Aleš Rozehnal: Trestní justice musí být bez politických tlaků. Španělsko tohle pravidlo boří
Španělský Nejvyšší soud vynesl vysoké tresty vězení pro katalánské politiky za organizaci referenda o nezávislosti Katalánska v roce 2017. Španělsko tak výrazně narušilo pravidlo, že v demokratických státech by mezi politikou a trestním právem měla být neprostupná zeď.
Ke třinácti letům odnětí svobody byl odsouzen bývalý vicepremiér regionální vlády Oriol Junqueras. Další exministři katalánské vlády dostali tresty vězení v trvání od 10 do 12 let.
Nabízí se otázka, zda byli politici potrestání po právu, či byli potrestání za své legální politické postoje, což by značilo závažný demokratický deficit španělského státu. Zdálo by se, že je zásadní, zda mají Katalánci právo na odtržení od Španělska v případě, že by takové odtržení vyjadřovalo vůli většiny obyvatel.
Katalánsko není Kosovo
Podle mezinárodního práva takové právo neexistuje a odtržení je podle mezinárodního práva možné pouze v případě, že k tomu dá státní suverén souhlas. Španělská ústava z roku 1978 deklaruje, že je založena na nerozlučné jednotě španělského národa, společné a nerozdělitelné vlasti všech Španělů. Tato formulace není v rozporu s právem národů na sebeurčení, protože právo na sebeurčení není to samé, jako právo na odtržení.
Stát, který zastupuje všechny své občany na svém území, na základě rovnosti a nediskriminace, respektu k právu na sebeurčení požívá mezinárodně právní ochrany své teritoriální integrity.
Jakkoli ani odtržení Kosova od Srbska není možné považovat za souladné s mezinárodním právem, na rozdíl od Miloševičova režimu španělský stát zaručuje Kataláncům zacházení na základě rovnosti a nediskriminace. Z hlediska práva bylo tedy referendum o nezávislosti Katalánska protiústavní, nelegální a nelegitimní.
Co je to vzpoura?
Zároveň ale platí, že ve státě, který je založen na vládě práva, musí zůstat trestní justice prosta všech politických vlivů a nátlaků. Nikdy nemůže být použita jako politický nástroj, tak, aby nahradila nebo doplnila demokratické politické nástroje.
Katalánští politici byli odsouzení za několik trestných činů, a to zejména za vzpouru a pobuřování. Podle španělského trestního práva však naplnění skutkové podstaty vzpoury vyžaduje násilné a veřejné povstání. Při událostech v roce 2017 ale k žádnému násilí nedošlo s výjimkou konfrontací na velmi nízké úrovni, které se vyskytují při všech sociálních protestech.
Pokud něco charakterizuje katalánské secesionistické hnutí a jeho vůdce, s výjimkou jejich neodpovědného přístupu k otázce státní suverenity Španělska, je to ideologie pacifismu a odmítání násilí, a to dokonce i při masivních sociálních projevech.
Ohledně trestného činu pobuřování španělský trestní zákoník zase vyžaduje veřejné povstání směřující k tomu, aby bylo silou nebo nelegálními prostředky zabráněno vymáhání španělského práva nebo běžnému výkonu veřejné moci.
Zeď, která nesmí padnout
Je sice pravdou, že demonstranti bránili policejním prohlídkám katalánského Ministerstva hospodářství a jednou i vstupu poslanců do katalánského parlamentu, ale jednotliví demonstranti, kteří byli potrestáni trestem odnětí svobody až v délce tří let, nebyli nikdy obvinění z pobuřování, ale pouze z banálního trestného činu ovlivňování výkonu úřední moci.
Rozsudky nad katalánskými politiky tak nejsou jen v rozporu s naším vnímáním spravedlnosti, ale i v rozporu se španělským právem. Španělsko se nachází uprostřed obrovského politického konfliktu. Tento konflikt je řešitelný pouze demokratickými politickými prostředky. Žádný trestní soud tento konflikt neodstraní.
Kriminalizace sociálních protestů a omezování občanských a zejména politických práv situaci ještě zhorší. Stejně tak způsobí zhoršení situace policejní brutalita, která měla zabránit Kataláncům v účasti na referendu, protože byla disproporční, a tudíž protiprávní.
V demokratických státech platí, že mezi politikou a trestním právem by měla být neprostupná zeď. Španělsko rozsudky nad katalánskými politiky tuto zeď minimálně výrazně narušilo.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Petr Fischer: Slovo roku a úpadek duševní činnosti lidského pokolení
Buďme k sobě upřímní. Kdo je tady udavač – práskač – bonzák?
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
8 komentářů
Ve Španělsku se mimořádně průhledně ukázalo, že Španělsko demokratickou zemí není, je-li tam referendum, byť vládou nevyhlášené, těžkým zločinem, trestaným mnoholetým žalářem.
My u nás, alespoň zatím, demokracii máme, ale ani u nás nelze vyhlašovat referendum, když se to některému politikovi zlíbí a už vůbec ne o odtržení území od republiky. Ve Španělsku jsem byl mnohokrát a vím, že tam demokracie existuje. Dále mi jsou velmi podezřelé důvody, uváděné Katalánci požadujícími odtržení od Španělska: Vždyť ono se o nás vůbec neví, ono se o nás vůbec nemluví, vždyť málo kdo ví, že Katalánsko existuje, a my doplácíme na zbytek Španělska, a podobně. Nepřipomíná vám to něco, Oskare (hanáku z Hané)? Několikrát jste se na diskuzních stránkách vyjádřil v tom smyslu, že jste už starším člověkem, měl byste tedy pamatovat, jaké argumenty pro odtržení Slovenska jsme v Čechách slýchávali ze slovenské strany. Byly úplně stejné. Myslíte, že tyto argumenty pocházejí ze slovenských nebo katalánských hlav? Já si toto rozhodně nemyslím a kladu si otázku, odkud takové argumenty pocházejí. Mnohé napovídá kniha Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv. Její autoři Christopher Andrew a Vasilij Mitrochin čerpají z archivu KGB, ve ktrém Vasilij Mitrochin řadu let pracoval a ze kterého po řadu let vynášel výpisky, které pak propašoval začátkem devadesátých let na západ. V této knize je popisováno, jak hluboce byla KGB zaangažována ve španělském Baskicku, jak KGB školila baskické vzbouřence, jak je financovala a jak je zásobovala výbušninami a zbraněmi. Ostatně totéž prováděla podle svědectví Vasilije Mitrochina KGB i v severním Irsku. Také je velmi, ale opravdu velmi podezřelé, že činnost vzbouřenců jak v Baskicku, tak v severním Irsku, náhle ustala začátkem devadesátých let po zhroucení Sovětského svazu. V Baskicku a v severním Irsku tedy KGB neuspěla. Nepokouší se však nyní kdosi o reparát v Katalánsku a ve Skotsku? Nebylo by to vůbec nic nového. O rozvrat západních zemí se jak školením komunistů z těchto zemí, tak financováním jejich činnosti, pokoušel už začátkem dvacátých let V. I. Lenin prostřednictvím Kominterny. Viz například kniha 1000 let ruské rozpínavosti – Od počátků k Putinovi od autora Douglase Boyda. Obě citované knihy vřele doporučuji. Pokud snad už nejsou k dostání v knihkupectvích, měly by být dosažitelné v knihovnách.
Přeji Vám mnoho úspěchů ve vyhledávání dalších aktivit proslulé KGB (zanikla 6. listopadu 1991, je tomu už 28 let!) a zároveň Vás lituji, musíte žít ve strašných obavách o osud ČR, zvláště když do Prahy je to z Moskvy zhruba jen dvě hodiny letu a anexe ČR by pro Rusko znamenala zisk celých 0,461 % území navíc, při čemž jde o území s prakticky vyčerpanými zdroji surovin, rud kovů a pod., což ty Rusy zvláště láká.
Samozřejmě, že mně snahy Katalánců o odtržení připomínají, byť opravdu jen velmi vzdáleně, slovenské nacionalisty z doby před rokem 1993, ale tady kvůli tomu, nebyl nikdo kriminalizován, natož odsouzen k mnohaletému žaláři, jako ve Španělsku.
Myslíte, že i za osamostatněním Slovenska, které bylo přibližně od roku 950 do roku 1918 součástí Maďarska, tedy přesněji Uherského království, je také výsledek činnosti té KGB, zrušené před 28 lety (2 roky a 3 a 3/4 měsíce před rozdělením Československa), tak, jako podle Vás, referendum v Katalánsku? A že proto, je to potrestání katalánských politiků dlouholetými žaláři, projevem vzorně demokratickým?
Ale no tak, Oskare (hanáku z Hané) vy stejně dobře jako já velmi dobře víte, že KGB nezanikla, že pouze změnila jméno na FSB. Změnila jméno, ale ne metody a převzala i celou síť spolupracovníků po celém světě a pokračuje v činnosti KGB započaté. Tedy mimo jiné i u nás. A obavu o osud ČR skutečně mám, když vidím, na jak vysokých postech mají u nás Rusové své lidi. A Oskare, proč ze sebe děláte tak hloupého a podsouváte tu takové hloupé důvody, jako je velikost území ČR nebo nerostné zdroje? Nic z toho přece neplatilo již v dobách Sovětského svazu, přesto si nás držel Sovětský svaz pod svojí okupací. A Rusové v těchto tradicích ochotně pokračují. My jsme součástí Evropy, kterou by Rusové rádi ovládali celou. A o tom, že na rozbití Československa KGB svůj vliv měla nijak nepochybuji. My jsme si to tehdy v posametovém zmatku nechali líbit, Španělé ne.
Jěště, co se týká četby, zkuste přečíst si také něco o Američanech, těch z USA, na příklad : Thornton, Russell (1990). American Indian Holocaust and Survival: A Population History since 1492. University of Oklahoma Press.
OSTLER, Jeffrey. Genocide and American Indian History [online]. Oxford Research Encyclopedias of American History, 2015 [cit. 2016-05-26].
Je to dostupné i na internetu.
Nepřečetl jsem sice vámi doporučovaná díla, ale jiná díla na podobná témata jsem už četl a vždy jsem se v duchu pozastavil nad tím, že v Americe mohla taková díla svobodně vznikat, mohla být vydávána a lidé je mohli bez jakýchkoliv omezení číst, autoři těchto děl nemuseli utíkat do emigrace a mohli si užívat honorářů. Vzpomínám si, že jsem se někde dočetl, že v bojích s Indiány bylo zabito okolo 5000 až 6000 Indiánů. Mnohem více jich zahynulo na následky alkoholizmu a různých chorob. To se dělo v devatenáctém století. A tak si nyní říkám, jací jsou ti Američané oproti Rusům žabaři. Rusové jen ve století dvacátém lidí různých národností, včetně lidí národnosti své vlastní, povraždili minimálně tisíckrát více. A zdůrazňuji, že se tak dělo ve století dvacátém a že ani ve stoletích předešlých se jako lidumilové Rusové rozhodně neprojevovali a s domorodci se na dobytých územích nijak nepárali.
Rozbíjení rodin, států, dokonce takových „spolků“, jako je EU je kardinálně špatně a nekonečně hloupé. Je jedno, jakými prostředky, pákami se tak někdo snaží! Vždy to bude hloupé a z takových procesů bude mít vždy prospěch a radost nejen „architekt“ a škůdce, ale především ten, kdo z toho oslabení postiženého bude těžit. Z tohoto důvodu referenda o tom, jak rozbít stát na kousky (řeč je o Španělsku) je krajně nebezpečné a dnes zrovna v EU nemá co dělat! EU je demokratické společenství, které na demokracii dohlíží svými institucemi. Každý spolek, jedno, zda rodina, či stát je nucen žít s kompromisy a mnohdy s osobními obětmi, aby se udržel proti tlaku těch, kteří jej chtějí oslabit. EU – Evropa musí držet pohromadě, neboť v příštím čase přežijí jen silní, jednotní, nikoliv hloupí ( hloupí jen jako otroci někoho). Giganti na Východě na slabochy čekají, Afrika, včetně zámoří také!
Bohužel nikoliv, a proto je to ještě horší. Ty uvedené právní důvody jsou správné. Leč ty pouze dokazují to že rozsudek je nespravedlivý. Není nijak prokázáno že byl učiněn nějaký politický příkaz nebo tlak. Ti soudci se prostě takto špatně rozhodli – a jistě to i v potřebném rozsahu odůvodnili.
A to je potom právě z hlediska právního státu úplně nejhorší. Protože, odvolávat se potom na takový nespravedlivý rozsudek – přece nezávislá justice rozhodla takže TOTO JE PRÁVO , tu situaci ještě víc destabilizuje a občané pak ztratí důvěru v demokracii úplně…