ROZHOVOR. Evropská unie se v poslední době snaží reagovat na geopolitické změny a provádí úpravy v dosud klíčových legislativních pilířích Green Dealu, naposledy pod hlavičkou takzvaného balíčku Omnibus. Jde jen o technické úpravy, nebo to odráží hlubší změny v prioritách EU v reakci na ekonomické, politické a globální tlaky?

Jeden z významů slova omnibus je, že jde o sborník několika různých knih. Například románů, které se původně vydaly samostatně a teď jsou v jednom balíčku; jako byl třeba Třikrát Perry Mason.

„A v češtině znamená omnibus vlastně koněspřežka, jakýsi předchůdce autobusů. Ovšem ten evropský Omnibus, konkrétně je to Omnibus I., protože by měly přijít i další, je legislativní balíček, který Evropská komise představila koncem února 2025,“ vysvětluje Kamil Blažek, advokát a partner právní kanceláře Kinstellar v rámci Bruselské setby, pravidelného podcastu HlídacíPes.org

Co je to tedy ten evropský Omnibus I.?

Jsou to návrhy dvou směrnic, nazývaných pracovně „Stop the Clock“ a „De-scoping“. Tyto směrnice upravují existující předpisy týkající se udržitelnosti, Green Dealu či environmentálního reportingu. „Stop the Clock“ posouvá nebo zpomaluje časový harmonogram implementace některých opatření, zatímco „De-scoping“ zužuje rozsah působnosti těchto předpisů, čímž snižuje počet subjektů, na které se vztahují. Jde o soubor změn, které novelizují předpisy, například omezují požadavky, prodlužují lhůty nebo některé povinnosti zcela ruší. Název omnibus tedy odkazuje na jeho povahu – podobně jako sborník různých knih spojuje úpravy napříč několika předpisy do jednoho celku.

Když se podíváme na konkrétní cíle, tak na člověka vyskočí množství bruselského newspeaku, řada zkratek, změny legislativy a směrnic CSRD, CSDDD, ESG, CBAM a tak dále. Zní to pro člověka, který v tom není kovaný, poněkud nesrozumitelně. Na co konkrétně se to tedy vztahuje?

Myslím, že ty zkratky se už celkem ujaly i v české kotlině, hlavně větší firmy, kterých se to týká, si na to zvykly a už i majitelé malých a středních podniků, s nimiž se potkávám, už vědí, co to je, i když rozhodně ty zkratky nemají rádi… Nicméně z právního hlediska obsahuje Omnibus I. návrhy dvou směrnic, které se ještě musí projednat a schválit, aby začaly platit a státy je implementovaly do svých zákonů. Té jedné se říká „stop the clock“ směrnice, která by měla zpomalit a zastavit některá dříve přijatá opatření. Té druhá se pracovně říká „de-scoping“, neboli zúžení záběru, na co se předpisy vztahují.

Stěžovat si samozřejmě mohou. A už zní stížnosti různých ekologických a zelených iniciativ a z politických stran na ně navázaných.

A co je za zmíněnými zkratkami: CSRD, směrnice, která stanovuje povinnosti pro firmy z hlediska sbírání informací a jejich zveřejňování ve vztahu k jejich udržitelnosti, dekarbonizaci a podobně. To už v českých zákonech máme, konkrétně v zákoně o účetnictví, teď by ale členské státy měly ve svých národních zákonech udělat úpravy. Pak je to CSDDD, směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti, kde jde o povinnost zabývat se svým dodavatelským řetězcem a tím, jak činnost dodavatelských firem dopadá opět na oblast dekarbonizace, ochrany životního prostředí, sociálních práv, lidských práv od velikosti uhlíkové stopy až třeba po případné zapojení Ujgurů v Číně do výrobního řetězce.

Úlevy se mají týkat i uhlíkového cla (pod zkratkou CBAM). Má ale smysl vůbec zachovávat fragmenty některých těch nařízení, když třeba právě na uhlíkové clo má až 90 % dovozců získat úplnou výjimku?

Jedna z důležitých věcí, které se mění, je právě snížení počtu firem, jichž se opatření týká. Na druhou stranu, i když to v některém případě bude 80 nebo 90 %, neznamená, že se ve stejném objemu sníží dopad na ekonomiku, protože 80 % počtu firem v daném sektoru dělá třeba jen 20 % obratu.

Tedy velkým firmám, které mají největší podíl v daném byznysu, ty povinnosti zůstanou…

Přesně tak, a jsou to právě firmy, které do jisté míry určují trend a i když velká část subjektů z uhlíkového cla vypadne, neznamená to, že se nějak dramaticky sníží objem cla, které se vybere. Navíc je dobré zmínit, že zrovna uhlíkové clo je z pohledu evropských firem dobré, protože vyrovnává konkurenceschopnost firem, které mají výrobu v Evropě, oproti těm mimo EU, které nejsou zatíženy například emisními povolenkami a mají cenovou výhodu. Takže uhlíkové clo je správné zachovat, i když je možné jej pružně měnit: mohou se přidávat i ubírat komodity, jako je dnes hliník nebo ocel, případně elektřina.

Vnímáte to přesto jako ústup od původních ambic Green Dealu, nebo je to kompromis, snaha EU reagovat na některé ty změny ve světě, v globální situaci, či na lobbing evropských průmyslových podniků?

Ono je to všechno dohromady, protože žádný ten děj se neodehrává ve vzduchoprázdnu. Spíš než ústup či změna koncepce bych ale řekl, že je to snaha o přizpůsobení cílů realitě. Otázka je, jestli to přizpůsobení bude dostatečné, protože pořád ještě jsou to jen návrhy, které budou projednávány v Evropské radě a je možné a reálné, že tam budou ještě další požadavky na rozšíření, nebo naopak osekání předpisů. Cílem by mělo být, aby to bylo proveditelné v krátké době a se zachováním ekonomické výkonnosti Evropy. Protože provádět změny, které povedou ke snížení ekonomické výkonnosti, to by nám rychle došel dech. Realita se také pořád vyvíjí, posunuje se pozice EU ve vztahu ke Spojeným státům, k Ukrajině, k nutnosti masivně navýšit výrobu zbraní v Evropské unii, což zase znamená více oceli, více hliníku, více elektřiny, více energie, kterou je potřeba někde vyrobit.

Balíček Omnibus Evropská komise představila koncem února 2025. Řekli jsme, že musí ještě projít celým legislativním procesem. Dá se odhadnout, kdyby by změny měly začít platit?

Přesně ne, ale mohou platit i velmi rychle, pokud k tomu bude politická vůle. Známe to i z českého zákonodárství, že existuje zrychlené projednávání. V tuto chvíli jde o to, aby se na obsahu shodla Evropská komise a Evropská rada, čili členské státy, a následně to prošlo Evropským parlamentem. Pokud ta dohoda bude, může to být v horizontu měsíců.

Mimochodem obvykle mají evropské předpisy stovky stran. Ty směrnice, o kterých se nyní bavíme, tak jedna má čtyři strany textu změn, k tomu asi osm stran úvodu a ta druhá je jen o málo delší. Jde vlastně o to, že se někde mění data, termíny, rozsah záběru a je to výrazně jednodušší kus zákona.

Tento Omnibus je ve vztahu ke Green Dealu jen začátek. Podstatou je, aby EU zlepšila svou pozici z pohledu globální konkurenceschopnosti a snížení byrokratické zátěže.

Pokud jde o navržené změny, dá se čekat, že tam bude shoda? Protože na jedné straně máme Polsko, Maďarsko, Slovensko i Česko, které dlouhodobě kritizují některé aspekty Green Dealu, na straně druhé máme zelenější státy jako Dánsko, Finsko, Švédsko, Rakousko, které požadují rychlejší změny, respektive mnoho změn v dekarbonizaci už udělali. Nemohou vlastně tyhle úlevy vést k vnitřnímu rozkolu, když si jedna část EU bude stěžovat, že už udělala kroky, které by teď bývala dělat nemusela?

Stěžovat si samozřejmě mohou. A už zní stížnosti různých ekologických a zelených iniciativ a z politických stran na ně navázaných. Na druhou stranu si nemyslím, že by jakákoliv členská země udělala v důsledku předpisů, o nichž se bavíme, takové změny, které by byly nevratné. Třeba to, že Německo odstavilo své jaderné elektrárny, s Green Dealem nijak nesouviselo. Nemyslím si ani, že by se zvedl nějaký odpor, který by chtěl menší změny, než teď navrhla Evropská komise. To je naopak to minimum, na kterém se asi všichni shodnou a změny jsou spíš kvantitativní, než kvalitativní. Zatím také nikdo neřekl, zrušme uhlíkové clo nebo úplně zrušme korporátní reporting. To už by asi narazilo třeba na to, že takto už dlouho reportují všechny velké banky a listované firmy v EU, takže pro ně a pro jejich investory by to byl výrazný zásah. Pokud bude diskuse, tak o tom, jestli ty změny jsou dostatečné, nebo jestli se má ještě přitvrdit.

Když je toto Omnibus I., znamená to, že brzy budou následovat nějaké další omnibusy, nebo si Evropská komise nejprve počká na reakce na tyhle změny?

Tento Omnibus je ve vztahu ke Green Dealu jen začátek. Podstatou je, aby EU zlepšila svou pozici z pohledu globální konkurenceschopnosti a snížení byrokratické zátěže. Neznamená to, že Evropská komise dnes říká, že něco už nemusíte vůbec dělat, protože to jsou vlastně všechno věci, které se ještě pořádně dělat nezačaly, ale pro spoustu podniků to opravdu bude znamenat úlevu. Zejména na řadu malých a středních podniků se některé ty věci vůbec vztahovat nebudou, i když původně měly. Teď se odhaduje, že třeba povinnost korporátního reportingu by se v Česku po této změně mělo týkat jen nějakých 260 firem. Ale jelikož je mnoho z nich součástí skupiny, která může reportovat za sebe jako za celek, bude jich reálně ještě méně. Už nyní se ale ozývá kritika za to, že se odstupuje od ambiciózních plánů a že je to v podstatě politický ústupek. Jenže legislativa je sama o sobě politická věc, schvalují ji národní parlamenty. A taková je demokracie.