Antisemitismus. Počátky nejstarší nenávisti v dějinách přetrvávají dodnes
Dějiny holokaustu ukazují, že zaměření nenávisti na celou skupinu obyvatel má dalekosáhlé následky. Vede k nárůstu xenofobie, rasismu a extremismu v celé společnosti, což může mít zničující následky pro jednotlivce i celé národy.
Antisemitismus je pořád tady. Konflikty na Blízkém východě problém ještě zhoršily. Dnešní antisemitismus je opakujícím se projevem zakořeněného předsudku, který sahá až do středověku a starověku.
Jak popsal už v průběhu druhé světové války americký historik Joshua Trachtenberg, moderní, takzvaný vědecký antisemitismus není Hitlerovým vynálezem:
„Vzkvétal především ve střední a východní Evropě, kde středověké myšlenky a podmínky přetrvávají dodnes a kde středověká koncepce Žida, která je základem převládající emocionální antipatie vůči němu, byla a stále je hluboce zakořeněna.“
Dnes sledujeme zjevné projevy antisemitismu spíše v Evropě západní.
Hluboké kořeny nenávisti
Historické povědomí o povaze antisemitismu je důležitým krokem k razantnímu odmítnutí předsudků, které by v naší době neměly mít místo. Jakkoli bohužel platí, že opak je pravdou.
Základy antisemitismu nacházíme už v teologii raných křesťanů. Někdy kolem roku 140 n. l. učil v Římě křesťanský apologeta Justin Mučedník.
Očerňování Židů bylo ústřední součástí jeho rétorické strategie. Tvrdil, že se Židé provinili pronásledováním křesťanů a že tak činí od té doby, co „zabili Krista“.
Justina ve skutečnosti Židé nijak netrápili, šlo mu hlavně o snahu udržet si stoupence v době, kdy byl rozdíl mezi judaismem a křesťanstvím malý a nejasný. Snažil se tím bránit pohanským konvertitům v tom, aby se obrátili k judaismu.
Jeho obvinění se pak ale začala opakovat v dílech dalších církevních otců. Ti vykreslovali Židy jako popírače proroka, pronásledovatele křesťanů a rebely proti Bohu. Tyto stereotypy formovaly křesťanské postoje k Židům od pozdní antiky až po středověk.
Židovské komunity byly zranitelné a pravidelně pronásledované od doby, kdy byli Židé po zániku svého království a zničení v jeruzalémského chrámu v roce 70 n. l. rozptýlení do diaspory.
Běžné byly pogromy v průběhu křižáckých výprav (roky 1096, 1099 a 1190) a Čtvrtý lateránský koncil v roce 1215 přímo zformuloval protižidovské zákonodárství v Evropě. Následovalo vyhnání z Pyrenejského poloostrova (1492) – a tak to pokračovalo až do dob nacistického holocaustu.
Msta a charismatický vůdce
Židé byli v průběhu dějin trvale omezováni v mnoha základních právech (izolace do ghett, zákaz výkonu některých řemesel apod.) a periodicky pronásledováni, jejich vraždění si vždy našlo své ideologické zdůvodnění.
Ostatně i Karel Marx, přestože sám měl židovský původ, v roce 1843 popsal moderní kapitalismus jako výsledek židovského křesťanství.
Jednotlivci i celé národy se znovu a znovu v určitých etapách historie obraceli proti Židům. Je prakticky nepochopitelné, proč právě tento národ vyvolává tak silně negativní emoce.
Období nacistického holokaustu pak přineslo nový pohled na způsob vzniku nenávisti vůči Židům. V tomto případě mluvíme o tzv. vzorcích oběti a agresora.
Pro Židy hraje hlavní roli fenomén výlučnosti. Židé se od počátku vymezovali jako zvláštní skupina tzv. vyvolený národ a vymezovali se vůči jiným národům, komplikovaným systémem příkazů a zákazů, které jedinec v jiném prostředí prakticky není schopen splnit.
Požadavky židovského náboženství jsou maximalistické a svou neúprosností často staví ty, na něž jsou kladeny, do role obětí, jak vidíme již v prehistorickém příběhu o obětování Izáka.
Motivy agresora jsou rovněž přeneseny z minulosti a nemusí nutně souviset se skutečnými nevyřízenými účty vůči oběti.
Kolektivní agrese je buď způsobena charismatickým vůdcem, nebo jiným psychologickým mechanismem. V souvislosti s Německem a jeho politikou vůči Židům se jako skrytý psychologický motiv uvádí „kolektivní pomsta“.
Smířit se s tím nelze
Pokud jde o roli oběti, je třeba nejen pojmenovat, ale hlavně pochopit a respektovat skutečnost, že část židovské duše byla brutálním způsobem donucena, aby se nechala pokořit, znásilnit a fyzicky vyhladit.
Tak velkou dávku agrese vůči svému národu, si mohou jeho členové připustit ale až ve chvíli, kdy destruktivní síla války přestane působit. Pak přichází pocity hněvu za to, co se stalo jim, jejich rodičům, příbuzným, důsledkem je i smutek a deprese, které si spolu s dalšími pocity, jako je vina za přežití, nesou celý život. Vzniká tak primární traumatizace.
Okolnosti návratu, počet rodinných příslušníků, kteří přežili, přijímání či neakceptování okolím, politická situace, se může stát zdrojem sekundární traumatizace.
Postižený nenachází svůj původní domov, nemůže ze zdravotních důvodů vykonávat své původní povolání, téměř nikdo nechce poslouchat jeho zážitky, zjišťuje, že je na světě úplně sám, ztratil vše, co tvořilo jeho původní existenci a jeho osud nikoho nezajímá. Stává se obětí.
Oběti jsou žádány, aby se přizpůsobily. A také to dělají. V extrémní snaze dohnat ztracené části života a lidské důstojnosti „zapomínají“ na své ponížení. Zakládají nové rodiny a dosahují úspěšné kariéry.
U některých z nich se občas objevoval jev zvaný identifikace s agresorem: v dalším životě bývalý vězeň koncentračního tábora napodoboval chování nacistických násilníků ve své rodině. To, co první generace prožívala jako těžký konflikt dějin, nese druhá a třetí generace s sebou jako přenesené trauma.
Text výše je jen rychlým vhledem do hlubokých historických kořenů fenoménu antisemitismu. Vzhledem k jeho schopnosti stálé se vracet, se nabízí být ohledně vyhlídky na pokusy o jeho vymýcení spíše pesimistický.
Tím spíše, když vidíme, jak se v západním světě nenávist k Židům zase dere na povrch. Smířit se s tím však nelze.
Autorka je inženýrka ekonomie, studovala i psychologii, soustředí se zejména na téma strachu. Příležitostně publikuje.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Jan Urban: Trumpismus-putinismus není ideologií, ale psychiatrickou diagnózou
Odškodnění za StBáckou šikanu: o 100 tisíc se zatím mnoho lidí nehlásí
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
35 komentářů
Kritika Izraele a sionistů není antisemitismem.
To není, ale dnešní antisionismus je bytostně nenávistné hnutí (hate movement). Nikde člověk nevidí tolik projevované nenávisti, než na propalestinských demonstracích. A proč asi, když mezitím můžou umírat desetitisíce lidí v Súdánu, Etiopii, Sýrii, aniž by někdo hnul brvou? Zkuste se nad tím zamyslet.
Nenávist v naší společnosti nešíří obyčejní lidé, ale fantičtí dogmatici, jež nepřipouštějí jiný názor než ten svůj.
Je to pořád stejné – závist. Závidí se chytrým, úspěšným (a tudíž bohatým).
Vždyť článek není o kritice Izraele. Ale máte pravdu. Matení pojmů může mít dvojí efekt. Část veřejnosti začne označení antisemitismus vnímat jako účelovou nálepku na potlačení nepohodlných názorů a varování před skutečným antisemitismem bude ignorovat. Současně se reální antisemité mohou snadněji skrývat za slovník „kritiky Izraele“ a tvrdit, že jsou jen politickými aktivisty a jejich kritika je potlačováním svobody slova. Příliš široká definice tak paradoxně umožní, aby se staré předsudky maskovaly a šířily dál, protože je bude těžší jednoznačně pojmenovat.
To je samozřejmě složitá otázka. Kontruktivní kritika nějaké vlády a antisemitismus to jsou dvě věci. Můžu konstuktivně kritizovat politiku státu, ale můžu ji kritizovat tak, aniž bych byl protižidovský a xenofóbní.
Nebo se to dá říci i jinak : spravedlnost není antisemitismus zákony platí pro všechny.
Antisionismus levicovych poblouznecu je jen jina ,nova forma antisemitismu.Kritizovat Izrael ,jeho pomery,skutky a politiku je treba a deje se to,ale co je zarazejici,ze stejne maximalisticke pozadavky nejsou aplikovany na ostatni staty a narody sveta.Takze krikaka jiste,nenavist nikdy.
Je to prosté, Palestina byla po válce osídlena Palestinci a nebylo to území nikoho. Sionisti se snaží vědomě roubovat otázku antisemitismu na záležitosti Izraele, což je naprosto vedle. Ostatně na úvodní fotografii k článku jsou izraelské vlajky, proč? Např. židovská obec u nás není schopna odsoudit izraelské zločiny – státní terorismus, vyhánění Palestinců z jejich země, ničení palestinské úrody, princip kolektivní viny kvůli Palestincům, okupaci Sýrie, okupaci Libanonu, okupaci západního břehu.
Tenhle komentar vyzaduje dost odvahy
V souvislosti s tím, co napsal výše pan Kafka se Vás chci zeptat, proč Vás tolik zajíma právě tenhle národ a Palestina, proč né Ukrajina, Rusko, genocidy v Rwandě atd? Nemyslím to ve zlém.
Což je samozřejmě fantasmagorie. Toto území bylo samozřejmě osídleno i židy, přičemž žádným palestincům nepatřilo, jako celek patřilo UK, a pozemky patřili židům, kteří je řádně kupovali, narozdíl od tzv. palestinců. Předtím patřilo Osmanské říši. Např. arabové a rusáci a místní komouši vůbec nejsou sto odsoudit zločiny hamasu, hizballáhu, oop, a arabských států jako agrese vůči Izraeli a vyhánění domorodých židů po tisících a krádeží jejich majetku.
Neodpověděl jste. Proč Vás tolik zajíma jenom kritika Izraele nebo celkově Židů? Genocidy a konflikty se dějí po celém světě? Máte na to nějaký důvod?
Oceňuji, že si vážíte britského koloniálního imperialismu, to se musí nechat. Je vidět, že máte pod palcem i palestinský katastr nemovitostí včetně starých zápisů vlastnictví. Víte, sbírám mapy a Palestina je na mnohých mapách, byl i na mapě v Indiana Jonesovi. Patřit a ovládat je významově odlišný pojem – UK i Osmanská říše byli jen a jen okupanti.
Kážete antisemitské nesmysly. 1) Žádní „Palestinci“ neexistují. 2) Pokud myslíte palestinské Araby, tak lžete, že Palestina byla po válce osídlena pouze jimi. Židé tam žili také, a to nepřetržitě několi, tisíc let – na rozdíl od Arabů. 3) Palestina byla resolucí OSN rozdělena na 2 části – pro Araby a pro Židy. Stát Židů vznikl, území pro stát Arabů, který Arabové odmítli, je dodnes z hlediska mezinár. práva skutečně územím nikoho.
Za antisemitismus však nelze považovat kritiku Izraele podobnou kritice jakékoli jiné země. Antisemitismus často obviňuje Židy z konspirační činnosti s cílem uškodit lidstvu a je často používán k tomu, aby byla na ně svalována vina, pokud se něco pokazí. Je vyjádřen ústními nebo písemnými projevy, vizuální formou nebo jednáním a pracuje se zlověstnými stereotypy a negativními charakterovými rysy.
To je samozřejmě složitá otázka. Kontruktivní kritika nějaké vlády a antisemitismus to jsou dvě věci. Můžu konstuktivně kritizovat politiku státu, ale můžu ji kritizovat tak, aniž bych byl protižidovský a xenofóbní.
Koukám, že vlastně odpověd máte ve vlastním článku. 😀
Mat: 27.25 “ A všechen lid zvolal: Jeho krev na nás a na naše děti.“ Komu to není jasné?
Veliký souhlas. Trauma je to, co se stalo ve vás, coby důsledek nějaké události. Trauma znamená být zraněn a ano – většina lidí je zraněná, ať už si to uvědomují nebo ne. A ta rána ovlivňuje, jak žijí svůj život, jak se uvnitř cítí, jaký mají vztah ke svým partnerům, jak se vztahují k práci, jak vychovávají děti. Myslí si, že to, co dělají, je normální, ale je to do různé míry ovlivněné jejich traumatem
Ony ty důvody jsou často prozaičtější. Židé ve středověku měli zakázáno dělat řemesla a hodně si zakládali na vzdělání. Logicky k čemu se panovníkovi hodí nezaměstnaní vzdělání lidé? K výběru daní. Kdo vybírá daně je obecně neoblíbený a když k tomu přidáte, že praktikuje nějaké divné náboženství podobně tomu našemu ale ne zas až tak moc, tak je výsledek jednoduchý, nemame ho rádi.
Nestačí číst pouze úvod, ale pokračovat dále až do konce, tam si přečtete o starověku, i středověku a pogromech s konkrétním letopočtem. A jakou traumatizaci to způsobuje obětem a jejich rodinám i celé společnosti.
To lidi nechtějí vidět ani slyšet.
Tedy dovolit bych si oponovat. Židé rozhodně nevybírali ve středověku daně. (pokud existovaly individuální výjimky, tak to musel být sakra pokrokový panovník…)..
Ale našli si „jinou kariéru“, totiž poskytování půjček.. A to bylo právě to, co se ve středověku zdálo pro křesťanské občany nečestné – půjčovat bližním svým peníze a chtít za to lichvářský úrok??? No fuj, to ať dělají ti bezprávní Židé..
Pravda, v pozadí, byla ještě další myšlenka, že se pak takové půjčky špatně vracely , a když se pak udělal nějaký lokální pogrom, při kterém se dalo čekat, že krom Židů budou „zlikvidovány “ i ty dlužní úpisy…
Aby se pak později zjistilo, že se pak právě ty dlužní úpisy náhle objevily, protože byly uloženy někde jinde, v úplně jiném státu, a úrok běžel dál.. Židé ve svém zájmu začaly vytvářet navzájem propojené mezinárodní bankovní systémy .
Souhlas, ale třeba znát a pochopit současné a historické souvislosti.
Autorka začíná příběh z prostředka,nechť se podívá na začátek- první pogrom na Židy v Atenách a jeho důvody.Ty důvody jsou v talmudu.Zkrátka bigotní Žid považuje ua člověka jen Žida,ostatní jsou zvířaty.No a na to nebyli v Aténách vůbec zvědaví. A příběh pokračuje dál až k nótě OSN a trvá dodnes.Jsou Židé jako národ proti kterému není důvod se vymezovat a pak jsou židé jako víra a z těch pak je pár rabínů,kteří to vidí jak v těch Aténách tehdy.
Nestačí číst pouze úvod, ale pokračovat dále až do konce, tam si přečtete o starověku, i středověku a pogromech s konkrétním letopočtem. A jakou traumatizaci to způsobuje obětem a jejich rodinám i celé společnosti.
Nejde všechny výhrady vůči Izraeli označit za nenávistné projevy. Kritika musí být ale věcná.
Někde uvnitř v sobě si všichni neseme dědictví našich rodičů, což v nás může klidně spustit projevy, které přímo nesouvisejí s tím, co zažíváme. Souvisí to is tím, že naši prarodiče žili ve válečném období? Je například možné, že třetí generace potomků lidí, kteří přímo zažili hrůzy holocaustu, vykazuje posttraumatickou stresovou poruchu, jako kdyby toto období sama přežila?
Nenávist je stará jako lidstvo samo. Pouze se to někomu zrovna politicky hodí, nebo nehodí do krámu:-)))
Hádám se s kamarádem ve škole. Ztotožňuje se s palestinským bojem za svobodu a s tím, co vnímá jako jejich útlak ze strany bílého kolonialismu. Měli jsme spolu bouřlivé debaty, ale nakonec ten konflikt Izrael/Palestina vidí skrz brýle binární duality utlačovatel/utlačovaný, co zamlžuje světonázor americké progresivní levice.
Nicméně mě zvlášť zarazil jeho názor, že Židé v Americe jsou ztělesněním bílých privilegií.
Vím z doslechu, že to pro Židy v Americe nebylo vždycky jednoduché. Vzpomínám si, že některé univerzity, včetně většiny škol, v polovině dvacátého století Židy nepřijímaly.
Pravdou je, že Židé jsou skutečně nepoměrně úspěšní, zejména v Americe. Během 20. století (včetně poválečného období) byla situace pro Židy v Evropě náročnější než v USA. Znamená to, že Židé mají v americké společnosti zvláštní privilegia, nebo si sami vytvořili štěstí? Samozřejmě, náš individuální úsudek je vždycky ovlivněn naší jedinečnou zkušeností. Ale vlnu násilnosti na Židech nikdy nepochopím. Kritika ano, ale násilí ne.
Kdo jsou naši propalestinští aktivisté? Historik Cerman líčí spory s antisionisty na katedrách
https://www.echo24.cz/a/HiTEx/tydenik-echo-rozhovor-antisemitismus-historik-ivo-cerman
Nedávno (snad) skončila válka v Gaze. Naše média o ní často psala jako o válce v Izraeli. Tam se před dvěma lety odehrál teroristický masakr, ale válka tam nebyla. Pokud člověk kritizoval Izrael za to, že několik prvních měsíců shazoval na Gazu neřízené (hloupé) tunové bomby, že blokoval dodávky humanitární pomoci (vedlo to k amputacím končetin bez umrtvení), tak byl označován za antisemitu. A už tenkrát za „zastydlého antisemitu, která se vzteká, když je označen jako antisemita“. Většina obětí v Gaze byli civilisté a z nich podstatná část děti a ženy. Ale na to byla vždy odpověď: „A co Drážďany za druhé světové války? Co Hirošima a Nagasaki? To byly zločiny?“ Prostě, palestinský život nemá v české diskusi žádnou cenu. „Co to je 70 tisíc zabitých Palestinců proti zhruba tisícovce a půl zabitých Izraelců?“ A pokud se jich někdo zastane, je označen za antisemitu. Za člověka trpícího iracionální nenávistí k Židům. Tedy nikoliv za člověka odsuzujícího válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, ale za člověka iracionálně nenávidějícího lidi, z nichž většina za to, co se v Gaze děje, nikdy nemohla, a z nichž mnozí se proti tomu sami velmi ostře postavili, protože nechtějí, aby se to dělo jejich jménem. Jenomže na to je hned odpověď: „Tito Židé jsou ve skutečnosti antisemité nenávidějící sami sebe.“
Ten tlak vůči lidem, kterým vadí masové zabíjení, je zkrátka obrovský a ještě jsou obviňováni z iracionální nenávisti.
Ještě je potřeba vysvětlit, proč je tolik pozornosti upřeno na válku v Gaze. Je tomu tak proto, že Spojené státy platí podstatnou část této války a dodávají Izraeli pro tuto válku nejmodernější zbraně, a naše vláda a náš národ tomu tleská! Je to tedy naše spoluodpovědnost a spoluvina. Stačilo pohrozit Izraeli, že, pokud bude válka pokračovat, tak se tok zbraní z USA do Izraele zastaví – a situace se podstatně zlepšila. Proto to byla i naše spoluodpovědnost a naše spoluvina – a uvědomění si tohoto není žádný antisemitismus.
To, že touto pozorností na válku v Gaze byl pravděpodobně umožněn rozsah hrůz v Súdánu, je strašné. Jenomže my do Súdánu nedodáváme žádné zbraně (doufám) a válku v Súdánu nijak nepodporujeme (na rozdíl od války v Gaze). I kdybychom tady v Čechách uspořádali statisícové demonstrace za ukončení války v Súdánu, nic bychom tím v Súdánu pravděpodobně nezměnili.
To je rozdíl mezi Súdánem a Gazou. Izrael by bez naší (zejména USA) podpory nemohl páchat to, co páchal v Gaze.
Je to Váš úhel pohledu. Konstruktivní kritika ano. Ale proč nenávist? Proč lidi zajímá pouze Izrael nebo Gaza? Genocida je implementace plánu na vyhlazení lidí. Společnost, která genocidu provádí, ví, že vyhlazuje lidi, a říká to. Příklady genocidy nebyly tajné, např. Bosna Srbenice, Hutu/Tutsi, nacisté/židé, Osmanská říše/Arménie.
Hanba a smrt jsou spojeny v arabské kultuře.
Pro ni je série válek proti Izraeli, které skončily porážkou, ponižující a zdrojem hanby. Západní historie zaznamenala tyto události tak, jak se staly, a je to na webu OSN, v britských archivech, také v nadaci Gale. Jiná historie byla vytvořena Arafatem a později lidmi, kteří vynalezli nový, ale starověký čestný lid, Palestince. To umožnila Británie, která klasifikovala velkou část svých informací jako tajné až do roku 2006, takže nebyly k dispozici historikům. Jediným důvodem, proč psát jinou historii, je ukázat muslimy jako čestné, místo poražených.
Poznámka: V rozhovoru pro CNN vysoký představitel Hamasu tvrdil, že vysoká lidská daň v Gaze „stojí za to“, protože útoky vyvinuly tlak na mezinárodní společenství a vedly ke zvýšenému uznání palestinské státnosti ze strany zemí včetně Kanady, Velké Británie a Austrálie.
A v tom je to napětí: běžní lidé v Gaze hledají úlevu, zatímco zastánci tvrdé linie se zdají být více interesováni do politického narativu, který jim válka dává.
Tedy, popsáno je to historicky poměrně přesně. Ono je to ostatně uvedeno přímo v Bibli „..
A všechen (shromážděný, židovský) lid zvolal: „Jeho krev na nás a na naše děti!“, ( Matouš, 27,25)
když se jich Pilát ptal, zda má odsoudit Ježíše k ukřižováni“.
Takže – jistě že právě ze strany křestanských států k oné stigmatizaci Židů skutečně docházelo , a i každý „správný křestan“ měl za svou „křesťanskou povinnost“ se tím řídit.
Po celou historii, až po nedávnou minulost, kdy se postupně stávaly státy sekulární.. Ale i pak se to měnilo jen pomalu…
A když k tomu pak přispěl nástup fašismu ve 20-30-letech min. století, tak se to zase rozjelo. Přičemž nutno připomenout, že se to netýkalo jen států, kde fašismus vládl, ale i jinde, kde „jenom“ existovala i menší místní nacionální hnutí a vystupovala i mediálně se svými antisemitskými požadavky – a těch států bylo mnohem víc.
Ostatně nutno připomenout, i tu „nezapomenutelnou akci“ Nicholase Wintona, který zachránil z Československa přes 600 židovských dětí, převozem do Velké Británie.. O jejich židovské rodiče arciť ani Velká Británie nestála, takže ti byli později Němci většinou zlikvidováni..
Co je ovšem zajímavé, že tento nepovedlo vymýtit ani po té druhé světové, válce, kdy se sice „podařilo“ zakázat nacismus, ale jak vidno právě antisemitismus dnes kvete dál…
.
Strach lidí před Židy a žárlivost na jejich úspěch a bohatství je pronásledoval na každém místě, kde žili. Je velkým selháním křesťanství, že se nepostavilo na stranu utlačovaných. To platí pro katolíky i protestanty, protože i vůdce reformace Martin Luther je autorem antisemitského pamfletu, ve kterém nepřímo vyzývá k pogromům.
My žijeme dnes, o mnoho let později, a i když víme, co se tehdy stalo, nedokážeme si to
vlastně skutečně představit. Je však nepopiratelnou skutečností, že byť druhá světová válka
skončila a vrcholná doba nacismu opadla, stále zde je. Nezmizel, jak by se mohlo zdát, do
propadliště dějin a nezůstane pouze smutnou vzpomínkou. Dále existuje, díky lidem, kteří
v něm opětovně nachází zalíbení. Je otázkou proč? Cožpak neznají smutnou historii
provázející toto hnutí? Cožpak jsou opravdu tak omezení, že mohou popírat ony zločiny?
Myslím si, že právě ona neznalost způsobuje, že se přiklání k nacismu. Ale jak se říká:
neznalost neomlouvá. Nejspíše by měli prožít nějakou chvíli v té éře, aby si uvědomili,
k čemu se hlásí. Ale je nejasnou věcí, zda by se nestali také agresory. Věřím však, že někteří
by dozajista upustili od toho přesvědčení. Bohužel tato věc možná není.