Další krok v cestě k největší investici v novodobých dějinách České republiky má přijít právě zítra: energetická společnost ČEZ má od tří uchazečů dostat finální návrhy na podmínky stavby nového jaderného bloku v Dukovanech. „Nejde jen o stavbu, ale i o provoz a časem i práci na vyřazení jaderné elektrárny z provozu. Jde tedy o vztah na sto let,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org Petr Brzezina, prezident společnosti Westinghouse Česká republika.

Vedle severoamerického Westinghouse se o stavbu nového jaderného bloku v Česku – a potenciálně ještě tří dalších – hlásí francouzská společnost EDF a jihokorejská KHNP. „My jsme přesvědčeni, že máme produkt, který je nejlepší a nejméně rizikový, a na rozdíl od konkurence můžeme každému ukázat, jak identický reaktor už v praxi funguje,“ říká Petr Brzezina. Do února 2024 by měl ČEZ napsat vládě svá stanoviska k nabídkám uchazečů, oznámení vítěze se předpokládá v květnu, první beton by se měl lít v roce 2030 a spuštění ve zkušebním provozu ideálně v roce 2036.

Termín pro podání nabídek se posunul o měsíc, bylo to prý právě na žádost Westinghouse. V čem byl problém?

To asi není nutné nijak zvlášť komentovat. Termín se posouval dvakrát, celkově je ale ten posun s ohledem na celý harmonogram příprav marginální.

Do přípravy tendru jste prý už jako firma investovali desítky milionů dolarů. V čem ty náklady spočívají?

Příprava takové nabídky, to je práce pro stovky lidí na mnoho měsíců, v tomto případě se to počítá už na roky. Jezdí sem týmy lidí, jedná se s dodavateli, důkladně se posuzují podmínky v dané zemi… Nabídky se sice odevzdávají v elektronické podobě, ale pokud bychom to měli přepočítat na stránky papíru, jde o desítky tisíc stran. V tendru jsme sice v Česku už podruhé a spousta práce byla udělaná už v rámci první soutěže na Temelín, ale každý, kdo se pohybuje v energetice, ví, jak se připravují podklady pro velké investiční celky, a ví, jak drahé to je. I proto u každé takové zakázky si každá firma zvažuje, zda do toho vůbec půjde, či ne.

Jen na počasí spoléhat nejde

Vedle závazné nabídky na jeden blok v Dukovanech se mají předložit také nezávazné nabídky na další tři jaderné bloky…

Ano, to je veřejně známá informace. Ten tendr je od začátku koncipovaný tak, že se dává nabídka na jeden blok, plus indikativní nabídka na další tři bloky.

…není to potenciálně až příliš velké sousto – dodavatelsky i finančně a investorsky?

Myslím, že ne, protože se nepočítá s tím, že by se začalo stavět ve stejnou chvíli. Nejprve se začne jeden blok, pak postupně další, i když tam asi bude nějaký překryv. Z dodavatelského hlediska je to ale spíše výhoda. Více bloků přináší úsporu z rozsahu; ty bloky budou prakticky identické, technologie jsou stejné a pak tedy i cena na jeden blok bude nižší.

Jaderná elektrárna Vogtle v americké Georgii s reaktory Westinghouse. Foto: se svolením Westinghouse

Dá se říct, že pro vítěze tendru je to bianco šek na další tři jaderné bloky v Česku?

Takhle to říct neumím, ani to takto ještě nikdo nekomunikoval. Je to prostě nabídka, která bude obsahovat ten jeden konkrétní blok a k tomu bude nabídka k tomu, jak by vypadaly úspory na těch dalších blocích.

Jak důležitá je pro celý Westinghouse tahle česká zakázka?

Pro nás je každá zakázka důležitá.

A je důležitá i ve smyslu ekonomického přežití firmy?

To ne.

Ptám se proto, že od roku 2017, od změny vlastníka Westinghouse a de facto bankrotu, jste nezískali žádnou zakázku na výstavbu jaderné elektrárny na klíč.

To ale spíše souviselo s celkovou situací na trhu a s tím, že jádro nebylo v kurzu a mnohem více se řešily obnovitelné zdroje. Samozřejmě byly země, které v tom jaderném programu v nějaké míře pokračovaly, jako i Česká republika. Nyní na trhu s jadernou energetikou nastal boom. Je to dáno i geopolitickými vlivy, dopady války na Ukrajině, ale i tím, že dekarbonizace, která probíhá, potřebuje stabilní a spolehlivé zdroje v energetickém mixu.

Není prostě možné spoléhat jen na zdroje závislé na počasí. Jádro se vyloženě nabízí, zejména, když je zjevné, že bude nutné nahradit uhelné elektrárny, jež se postupně odstavují. Jaderná technologie se navíc za poslední roky vyvinula tak, že není potřeba se jí z hlediska bezpečnosti nijak obávat. Poptávka začíná být vysoká a netýká se jen velkých bloků, ale i malých modulárních reaktorů.

V Česku jsme v situaci, kdy prostě musíme něco udělat: budeme odstavovat uhelné elektrárny a pravděpodobně budeme mít ve výrobě elektřiny deficit a energii budeme dovážet. Je v našem zájmu, abychom se pak co nejrychleji vrátili k soběstačnosti.

Takže se nebojíte, že by nebylo dost práce, dost zakázek?

Myslím, že je to obor, který v energetice bude hodně zajímavý, a věřím, že do oboru i díky tomu přijde nová krev, která pochopí, že to má obrovskou perspektivu.

Pojďme k reaktoru v Dukovanech. Dlouho se se mluvilo o ceně 140 až 160 miliard korun, která se ale od samého počátku dosti zpochybňovala, i když se vysvětlovalo, že jde o cenu, kdyby se vše postavilo „přes noc“ a za ceny roku 2020. Kdybyste byl kouzelník s hůlkou a dokázal tedy něco takového přes noc postavit, byla by i tak tahle cena reálná?

K tématům ceny řeknu asi jen to, že nikdo žádnou kouzelnou hůlku nemá. Vzpomeňme taky, jak se cena kalkulovala před deseti lety, kdy se řešilo, zda je při ceně 60 euro za megawatthodinu reálné, aby se investice vrátily, a podívejme se, kde jsme dneska. Do toho se mění ceny materiálu, ceny práce a další náklady. Samozřejmě, každý ze zájemců dá svou nabídkovou cenu založenou na nějakých reálných číslech, ale to nebude cena konečná. S tím se ale u projektů, které trvají dvanáct let, pokud se bavíme o uvedení do provozu v roce 2036, počítá. A pokud to bude víc bloků, tak se projekt protáhne třeba do roku 2045.

Právě termíny jsou téma, na něž kritici často upozorňují – jak se vše prodlužuje, prodražuje a příklady třeba z Finska nebo Francie potvrzují, že to tak je. Čím to, že se prakticky nikde nedaří čas a cena udržet?

Já bych neřekl, že se nikde nedaří udržet.

A kde ano?

Jsou úspěšné příklady, kde se to zvládlo: třeba v Číně se postavily již čtyři naše reaktory. My dnes říkáme, že doba výstavby od prvního betonu do předání bude sedm let, ale náš zatím poslední, čtvrtý, reaktor v Číně se realizoval za čtyři a půl roku.

Otázka je, zda je Čína ta správná referenční země.

Ale je to ukázka toho, že se to dá udělat. Podstatná je příprava projektu, nastavení a také to, na čem všem se ta stavba může zdržet. Pokud máte spolehlivé firmy a ověřenou technologii, je to riziko daleko menší, než když někdo nabízí technologie, které se tvoří za pochodu.

Na druhé straně i v USA, domovské zemi Westinghouse, jste sami měli problémy. U elektrárny Vogtle v Georgii se náklady dostaly na dvojnásobek původní ceny a termín dokončení se posunul asi o sedm let, v roce 2017 byl pak ukončen projekt v Jižní Karolíně na stavbu dvou nových reaktorů – poté, co se investor dozvěděl o nárůstu nákladů na dokončení rozestavěných bloků. Neukazuje to, že i tam, kde by vše mělo fungovat hladce, to ne vždy hladce funguje?

Úplně detailní informace k tomu nemám, ale pokud vím, tak u elektrárny Vogtle nebyly problémy s našimi technologiemi, ale v průběhu projektu se zpřísňovaly požadavky na bezpečnost, například zabezpečení při možném pádu letadla, a stavba se kvůli tomu musela předesignovat. Dnes už je design daný, je spolu s technologií vyzkoušený, víme, že vše funguje a riziko zdržení je minimální. Roli samozřejmě mají lokální vlivy – víme, jak to u nás chodí s povolovacími procesy, s byrokracií, ale pokud na stavbě nových jaderných bloků má stát zájem, měl by k tomu přispět tím, že připraví či upraví legislativu tak, aby vše proběhlo s co nejmenším rizikem. V Česku jsme navíc v situaci, kdy prostě musíme něco udělat: budeme odstavovat uhelné elektrárny a pravděpodobně budeme mít ve výrobě elektřiny deficit a energii budeme dovážet. Je tedy v našem zájmu, abychom se pak co nejrychleji vrátili k soběstačnosti.

Čekání na menšího bratra

Několikrát jste zmínil, že máte již praxí ověřenou technologii reaktorů o výkonu 1200 megawattů. Právě ten je požadován v českém tendru. Faktem je, že jej nyní máte z uchazečů – vedle vás jde o francouzskou společnost EDF a jihokorejskou firmu KHNP – jen vy. Cítíte to jako svou jasnou konkurenční výhodu?

Máme přesně to, co je tady poptávané, můžeme to postavit tak, jak to je, a bez jakéhokoli experimentování, jsme skutečně jediní, kdo to má. Kdokoli jiný bude muset svou technologii přizpůsobovat.

Skoro by člověka napadlo, jestli tedy ten tendr není napsaný tak, aby vyhrál Westinghouse?

Tak to jistě není. Požadovaná velikost reaktoru je daná tím, jak máte postavenou síť, jaké zdroje potřebujete, jak můžete zálohovat… Když do malé sítě postavíte obrovský reaktor, přináší to spoustu problémů. Požadavek na výkon reaktoru je mimochodem stejný jako byl v tendru před deseti lety. Žádnou konspiraci bych v tom skutečně nehledal.

Plus jsou tu spory mezi Westinghouse a korejským KHNP o patenty a licence k reaktoru. Je to z vašeho hlediska tak, že bez schválení amerického ministerstva energetiky by se KHNP ani neměla účastnit tendru?

Ano, to je náš názor. Existují smlouvy s danými podmínkami a ty je potřeba dodržovat. Nejde jen o smlouvy mezi Westinghouse a druhou stranou, ale jde i o to, že si americká vláda hlídá, kam jaderné technologie jdou. Asi je přirozené, že nedovolí, aby Westinghouse dal licenci do Íránu. Česko je pochopitelně něco jiného, ale podle našeho názoru je nabídka druhé strany v rozporu s těmi smlouvami a musí to být nějak vyřešeno.

Do jaké míry se v tom angažuje americká vláda, jaký je na tomto tendru zájem „shora“?

Tohle je přesně ten typ projektů, které jsou vždy nějakým způsobem podporované státem. Roli hrají i geopolitické vlivy. Westinghouse má velkou podporu americké vlády, bylo tady několik delegací, podpora byla opakovaně a silně deklarovaná. Ostatně jde o dlouhodobé partnerství, nejde jen o stavbu, ale i o provoz a časem i decomissioning (práce spojené s vyřazováním jaderné elektrárny z provozu pozn. red.), a jde tedy o vztah na sto let. Kromě toho pro Česko budeme dodávat, a i v Evropě vyrábět, jaderné palivo. Jde prostě o velký projekt a nakonec i na straně investora je angažovaný stát.

Je vám jedno, kdo přesně, tedy „jaký ČEZ“ by byl vaším partnerem? Tím myslím debaty o rozdělení ČEZ na jaderný a nejaderný, případně nějaký nový plně státní ČEZ…

Čistě byznysově je nám to jedno. Je ale jistě důležité, jak je zajištěno financování a je potřeba, aby za takto obrovskou investici byl stát a jeho garance. Opět to souvisí s tím, že musí být připravena i legislativa, která výstavbu takových zdrojů umožní. Technologie se vyvíjí a musí se spolu s tím vyvíjet i zákony. Protože když se bavíme o jádru, nejde už jen o velké bloky, ale i o možnost stavby malých modulárních reaktorů či mikroreaktorů. Pokud státy chtějí tyto technologie využívat, musí pro to vytvořit podmínky.

Celá energetika tu byla nejméně deset let trochu v kómatu, kdy se tu nepostavil žádný nový energetický zdroj. Teď ale přichází nová vlna a pro firmy bude velká výzva, aby se do módu velkých zakázek znovu dostaly.

Jak daleko je Westinghouse ve vývoji svých malých modulárních reaktorů AP300?

Těch firem, které se do vývoje malých modulárních reaktorů (SMR) pustily, je hodně. My máme vlastní produkt, který je nyní v procesu technického vývoje. Jde o zmenšenou verzi našeho velkého bloku a již bylo zahájeno licencování v USA, předpokládáme ale, že to bude ve více zemích. Výhodou je, že ta technologie pro SMR je v zásadě stejná jako u velkého bloku, vychází z již ověřené technologie, k níž máme množství dat. Předpokládáme, že technická příprava bude probíhat do roku 2027 a první projekt by mohl být připraven kolem roku 2030 a stavět se bude v první polovině 30. let.

Předpokládám, že v USA…

Ne nutně. Bude záležet na zájmu investorů, třeba těch prvních bude paralelně více. Počítá se s tím, že SMR budou nahrazovat končící menší zdroje, třeba uhelné elektrárny, kde již je k dispozici infrastruktura, jež půjde využít. Sám ČEZ plánuje pokud vím deset takových malých reaktorů. Kromě toho jsou i další potenciální investoři. Mohou to být firmy, velcí spotřebitelé elektřiny: s tím, jak probíhá dekarbonizace i v průmyslu a zároveň bude větší spotřeba, se dá čekat, že budou firmy, které si nechají postavit takovou vlastní modulární elektrárnu a přebytky budou moct prodávat. Využití je i na výrobu tepla, na výrobu vodíku, tak, aby se ten zdroj, který nebude investičně levný, maximálně vytěžil.

Vstupují tyto další možnosti využití pro výrobu vodíku nějak i do současného tendru na Dukovany?

My prodáváme zdroj. Vodík je jen mezičlánek mezi vyrobenou elektřinou, kterou přeměníte na vodík a zpět. Jak si to investor a zákazník později využije, je jen na něm. Do budoucna je to ale i cesta, jak vyrobenou energii skladovat.

Ve svých materiálech zmiňujete právě i nové možnosti pro krátkodobé i dlouhodobé uskladnění poměrně velkého množství elektrické energie. O co přesně jde?

Westinghouse má produkt nazvaný LDES – Long duration energy storage a ten funguje na principu tepelných čerpadel. Nejde o chemické ukládání do baterie, ale je to založené na principu tepelných čerpadel. Má to sice menší účinnost než baterie, ale zase to má životnost šedesát let. A dá se to využít ve velkém měřítku pro uložení stovek megawatt na kratší i delší dobu. Je to ve fázi ukončeného vývoje a připravují se první aplikace a už o tom mluvíme se zákazníky.

Předpokládám tedy, že ani to není součástí aktuálního tendru.

Není, ale dá se to kdykoli přistavět, je to jen záležitost prostoru. Dá se to stavět vedle existujících elektráren, lze to využít pro obnovitelné zdroje i pro jaderné elektrárny v době, kdy odběr není tak vysoký.

Šance pro české firmy: aspoň 65 %

Vláda by si představovala, že účast českých podniků na dostavbě Dukovan má dosáhnout až 65 %… Před lety prohlásil tehdejší ministr průmyslu Mládek ve vztahu k tendru na Temelín, že „Westinghouse se k většímu zapojení českých firem staví chladně“. Jak vřelý je dnes váš vztah a k té zamýšlené kvótě 65 %?

My máme analýzu, že je možné, aby byl podíl českých firem až 70 %. Pracujeme na tom už mnoho let. Navíc jsme lokální firma, působíme tu už od roku 1991 a víme, co očekávat od českého průmyslu. Potenciál tu je a podstatné bude, zda se bude stavět jeden blok nebo čtyři bloky. S každým dalším blokem se totiž výše i význam lokalizace zvyšuje. Sám se v energetice pohybuji čtvrt století, trh máme dobře zmapovaný, oslovili jsme přes 300 firem, vedli jsme mnoho jednání, máme uzavřená memoranda asi se čtyřiceti firmami, s některými již dlouhodobě spolupracujeme na projektech v Temelíně, kde děláme upgrade řídícího systému. Plus máme rozjednané projekty v dalších zemích v regionu a i to otvírá pro zkušené české firmy zajímavé možnosti směrem do budoucna. Tím, že máme design reaktoru hotový, víme přesně, co po nich chceme a co jsou či nejsou schopny dělat.

I když samy firmy říkají, že zkušení lidé už mnohdy odešli do penze a znalosti oboru se vytrácejí…

Přiznejme si, že od poslední jaderné realizace uběhl už nějaký čas. Poslední šel do provozu Temelín, pak ještě slovenské Mochovce. Jisté know-how si díky tomu firmy uchovaly. Faktem ale je, že celá energetika tu byla nejméně deset let trochu v kómatu, kdy se tu nepostavil žádný nový energetický zdroj. Teď ale přichází nová vlna a pro firmy bude velká výzva, aby se do módu velkých zakázek znovu dostaly. Bude to možná vyžadovat i nějakou podporu státu. Je nakonec i v jeho zájmu, aby na velkých projektech český průmysl participoval co nejvíce, protože se mu to vrátí na prosperujících firmách, které budou platit daně a zaměstnávat lidi.

Už jste přemýšlel, jak byste asi oslavil to, když by Westinghouse zakázku získal?

Každá dobrá věc, která se podaří, se má oslavit. Ale na to je ještě brzy. My jsme přesvědčeni, že máme produkt, který je nejlepší a nejméně rizikový, každému můžeme ukázat, jak identický reaktor v praxi funguje, ale to je vše, co můžeme dělat. Finální rozhodnutí bude záležet na někom jiném. Když to vyjde, půjdeme do toho se vší vervou.