KOMENTÁŘ. Ronald Reagan se kdysi jako americký prezident kvůli sovětské invazi do Afghánistánu rozhodl nikoli pro vyjednávání s Kremlem, ale pro sražení „Říše zla“ na kolena. A právě díky tomu vyhrál. Donald Trump je dnes tváří v tvář Rusku v podobné situaci, reaguje však zcela odlišně.

Americký prezident Donald Trump pronesl v poslední době několik pozoruhodných výroků na adresu Ukrajiny. První z nich je ten, že válku s Ruskem podle něj vyvolala Ukrajina. K tomu se dá dodat jen to, že to nebyla Ukrajina, která by v roce 2014 anektovala ruské území, ale Rusko, které v tomto roce anektovalo ukrajinský Krym.

Stejně tak to nebyla Ukrajina, která v roce 2022 překročila ukrajinsko-ruské hranice a zaútočila na ruská města, ale bylo to Rusko, které na Ukrajinu vyslalo několikasettisícovou armádu.

Ronald Reagan by ani v současném světě neměl důvod měnit svoji zahraničně-politickou doktrínu. Stejně jako v případě Afghánistánu by se snažil vyzbrojit nepřátele Ruska.

Dalším Trumpovým výrokem je, že Ukrajina mohla uzavřít dohodu, aby válce zabránila. V tomto bodě má Donald Trump pravdu. Ukrajina se skutečně mohla vzdát faktické suverenity nad velkou částí svého území, a to dokonce větší částí, než se dosud podařilo Rusku dobýt.

Stejně tak se mohla vzdát suverenity v otázkách své zahraniční a obranné politiky a společensko-kulturního směřování. V takovém případě by zřejmě válce zabránila. Nicméně spíše než jako dohodu by bylo na místě označit takový postup jako kapitulaci.

S „Říší zla“ se nevyjednává

Když v roce 1981 nastoupil do prezidentského úřadu v USA Ronald Reagan, ocitl se v podobné situaci jako dnes Donald Trump. Sovětský svaz již druhým rokem okupoval Afghánistán a učinil z něho svůj vazalský stát. Ronald Reagan však zareagoval zcela odlišně, než jak reaguje nyní Trump.

Ačkoli byly v té době zájmy USA v Afghánistánu spíše nevýznamné, rozhodl se nikoli pro vyjednávání se Sovětským svazem, ale pro sražení této „Říše zla“ na kolena.

Zvolil pro to strategii, která se později začal nazývat Reaganovou doktrínou. Spočívala v několika krocích. Prvním bylo masivní zbrojení. Další kroky byly ekonomického rázu a spočívaly jednak v zákazu úvěrování SSSR, zákazu dodávek vyspělých technologií a snaze o snížení ceny zemního plynu, která by vedla ke snížení příjmů Sovětského svazu z prodeje této komodity.

Všechny tyto Reaganovy strategie byly úspěšné a vedly k pádu Sovětského svazu. Jakákoli snaha o dohodu s touto tehdy daleko silnější mocností, než je dnes, by k tomuto výsledku nevedla.

Stále stejné ruské cíle

Dnes je situace téměř totožná. Pokusy Ruska získat zpět své impérium šíří konflikty a utrpení, prodlužují války, destabilizují poválečný a postsovětský alianční systém, který velké části světa přinesl bezpečnost a prosperitu, a podkopávají západní hodnoty jako je svoboda, rovnost a individualismus.

Cíle Ruska jsou stále stejné jako v době Kominterny. Jsou jimi ovládnutí srdce euroasijského prostoru a finlandizace střední a západní Evropy.

Představa, že Rusko samo zabředne do okupace Ukrajiny jako před časem zabředlo do okupace Afghánistánu, opomíjí fakt, že Spojené státy masivně financovaly a vyzbrojovaly protisovětské afghánské síly.

Dělaly to nikoli proto, že by s nimi sdílely jejich hodnoty, ale proto, že měly krátkodobě totožný cíl, kterým byla porážka Ruska.

Co by dnes udělal Reagan

Jestřábí Reaganova politika poskytla USA ekonomické, politické a vojenské páky, díky nimž mohly později jednat se Sovětským svazem z pozice silnějšího. To jediné přivedlo ruské představitele k jednacímu stolu, protože každé diplomatické řešení je založeno na rovnováze nebo převaze vojenské síly.

Dnešní Rusko je nepřítelem Západu a samozřejmě i USA. Snaží se rozvrátit NATO, nahradit americkou pozici dominantní vnější mocnosti na Blízkém východě a pacifikovat své bývalé vazalské státy.

Ronald Reagan by ani v současném světě neměl důvod měnit svoji zahraničně-politickou doktrínu. Stejně jako v případě Afghánistánu by se snažil vyzbrojit nepřátele Ruska.

To by znamenalo především poskytnout zbraně a finanční pomoc Ukrajině, vybudovat předsunuté základny v Pobaltí, s posílat zbraně a peníze těm skupinám syrských sil, které jsou protiruské.