KOMENTÁŘ. Podle šéfa Rady České televize Pavla Matochy jeho členství v Radě nijak nepřekáží fakt, že je zároveň předsedou spolku Pražská šachová společnost. Matocha tvrdí, že zákaz členství členů Rady ve spolcích se vztahuje jen na občanská sdružení politické povahy. Odvolává se přitom na duch zákona, respektive vůli zákonodárce. Ta přitom mluví jasně v Matochův neprospěch, jak ukazuje i historie zákona o České televizi.

Pavel Matocha svůj názor opírá o důvodovou zprávu zákona o České televizi, v níž je uvedeno, že nekompatibilita funkcí byla přijata kvůli „nebezpečí stranického partikularismu a politizace Rady České televize“.

Není ale možné nahrazovat pozitivní právní úpravu dedukováním vůle zákonodárce, neboť vůle zákonodárce není metodou výkladu práva. I z toho důvodu, že interpret může rozumět zákonu lépe, než mu rozuměl jeho tvůrce, a zákon může být dokonalejší, než jeho autor zamýšlel. Opačná možnost samozřejmě platí rovněž.

Jak to bylo před 20 lety

Pokud se však podíváme na historii zákona o České televizi a jeho novelizací, zjistíme, že úmysl zákonodárce byl shodný se zněním zákona, a to ten, aby skutečně platil zákaz současného členství v Radě České televize a zastávání funkcí ve všech spolcích, a to nejen spolcích politické povahy.

V první řadě je třeba uvést, že tento zákaz se do zákona o České televizi dostal v roce 2001, přičemž do té doby zákon zakazoval členům Rady pouze zastávání funkcí v politických stranách nebo v politických hnutích.

Po dvou letech platnosti takto formulovaného zákazu vláda v roce 2003 navrhla změnu zákona o České televizi, a to tak, že z předmětného ustanovení zákona navrhla vypustit zákaz zastávání funkcí v občanských sdruženích. Podle návrhu nesměl člen Rady zastávat žádnou funkci opět pouze v politických stranách nebo v politických hnutích.

V důvodové zprávě k návrhu této novely se uvádí, že zákaz znemožňuje členství v Radě těm občanům, kteří se aktivně účastní činnosti různých subjektů v rámci občanské společnosti, což prý nebylo záměrem zákonodárce.

Vláda dále uvádí, že je „naopak je nutné připustit, aby členem Rady mohl být zvolen nebo jmenován i občan, který se činnosti jakéhokoli subjektu v rámci občanské společnosti aktivně účastní“, což je názor vcelku rozumný.

Co opravdu chtěli poslanci?

Problém však spočívá v tom, že Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu doporučil návrh novely zákona zamítnout, stejně jako Stálá komise pro sdělovací prostředky.

Poslanecká sněmovna následně tento návrh vrátila výboru k novému projednání. Výbor vládní návrh skutečně znovu projednal a změnil ho tak, že zákaz zastávání funkcí členů Rady České televize ve všech občanských sdruženích byl v zákoně ponechán.

V této podobě byl dne 5. 11. 2004 návrh novely zákona o České televizi schválen Poslaneckou sněmovnou. Zákonodárce byl tedy upozorněn na to, že znění zákona o České televizi zakazuje členům Rady ČT vykonávat funkci ve všech občanských sdruženích a byla mu navržena změna. Zákonodárce však tento apel nevyslyšel a stejně jako v roce 2001 znovu rozhodnul o tom, že tento zákaz platí.

Ačkoli lze tedy považovat zákaz za nerozumný a neúčelný, nelze o něm tvrdit, že nevyjadřuje vůli zákonodárce.