Česká republika je jednou z devíti zemí Evropské unie, které s předstihem naplnily cíl pro podíl obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě elektřiny. V roce 2020 to pro Česko mělo být 13 %, čerstvá data Eurostatu  nám ale připisují podíl 13,4 %.

„Není to překvapení. To, že se to podařilo naplnit, je sice dobrá zpráva, špatná je ale prognóza, co bude dál. Investoři nevědí, co bude, rozvoj obnovitelných zdrojů se i vlivem chaosu v legislativě nyní prakticky zastavil,“ říká Edvard Sequens ze sdružení Calla.

Upozorňuje i na to, že Česku pomohla k naplnění stanovené hranice i prostá matematika. S tím, jak klesla celková spotřeba elektřiny v České republice, vzrostl i procentní podíl z obnovitelných zdrojů.

Spotřeba není výroba

„Ministerstvo průmyslu pro Českou republiku s Evropskou komisí vyjednalo třetí nejnižší cíl ze všech zemí EU, jak se teď potvrzuje, byl příliš nízko. Potenciál rozvoje tu je, jenže Česká republika k obnovitelným zdrojům přistupuje stylem brzda – plyn. Tedy spíše plyn – brzda,“ říká za Alianci pro energetickou soběstačnost Martin Sedlák.

Na celkové spotřebě elektřiny v EU se zelená energie v roce 2014 podílela ze 16 %, od roku 2004 tak poskočil takřka o polovinu (z 8,5 %). Cíl do roku 2020 je zvýšit celoevropský průměr na 20 % (procenta pro jednotlivé země viz tabulka na konci textu, pozn. red.).

Jak země EU plní určený cíl podílu obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě elektřiny 

Svou roli hraje ale i kouzlo statistiky. Evropská komise totiž počítá podíl obnovitelných zdrojů elektřiny (OZE) na základě celkové hrubé spotřeby (jež zahrnuje i elektřinu spotřebovanou při výrobě, ztráty v sítích i v přečerpávacích vodních elektrárnách) a takový výpočet je pro obnovitelné zdroje nejpříznivější.

Ukazuje to i příklad České republiky. Zatímco podíl OZE na hrubé spotřebě skutečně činí 13,4 %, hrubá výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů je už jen 10,7 % a podíl energie z obnovitelných zdrojů na českých energetických zdrojích jen 9 %.

Celková energie z obnovitelných zdrojů v ČR roce 2014
(PEZ =  primární energetické zdroje, pozn. red.)

Mezi premianty nebo poraženými

I když má tedy Česká republika ve vztahu k zelené energii viděno z Brusel už „splněno“, stávající vláda si laťku posunula výše. Podíl OZE na hrubé spotřebě by tak měl v Česku do roku 2020 představovat 15,3 procenta. I to se zdá málo šéfporadci premiéra Sobotky Vladimíru Špidlovi.

„Bez výrazného nárůstu obnovitelných zdrojů, více než nyní navrhovaných 15,3 %, je Česká republika ohrožena tím, že se dostane do situace trvalého a dlouhodobého zaostávání. Právě teď se rozhoduje o tom, zda se zachytíme ve skupině progresivních států nebo z ní vypadneme,“ řekl minulý týden ve svém vystoupení na konferenci o obnovitelných zdrojích na půdě Poslanecké sněmovny.

„Obnovitelné zdroje mají obrovský inovační potenciál a tomu má být věnováno organizační i finanční úsilí,“ dodal Špidla s tím, že jde ale o jeho osobní názor.

Ve státní energetické koncepci se počítá s tím, že by obnovitelné zdroje mohly v roce 2040 zajistit až čtvrtinu veškeré energie.

Nové daně pro „solární barony“

Nejvyšší cíle ze zemí EU má Švédsko, jehož podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě je už nyní 52,6 %. Na druhém místě jsou nyní s 38,7 % společně Finsko a Lotyšsko.

Mezi obnovitelné zdroje se počítají solární, geotermální, větrné a vodní elektrárny a také všechny formy využití biomasy.

Nejrychleji rostoucím obnovitelným zdrojem energie byly vloni v Evropě větrné elektrárny. V České republice ale vloni nevznikla ani jedna a větrné turbíny trvale patří mezi nejméně zastoupené obnovitelné zdroje. I když je nejvíce zastoupena výroba energie z biomasy, nejviditelnější i nejcitlivější formou obnovitelné energie v Česku jsou fotovoltaické elektrárny.

„V České republice je nyní vydáno zhruba 28 tisíc licencí na provoz solárních elektráren, v drtivé většině jde ale o malé zdroje domácností. Obnovitelné zdroje ale nyní kvůli nepředvídatelné budoucnosti stagnují,“ říká Martin Sedlák.

Právě v těchto dnech mají zástupci ministerstva průmyslu jednat v Bruselu o tom, zda stávající česká podpora výroby z obnovitelných zdrojů není příliš zvýhodněná a „překompenzovaná“.

Zda by to mohlo znamenat nějakou novou formu zdanění nechtěla náměstkyně ministra průmyslu pro energetiku Lenka Kovačovská.v rozhovoru pro HlídacíPes.org předjímat: „V tom bych nepředbíhala. Právě o tom se budeme bavit s Evropskou komisí. Pokud v rámci notifikace dojdeme k tomu, že jsou obnovitelné zdroje u nás překompenzovány, budeme hledat řešení. Ne retroaktivně, ale směrem do budoucna. Nemůžeme všechny šmahem označit za solární barony.“