Běloruský novinář cituje v dopisech z vězení Švejka: „Věznice je nejbezpečnější místo na světě.“
Andrej Skurko je jedním z 29 novinářů, které v současné době drží běloruský režim Alexandra Lukašenka za mřížemi. Ve vězení je sedm týdnů, v drsných podmínkách věznice těžce onemocněl a o jeho život se obávala rodina i kolegové doma i v zahraničí. Neklesat na mysli mu pomáhají i citace ze Švejka, které si vyměňuje v dopisech s manželkou Paulinou.
Paulina Skurko je vystudovaná historička. Když se před téměř deseti lety za Andreje vdávala, bylo jí jasné, že život s nezávislým novinářem v totalitním režimu nebude bez problémů. Jen stěží si ale dokázala představit, co doopravdy přijde. Paulina se teď už téměř dva měsíce stará sama o 1,5letého syna a snaží se svého manžela podporovat alespoň v dopisech.
„Poté, co byl můj manžel zatčen, napsala jsem mu hned v prvním dopise: „Ten, kdo má pro každou příležitost citát ze Švejka, přežije a vydrží všechno!“ Chtěla jsem rozveselit nejen jeho, ale i sebe. Koneckonců jsem nevěděla, v jakém fyzickém a psychickém stavu je. Bála jsem se, že ho přepadne deprese, zoufalství,“ vypráví.
Andrej Skurko Švejka miluje. „Tato kniha má své stálé místo v naší kuchyni a často si všimnu, že si z ní Andrej čte při jídle,“ říká Paulina. „Z vězení mi hned odepsal: O mě si nedělej starosti! Jak řekl Švejk, vězení je nejbezpečnější místo na Zemi. Není ani příležitost zemřít pro suverénního císaře a srpnové události!“ usmívá se a přiznává, že Haškův humor vždy rozesměje i ji.
„Ber to jako materiál pro knihu…“
„Víte, Andrej sám je jako Haškova kniha. Je velmi zábavný a má skvělý smysl pro humor. Jsme manželé devět let a celé ty roky se směju každý den. Už mám vrásky kolem úst z neustálého úsměvu! Doufám, že mu ve vězení pomůže jeho humor a inteligence. Úřady záměrně ponižují lidskou důstojnost a bez humoru je velmi těžké tam přežít. Ten den, kdy byl Andrej zadržen, jsem mu řekla: zkus ke všemu přistupovat jako antropolog, který provádí pozorování. Ber to jako sbírání materiálu pro knihu,“ prozrazuje.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Andrej Skurko byl zadržen 8. července, společně s šéfredaktorem Yahorem Marcinovičem, novinářem Andrejem Dynkem a účetní novin Nasha Niva. V ten den byly redakce i domácnosti novinářů prohledávány policií. Po týdnu byla propuštěna účetní a o dva týdny později Andrej Dynko – bývalý dlouholetý šéfredaktor Nashi Nivy (ten mimochodem v roce 2003 obdržel od Václava Havla Mezinárodní občanskou cenu Hanny Ellenbogenové).
Za mřížemi zůstali dva zaměstnanci novin: Andrej Skurko a Yahor Marcinovič. „Absurdita naší situace spočívá v tom, že byli zadrženi a drženi ve vazbě podle jednoho článku („účast a organizace masových nepokojů“) a obvinění bylo poté postaveno na něčem úplně jiném („způsobení škody státu bez zpronevěry“). Cílem je zkrátka nechat vykrvácet všechna nezávislá média. A jakým způsobem, s jakými obviněními – to už není důležité,“ konstatuje Paulina Skurko.
Politickým vězňům píší desetitisíce lidí
Od konce roku 2020 jsou novináři v Bělorusku zadržováni a vězněni na základě obvinění z trestného činu (předtím dostávali „jen“ pokuty, nebo byli uvězněni na 15 dní za údajný odpor proti policii nebo účast na demonstracích). „Jak dlouho můj manžel zůstane za mřížemi, není známo. Doufejme, že ne příliš dlouho. Našemu synovi je jeden a půl roku a právě začíná dobře mluvit, opakovat slova, dokonce stavět věty. Opravdu nechci, aby u toho Andrej chyběl,“ zdůrazňuje novinářova manželka.
Jediným spolehlivým způsobem, jak se ujistit, že je manžel v pořádku, je pro Paulinu Skurko kontakt s právníkem. Ten jejího muže navštěvuje ve vězení pravidelně jednou za sedm až deset dní.
„Samozřejmě, že to, co Andrej s obhájcem řeší, jsou především praktické věci. Například když byl zadržen a uvědomil si, že v blízké budoucnosti z vězení nevyjde, nejprve po právníkovi vzkázal, abych nechala opravit odtokovou trubku poblíž stodoly a odřezala výhony z česneku. Pak mě v dopise naučil, jak nejlépe stříhat hrozny,“ vzpomíná s úsměvem Paulina.
Dopisy jsou samozřejmě osobnější, ale ne všechny bývají doručeny. Některé zřejmě neprojdou cenzurou. „Dá se říci, že letos se naše společnost hromadně vrátila k papírovým dopisům. Myslím, že více než deset tisíc lidí v celém Bělorusku neustále píše politickým vězňům, kterých je nyní asi tisíc,“ odhaduje Paulina Skurko. „Pošta má díky tomu samozřejmě spoustu práce navíc. Ale poštovní pracovníci se většinou snaží a když vidí, že posíláte do vězení dopisy a balíčky, dělají vše pro to, aby ukázali svou solidaritu,“ dodává.
Kontakt přes právníka je pro rodiny politických vězňů zatím jistotou, ale i na tuto profesi si už Lukašenkův režim posvítil. „Novou taktikou našich úřadů je odebrat licence právníkům, kteří hájí politické odpůrce. Nebo těm, kteří se vyjadřují v nezávislých médiích. To se děje v masivním měřítku. Je to hrozné, ale upřímně – po událostech posledního roku nás to může sotva překvapit,“ podotýká Paulina.
Básně pro syna z vězení
Andrej Skurko je vzděláním filolog, jako novinář má dvacetiletou praxi. Pro nejstarší noviny v zemi Nasha Niva pracuje už od dob studií. Působil zde jako redaktor, později byl i šéfredaktorem. V poslední době vedl oddělení marketingu a reklamy.
„Vytvářel reklamní projekty související naším kulturním dědictvím. Například nádherný cyklus průvodcovských materiálů o brukavanki – starodávných dlážděných cestách, které se na některých místech v Bělorusku zachovaly. Nebo články o hradech, které se začaly rekonstruovat,“ upřesňuje Paulina Skurko.
„Můj muž miluje historii a právě i díky tomu jsme se kdysi sblížili. Probírali jsme knihy, některé historické události, osobnosti. Za ta léta toho zažil v Nasha Niva hodně. Byl nucen platit pokuty a chodit k soudům … i v minulosti zde byla represe vůči médiím, ale nikdy ne tak masivní a krutá, jako nyní. Dříve bylo vše omezeno na zdlouhavé procesy a pokuty,“ vzpomíná.
Nasha Niva spustila v roce 2018 vlastní historický časopis „Naše historie“, první populární časopis o historii na křídovém papíře. Do něj přispívá i Paulina Skurko a její manžel Andrej je hlavním autorem životopisů. K tomu píše pohádky, básně a komiksy pro dětské časopisy, a také zápletky historických komiksů:
„Například o našem prvním tiskaři Franciskovi Skarynovi, který svou první knihu vydal v Praze,“ podotýká Paulina. „Takový časopis jsme v Bělorusku nikdy neměli. Tento projekt se stal velmi oblíbeným. Víme, že i vysocí Lukašenkovi úředníci ho milují.“
Dětské básně píše Andrej Skurko v dopisech z vězení také pro svého syna Tamaše. A čas za mřížemi chce využít i k další tvorbě.
Vypravěči s cenou zlata
„Ve svých prvních dopisech manželovi jsem citovala Nelsona Mandelu, který řekl: Ve vězení jsem měl alespoň čas se soustředit. Napsala jsem mu s nadsázkou: konečně máš čas sepsat i knihu o tvých předcích. A on přijal výzvu a začal psát. Jeho rodina je odrazem celé historie 19. a 20. století. Jejich příběhy mají zápletky na úrovni Márqueza, úplný magický realismus. Kromě toho se Andrej snaží napsat knihu o historii Běloruska, a také materiály pro budoucí čísla Naší historie. Vím, že už si z vězeňské knihovny objednal několik historických knih,“ prozrazuje Paulina.
Ví ale, že manželovy záznamy mohou úředníci ve vězení kdykoli zabavit. „Co se týká spoluvězňů, jeden z mých známých říká: svět zločinců se velmi změní po posezení s politickými vězni, s inteligencí. Myslím, že je to pravda. Přinejmenším v minské věznici je v každé cele několik intelektuálů. A podle zpráv, které máme, je ze strany zločineckého světa postoj k nim opravdu většinou uctivý,“ tvrdí a hned přidává příklad:
„Napsala mi například naše sousedka, mladá úspěšná žena, matka pěti dětí, která byla od března držena ve vězení za směšné obvinění. V jejím dopise stálo: Neboj se o Andreje, protože dobří vypravěči jako on zde mají cenu zlata.“
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
4 komentáře
„Vlastizrada je trestný čin podle § 309 trestního zákoníku, který spáchá ten „občan ČR, který ve spojení s cizí mocí (každý stát mimo Českou republiku) nebo s cizím činitelem (osoba, která sice není oprávněna jednat jménem cizího státu, ale má na politické dění v něm významný vliv) spáchá trestný čin rozvracení republiky (§ 310), teroristického útoku (§ 311), teroru (§ 312) nebo sabotáže (§ 314)“.
Za takový čin zákon stanovuje trest odnětí svobody na patnáct až dvacet let nebo výjimečný trest, popřípadě vedle toho též propadnutí majetku. “
Předpokládám, že podobný zákon bude i v Běloruském trestním zákoně a tedy lidé, kteří naplní svými činy znění tohoto zákona, budou souzeni a odsouzení.
To je demokratický přístup a platí ve všech demokraciích. Porušíš zákon, budeš souzen.
Takže neplačte nad vlastizrádci v Bělorusku, když je zavírají a soudí. Vždyť i v ČR, by za takové jednání byl člověk stíhán.
Teď jsi to hradnímu čučkaři nandal. Tak tohle si za rámeček nedá. Každopádně neříkáš nic nového. Hradní čučkař je vlastizrádce.
Můžete mi prosím sdělit, kde ve Švejkovi naleznu uvedenou citaci? Znám knihu dostatečně dobře na to, abych tvrdil, že tam nic takového není.
Je to stejný nesmysl, jako údajné (a mezi lidmi velmi rozšířené) tvrzení Švejka, že „vláda která zdraží pivo padne“. Taky to tam nikde nenajdete.
S pozdravem
Tom
No jo, není to tam- Nicméně.jak je asi zřejmé. originál toho rozhovoru v článku byl veden v ruštině, tudíž i ta citace ze Švejka bude z nějakého ruského překladu,, který zase nemusí být tak úplně přesný , stejně jako pak překlad toho citátu do češtiny.
Krom toho, on to ani nemusí být citát z knihy, ale třeba nějakého ruského filmu o témže. A třeba v roce 2012 natočilo Rusko společně s Ukrajinou poměrně zdařilou adaptaci Švejka, dokonce animovaně. A ta, se, jak jsem to zhlédl od originálu trochu liší, je o dost brutálnější, a Švejk je tam v řadě výrazů ještě drzejší. Takže možná že ten citát je odtud. Už je to pár let co jsem to viděl, abych si pamatoval celý text doslova…