdrová zatím neoficiálně s ministrem vnitra Lubomírem Metnarem (ten již v nově jmenované vládě zastává post ministra obrany).
„Tuto iniciativu paní europoslankyně pouze okrajově zmínila na setkání s panem ministrem s tím, že nebyla předmětem konkrétní diskuze,“ říká za ministerstvo vnitra mluvčí Hana Malá.
„Případné rozhodnutí o přijetí takové skupiny by však nebylo pouze záležitostí ministerstva vnitra, ale podobně jako v obdobných případech v minulosti by šlo o diskuzi a především rozhodnutí celé vlády,“ dodává.
Premiér Andrej Babiš se, podobně jako většinové české veřejné mínění, staví k jakémukoli přijímání uprchlíků negativně. „„Migrace není český problém. Nechodí sem a ani nechtějí,“ nechal se Babiš slyšet minulý týden na summitu v Bruselu.
Je to jen jeden autobus
Na druhé straně nápad přijmout syrské sirotky, třeba i velmi malé děti, je v Česku zcela nový.
Sama Michaela Šojdrová zdůrazňuje, že akci by musel zaštítit stát, respektive vláda.
„Mělo by to být na základě usnesení vlády a po projednání v Poslanecké sněmovně. Úředníci ministerstva vnitra by pak pečlivě vybrali konkrétní děti, zodpovědně a s kompetencí, kterou k tomu mají. Lze to stihnout snadno v řádu měsíců. Padesát dětí – vždyť to je jeden autobus,“ říká Šojdrová.
O tyto děti by se v Česku postaraly neziskové a charitativní organizace, případně dětské domovy zřizované kraji nebo církvemi.
Podle údajů organizace International Rescue Committee z dubna 2018 je jen v Řecku – na pevnině i přilehlých ostrovech celkem 3050 nedoprovázených dětí – tedy nezletilých migrantů bez doprovodu dospělé osoby.
Podpořte nezávislou žurnalistiku.
Jako odměnu za dar ve výši 499 korun obdržíte exkluzivní stostránkovou publikaci „Babiš. Vůdce pro 21. století“.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
18 komentářů
Uz slysim, jak strasilove (Babis & Okamura) rikaji: podate jim prst a oni vam utrhnou celou ruku!
nebo také řeknou, že děti vyrostou? ano, to tak je, ale o to právě jde, v jakém prostředí vyrostou, dokážeme jim předat naše evropské civilizační hodnoty? To bude jen na nás ….
Paní Šojdrová, před časem jste dávala duši za Lisabonskou smlouvu, že nás nebude moci nikdo k ničemu nutit, Je Vaše negace „podate jim prst a oni vam utrhnou celou ruku! stejně validní?
Důvěra se zakládá na zkušenosti.
V naší zemi žije řada migrantů, kteří sem přišli v době, kdy se ještě lidé nebáli. A s velkou většinou z nich je jistě DOBRÁ zkušenost
A mají pravdu.
Chápu, že mnozí politici se tváří odmítavě. Prezentovat mainstreamový názor a postoj je před volbami rozumné – pokud za rozumné považujeme utilitární jednání s perspektivou pár let.
Zkusme ale zapojit i pohled humánní a právní. Náš právní řád obsahuje dost pojistek, jejichž využití může úspěšně eliminovat potenciální nebezpečí. A navíc k humánnímu postupu přímo vybízí (např. Školský zákon v §§ 2, 16 a 20 nebo Úmluva o právech dítěte z r. 1989, na níž se odvolává i Světová deklarace o přežití dětí, jejich ochraně a rozvoji z r. 1990). Prevence proti přebujelému „multi-kulti“, s nímž má neblahé zkušenosti např. Německo a Francie, o níž se zmiňuje paní Šojdrová, také není k zahození. Ano, je třeba být opatrný, ale rozhodně se nemusíme bát, že každá žena prchající před válečným konfliktem je opásána výbušninou, zatímco děti prošly výcvikem komand islámského státu. Většinou to jsou vystrašení a zbědovaní lidé. Samozřejmě, v současné době tvoří pravděpodobně většinu nelegální ekonomičtí imigranti. Ale nezadělala si na tento problém sama Evropská Unie, svou nedůsledností, naivitou i rozhádaností v době, kdy počet uprchlíků dosahoval pouze několika set denně?
Ano na celou věc se musíme dívat uvážlivě a rozumně (ale lze za rozumný považovat utilitární postoj, jehož perspektiva nepřekonává časový interval voleb?) Úvahy a diskuse je třeba vést paralelně, když už to vlády EU nedokázaly hned od počátku; ale teď je třeba pomáhat potřebným tady a teď.
Udivuje mne, s jakými obavami se dívají na imigranty zejména křesťané, kteří si zakládají na ukotvení v křesťanských tradicích a zároveň jedním dechem se obávají odporovat nebezpečí, které v náboženské nebo ideologické rovině pro ně představuje islám. To nesvědčí o příliš pevném přesvědčení v sílu křesťanských tradic. Budeme-li víru a snahu po převaze křesťanství nad islámem (což je poněkud dětinská snaha) upevňovat nařizováním dodržování
zavírací doby v obchodech o svátcích, nevím nevím, k čemu to bude.
U vědomí těchto souvislostí se přikláním k humanistickým snahám a postojům. Proto sympatizuji s paní Šojdrovou, na rozdíl od opatrnických bouřliváků. Vím, že jsem si asi vysloužil nálepku vítače a kavárenského havloida. Rozhodně mě to ani neuráží, ani nerozhořčuje.
Díky za váš postoj, Michaela Šojdrová
Já bych si dovolil nesouhlasit už s touto větou „.. Náš právní řád obsahuje dost pojistek, jejichž využití může úspěšně eliminovat potenciální nebezpečí. “ . Už jsem tady na to mnohokrát upozorňoval, že tento předpoklad platí pouze pokud zákon překračuje poměrně malé procento lidí, se kterými se takto může vyrovnat (nikoliv zcele eliminovat). Už třeba proto že tento právní řád naopak (jak dobře víte) obsahuje řadu pojistek pro ochranu obviněných před uložením trestu. Takže – i z počtu plně identifikovaných pachatelů se jen nevelkou část povede právně odsoudit a potrestat vězením.. Že by policie dokázala eliminovat všechna nebezpečí asi nelze předpokládat, ta nemá dostatek sil aby mohla plně hlídat všechny lokality po republice..Takže – vpustit sem už deseti tisíce lidí z rozdílných společenských systémů kteří naše zákony a normy ignorují – a začnou potíže jako v Německu, a nic se eliminovat nepodaří..
Tudíž – z toho důvodu, jistě že není riziko v tom příjmout sem 50 sirotků – malých dětiček, které budou vychovávány odmala v naší společnosti. Jenomže už paní Šojdrová říká že „v táborech .. mezi dětmi bez doprovodu dospělých převládají právě chlapci ve věku 12 – 17 let.“ – a ti už tu původní výchovu mají a problémy budou.. A taky – jako mezinárodní úmluva platí spojování rodin migrantů. Čili – přijmout sem 50 sirotků znamená – pokud se je podaří identifikovat, povinnost přijmout sem celé jejich rodiny, což v muslimské společnosti znamená třeba 10-20 lidi dalších a ty potíže už začít mohou…
Panr Jíro, díky za Váš postoj. Je to velmi hezky napsáno. Tomáš Fiala
Jako rozumné bych považoval zajistit návrat rodin zmiňovaných malých dětí do vlasti dejme tomu s přiměřenou podporou pro jejich nový začátek ve své vlasti.
Pokud nemají rodiny, jednal bych o jejich návratu s úřady v jejich vlasti.
Co tak článek nejdřív přečíst, snažit se pochopit o čem je řeč a pak teprve komentovat? „… nápad přijmout syrské sirotky, třeba i velmi malé děti, je v Česku zcela nový“.
Přesto, že je zcela nový, dovolím si trvat na tom, že Syřanům, bude nejlépe s naší pomocí v Sýrii. Jsou tam doma. O repatriaci sirotku, se s tamější vládou naše velvyslankyně Fililpi jistě dohodne.
Pomáhejme, když je vůle.
K takovému řešení u nás určitě vůle bude.
Jen v Praze samotné žije několik syrských či iráckých rodin, které k nám utekli před pronásledováním – např. pro svou víru. V dubnu jsem se s jednou z nich setkala. Obě dcery chodí na české školy a mluví dobře česky, rodiče si našli práci. Přes různé překážky se o sebe snaží postarat. V březnu jsem v Belgii osobně mluvila se syrskými křesťany, mladými vysokoškoláky, kteří díky zvláštnímu stipendiu studují na VŠ v Maďarsku. Popisovali, jak jsou křesťani v Sýrii vyvlastňováni a zanecháni na ulici bez prostředků, šikanováni od sousedů zmanipulovaných Islámským státem. IS ničí vyhazuje kostely do povětří, využívá je jako ubytovny pro vojáky… Ti lidé se nemají kam vrátit. Bohužel tyto konkrétní příběhy často nevidíme a soudíme bezejmennou masu, často téměř bez informací.
Jistě, ale vzpomeňte si, jak se zachovali křesťanští uprchlíci, které sem před časem dostala charita. Při nejbližší příležitosti zdrhli do Německa.
Nemám nic proti tomu, abychom přijali malé děti. Ale 17letí chlapci? V době, kdy se ukazuje, jak spousta těchto „mladíků“ o svém věku lže. Nakonec se z takového „sirotka“ vyklube 20+ darebák. Takže ano, buďme humánní a pomíhejme, ale s rozmyslem.
„… dovolím si trvat na tom, že Syřanům, bude nejlépe s naší pomocí v Sýrii“. Vyjste se jich ptal? Vy jste si nevšiml, že je tam „regulérníů válka a nevíte, že děti do válečného dění nepatří?
Ano, já bych byla pro, měli bychom je přijmout. Po válce jsme přijali řecké děti, které když dospěli obohohatili naši kulturu. (např. Marta a Tena). Nakonec, když to bylo možné, se jich většina stejně vrátila domů.
Fandím Vám paní Šojdrová. Nebude to jednoduché prosadit, ale konečně je někdo, kdo chce dělat něco jiného než stavět ploty. Díky!
Doufam, ze deti prijmeme. Ceska republika muze kazdorocne prijmout treba tisic malych deti – kdyz vetsi nekomu tolik vadi. Babisovo odmitani je velka ostuda. Konecne bychom meli ukazat, ze nejsme vsichni nelidsti. Dekuji pani Sojdrove za jeji snahu.