Biopaliva – má pravdu Babiš nebo Kalousek? (A v čem lže Jurečkovo ministerstvo)

Emotivní a zpolitizovaná diskuse týkající se biopaliv zcela zamlžila podstatu problému. Všechny diskutující strany se při ní tolikrát vzájemně obvinily ze lží, až se zcela vytratila realita, racio a zdravý selský rozum. Navíc na řadu otázek v současné době neexistují jednoznačné odpovědi.

Jak to tedy vlastně všechno je nebo bude? Následují odpovědi na nejdůležitější otázky související s biopalivy:

Proč vlastně ČR podporuje biopaliva – musí tak činit z popudu EU?

Generální odpověď zní, že – nemusí. ČR však stejně jako všechny další země musí splnit závazek snížit do roku 2020 množství emisí v dopravě o 6 procent, a biopaliva jsou jednou z možností jak tento závazek splnit. Uvedený závazek lze splnit i jinak – například výrazně vyšším podílem dopravních prostředků, jezdících na elektřinu a svým způsobem jakoukoli technologií vedoucí k poklesu emisí v dopravě.

Protože ale nejen současná vládní reprezentace, ale ani ty minulé nepodporovaly dostatečně jiné formy snižování emisí, je v praxi jedinou možností, jak závazek splnit, podporovat, respektive vyrábět biopaliva. Stručně řečeno – ČR podporovat biopaliva z určitého pohledu musí a z určitého pohledu nemusí. Mluvíme přitom o biopalivech takzvané první generace, jejichž surovinovým zdrojem jsou hospodářské plodiny, které se jinak tradičně využívají k výrobě potravin.

Existují v ČR výrobci biopaliv druhé generace?

V praxi neexistují, a to nejen v naší zemi, ale v drtivé většině evropských zemí. Za biopaliva druhé generace se považují takové surovinové zdroje z biomasy, které neslouží k výrobě potravin. Nejčastěji se hovoří o odpadní dřevní hmotě, jednou z technologických možností je třeba hydrolýza lignocelulózy. Po celé Evropě je ovšem výroba biopaliv druhé generace spíš ve stadiu zkušebních provozů nebo poloprovozů, nejde tedy o průmyslovou výrobu.

V této souvislosti se u nás diskutuje o tom, že se biopaliva druhé generace pokouší vyrábět společnost Oleo Chemical, a to z odpadních rostlinných a živočišných tuků. Považovat takové suroviny za biopaliva druhé generace je ale sporné, protože primární surovinou je i v tomto případě surovina běžně používané k výrobě potravin – ať již je to živočišný tuk z hospodářských zvířat nebo odpadní oleje – třeba i z řepky, nebo třeba z palem.

Získá z prodloužení podpory biopaliv Agrofert ministra financí Andreje Babiše pět miliard korun?

Uvedená teze vychází z kalkulace, podle které mají Babišem ovládaní výrobci biopaliv na tuzemském trhu podíl zhruba 60 procent a celkový objem podpory do roku 2020 by mohl dosáhnout 9 miliard korun.

V první řadě je velmi pravděpodobné, že reálně bude plánovaná podpora nižší, plně se nečerpala ani v minulosti. Zmiňovaných 60 procent tak nemusí dosáhnout částky pěti miliard. Babiš má v tomto směru pravdu, že daňovou podporu biopaliv čerpají distributoři, takže přímý zisk z podpory biopaliv Agrofert nemá.

Miroslav Kalousek ale má pravdu v tom, že podpora biopaliv je podporou odbytu, a vyšší odbyt čehokoli, pokud se příslušný produkt nevyrábí s vědomou ztrátou, generuje logicky vyšší zisk.

V novém modelu podpory biopaliv jsou přitom přinejmenším dva nástroje, které cíleně odbyt biopaliv zvyšují – první je v paragrafu 19, který o 70 procent snižuje „zápočet“ vysokoobsažných, daňově zvýhodněných biopaliv při přidávání biosložky do nafty a benzínu – to znamená, že se pro účely přimíchávání musí vyrobit více biopaliv. Druhým nástrojem je změna v dodržování povinnosti dosáhnout zákonem stanoveného podílu biosložek v pohonných hmotách.

Ministerstvo zemědělství Mariana Jurečky v pátek připravilo pro veřejnost vlastní materiál nabízející odpovědi na nejčastější otázky ohledně biopaliv. Neubránilo se přitom několika manipulacím. Materiál okomentovaný Petrem Havlem naleznete zde:

Pravdy a lži ministerstva zemědělství.

Zatímco v dosavadním systému bylo sledované období jeden rok, nyní je to každé čtvrtletí. To znamená, že podíl biosložky se navýší a díky tomu bude nutné vyrobit více biopaliv, protože zákonný podíl bude nutné plnit neustále, bez vědomí skutečné spotřeby pohonných hmot v ČR, a tedy svým způsobem dopředu „navíc“.

Cíleně vyšší odbyt biopaliv není ale jediným možným profitem Agrofertu – ten totiž ovládá i řadu zemědělských podniků, které pěstují řepku a další plodiny (cukrová řepa, obilí) využívané jako suroviny pro biopaliva. Tyto plodiny jsou díky skutečnosti, že mají kromě potravinářského i technické využití, velmi dobře zpeněžitelné, a lze důvodně předpokládat, že kdyby nebylo technické využití (na biopaliva) možné, jejich cena by klesla.

Ničí biopaliva motory automobilů?

Biosložka přidávaná podle zákona do nafty v podílu v průměru 6 procent a do benzínu v průměru v podílu 4,1 procenta funguje v těchto pohonných hmotách jako aditivum – podobně, jako když se do motocyklů v minulosti přidával „panák“ oleje. Biopaliva ostatně fakticky oleje jsou.

Problémy s motory, hlavně naftovými, byly v minulosti hlavně s takzvanou směsnou naftou, v niž tvořila biosložka (metylester řepkového oleje) zhruba 30tiprocentnmí podíl. Tato biosložka je hydroskopická, takže zejména za situace, kdy nebyl automobil nějakou dobu v provozu, měl jeho majitel problémy motor nastartovat.

Kromě toho byl vysoký podíl biosložky agresivní vůči některým součástkám v motorech. To ale při několikaprocentním podílu biosložky nehrozí. V této souvislosti je vhodné připomenout, že pohonné hmoty s malým podílem biosložky nejsou daňově osvobozeny – mírně vyšší cenu (zhruba 10 haléřů na jedno procento biosložky) zaplatí přímo na stojanu spotřebitel – tedy daňový poplatník.

Co se bude dít po 30. červnu letošního roku?

Vzhledem k tomu, že dosavadní systém podpory biopaliv končí 30.června letošního roku, a nový systém je třeba notifikovat (nechat si schválit) v EU, je možné, že starý systém skončí a nový ještě nebude posvěcen, takže, „jakoby nebyl“.

Zcela jasná odpověď není – je ale vysoce pravděpodobné, že by současný systém pokračoval až do doby ukončení notifikace, protože podporu biopaliv podporuje sama EU. Pokud se týká nedávno schválené redukce maximálního možného podílu biopaliv první generace z původních 10 procent na spotřebě pohonných hmot na maximálně 7 procent, pak ČR zatím tohoto podílu (sedmi procent) nedosahuje.

Hrozí ČR za nedodržování podpory biopaliv s cílem snižovat emise v dopravě od EU „miliardové sankce“?

S vysokou pravděpodobností nehrozí. Sama EU se snaží od biopaliv první generace ustupovat, a navíc lze generální cíl – snižovat emise v dopravě, splnit i jinými způsoby, jak již bylo řečeno. Je možné, že by ČR musela svou případnou „nepodporu“ nějak vysvětlit a doložit snahu o plnění cíle jinými způsoby.

Navíc lze očekávat, že od podpory biopaliv, zejména první generace, mnohé země zcela odstoupí – a mnohé již tak činí. Což mimochodem neznamená, že se tato biopaliva nebudou vůbec vyrábět – budou ale dražší – a tím postupně automaticky „zmizí“ z trhu.