Američan z devadesátek napsal román o Karlu IV.: „Sáhl jsem Čechům na ikonu, snad se nebudou zlobit.“
Právník, partner ve společnosti EY a nově také spisovatel oceněný na podzimním knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě jako talent roku: Michael Shaheen. Narodil se a vystudoval ve Spojených státech, v Česku ale žije už čtvrt století a nově vydal poutavou knihu Pátá královna o skrytém životě „otce vlasti“. Už několik let má i české občanství a své právo volit (nejen) prezidenta využívá jak v USA, tak v České republice.
Jak se stane, že Američan napíše knihu o Karlu IV.?
Historie mne vždy zajímala. A když jsem se seznámil se životem Karla IV., fascinovalo mne, jak měl věci promyšlené, ať už v politice nebo třeba v umění či ve stavebnictví v Praze i jinde po Svaté říši římské. Promýšlel věci dopředu a do detailů a mne začalo zajímat, jaký to byl vlastně muž, jaký to byl člověk.
A to přišlo až poté, co jste přijel do Česka, nebo už dříve v USA?
Zájem o historii České republiky, tehdy ještě Československa, jsem měl už doma v Americe. Blízkou součástí naší rodiny byl totiž Kamil Winter, původně šéfredaktor zpravodajství v Československé televizi, který po roce 1968 emigroval. V Americe přednášel na univerzitě spolu s mým otcem a pro mne byl něco jako druhý otec. Byl to fantastický, velmi erudovaný člověk a právě on mne přivedl k zájmu o českou historii. Nicméně o Karlu IV. jsem tehdy ještě nevěděl nic a začal jsem se o něj zajímat až tady v Praze.
Devadesátá léta v Praze, to bylo krásné období, byla tu cítit atmosféra svobody, veliké energie. Což s sebou neslo samozřejmě i problémy s tím, že lidé měli pocit, že si mohou dělat, co chtějí a zákony byly trochu pozadu.
Není to román ze středověku
Za knihu Pátá královna jste dostal ocenění Talent roku. Nejen za to, jak je napsaná, ale i za to, že se, i když jde o beletrii, drží historických faktů. Nakolik je to tedy fabulace a nakolik historicky přesný text?
Platí oboje. Přípravou na tu knihu jsem strávil minimálně osm let – přečetl jsem spoustu knih o Karlu IV. a jeho ženách, staré kroniky, četl jsem je v češtině a všechno v knize to odráží, i když se ve skutečnosti odehrává v nedávné minulosti. Dbal jsem o to, abych co nejvíce dodržel historická fakta, data a události. Samotnou knihu jsem pak psal asi dva roky. Samozřejmě jsou tam prvky děje, které jsem si musel vymyslet. Zajímaly mne osobní vztahy mezi Karlem IV. a jeho manželkami a o tom se prameny mnoho nezmiňují. Já jsem každé z jeho žen věnoval jednu kapitolu, kde vyprávím jejich očima, a to jsem si samozřejmě – i přes historická fakta, jež jsem ctil – musel vymyslet.
Ta hlavní fabulační část je tedy ona „pátá královna“. Byly k tomu ale třeba i nějaké indicie, že nějaká taková tajná láska Karla IV. existovala?
Pracoval jsem s předpokladem, že i když podobné sňatky byly ve středověku z rozumu, tak že přinejmenším jednu z těch žen musel Karel IV. skutečně milovat. Nijak jsem si předem neurčil, která to byla, jen jsem studoval prameny a vycházelo mi, že ta pátá, skutečně milovaná královna, kterou si ale nikdy nevzal, mohla být „ona“, jméno nechci prozrazovat kvůli pointě příběhu. I některé historické indicie k tomu skutečně směřovaly.
Nebojíte se přesto reakcí některých lidí, kteří si nebudou chtít nechat sáhnout na Karla IV.? Prý někteří potenciální vydavatelé měli strach právě z toho, že čeští čtenáři nebudou schopni číst o Karlu IV. z jiného úhlu pohledu, než na jaký byli dosud zvyklí.
Lidi mohou říct leccos, ale je třeba mít na paměti, že je to pořád hlavně román. Ale přiznám se, že i když tahle část příběhu je vymyšlená, dává mi smysl a nabízí alternativní vysvětlení některých věcí, které možná ani pro historiky nejsou pořád úplně jasné.
Hlavní profesí ale nejste spisovatel, nýbrž právník, jste i partner ve společnosti EY. Od kdy vlastně žijete v Česku?
Natrvalo jsem tu od roku 1998, ale byl jsem tu i dříve, na začátku 90. let. Ona na to ta má kniha také odkazuje, protože to není román ze středověku, ale je zasazená do doby devadesátých let, které jsem tu sám intenzivně prožíval.
Devadesátky, krásné období
Jak na tu dobu vzpomínáte?
Poprvé jsem byl v Praze už v roce 1990, pak rok v roce 1993 a nastálo tu žiji od roku 1998. Bylo to od počátku krásné období, byla tu cítit atmosféra svobody, veliké energie. Což s sebou neslo samozřejmě i problémy s tím, že lidé měli pocit, že si mohou dělat, co chtějí a zákony byly trochu pozadu, jak jsem si třeba vybavil, když jsem nedávno koukal v televizi na seriál Devadesátky… Ale všechno bylo nové, všechno poprvé, byla tu chuť zkoušet nové věci, zapadnout do západní společnosti. Pro mne to bylo krásné období. A i proto jsem děj románu zasadil do tohoto období, protože pro mne bylo unikátní. A přiznávám, že to bylo i jednodušší autorsky – zasadit to do doby ještě bez internetu a všudypřítomných mobilních telefonů. Mám rád ten přístup Agathy Christie, kdy se to podstatné odehrává v hlavě a člověk nemůže vše hned řešit online.
Vy máte už několik let také české občanství. Jak se i jako právník a člověk, který má skrze EY blízko k byznysu, díváte na současnost Česka? Jaká je Česká republika roku 2022?
Myslím, že se tu lidem daří poměrně dobře. Mám docela čerstvé srovnání, kdy jsem byl na dva roky zase zpět v USA, a Česko je na tom v mnoha ohledech skutečně dobře. Úroveň podnikání i kultura je na vysoké úrovni, nyní už i v etické rovině. Na druhé straně prožíváme velice náročné období, ať už jde o inflaci, válku, energetickou krizi, a česká společnost není ve světě výjimkou v tom, jak moc je vnitřně rozdělená. To třeba v těch 90. letech nebylo, nebo přinejmenším nebylo tak ostré rozdělení. Radost mi také kazí ta existující pátá kolona ve vztahu k Rusku a rozmach dezinformací, což je ale celosvětový problém.
Vy můžete volit prezidenta jak v USA, tak v Česku. Prozradíte, co je vaše volba?
Asi jste pochopil, že pokud jde o USA, volič Donalda Trumpa nejsem. I když jsem nebyl ani velký fanoušek Hillary Clintonové, můj hlas dostala. Pokud jde o Česko, volit prezidenta určitě budu a také rozumově – tím jsem došel k tomu, že svůj hlas dám Petru Pavlovi.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Jan Ruml o svém těžkém úraze: Život jsem nevzdal. A taky o Česku a politice
Takhle to dál nejde. Německý starosta kritizuje nečinnost Berlína v migrační politice
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
18 komentářů
Proč by zrovna tohle mělo Čechům vadit? Jak uvedeno „. ta pátá, skutečně milovaná (královna), kterou si ale nikdy nevzal“. Takových favoritek měl Karel IV povícero a nikomu to nevadilo, ani tehdy, ani dnes.
Tohle je vůbec špatné posouzení českého národa ze stran elit, jak amerických, tak českých,
Češi své velikány uznávají, ale neuctívají je jako nějaké nedotknutelné zbožněné ikony.
O Karlovi IV vyšly už i velmi střízlivé vědecké či populárně vědecké knihy, které ho hodnotily střízlivě a tudíž bez nějakého pozlátka.
Karel byl dítětem své doby a úspěšný byl hlavně proto, že nikdy nedodržel slib (ba ani přísahu) v situaci, kdy to nedodržení bylo výhodnější. V některých obdobích měnil spojence častěji, než profesionální dámy intimní prádlo, a každá ta zmna znamenala přínos pro něj i pro český stát. Nicméně tohle si politika tehdy (a obávám se, že ta dnešní se od tehdejší mnoho neliší) vyžadovala, a proto byl také úspěšný. Konec konců, Machiavelliho Vladař byl napsán ve století následujícím po jeho vládě a patrně byl pro autora inspirací i on.
Povídání o románu a o Karlu IV. je jenom zástěrka, podstatné jsou poslední dva odstavce, proto celý článek vznikl.
… ano, ano to je správně.. On p. Shaheen jako jeden občan, který se nemůže rozpůlit, volí prezidenta jak u nás tak v USA… To je tedy dle mé úvahy nonsens, protože ad absurdum je-li na světě cca 7 mld.obyvatel tak pokud by volební právo měla jedna polovina, tak by 3,5 mld. by mohlo volit několikrát v různých zemích – pokud by měli občanství… U nás třeba Karel Schwarzenberg má tři občanství (naše, Německo, Švýcarsko), ale je stále pouze jeden občan – čili jeho volba by měla mít hodnotu do celku pouze O,33 občana … Pan Shaheen tedy pouze O,5 tady a O,5 v USA, aby to byl dohromady jeden Shaheen..
Pokud je občan, tak má volební právo. Existují smlouvy (mezi některými státy) znemožňující dvojí občanství (hodně jich měly USA, aby jejich vojáci po zajetí nebyli řešeni jako zběhové či zrádci, např. s Německem a Rakousko-Uherskem, kdy udělení občanství USA automaticky rušilo občanství těchto států).
Dal by se jistě vytvořit zákon, který by lidem s více občanstvími u nás znemožňoval volit a být volen (s odůvodněním, že není závislý na výsledku své volby, protože se v případě průšvihu může sbalit a odjet do jiného státu). Odpadla by tím i většina hlasů „krajanů“, kteří vesměs hlasují jako vymatlanci bez mozku.
Pergille,mám vedle sebe knihu od Jiřího Spěváčka,Karel IV.vydané roku 1979.Má 730 stran,takže se přiznám,že jsem nebyl schopen ji přečís celou.Nevím jak často mění profesionální dámy své pradlo,ale dovolím si tvrdit,že Karel IV.byl na svou dobu genius.V recenzi knihy se píše:Přestože hlavní pozornost autora knihy byla upřena na osobnost Karla IV jako politika,nezůstavají stranou ani další aspekty jeho působení,ba ani portrét Karla-člověka.Velký důraz je kladen na jeho vztah ke kultuře a vědě–vždyť jako jeden z mála svých korunovaných současníků dovedl pochopit a ocenit úlohu vzdělání a účinek umění.Konečně i jeho lidské vlastnosti,neobyčejně bystrý intelekt.rozhodnost a nesmírná tolerance,pochopení pro lidské slabosti i touhy,stejně jak umění taktizovat,překvapovat své protivníky,odpouštět i tvrdě trestat,to vše dokresluje portrét největší osobnosti našich starších dějin.Tolik recenze.Nikdo není bez chyby je doloženo,že povolil pogrom Židů v Norinberku,Poláci tvrdí,že své manželky trávil,Němci zase,že byl uskočný (kdo tehdy nebyl),Podle historika Kosiny,neusiloval více zasahovat do záležitosti Svaté říše římské pro marnost takového úsilí,přesto se zasloužil o pořádek ve volebně císařů-(-Zlatá bula)Římský císař Maxmilián I. měl prohlésit,že Karel IV. byl otcem vlasti,ale otčím Svaté říše římské.Dost mu křivdil.Proč to pohrdání?
Ono také záleží na úhlu pohledu. Z pohledu Němců byl Karel „špatný král“. Nelíbilo se jim, že se centrum moci přesunulo do Prahy, čímž se samozřejmě snižoval význam německých měst (např. Cáchy, Norimberk).
Z pohledu Karla to ovšem bylo logické. České země, jako jeho rodové državy, byly proti malým německým státečkům obrovské a jako takové měly obrovský materiální i lidský potenciál. Však proto také byl český král nejvýznamnější z kurfiřtů.
Nekřivdím mu, jen konstatuji, že byl drsnější a bezohlednější než jeho konkurenti, a proto byl také úspěšnější.
Faktem je, a to uvádí i Spěváček, že byl nábožensky bigotní (viz sbírání ostatků i koncepce Prahy jako „nového Říma“ a mnoho dalšího), že nezvládl výchovu následníka trůnu, prootože ho právě vůbec nevyškolil v zákulisních machinacích, v jakých byl mistr.
On Václav IV. nebyl tak špatný panovník, jak nám ho tendenčně líčí církevní prameny. Pravda, kvalit svého otce nedosahoval a panování ho také nebavilo tak jako tátu. Doba také byla méně příznivá než dřív a navíc mu to bráška Zikmund a bratránek Jošt opravdu, ale opravdu neulehčovali.
Faktem je, že Václavův bratr Zikmund by byl asi lepší panovník. Je ovšem otázka, zda by nastupující krizi zvládl i sám Karel.
Václav ovšem na snahy o řešení krize rezignoval a začal to řešit alkoholem. Patrně i jeho smrt byla následkem nemírného pití.
Pergille,na které straně uvádí Spěváček,že Karel IV. byl bigotní katolík?Sbírka ostatků svatých byla v té době prestížní záležitosti Českého království a Prahy.(Jako pozdějí sbírky Rudolfa II.)Když už citujete Spěváčka,tak si nalistujte stránku 207 a 250.Tam se popisují neshody s Klimentem VI. a jednání s Inocencem VI.a dále.Karel IV.se pokoušel jednak o návrat papeže do Říma a potlačit zlořády církve,které později vedly k husitským válkám a luteránství.Výchova jeho syna=je pravdou,že ho rozmazloval,na druhé straně ho od dětství zasvětcoval do panování.Pokud žili rádcové Karla z vysoké šlechty,tak bylo poměrně dobře,později je nahrazoval kumpány z nižší šlechty a začaly problémy.Navíc začínal utíkat od panovnických povinostmi (lov,alkohol) a bratranec Jošt a bratr Zikmund taky mu nepomohli.Začala nastávat složitá doba,kdy si myslím,že i Karel IV.by měl problémy ji zvládnout.Je dobře pro nás,že Karel zvelebil Prahu a České království udělal základnu své moci,ve Svaté říši římské.Kdybyste to neviděl“pokrokovýma“očima dnešní doby,ale očima doby tehdejší,zjistil byste,že to byl vynikající panovník,i když to byl feudální třídní nepřítel.(Horymír má pravdu)Spěváček vydal ještě jednu knihu“Václav IV.a v té na straně 608 zhodnotil dobu a panování Václava IV.i jeho osobnost.
Byl hluboce přesvědčený věřící v době, kdy už nastávala krize víry. Zásahy do sporu papežů měly politický charakter a Karel dělal to, co bylo pro něho výhodné.
Sám Spěváček jeho zasvěcování do panování kritizuje s tím, že ho zasvěcoval do oficialit, ale neseznámil ho s tím co bylo za nimi a pod nimi. Knihu pod rukou nemám, nepamatuji ani přesně jestli je to v té o Karlovi či Václavovi, ale je to tam.
Mimochodem. už díla jako „Noc na Karlštejně“ (včetně filmových zpracování, IMHO to černobílé, co zcela zapadlo, bylo lepší než pozdější barevné), nebo komedie „Slasti otce vlasti“ rozhodně z Karla nedělají Ikonu. Takže kdyby pán znal české reálie, nemusel se ničehož obávati.
Ještě za socialismu byla výstava pozůstatků českých panovníků. Na Karlově lebce bylo vidět, že měl oboustrannou zlomeninu krčku dolní čelisti, měl ty krčky zkrácené a v důsledku toho se mu silně obrousily stoličky, až k otevření dřeňových dutin, což muselo dost bolet. Je to snad zmíněno i v tom Spěváčkovi a určitě ve Vlčkovi.
Tehdy to byl typický následek pádu „na držku“ při turnaji, dnes se to stává spíš motorkářům.
Pergille,obdivuji skeptika,že má nervy na diskuzi s vámi.
A co z těchto fakt je „na nervy“?
Pergille,vaše fakta jsou nenávistí marxisty k věícím.Projevovalo se to u vás už několikrát,kdy jste žlučovitě napadal věřící.To je ve vás zakořeněné z vumlu?Karel IV byl věřící jak tehdy většina lidí na planetě.Říci o něm,že byl bigotní ?Zjistěte si,co znamená slovo bigotní.Poslední film o něm s Hádkem byl tuším k 7-stému výročí narození.Bohužel dost pozdě.Film o Kazimírovi (Poláci) byl podle mého názoru lepší a viděl jsem ho už před skoro 50 lety.Tolerance marxistům vždy chyběla. Jinak vás ubezpečuji,že nejsem věřící i když jsem katolík.Věřím na mimozemšťany a Dänikenovi.
Josefe II. Bigotnost je určitá forma přívrženectví (silně nekritického a nezvladatelně intenzívního) k určité ideologii (nejen náboženské). Zažil jsem i bigotní marxisty, zážitek na zvracení.
Karel IV. prostě znaky bigotnosti v tom, co o něm víme, měl (byť je jasné, že se jedná o informace ze druhé ruky). Ten jeho sběr ostatků měl charakter posedlosti či nutkavého chování (asi jako u následníka Ferdinanda sběr vyobrazení sv. Jiří), měl také patrně představu, že je pánembohem vyvolený (tu měl později i třeba Jan Žižka z Trocnova). A řada jeho prohřešků proti i tehdy panující morálce je právě tím vysvětlitelná (existuje vícero studií, že silně věřící jsou ochotnější k páchání zločinů či amorálních činů než skeptikové či ateisté). Ta věřená „vyvolenost“ osoby, potažmo rodu, byla patrně i faktorem, proč zklamal jako otec při výchově následníka trůnu.
Prostě, vlažně věřící (či nevěřící) člověk je téměř vždy lepší. Kdyby Zikmund, který přepižlával měšťanské dcerky a pak je dal v kostele křtít na „čisté panny“, nepodcenil situaci v kauze Jana Husa, mohl dát zemi do pořádku tak, jak se to posléze podařilo až Jiřímu.