Na konci dubna mělo české ministerstvo zahraničí v Praze hostit velkou konferenci o západním Balkánu. Tedy o části Evropy, k níž má Česko historicky blízko. Část balkánských zemí je již členem Evropské unie, část je v NATO, další o vstup usilují. Zároveň jde o oblast, v níž rapidně zvyšují svůj vliv i Čína a Rusko.

Plánovaná pražská konference se kvůli pandemii koronaviru nakonec nekonala, přesto je témat spojených se západním Balkánem stále dost a týkají se úzce i České republiky. Jde totiž i o oblast, na níž si Rusko a Čína mimo jiné testují své postupy a vlivové operace, které pak zkouší aplikovat i ve střední Evropě.

O tradičním balkánském „sudu prachu“ HlídacíPes.org mluvil s Janinou Hřebíčkovou. Ta 25 let působila ve všech zemích západního Balkánu pro různé mezinárodní organizace i české ministerstvo zahraničí; naposledy v Černé Hoře jako vedoucí mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Nyní je zvláštní zmocněnkyní ministra zahraničí Tomáše Petříčka pro region západního Balkánu.

Jaká část Balkánu je dnes nejvýbušnější a proč? 

Balkán může bouchnout jak kvůli nedořešeným problémům z války v 90. letech, tak ve chvíli, kdy by tamní vlády ztratily důvěru v EU a nebyly ekonomicky a bezpečnostně stabilní. Mnoho lidí trpí tím, že Miloševičovy vraždy a traumata nebyly potrestány, že se Srbsko neomluvilo. Z druhé strany Srbsko trpí rozpadem bývalé Jugoslávie a bombardováním NATO v 1999. Nejkomplikovanější je situace v Bosně a Hercegovině a ve vztazích mezi Srbskem a Kosovem. Chci se na to ale dívat pozitivně. To, že je všech šest zemí regionu v aktivním procesu integrace do EU, některé i do NATO, ten potenciální výbušný vývoj znemožňuje. Proto je tak nesmírně důležité, aby země plnily reformy, přibližovaly se členství v EU a také, aby si EU vážila důkazů, že tyto země sdílejí stejné evropské hodnoty a standardy a nadále podporovala koncept rozšiřování.

Což se ale děje…

Naštěstí po tom neúspěšném říjnovém rozhodnutí Evropské rady dala letos v březnu EU zelenou k zahájení přístupových rozhovorů Severní Makedonii a Albánii. Tím obnovila kredibilitu celého regionu v EU, protože obě ty země pro to splnily podmínky. Je také důležité, že se Černá Hora a Severní Makedonie staly členy NATO.

Ovšem destruktivní vliv protievropských a protiamerických snah ze strany Putina, Erdogana, Číny nebo islamistů stále trvá. Cílem Ruska a Číny je podkopávat jednotu EU, oslabovat trhy EU i místní vlády, které se k EU a k NATO jednoznačně hlásí, a naopak posilovat síly přes opozici, média, nevládní organizace, podnikatele, nebo část pravoslavné církve, zkrátka ty, kdo vystupují proti západně orientovaným demokratizačním snahám svých vlád. Balkán je historicky výbušný, byl a bude. Jsem proto naprosto přesvědčená, že jedinou kotvou pro mír a stabilitu jak regionu, tak celé Evropy je integrace těchto zemí do EU a tedy i do proevropských principů, standardů a zákonů, hodnot, fundamentálních svobod a respektu k principům právního státu.

Balkán Rusku nepatří

Už jste zmínila, že o země západního Balkánu má enormní zájem Čína i Rusko. Neprovokujeme ale vlastně především Rusko tím, že se EU i NATO dále rozšiřuje do oblasti, kterou považuje tradičně za svou sféru vlivu? 

On ale neexistuje žádný zákon, který by říkal, že Balkán patří Rusku. Tento region je sférou vlivu všech. Už od nepaměti. Je třeba si uvědomit, že region leží v Evropě, patří do Evropy, chová se evropsky a vlády všech těch šesti zemí usilují o to, aby měly možnost implementovat pravidla hry EU, nikoli Ruska, ani Turecka, dokonce ani ne USA, ani islámských společenství. Proto si Rusko nemůže nárokovat něco, co mu nepatří, co většinová společnost ve všech zemích regionu odmítá. Jisté je, že mocnosti i nadále budou o Balkán bojovat, to není nic nového.

Klíčové je ale vidět fakta. Tedy, že za posledních 30 let investovala do zemí západního Balkánu nejvíce Evropská unie a USA: finančně, bezpečnostně, právně, lidsky, expertně, akademicky, nevládním sektorem, médií i hodnotově. Ani Rusko, ani nikdo jiný se s výčtem tohoto typu investic nemůže srovnávat. Bez mírového, demokratického a stabilního Balkánu nebude nikdy mírová, demokratická a stabilní EU. Je ale zároveň nutné budovat novou komunikaci mezi EU a Ruskem, EU a USA, Čínou a dalšími. Region potřebuje spolupráci, nikoli konfrontaci.

Jak ale vidí Balkán putinovské Rusko? 

Rusko se snaží v zemích, kde existuje ve společnosti proruský potenciál, nebo kde část pravoslavné církve má politickou a ekonomickou moc, použít je jako nástroj, skrze nějž může nepřímo zpomalovat integraci do EU a rozšiřování NATO. Jde o širší ruskou strategii, oslabovat evropskou bezpečnost, podkopávat snahy o rozšiřování NATO.

Příkladem je asi hlavně Srbsko…

Rusko podporuje Srbsko například v otázce Kosova ne proto, že tomu věří, ale proto, že samo potřebuje legitimizovat svoji činnost na Krymu, v Moldavsku, Gruzii, Abcházii či Jižní Osetii. Ruská politika na Balkáně je tedy motivována spíše širšími strategickými prioritami než konkrétními zájmy v regionu. Rusko se tím brání před expanzí Unie a NATO do postsovětského prostoru, do bývalých částí sovětského impéria.

Bude to zajímavé sledovat teď, po zahájení přístupových rozhovorů se Severní Makedonií a Albánií. Pokud EU dokáže, že to myslí s integrací a rozšířením vážně, tam i jinde, může to Rusko vytlačit na diplomatickou periferii, protože Rusko má omezené zdroje, je geograficky relativně vzdálené a hlavně nemá vizi ani plán skutečných projektů v regionu. Nedokáže státům západního Balkánu oproti EU a USA nic moc udržitelného nabídnout.

Přesto se ale říká, že pro Rusko a také pro Čínu je Balkán laboratoří toho, co pak zkouší aplikovat někde jinde… 

Tak to samozřejmě je. Naštěstí se jim to ale nepodařilo tak, jak by si představovali. Je to mimo jiné zásluha vlád a tajných služeb, spolu s EU, USA a NATO. Ať už šlo o pokus o převrat v Černé Hoře před parlamentními volbami v říjnu 2016, snahu koupit dva klíčové černohorské přístavy nebo snahu překazit historickou Prespanskou dohodu mezi Řeckem a Severní Makedonií o názvu země a o vzájemné spolupráci.

Rusové hodně využívají část pravoslavné církve, a podobně jako i Čína se snaží působit na centrální i komunální politiky. V protikladu s EU nabízejí mimo právní rámec snadné půjčky, investice do infrastruktury, bez reálné možnosti splácet, a tak posilují závazky zemí vůči sobě. Srbský prezident sice jasně deklaruje hlavní strategický zájem, tedy členství v EU, ale neváhá veřejně hovořit více o přízni k Rusku a k Číně a o těchto strategických alternativách. Srbsko z Ruska kupuje moderní i vysloužilé zbraně, vloni podepsalo obchodní dohodu s Euroasijskou unií, v kontrastu k zájmům EU. Přitom 73 procent vzájemného obchodu a 60 procent přímých investic jde do regionu z EU.

A jak se ta snaha překlopit zkušenosti třeba právě ze Srbska projevuje v dalších zemích, i v Česku? V Srbsku je kupříkladu velká energetická společnost NIS, která se dá přirovnat k ČEZ, Rusko i Čína mají své zájmy v srbské energetice… To zní vlastně dost povědomě. 

To je složité a citlivé téma. Ale vycházejme z faktů. Srbsko a Rusko kupříkladu podepsaly několik smluv o partnerství v jaderném výzkumu. Někdo to čte i tak, že dřív nebo později Rusko prosadí v Srbsku projekt jaderné elektrárny. Rosatom, největší ruská jaderná korporace, přes nabídku inovací a technologického vývoje demonstruje pevný základ spolupráce, slibuje projekty ne na rok, ale na desetiletí dopředu. Jsou to návrhy na stavbu reaktorů, modernizaci medicíny, výzkum a vývoj, což má pak své dopady vlastně na celý průmysl, či na oblast vzdělávání.

Čína, zkušený našeptávač

A jak se projevuje vliv Číny? Co ji motivuje angažovat se na západě Balkánu? 

Čína má stejný způsob chování v celém postsocialistickém bloku. Nejvíce čínských ekonomických projektů v tomto regionu je spojeno s dopravním a energetickým sektorem, v posledních dvou letech přibývají i investice do digitální infrastruktury. Více než polovina těchto čínských projektů se týká Srbska. Většinou je mají na starost velké státní čínské podniky. Pouhá čtvrtina ze všech oznámených projektů je ale dokončená.

Čína každopádně postupuje krok za krokem, tiše a chytře a bez velkých řečí zabírá prostor. V tom, jak spolupracuje s místními politiky a byznysmeny, se od sebe moc neliší její působení na Balkáně nebo ve střední Evropě. Nabízí se třeba ve stavbě dopravní infrastruktury – silniční či námořní, nabízí investice a půjčky a další benefity, o kterých se nemluví, které nejsou ve smlouvách, ale jsou partikulárně velice atraktivní. Nabízí obchody v kultuře, v byznyse…

Nedávno třeba investovala do projektu nové srbské uhelné elektrárny. 

To je ten „kontrazelený“ přístup, v rozporu s přístupem a vizí Evropské unie a jejích hodnot. Čína to umí velice dobře rozebrat, vykreslit to jako zelené šílenství a nabídnout výhodné podmínky vzdálené principům unijního právního systému. To je velice atraktivní. Podobně umí Čína skvěle odklánět pozornost, jako teď v případě koronaviru. Našeptává, že ona je ten, kdo pomáhá, že Evropská unie je nejednotná. Pak srbský prezident klidně i před evropskými lídry řekne, že bez svého přítele čínského prezidenta, bez jejich ocelového přátelství a pomoci, by snad už v Srbsku všichni pomřeli.

A bohužel je to i tak, že pro některé politiky je lákavý i ten autoritářský systém Ruska a Číny, v němž v obchodě nemusí být respektováno právo, kde nejsou respektována lidská práva, mizí nepohodlní lidé, vědci, lékaři, novináři, kdokoli, kdo si dovolí systém kritizovat.

Už jsme řekli, že plánovaná velká konference o západním Balkáně se v Praze kvůli koronaviru koncem dubna nakonec konat nemohla. Přesto – co měla přinést, co bylo cílem? 

Západní Balkán je vstupní branou do Evropské unie a integrace všech šesti zemí západního Balkánu do EU je i naší zahraničně politickou prioritou. Konference měla přispět k debatě o tom, jak důležité to je, jak klíčová je regionální spolupráce, jak budovat dobré sousedské vztahy a také odolnost proti dezinformacím a hybridním hrozbám třetích stran, Ruska, Číny, Turecka nebo zemí Zálivu, jak posilovat zčásti oslabenou důvěryhodnost EU v regionu.

My, jako Česká republika, jsme se zasazovali o to, aby Evropská rada změnila své loňské rozhodnutí a dala letos v březnu zelenou pro zahájení přístupových rozhovorů se Severní Makedonií a Albánií, aby Kosovo získalo vízovou liberalizaci poté, co pro ni splnilo veškeré podmínky. Klíčové je, aby země pokračovaly v přijímání reforem nutných pro vstup do EU.

Jak se vůbec země západního Balkánu vypořádávají s koronavirem? 

Zasaženy byly podobně jako ostatní evropské země. Ale jejich ekonomiky jsou slabší, mají poválečná etnická a jiná stále nedořešená traumata, více bojují s korupcí. Je dobře, že Evropská unie se rozhodla ukázat svou solidaritu a západní Balkán podpoří balíkem 3,3 miliardy eur. Ty půjdou na zdravotnictví, sociální a hospodářskou obnovu, a v úzké spolupráci s mezinárodními finančními institucemi také na humanitární pomoc uprchlíkům a migrantům a na investice. Jde o skutečně vysokou finanční pomoc, nesrovnatelně převyšující jakoukoli pomoc ze strany Číny nebo Ruska.