Jak se během pandemie měnila kvalita demokracie v zemích Visegrádské čtyřky? I ve světle více než 40 tisíc českých obětí covidu nabízí tuzemská bilance alespoň nějaké důvody k optimismu. I když i v Česku byl zjevný „covidový nepořádek“ a nesrovnalosti při státních nákupech, ukázalo se, že české demokratické instituce – od soudů přes parlament po občanskou společnost – fungují relativně dobře. Výrazně lépe než v Polsku nebo Maďarsku, kde vláda covidovou pomoc zneužila i k potírání opozice.

„Hledali jsme místa, kde politici skutečně mohou covid zneužít pro sebe, a přišli jsme na to, že instituce jsou většinou velice odolné, ale jediné místo, kde mohou politici skutečně hodně věcí změnit, je oblast veřejných financí,“ shrnuje závěry své nové studie politoložka Lenka Buštíková z Oxfordské univerzity.

Spolu s dalšími kolegy se snažila ověřit, jak se během pandemie měnila kvalita demokracie v zemích Visegrádské čtyřky. Česko dopadlo překvapivě dobře.

Pandemická loupež

„V Maďarsku bylo jasně vidět, jak covidová pomoc byla rozdělovaná tak, aby oslabila Orbánovy politické oponenty. A podobně i v Polsku,“ říká Buštíková pro HlídacíPes.org. Jako příklad uvádí vládou nařízené celostátní zrušení parkovacích poplatků v Maďarsku během pandemie covidu.

Výsledkem bylo, že menší obce vedené starosty blízkými vládě dostávaly nadproporční podporu oproti obcím vedeným opozicí.

Vláda to zdůvodňovala bojem proti šíření koronaviru ve snaze snížit počet lidí cestujících veřejnou dopravou. Opatření ale také finančně poškodilo metropoli Budapešť, která je vůči vládě Viktora Orbána tradičně v opozici, a zrušením parkovacích poplatků přišla o příjmy.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Dalším příkladem „odklánění“ covidové finanční pomoci k přátelům Orbánovy vlády může být loňské převedení mnohamiliardového státního majetku v Maďarsku pod nadace spravované vládními nominanty. Kromě pozemků, nemovitostí či státních podílů v některých významných firmách (včetně rafinérské společnosti MOL) šlo také o převedení kontroly nad řadou univerzit a kulturních institucí do rukou zmíněných nadací.

Maďarská vláda také během pandemie, kdy v zemi platil výjimečný stav, vsadila na vytváření speciálních ekonomických zón, tak aby kromě Budapešti oslabila i další města ovládaná opozicí.

Daňové odvody firem v těchto zónách byly přesměrovány namísto obecního rozpočtu na krajskou úroveň (ovládanou Orbánovým Fideszem). Například město Göd s velkou továrnou firmy Samsung kvůli změnám v pravidlech přišlo až o desetinu ročních rozpočtových příjmů.

Podobné praktiky kromě Maďarska výzkumníci zaznamenali i v Polsku a souhrnně je označují jako „pandemickou loupež“.

„Maďarská a polská vláda agresivně využívaly finanční páky k oslabení politické opozice. Strany, které byly u moci, nasměrovaly zdroje ke svým spojencům prostřednictvím porušování pravidel veřejných zakázek, strategickým cílením covidových kompenzací anebo dokonce porušováním pravidel pro jejich rozdělování,“ konstatuje studie.

Polský kabinet vedený stranou Právo a spravedlnost vytvořil systém covidové pomoci, který z 50% zohledňoval velikost obce a z 50% grantovou soutěž. Výsledkem bylo, že menší obce vedené starosty blízkými vládě dostávaly nadproporční podporu oproti obcím vedeným opozicí.

Příliš slabý Babiš i Matovič

Česko a Slovensko vycházejí ze srovnání podstatně lépe, byť každý stát z jiných důvodů. „Když srovnáte ty čtyři země, v Česku jsme našli ‚běžný covidový nepořádek‘, který se teď i vyšetřuje, jako jsou nesrovnalosti při státních nákupech. Ale nenašli jsme důkaz o tom, že by strany, které byly v Česku a na Slovensku tehdy u moci, byly schopné nasměrovat tu covidovou pomoc na svoje politické příznivce,“ shrnuje Lenka Buštíková.

Běžným „covidovým nepořádkem“ studie míní problémy se státními nákupy zdravotnického vybavení, například roušek a plicních ventilátorů, nebo pochybné vítěze tendrů na dodávky PCR testů. Zároveň ale upozorňuje na pozitivní roli Nejvyššího kontrolního úřadu, který tyto nesrovnalosti vyšetřoval a pojmenoval – na rozdíl třeba od Maďarska. Lenka Buštíková oceňuje také fungování české justice během pandemie, byť soudy podle ní „někdy byly pomalé a trvalo to“.

Na Slovensku „pandemické loupeži“ bránil fakt, že vláda Igora Matoviče se od počátku mandátu v roce 2020 potýkala s vnitřními problémy a byla slabá.

„Abyste tohle (přesměrování státní pomoci do vlastních volebních bašt, pozn. red.) mohl dělat, musí ten systém už být trochu podlomený, musíte být hodně v sedle a ta strana musí být hodně silná. A takhle to vlastně ani v případě ANO ani Matovičova hnutí na Slovensku nikdy nebylo. Systém to nedovolil a oni nebyli tak silní, aby to dokázali, i když by si to možná někdo z těch stran přál,“ dodává Lenka Buštíková.

Demokracie v Evropě podle ní během covidu navzdory všem omezením pohybu, shromažďování i svobody médií prokázala až překvapivou odolnost. Úroveň demokracie se zhoršila hlavně tam, kde už bylo na problémy zaděláno a svobody byly výrazně oslabené, jako ve zmiňovaném Polsku a Maďarsku. Za to však nemohl primárně covid, ale právě dlouholeté „úsilí“ autokratických lídrů typu Viktora Orbána.

Celý rozhovor s Lenkou Buštíkovou přinese HlídacíPes.org v příštích dnech.