Sedm let po ohlášeném odchodu Británie z Evropské unie rezonuje politické zemětřesení vyvolané referendem v nečekaných otřesech ostrovního veřejného mínění. A Evropská unie se vrací jako úběžník nenaplněných nadějí.

Téměř 60 procent Britů by se k evropskému projektu chtělo znovu připojit a 55 procent voličů si myslí, že šlo o špatné rozhodnutí (jen 33 procent jich trvá na tom, že bylo správné).

V zemích zbylé sedmadvacítky mezitím stoupla spokojenost s členstvím v EU z přibližně padesáti na sedmdesát procent.

Sedm let od referenda Británie zůstává v regulačním orbitu evropské sedmadvacítky se všemi nevýhodami, které to zemi přináší. A současně bez výhod, které by přinášelo členství v celní unii a jednotném trhu.

„V Británii existuje rostoucí povědomí, že rozhodnutí opustit Evropskou unii, tento rozhodující moment mezinárodního růstu reakcionářského populismu, bylo vážnou chybou,” napsal koncem července na svých komentářových stránkách New York Times.

„Přesně podle předpovědi kritiků vedl brexit k inflaci, nedostatku pracovních sil, uzavírání podniků a chaosu při cestách do zahraničí. Vytvořil problémy v zásobovacích řetězcích, které ohrožují budoucnost britského automobilového průmyslu,” konstatuje americký deník v komentáři nadepsaném „Neštěstí, o kterém se nechce nikomu mluvit.”

První opravdová ochutnávka

Pro miliony Britů, kteří se vydali v srpnu za sluncem do jižní Evropy, je po covidových restrikcích v minulých třech letech vrcholící sezóna dovolených první opravdovou ochutnávkou, jak brexit mění jejich soužití s Evropskou unií.

Text, jehož autorem je novinář Ivan Kytka, je na základě vzájemné spolupráce převzat z aktuálního vydání nezávislého týdeníku Přítomnost. Titulek je redakční. 

Přes Lamanšský kanál potřebují cestovní pas s nejméně půlroční platností. Po příletu na některé z unijních letišť přišli o možnost rychlejšího elektronického odbavení, čeká je setkání s imigračním úředníkem a razítko do pasu omezující jejich pobyt v EU na devadesát z příštích sto osmdesáti kalendářních dnů.

Nářky na čekání na hranicích vedly premiéra Rishiho Sunaka k intervenci v Bruselu. Žádá členské země, aby – vzhledem k existujícím dohodám o výměně dat – umožnily Britům procházet elektronickou kontrolou.

Šlo by de facto o reciproční krok, Británie takovou praxi s brexitem zavedla, platí i pro cestující ze Spojených států, Austrálie, Nové Zélandu nebo Japonska.

Cestujícím šetří čas a snižuje administrativní tření na hranicích v době, kdy je třetina letů z Británie zpožděna nebo zrušena. Navíc by šlo o vstřícný krok symbolizující tání ve vzájemných vztazích poté, kdy loni z premiérské funkce v rychlém sledu odešli Boris Johnson a Liz Trussová.

Sunakova vláda vedená více pragmatismem než sveřepou ideologií brexitu má zřejmý zájem na zlepšení vztahů s Bruselem.

Drobným kamínkem v mozaice téhle premisy se stal vládní přípis z poloviny srpna. Britská vláda podle něj automaticky prodlouží o další dva roky povolení k pobytu několika tisícům obyvatel Evropské unie, kteří pobývali v Británii před brexitem.

Nejčastěji kvůli administrativním pochybením ještě stále nezískali status usedlíků v Británii s garantovaným právem na práci, bezplatnou zdravotní péčí a sociální zaopatření.

Přístavy bez celních kontrol

Shodou okolností v prvních dvou srpnových týdnech přišly další signály, že brexit bez přívlastků začíná nahrazovat hledání modu vivendi, který respektuje geografickou blízkost, ekonomickou provázanost a novou bezpečnostní situaci v Evropě.

A který respektuje vnitřní limity Spojeného království při hledání či – podle některých – jen rekonstrukci jeho globální role.

Počátkem srpna britská vláda už popáté za sebou odložila zavedení hraničních kontrol při dovozu produktů živočišného a rostlinného původu z EU. Kontroly v britských přístavech měly začít od 31. října. Britští ministři však měli tak velké obavy z růstu cen dovážených potravin, že celní inspekce už po několikáté odložili.

Roční inflace u cen potravin činila v Británii koncem prvního poletí více než 17 procent a byla nejvyšší za posledních 45 let. Na britské straně existuje oprávněné tušení a strach, že změny v režimu na hranicích, dodatečná veterinární osvědčení a administrativní nároky, se okamžitě promítnou do cen.

Podobně bez velkých fanfár britská vláda počátkem srpna zrušila plány na zavedení vlastního certifikátu kvality zboží vyráběného ve Velké Británii.

Osvědčení mělo nahradit dosud používanou a respektovanou značku CE (Conformité Européene) „v oběhu” od roku 1985 jako povinné označení výrobků splňujících regulační nároky společného evropského trhu.

Vláda trvala na zavedení vlastní certifikace jako hmatatelného důkazu toho, že Británie je po odchodu z EU znovu schopna převzít kontrolu nad regulací domácích výrobků. Podnikatelé ji však odmítali jako zbytečné a nákladné odvádění pozornosti od skutečných problémů.

Podle Financial Times je rozhodnutí „nejnovějším důkazem, že vláda Rishiho Sunaka je srozuměna s limity regulačního odklonu od společného evropského trhu“.

Gravitační síla regulačního orbitu EU

Konec konců ke zklamání euroskeptického křídla Konzervativní strany ustoupila Sunakova vláda – po tlaku a přímluvách podnikatelských lobby – od záměru vyjmout z právního řádu veškerou regulaci a předpisy, kterou země přijala nejdříve jako člen Evropských hospodářských společenství a později jako členská země Evropské unie.

I v tomto případě hrály roli obavy, že legislativní krok rozkolísá domácí regulační prostředí a dále zkomplikuje pozici výrobců dodávajících svou produkci na společný evropský trh.

Sedm let od referenda tak Británie zůstává v regulačním orbitu evropské sedmadvacítky se všemi nevýhodami, které to zemi přináší. A současně bez výhod, které by přinášelo členství v celní unii a jednotném trhu.

Komentátoři teď přirovnávají vztah mezi Bruselem a Londýnem k rozvodu, po kterém jsou oba partneři donuceni žít ve stejné ulici.

„Dokud Británie nenajde způsob, jak se fyzicky přestěhovat do jiné části světa, zůstaneme bydlet ve stejné ulici navždy,” glosuje současné vztahy mezi Velkou Británií a Evropskou unií Financial Times.