Balkánský sud prachu. Cíl českých rekreantů i místo, kde si Rusko a Čína trénují svaly
Na konci dubna mělo české ministerstvo zahraničí v Praze hostit velkou konferenci o západním Balkánu. Tedy o části Evropy, k níž má Česko historicky blízko. Část balkánských zemí je již členem Evropské unie, část je v NATO, další o vstup usilují. Zároveň jde o oblast, v níž rapidně zvyšují svůj vliv i Čína a Rusko.
Plánovaná pražská konference se kvůli pandemii koronaviru nakonec nekonala, přesto je témat spojených se západním Balkánem stále dost a týkají se úzce i České republiky. Jde totiž i o oblast, na níž si Rusko a Čína mimo jiné testují své postupy a vlivové operace, které pak zkouší aplikovat i ve střední Evropě.
O tradičním balkánském „sudu prachu“ HlídacíPes.org mluvil s Janinou Hřebíčkovou. Ta 25 let působila ve všech zemích západního Balkánu pro různé mezinárodní organizace i české ministerstvo zahraničí; naposledy v Černé Hoře jako vedoucí mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Nyní je zvláštní zmocněnkyní ministra zahraničí Tomáše Petříčka pro region západního Balkánu.
Jaká část Balkánu je dnes nejvýbušnější a proč?
Balkán může bouchnout jak kvůli nedořešeným problémům z války v 90. letech, tak ve chvíli, kdy by tamní vlády ztratily důvěru v EU a nebyly ekonomicky a bezpečnostně stabilní. Mnoho lidí trpí tím, že Miloševičovy vraždy a traumata nebyly potrestány, že se Srbsko neomluvilo. Z druhé strany Srbsko trpí rozpadem bývalé Jugoslávie a bombardováním NATO v 1999. Nejkomplikovanější je situace v Bosně a Hercegovině a ve vztazích mezi Srbskem a Kosovem. Chci se na to ale dívat pozitivně. To, že je všech šest zemí regionu v aktivním procesu integrace do EU, některé i do NATO, ten potenciální výbušný vývoj znemožňuje. Proto je tak nesmírně důležité, aby země plnily reformy, přibližovaly se členství v EU a také, aby si EU vážila důkazů, že tyto země sdílejí stejné evropské hodnoty a standardy a nadále podporovala koncept rozšiřování.
Což se ale děje…
Naštěstí po tom neúspěšném říjnovém rozhodnutí Evropské rady dala letos v březnu EU zelenou k zahájení přístupových rozhovorů Severní Makedonii a Albánii. Tím obnovila kredibilitu celého regionu v EU, protože obě ty země pro to splnily podmínky. Je také důležité, že se Černá Hora a Severní Makedonie staly členy NATO.
Ovšem destruktivní vliv protievropských a protiamerických snah ze strany Putina, Erdogana, Číny nebo islamistů stále trvá. Cílem Ruska a Číny je podkopávat jednotu EU, oslabovat trhy EU i místní vlády, které se k EU a k NATO jednoznačně hlásí, a naopak posilovat síly přes opozici, média, nevládní organizace, podnikatele, nebo část pravoslavné církve, zkrátka ty, kdo vystupují proti západně orientovaným demokratizačním snahám svých vlád. Balkán je historicky výbušný, byl a bude. Jsem proto naprosto přesvědčená, že jedinou kotvou pro mír a stabilitu jak regionu, tak celé Evropy je integrace těchto zemí do EU a tedy i do proevropských principů, standardů a zákonů, hodnot, fundamentálních svobod a respektu k principům právního státu.
Balkán Rusku nepatří
Už jste zmínila, že o země západního Balkánu má enormní zájem Čína i Rusko. Neprovokujeme ale vlastně především Rusko tím, že se EU i NATO dále rozšiřuje do oblasti, kterou považuje tradičně za svou sféru vlivu?
On ale neexistuje žádný zákon, který by říkal, že Balkán patří Rusku. Tento region je sférou vlivu všech. Už od nepaměti. Je třeba si uvědomit, že region leží v Evropě, patří do Evropy, chová se evropsky a vlády všech těch šesti zemí usilují o to, aby měly možnost implementovat pravidla hry EU, nikoli Ruska, ani Turecka, dokonce ani ne USA, ani islámských společenství. Proto si Rusko nemůže nárokovat něco, co mu nepatří, co většinová společnost ve všech zemích regionu odmítá. Jisté je, že mocnosti i nadále budou o Balkán bojovat, to není nic nového.
Klíčové je ale vidět fakta. Tedy, že za posledních 30 let investovala do zemí západního Balkánu nejvíce Evropská unie a USA: finančně, bezpečnostně, právně, lidsky, expertně, akademicky, nevládním sektorem, médií i hodnotově. Ani Rusko, ani nikdo jiný se s výčtem tohoto typu investic nemůže srovnávat. Bez mírového, demokratického a stabilního Balkánu nebude nikdy mírová, demokratická a stabilní EU. Je ale zároveň nutné budovat novou komunikaci mezi EU a Ruskem, EU a USA, Čínou a dalšími. Region potřebuje spolupráci, nikoli konfrontaci.
Jak ale vidí Balkán putinovské Rusko?
Rusko se snaží v zemích, kde existuje ve společnosti proruský potenciál, nebo kde část pravoslavné církve má politickou a ekonomickou moc, použít je jako nástroj, skrze nějž může nepřímo zpomalovat integraci do EU a rozšiřování NATO. Jde o širší ruskou strategii, oslabovat evropskou bezpečnost, podkopávat snahy o rozšiřování NATO.
Příkladem je asi hlavně Srbsko…
Rusko podporuje Srbsko například v otázce Kosova ne proto, že tomu věří, ale proto, že samo potřebuje legitimizovat svoji činnost na Krymu, v Moldavsku, Gruzii, Abcházii či Jižní Osetii. Ruská politika na Balkáně je tedy motivována spíše širšími strategickými prioritami než konkrétními zájmy v regionu. Rusko se tím brání před expanzí Unie a NATO do postsovětského prostoru, do bývalých částí sovětského impéria.
Bude to zajímavé sledovat teď, po zahájení přístupových rozhovorů se Severní Makedonií a Albánií. Pokud EU dokáže, že to myslí s integrací a rozšířením vážně, tam i jinde, může to Rusko vytlačit na diplomatickou periferii, protože Rusko má omezené zdroje, je geograficky relativně vzdálené a hlavně nemá vizi ani plán skutečných projektů v regionu. Nedokáže státům západního Balkánu oproti EU a USA nic moc udržitelného nabídnout.
Přesto se ale říká, že pro Rusko a také pro Čínu je Balkán laboratoří toho, co pak zkouší aplikovat někde jinde…
Tak to samozřejmě je. Naštěstí se jim to ale nepodařilo tak, jak by si představovali. Je to mimo jiné zásluha vlád a tajných služeb, spolu s EU, USA a NATO. Ať už šlo o pokus o převrat v Černé Hoře před parlamentními volbami v říjnu 2016, snahu koupit dva klíčové černohorské přístavy nebo snahu překazit historickou Prespanskou dohodu mezi Řeckem a Severní Makedonií o názvu země a o vzájemné spolupráci.
Rusové hodně využívají část pravoslavné církve, a podobně jako i Čína se snaží působit na centrální i komunální politiky. V protikladu s EU nabízejí mimo právní rámec snadné půjčky, investice do infrastruktury, bez reálné možnosti splácet, a tak posilují závazky zemí vůči sobě. Srbský prezident sice jasně deklaruje hlavní strategický zájem, tedy členství v EU, ale neváhá veřejně hovořit více o přízni k Rusku a k Číně a o těchto strategických alternativách. Srbsko z Ruska kupuje moderní i vysloužilé zbraně, vloni podepsalo obchodní dohodu s Euroasijskou unií, v kontrastu k zájmům EU. Přitom 73 procent vzájemného obchodu a 60 procent přímých investic jde do regionu z EU.
A jak se ta snaha překlopit zkušenosti třeba právě ze Srbska projevuje v dalších zemích, i v Česku? V Srbsku je kupříkladu velká energetická společnost NIS, která se dá přirovnat k ČEZ, Rusko i Čína mají své zájmy v srbské energetice… To zní vlastně dost povědomě.
To je složité a citlivé téma. Ale vycházejme z faktů. Srbsko a Rusko kupříkladu podepsaly několik smluv o partnerství v jaderném výzkumu. Někdo to čte i tak, že dřív nebo později Rusko prosadí v Srbsku projekt jaderné elektrárny. Rosatom, největší ruská jaderná korporace, přes nabídku inovací a technologického vývoje demonstruje pevný základ spolupráce, slibuje projekty ne na rok, ale na desetiletí dopředu. Jsou to návrhy na stavbu reaktorů, modernizaci medicíny, výzkum a vývoj, což má pak své dopady vlastně na celý průmysl, či na oblast vzdělávání.
Čína, zkušený našeptávač
A jak se projevuje vliv Číny? Co ji motivuje angažovat se na západě Balkánu?
Čína má stejný způsob chování v celém postsocialistickém bloku. Nejvíce čínských ekonomických projektů v tomto regionu je spojeno s dopravním a energetickým sektorem, v posledních dvou letech přibývají i investice do digitální infrastruktury. Více než polovina těchto čínských projektů se týká Srbska. Většinou je mají na starost velké státní čínské podniky. Pouhá čtvrtina ze všech oznámených projektů je ale dokončená.
Čína každopádně postupuje krok za krokem, tiše a chytře a bez velkých řečí zabírá prostor. V tom, jak spolupracuje s místními politiky a byznysmeny, se od sebe moc neliší její působení na Balkáně nebo ve střední Evropě. Nabízí se třeba ve stavbě dopravní infrastruktury – silniční či námořní, nabízí investice a půjčky a další benefity, o kterých se nemluví, které nejsou ve smlouvách, ale jsou partikulárně velice atraktivní. Nabízí obchody v kultuře, v byznyse…
Nedávno třeba investovala do projektu nové srbské uhelné elektrárny.
To je ten „kontrazelený“ přístup, v rozporu s přístupem a vizí Evropské unie a jejích hodnot. Čína to umí velice dobře rozebrat, vykreslit to jako zelené šílenství a nabídnout výhodné podmínky vzdálené principům unijního právního systému. To je velice atraktivní. Podobně umí Čína skvěle odklánět pozornost, jako teď v případě koronaviru. Našeptává, že ona je ten, kdo pomáhá, že Evropská unie je nejednotná. Pak srbský prezident klidně i před evropskými lídry řekne, že bez svého přítele čínského prezidenta, bez jejich ocelového přátelství a pomoci, by snad už v Srbsku všichni pomřeli.
A bohužel je to i tak, že pro některé politiky je lákavý i ten autoritářský systém Ruska a Číny, v němž v obchodě nemusí být respektováno právo, kde nejsou respektována lidská práva, mizí nepohodlní lidé, vědci, lékaři, novináři, kdokoli, kdo si dovolí systém kritizovat.
Už jsme řekli, že plánovaná velká konference o západním Balkáně se v Praze kvůli koronaviru koncem dubna nakonec konat nemohla. Přesto – co měla přinést, co bylo cílem?
Západní Balkán je vstupní branou do Evropské unie a integrace všech šesti zemí západního Balkánu do EU je i naší zahraničně politickou prioritou. Konference měla přispět k debatě o tom, jak důležité to je, jak klíčová je regionální spolupráce, jak budovat dobré sousedské vztahy a také odolnost proti dezinformacím a hybridním hrozbám třetích stran, Ruska, Číny, Turecka nebo zemí Zálivu, jak posilovat zčásti oslabenou důvěryhodnost EU v regionu.
My, jako Česká republika, jsme se zasazovali o to, aby Evropská rada změnila své loňské rozhodnutí a dala letos v březnu zelenou pro zahájení přístupových rozhovorů se Severní Makedonií a Albánií, aby Kosovo získalo vízovou liberalizaci poté, co pro ni splnilo veškeré podmínky. Klíčové je, aby země pokračovaly v přijímání reforem nutných pro vstup do EU.
Jak se vůbec země západního Balkánu vypořádávají s koronavirem?
Zasaženy byly podobně jako ostatní evropské země. Ale jejich ekonomiky jsou slabší, mají poválečná etnická a jiná stále nedořešená traumata, více bojují s korupcí. Je dobře, že Evropská unie se rozhodla ukázat svou solidaritu a západní Balkán podpoří balíkem 3,3 miliardy eur. Ty půjdou na zdravotnictví, sociální a hospodářskou obnovu, a v úzké spolupráci s mezinárodními finančními institucemi také na humanitární pomoc uprchlíkům a migrantům a na investice. Jde o skutečně vysokou finanční pomoc, nesrovnatelně převyšující jakoukoli pomoc ze strany Číny nebo Ruska.
Nová kniha HlídacíPes.org
Publikace vyjde v omezeném nákladu. Pořízením publikace podpoříte projekt HlídacíPes.org.
Kniha nebude ve volné distribuci. Lze ji získat pouze jako poděkování za dar v minimální výši 599 Kč.
Knihu začneme distribuovat krátce před 17. listopadem 2024.
Více o knizePořídit knihuPop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
O válečném zpravodaji, válce a raketách, jejichž výbuchy dopadají až k nám
Z virtuálního hrdiny přímo do války. Kreml vyvíjí počítačové hry a verbuje hráče
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
14 komentářů
rusko melo o balkan zajem i pred Velkou valkou, konkretne hlavne o cernou horu prostrednictvim srbska. proto se taky po atentatu na cisarepana postavili za srbsko, naces vypukla Velka valka.
ale je fakt, ze na rozpoutani Velke valky melo carske rusko mnohem mensi podil nez komunisticky CCCP na rozpoutani ww2.
Na druhé světové válce, nečesky označované jako ww2, měl SSSR největší podíl svou prostou existencí. Kdyby neexistoval komunistický SSSR neměly by mocnosti, které zvítězili v první světové válce, důvod podporovat Adolfa Hitlera, jako „kladivo“ na komunisty a nacistická NSDAP by nemohla uspět v německých volbách v roce 1933. Problém Československo a Sudety by v roce 1938 nevznikl. Ani Mnichovská dohoda mezi Německem Anglií, Francií a Itálií.
Viz i Wikipedie, heslo mnichovská dohoda.
komunisti z CCCP zacali s nemeckem spolupracovat ve vojenske oblasti proti duchu versailske smlouvy uz od roku 1922, hlavne v oblasti tanku a letadel, tedy zbrani, ktere byly dominantni behem ww2.
spojenectvi mezi hitlerovskym nemeckem a komunisticky sovetskym svazem stvrzene 23.8.1939 vedlo bezprostredne k vypuknuti ww2, kdy nejdriv napadli polsko nacisti od zapadu a za par dni komunisti od vychodu. a jako vyraz spojenectvi usporadali spolecne vojenskou prehlidku vo okupovanem lvove a brestu.
v zari vydala kominetrna, jakozto ustreni organ vsech komunistu sidlici v moskve vyzvu, aby se komunisti nezapojovali do protinacistickeho odboje.
az do napadeni CCCP nacisty 22.6.1941, tedy skoro cely 2 roky valky, byli nacisti a komunisti spojenci, kdy sovetsky svaz zasoboval nacisticke nemecko obilim, ropou a nerostnymi surovinami, coz bylo pro nacisty zivotne dulezite, protoze jim GB a USA blokovali namorni cestu.
po celou tu dobu sovetsti komunisti posilovali nacisticke nemecko asi aby se jim lip valcilo proti Zapadni evrope a zejmena proti anglii, coz se nakonec obratilo proti samotnymu CCCP.
v kvetnu 1941, pouhy mesic pred napadenim sovetskeho svazu nacisty poslal CCCP nacistum 5tis tun kaucuku, coz odvratilo kriticky nedostatek suroviny pro vyrobu pneumatik potrebnych pro operaci barbarosa.
sovetsky svaz se po cele ty skoro 2 roky snazil vetrit do osy berlin-rim-tokio, coz nakonec hitler smet ze stolu, protoze si stalin delal naroky na stejny uzemi jako hitler.
moh bych pokracovat jeste hodne dlouho…
Je to přesně naopak. Kam na ty lži chodíte? uveďte zdroje a to vydané před listopadem 1989 a únorem 1948, jedině ty jsou pravdivé a nezpochybnitelné. Četl jste tu Mnichovskou dohodu, nebo jste neměl odvahu?
Upozorňuji, že zdroje po únoru 1948 a po listopadu 1989 jsou cinknuté!
problem vas rusofilu je ten, ze se bojite jen pripustit jiny nez rusky vyklad dejin a vse co jde mimo nej je podle vas „cinknuty“.
chces snad tvrdit, ze komunisticky CCCP s nacistickym nemeckem skoro ty cely 2 roky ww2 nespolupracoval ???
Víte, aby se to zase nepletlo, i západní státy přestaly velice krátce po 1.světové válce dodržovat a vyžadovat pravidla Versailleské smlouvy. I pro ně bylo poválečné Německo především velice vítaný ekonomický i politický partner. Záleželo na tom, kdo mu nabídne víc.
Západ Hitlerovi přenechal střed Evropy a o dalším se pak Hitler dohodl se Stalinem.. A pak padla kosa na kámen, i smlouvy mezi gangstery se musí plnit..A on to byl Hitler, kdo jako první podrazil Stalina
Jenom pár poznámek… Tak samozřejmě, je třeba vidět, že historie není přespříliš exaktní věda, takže se s ní dá různě hýbat (aniž se musí vždy jednat o nějakou záměrnou manipulaci), ale… Tak podobně jako v roce 1914 (mimochodem, arcivévoda Franz Ferdinand d´Este, zavražděný v Sarajevu, byl teprve potenciální, budoucí císařpán) stály carské Rusko a císařské Německo v protichůdných táborech, tak je třeba vidět, že i stalinský SSSR a hitlerovské Německo byly už od počátku dvě v principu, a priori protichůdné velmoci. Ty těsné vztahy mezi Německem a sovětským Ruskem od roku 1922 po nástupu Hitlera přece jen dost ochladly, a i když se ani potom úplně nezmrazily, tak přece jen určitá diskontinuita vůči paktu Ribbentrop-Molotov ze srpna 1939 tady je.
Nicméně… Tu tezi o jistém podílu CCCP na vzniku WW2 můžeme asi připustit už vlastně podle toho, co předřečník (pan nováček) naznačuje. Tak byla tady už z Moskvy řízená Kominterna a teze o „světové socialistické revoluci“ (která přežila i pád Trockého), co ze SSSR skutečně činilo do jisté míry potenciálně expanzivní velmoc, nespokojenou se stávajícím světovým uspořádáním – čili tak, jako to platilo v případě Německa, Japonska nebo Itálie (ostatně, už Španělsko od roku 1936 a na jednu stranu intervence italská a německá, na druhou stranu sovětská, že)…
A že tedy pak ten pakt Ribbentrop-Molotov byl spojen i přímo s otevřenou imperiální expanzí SSSR, tak to je přece známý fakt, který u nás už 30 let nikdo nezamlčuje. Pokud jde o samotné rozpoutání druhé světové války, za datum jejího počátku je obvykle kladeno 1.září 1939 (tzn. německý útok na Polsko, a doba, kdy třeba my jsme byli už řadu měsíců plně v područí Hitlerovy Říše). Kdybychom chtěli být striktní, tak můžeme říci, že světovou válku udělaly z v podstatě lokálního německo-polského konfliktu Velká Británie a Francie vyhlášením války Německu (mimochodem, ten sovětský zábor východních polských oblastí stál tak nějak stranou tohoto dění, ale navzdory těm společným vojenským přehlídkám, prohloubené hospodářské spolupráci atd. by bylo trochu „přitažené za vlasy“ tvrzení, že SSSR a Německo byly v letech 1939-41 doslova, zdůrazňuji doslova válečnými spojenci, a to zase i když se vztahy V. Británie a Francie i se SSSR, nezávisle ale na vztahu k Německu, docela potom vyostřily v důsledku finsko-sovětské války v zimě 1939-40).
Tak z toho si asi můžeme vybrat, co chceme, ale asi bychom mohli shrnout, že se nabízí, že podíl, nebo nějaká vina SSSR na vypuknutí toho konfliktu je větší než v případě Velké Británie nebo Francie (a totéž bychom mohli říci o USA), ač právě jejich zákrok vlastně teprve udělal tu světovou válku (v době, kdy už opustily tu poněkud nedomyšlenou linii tzv. appeasementu), a které, při svých tehdy dosud obrovských koloniálních impériích, již nepatřily k nějakým expanzivním nebo revizionistickým velmocem – na rozdíl od Německa, Itálie, Japonska, nebo toho, možná určitého specifika, SSSR…
Sice to tak přímo v tom heslu na wiki formulované není, leč ze širších souvislostí máte částečně pravdu. Jako tedy že těmi „komunisty“ se mínili hlavně komunisté a další levicové živly v Německu, potažmo po celém Západě).
Ano, v tom byl skutečně Hitler i nacistický (německý), resp. fašistický (v řadě dalších států) režim uznáván tehdejšími západními elitami jako cosi pozitivního, co právě s těmi bolševiky tvrdě zatočí..V tom se ale spletly, Hitler – potom co si zajistil střed Evropy, začal boj právě na Západ.
Pak je ovšem absurdní, že když tento holý fakt pronesl pan Zeman ve svém projevu v lednu 2015, dostalo se mu od dnešních elit jenom sprostých urážek a dokonce žaloby…..
Tak otázka, jak by se vyvíjela ta československo-německá pohraniční problematika bez Hitlera, může možná zůstávat jen otázkou, když si uvědomíme, že třeba už v roce 1925, tzn. za tzv. výmarské republiky v Německu, na bázi tzv. smlouvy z Locarna Německo garantovalo neměnnost svých hranic s Francií a Belgií, ale odmítlo totéž pro nás a pro Polsko (a z naší strany to vyvolalo ostrou diplomatickou reakci, prostřednictvím E. Beneše jako ministra zahraničí). Mnichovská smlouva ze září 1938 byla jistě velice zásadním preludiem druhé světové války, ale ještě ne její součástí, když si uvědomíme, že její počátek je historiografií kladen většinou až k 1.9.1939. Ale jak jsem psal níže, vzhledem k tomu, že ta historie není příliš exaktní věda, tak se s ní dá opravdu dost hýbat, resp. dá se o mnoha záležitostech věcně spekulovat. Ostatně, za konec druhé světové války je zase obvykle kladen nikoliv 8., příp. 9.5.1945 (čili její konec v Evropě), ale teprve 2.9.1945 (čili podpis bezpodmínečné kapitulace Japonska) – a tedy událost, vztahující k úplně jinému vývoji. Stačí si uvědomit, že ve východní Asii probíhala válka mezi Japonskem a Čínou kontinuálně už od roku 1937 až do toho roku 1945. Možná stojí za připomenutí, že už před samotnou druhou světovou válkou se v těchto záležitostech dost angažoval právě i SSSR, který se také už v letech 1938-39 právě s Japonci vojensky střetl. Jistou kooperaci s čínským generálem Čankajškem (Ťiang Ťie-š) navázalo na druhou stranu i nacistické Německo, i když to byla především naopak jeho spojenecká vazba s Japonskem, co nakonec (německo-italské vyhlášení války USA po japonském útoku na Pearl Harbor v prosinci 1941) tu „světovost“ toho konfliktu jen nutně zvýraznilo.
Tak proc teda pristupuji na ty rusko-cinske hry? Chteji vydirat? „Kdyz se nebude EU vic snazit, tak se taky muzeme kamaradit s Rusy/Cinany.“ Nebo je to jako u nas? „Nestrkejte (EU) nam nos do nasich zalezitosti, nebo vystoupime!“
Řekl bych, že se snaží vydírat a to vydírat všechny tři strany. EU, Rusy a Číňany. Rusy a Číňany tak trochu, EU více. Rusové a Číňané se sami ve vydírání dobře vyznají, tak že v jejich případě se vyděrači nejspíše spálí.
Balkánský volič si přece může vybrat:
– Demokracii (EU)
– Autoritářství (Rusko)
– Totalitu (Čína)
Je to na nich.
To je ale ta naprosto zásadní otázka co bylo dřív, vejce nebo slepice.
Tedy, zda jsou státy Balkánu ještě natolik nestabilní, že i jejich přijetí do EU by bylo rizikem. A nebo naopak, zda už stabilní jsou, přijaty by být mohly, ale zlí ruští agenti jim v tom brání..:
Je tady totiž nedávná zkušenost s Ukrajinou, kde právě v okamžiku kdy s ní EU chtěla uzavřít asociační dohodu – a prezident Janukovyč to odmítl. Což vyvolalo mocné lidové protesty, (no dejme tomu), které ale později pokračovaly krvavými střety s policií a dosud pokračuje bojem separatistů na východě země..
V čem je doufám patrný rozdíl – jak si dobře každý pamatuje, i náš pan prezident Klaus svého času odmítl podepsat Lisabonskou smlouvu – ale k žádným otevřeným bojům (natož mrtvým) nedošlo, všechno se to vyřídilo čistě politickými dohodami a právně..