Státní zastupitelství v Mohuči zahájilo vyšetřování autora satirické básně o tureckém prezidentovi Recepu Tayyipu Erdoganovi v pořadu televizní stanice ZDF pro podezření ze spáchání trestného činu urážky orgánů nebo představitelů cizího státu. Báseň je skutečně značně „expresivní“ a v českém veřejnoprávním televizním vysílání by zřejmě nikdy nemohla zaznít, píše v textu pro HlídacíPes.org právník Aleš Rozehnal. A rozebírá, proč by přesto německá justice v kauze konat neměla…

Báseň se nelíbila ani německé kancléřce Angele Merkelové, která ji označila za „vědomě urážlivou“. ZDF ve víkendové repríze pořadu inkriminovanou pasáž obsahující satirickou báseň vypustila a stáhla ji také ze svého internetového archivu odvysílaných pořadů.

Německé právo a evropská praxe

Podle ustanovení § 103 německého trestního zákoníku je skutečně pomluva orgánů a zástupců cizích států trestným činem. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo pomluví představitele cizího státu, člena cizí vlády nebo vedoucího zahraničního diplomatického sboru pověřeného výkonem funkce na území Spolkové republiky Německo.

Trestem za tuto pomluvu může být odnětí svobody až na pět let nebo peněžitý trest. Takový trestný čin je našemu právnímu řádu již téměř 20 let cizí, protože čest, důstojnost a vážnost našich i cizích státních představitelů není chráněna více než čest, důstojnost a vážnost kteréhokoli jiného občana.

Citované ustanovení německého trestního zákoníku není v rozporu s principem svobody slova, protože svoboda projevu znamená projev zajištěný všemi právy proti pomluvě, urážkám, zneužití atd. Znamená tedy svobodu upravenou zákonem.

V demokratických státech je nicméně vidět trend k dekriminalizaci verbálních trestných činů a zejména verbálních trestných činů směřující proti osobám veřejného zájmu. Evropský soud pro lidská práva také zatím nepotvrdil žádné rozhodnutí soudu, kterým by byl za pomluvu uložen trest odnětí svobody.

Stejně tak se ESLP vyjadřuje negativně k disproporčně vysokým peněžitým trestům za pomluvu, protože takový trest by mohl mít odstrašující dopad na svobodu slova.

Báseň, která by v ČT nezazněla

Zásah do cti a osobnosti nějaké osoby, včetně osoby tureckého prezidenta může dosáhnout intenzity trestného činu pouze při hrubé a závažné pomluvě, která by byla učiněna s prokazatelným úmyslem vážně poškodit oběť. Je rovněž nepochybné, že veřejní činitelé musí snést vyšší míru kriticismu než běžní občané, neboť se svým chováním a jednáním vystavují kritice veřejnosti.

O to víc to platí o prezidentovi Erdoganovi, který představuje režim chovající se ke svým odpůrcům značně represivně.

Je tedy nutno posoudit, zda je předmětná báseň samoúčelným zásahem do cti a důstojnosti prezidenta Erdogana, která je svými výrazovými prostředky nepřiměřená cílům, na které potenciálně cílí.

Báseň, která vyvolala takovou pozornost, je skutečně značně expresivní a v našem veřejnoprávním televizním vysílání by zřejmě nikdy nemohla zaznít. Zde je její překlad:

Jeho péro smrdí po kebabu

že i prasečí prd voní líp

Je to muž, co bije dívky

gumovou masku jen si nasadit

Kozu vždy rád ohobluje

a menšiny utlačuje

Kurdy bije, křesťany mučí

a na děti v pornu čučí

Ano, to je Erdogan v lesku celém

prezident toť s malým pérem

/přeložil autor článku/

Báseň je zcela jistě k prezidentu Erdoganovi urážlivá.

Zdálo by se také, že posměšky na adresu zápachu a velikosti jeho přirození a jeho obviňování ze sadistických a sodomitských sexuálních praktik, je samoúčelné a má pouze tureckého prezidenta urazit, znevážit a zostudit. To vše by naznačovalo, že se o trestný čin pomluvy představitele cizího státu jedná.

Respekt vám soud nevynutí

Tato báseň však vyjadřuje i politický postoj autora, který má v tomto případě podobu provokace a přehánění charakteristické pro satirické útvary.

Motivem přednesu této básně byl zřejmě nesouhlas s politickými kroky a rozhodnutími prezidenta Erdogana. Takový nesouhlas je však vrcholně politickým postojem, který nemůže být z podstaty věci trestán.

Je to postoj vyjádřený sice hodně expresivně, pro mnohé i nevkusně a agresivně, ale pokud by měl právní řád poskytovat ochranu pouze krotké svobodě projevu, netrvalo by dlouho, a tato svoboda by zmizela zcela.

Respekt, úctu a vážnost nelze vynutit prostřednictvím zákona či postihu státem.

Svobodná vyspělá demokratická společnost, kterou německá společnost bezpochyby je, si musí umět poradit i s projevy, které jsou recesistické a pro někoho i nevkusné, aniž by je postihovala prostřednictvím svých represivních složek.