Aleš Rozehnal: Problém není zrušení koncesionářských poplatků, ale to, co je nahradí
KOMENTÁŘ. Vládní koalice ANO, SPD a Motoristů potvrdila, že uskuteční plán nahradit dosavadní způsob financování České televize a Českého rozhlasu a zrušit poplatky označované jako koncesionářské. Proti tomuto záměru se zvedla kritika, a to například i od Senátu, který vyjádřil obavu o nezávislost těchto institucí. Televizní a rozhlasové poplatky však nejsou posvátnou krávou a mají alternativy.
Poplatky mají své výhody i nevýhody. Jsou jednoduché, zajišťují předvídatelný a do určité míry dostatečný zdroj příjmů veřejnoprávních vysílatelů a nezávislost na vládě. Na druhou stranu je musí platit i lidé, kteří veřejnoprávní média nesledují, nebo je sledují jen minimálně.
Alternativy poplatků však existují. Jsou jimi financování ze státního rozpočtu, prostřednictvím reklamy, předplatného nebo speciální daně, popřípadě kombinací všech těchto způsobů. Žádný z nich není bez rizik.
Skutečným problémem tedy není zrušení televizních a rozhlasových poplatků, ale model, který toto financování nahradí.
Jak to platit?
Financování veřejnoprávních médií z reklam není vhodným modelem. Hlavním rizikem příjmů z předplatného a reklam je to, že by se z veřejnoprávních vysílatelů mohli stát v podstatě komerční vysílatelé, jejichž hlavním zájmem je maximalizace zisku.
Plně na místě je i obava z bulvarizace a pokleslosti obsahu podbízejících se co nejširšímu diváckému a posluchačskému okruhu.
Veřejnoprávní médium nemusí být zestátněno ani formálně podřízeno státu, aby ztratilo nezávislost. Stačí, aby o jeho rozpočtu rozhodoval stát.
Možností je i zavedení systému předplatného, což by ale zcela jistě snížilo počet platících diváků a zvýšilo náklady těch, kteří by si službu předplatili. Vyloučilo by z možnosti sledovat či poslouchat veřejnoprávní vysílatele sociálně slabé diváky a posluchače.
Předplatné by tedy do značné míry omezilo všeobecnou dostupnost vysílání médií veřejné služby. Na druhé straně by vytvořilo prostředí pro tvorbu vysokonákladových projektů, protože by vysílání nemuselo být zaměřeno na všechny vrstvy obyvatel, ale pouze na předplatitele.
Veřejnoprávní vysílatelé by se tak více mohli soustředit na kvalitu na úkor kvantity. Většina současné produkce totiž není pokleslá, ale je na ní znát, že má omezený rozpočet a omezené ambice, což vede k omezenému produktu.
Pokud by média veřejné služby byla zbavena povinnosti vytvářet „něco pro všechny“, mohla by se zaměřit pouze na vysokou kvalitu tak, aby přilákala předplatitele. Je očividné, že by to zmenšilo demokratizační zaměření veřejnoprávních vysílatelů spočívající v jejich univerzalitě, která byla jejich podstatou.
Další z možností je, že některé základní programy veřejné služby v oblasti televizního vysílání by byly financovány z veřejných prostředků a další prémiové služby by byly financovány z předplatného. Veřejná služba v oblasti vysílání by tak byla více personifikována, i když by zůstala zachována do určité míry její univerzálnost.
Financování prostřednictvím speciální „rozhlasové a televizní“ daně by bylo levné z hlediska výběru daně a sociálně spravedlivější. Muselo by se ale jednat o daň do určité míry plošnou, protože příjemcem veřejné služby v oblasti televizního vysílání může být každý. Otázka, kdo by měl být poplatníkem takové daně, a otázka její progrese či regrese by byla určitě předmětem společenského konfliktu.
Vzhledem k tomu, že vládní koalice halí zrušení poplatků do hávů úlevy občanům, je zavedení takové daně nepravděpodobné.
Jiná forma politické kontroly
Zbývá tedy poslední možnost, a to financování veřejnoprávních vysílatelů ze státního rozpočtu. Pokud by se z České televize a Českého rozhlasu stala v podstatě pouze jiná forma rozpočtové nebo příspěvkové organizace, stala by se jejich nezávislost iluzorní.
Kde existuje možnost rozpočet krátit, zmrazovat či selektivně navyšovat, existuje i možnost nepřímého nátlaku.
Nezávislost České televize a Českého rozhlasu není možné omezit pouze přímými zásahy do obsahu, personálními změnami nebo tlakem na redakce. Stejně účinným, a často ještě účinnějším nástrojem je právě kontrola nad jejich financováním.
Ten, kdo kontroluje rozpočet, v konečném důsledku kontroluje rozsah činnosti instituce, její personální kapacity, technologický rozvoj i schopnost dlouhodobě plánovat. Nemusí vydávat žádné otevřené pokyny k obsahu. Stačí vytvářet prostředí permanentní finanční nejistoty.
Pokud jsou veřejnoprávní média financována v závislosti na rozhodnutí vlády, dostávají se do strukturální závislosti na vládní většině. Takový model vytváří silnou motivaci k autocenzuře, opatrnictví a vyhýbání se konfliktům s politickou mocí.
Veřejnoprávní médium tedy nemusí být zestátněno ani formálně podřízeno státu, aby ztratilo nezávislost. Stačí, aby o jeho rozpočtu rozhodoval stát. Vláda by navíc byla neustále v pokušení rozpočet veřejnoprávních vysílatelů snižovat a alokovat tyto zdroje pro jiné veřejné potřeby.
Skutečnou institucionální nezávislost veřejnoprávních médií by v podmínkách financování ze státního rozpočtu mohl zajistit pouze takový model, v němž by byla pro jejich financování pevně stanovena zákonná část státního rozpočtu, odvozená například od určitého procenta HDP, daňových příjmů nebo jiného objektivního makroekonomického ukazatele, a v němž by vládnoucí politická reprezentace neměla diskreční pravomoc tuto částku každoročně měnit.
Klíčovým prvkem je, aby tato výše fungovala nezávisle na politické vůli aktuální vlády. Jinak by financování zůstalo pouze jinou formou politické kontroly.
Bez takového pojistného mechanismu by totiž financování ze státního rozpočtu vždy znamenalo, že vláda disponuje silnou pákou vůči médiím veřejné služby. A tam, kde existuje možnost rozpočet krátit, zmrazovat či selektivně navyšovat, existuje i možnost nepřímého nátlaku.
Buď jsou veřejnoprávní média financována prostřednictvím přímého vztahu s občany v podobě poplatků, nebo prostřednictvím rozpočtového modelu, který je natolik rigidní, že je z politického cyklu fakticky vyňat. Všechny ostatní varianty představují pouze různé stupně závislosti.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Divočina v mediálních radách. Když i Jiří Ovčáček vypadá jako rozumný kandidát
Novináři jsou špehováni. „Zdroje už jim nemohou důvěřovat,“ říká europoslanec
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
12 komentářů
Ve skutečnosti je to řešení velice jednoduché. A to v přesné a podrobné formulaci veřejné služby, kterou má ČT provozovat.
Jaké jsou
– samozřejmě na prvém místě nezávislé a objektivní zpravodajství. Což sice nikdo nezpochybňuje. Jenomže – na to přece ani nepotřebuje vlastní zpravodajce. Na to stačí, když ty zprávy bude přejímat od České tiskové agentury. (Za nějaký servisní poplatek)
– ty další úkoly veřejné služby jsou velice měkké. Takže tady by se to mělo patřičně upřesnit – kolik hodin -konkrétně o čem – má ČT za rok odvysílat – a právě to jí stát zaplatí. Tečka. Tečka Tečka.
Cokoliv dalšího ať si vysílá ČT za svoje – a nechává si za to platit, jak uzná za vhodné. Jenomže, právě to je na tom to nejjednodušší.. Protože – jak každý ví ČT vysílá na řadě kanálů.
Takže není vůbec žádný technický problém
– právě ten kanál kde budou „pořady veřejné služby“ bude vysílán jak úplně bez reklam, tak úplně volně přístupný
– vedle toho mohou běžet další volné kanály ČT ale s reklamou
– a ještě vedle toho (pokud se na to ČT cítí) tak ať si ještě ty další zakóduje a nechává si za ně platit.
Že to funguje – ostatně potvrzuje fungování, jiné nechvalně známé organizace, zvané Česká pošta. Která kupodivu rovněž plní jednu velice důležitou a nutnou, státní univerzální službu. Totiž, garanci dodávání listovních zásilek po celém území ČR.
– za což jí tedy stát rovněž přispívá stanovenou sumu ze státního rozpočtu /na pokrytí ztrát z plnění té povinnosti/
– ti kteří ty dopisy přes Českou poštu posílají za to musí platit stále rostoucí poštovné
– krom toho provozuje další poštovní a přepravní služby – za ceny které si určí sama (a které trh akceptuje) – viz třeba přepravu balíků
– ale pochopitelně by snad žádného soudného politika nenapadlo drze vyžadovat ode všech rodin a a subjektů platit pravidelný měsíční „veřejný poštovní poplatek“ jen za to že mají (třeba) poštovní schránku na vratech. :))))
Koncesionářské poplatky zajišťují politickou nezávislost. Např. ve Velké Británii činí v přepočtu asi 430.- měsíčně.
Říkat nechytrým Čecháčkům pravdu a vysvětlovat souvislosti nemá žádný smysl. Čecháčkové umí jenom žvanit a nemají o svobodu a nezávislost žádný zájem. Historie hovoří jasně. Československo dostali zadarmo a bez námahy od USA. Svoji zemi a svobodu nikdy nebránili, pokaždé se zbaběle vzdali (1938, 1968) a okupantům oddaně sloužili (1939-1989). Komunistický režim se sesypal v Československu sám od sebe, jako v předposlední zemi v Evropě, zbývalo už jenom Rumunsko…
Už přes 100 let (1925-2025) nepřetržitě si Čecháčkové volí do parlamentu komunuisty a exkomunisty. V postatě evropský i světový unikát…
Potom někomu vysvětlujte, proč jsou důležité koncesionářské poplatky.
„Třetina obyvatel téhle země je slabá duchem, každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik a zhruba polovina obyvatel v této zemi má podprůměrný intelekt.“
Ředitel Národního ústavu duševního zdraví Cyril Höschl
Jenomže a to vůbec ne. Když se tohle pravidlo pokusíte aplikovat dál, tak – soudci snad taky mají být poltický nezávislí. Znamená to snad, že by soudce nevyplácel stát, z rozpočtu, ale měli by si je platit všichni občané z povinných poplatků ještě mimo daně? To samé třeba policie, a určitě by se jistě našla řada dalších institucí, které by křičely, „my taky chceme být nezávislé“, tak státe nařiď ať nám občané povinně platí jako ČT– (předpokládám že třeba neziskovky by z toho úplně vrněly blahem.
Jenomže, ono je to přesně obráceně. Ta -nezávislost se neprojevuje tím, zda ta instituce dostává prachy od státního rozpočtu. Ale tu nezávislost si ta instuce musí garantovat sama, tím že její zástupci mají takovou osobní autoritu, že dokážou odmítnout jakýkoliv nelegitimní požadavek, se kterým nesouhlasí. Nejen od vlády, ale ani od jiných politických a dalších subjektů, a dokáže být zcela nestranná a objektivní, sama o sobě.
Což, jak se dá dohledat, v poslední době ani BBC neumí..
Vše je o inteligenci obyvatel, jak si nastaví pravidla. Češi jsou většinově hloupý národ, tak mají špatná pravidla. Nic složitého bych v tom nehledal. Máme srovnání.
Ve Švýcarsku mají myslím už 100 let 6 ministrů a jednoho po jednom roce rotujícího prezidenta. ČR má běžně asi 14 ministrů a na této zemi je vidět pravý opak Švýcarska…🙂
Kdyby na území ČR žili Švýcaři, bylo by tady Švýcarsko. Stejně tak opačně. Kdyby ve Švýcarsku žili Češi, byl by tam český bordel. Vše je o kvalitě a mentální vyspělosti obyvatel…🙂
Švýcaři daněmi nezatěžují nízkopříjmové obyvatelstvo a posouvají těžiště daní k lidem s vysokými příjmy. Je tam propastný rozdíl ve zdanění práce. O co Švýcaři víc zdaňují kapitál, o to méně pak mohou zdanit práci. Funguje to.
Pravda, že o tom tak mluvíme, pan Šťáva který nyní vymahá od ČR přes 17 miliard v případu Diag Human, je kupodivu Čech, který emigroval do Švýcarska a tam se vyučil jak se dělá byznys.
Asi snad uznáte že kdyby tohle dělali všichni Švýcaři, tak je Česko už úplně na dně..
Přečetl jsem jen napis a mám řešení. Půjdou do práce co jiného.
Stát potřebuje seriózní media pro sdělení oficiálních informací, kterým by se dalo věřit. Zájem vlády by měl být, aby se občan dozvěděl pouze konečná rozhodnutí včetně znění zákonů. Financování by se státu určitě vyplatilo. Spojení televize a rozhlasu je také správné, stačí se podívat za hranice, kde to funguje. Hádkami politiků a senzacemi nechť se zabývají media soukromá za peníze z reklamy.
Hlavní je, že ČT bude pod kontrolou NKU. To je, oč tu běží, proto ten kvikot.
Ouuu cenzura i u poplatků to je jako za totality toto. Já myslím, že by je mohly nahradit vaše peněženky tak jako u jiných televizí. To je totiž normální. Já taky neplatím rohlíky v krámu, které nemám v košíku a přesto mi nikdo nebrání vstupu so krámu. Dobré srovnání ne? At‘ to platí ten kdo se dívá a at‘ si to zablokují jako jinde. Takže zablokovat a platit ze svého. To je to řešení a tak to taky bude.
Opravdu výstižná a objektivní analýza závislosti fungování veřejnoprávních médií na způsobu financování. Motivací Bábišovy bandy populistů a extrémistů je samozřejmě snaha po přeměně v hlásné trouby vládní propagandy po vzoru Bábišova rodného Slovenska nebo Maďarska. V dnešní situaci tomu může zabránit jedině rozhodný, tvrdý a nekompromisní odpor celé občanské společnosti a všech demokratických stran.
Primitivní reakce, komolení jmen je výsadou nedokončené devítiletky, případně problém při porodu.