Protivládní demonstrace, Praha 3.9.2022. Foto: Jan Zátorský / MAFRA / Profimedia

Aleš Rozehnal: Nepřátelé svobody jsou zatím v Česku marginální. I když zaplní Václavák

Napsal/a Aleš Rozehnal 5. října 2022
FacebookXPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Média označují politické subjekty hlásící se k názorům prezentovaným na zářijových demonstracích na Václavském náměstí, s výjimkou KSČM, jako extrémní pravici. A politici těchto stran se takovému označení brání. A oprávněně – nejedná se totiž o extrémní pravici ani o extrémní levici, ale o strany extrémní prostomyslnosti.

Politici i veřejnost stále spekulují o tom, kdo se vlastně v září demonstrací na Václavském náměstí účastnil. Podle některých se jednalo o zoufalé lidi, kteří se bojí o svoji budoucnost a vyjadřují svoji nespokojenost s vládní politikou. Podle jiných šlo o prokremelské kolaboranty.

Vzhledem k tomu, že žádná evidence účastníků demonstrací neexistuje a ani z povahy věci existovat nemůže, je nutno dovodit složení účastníků podle toho, co se na demonstracích dělo.

Snadná řešení a volání po revoluci

Zcela nejviditelnějšími demonstranty byli komunisté, což bylo způsobeno zejména tím, že zhusta nesli rudé vlajky. O účast podporovatelů komunistické strany svědčí i vystoupení předsedkyně KSČM Kateřiny Konečné nebo komunistického prezidentského kandidáta Josefa Skály.

Dále na jedné z demonstrací vystoupil Lubomír Volný, předseda strany VOLNÝ blok, šéfka Trikolory Zuzana Majerová, Miroslav Ševčík ze stejné strany, místopředseda Svobodných Miroslav Havrda, Jindřich Rajchl, předseda politické strany Právo Respekt Odbornost – PRO, Petra Rédová, bývalá kandidátka PRO do Senátu, jakož i Vladimíra Vítová, předsedkyně strany Aliance národních sil.

Významnými řečníky byli samozřejmě i politici SPD. Další vystupující je možno zařadit spíše mezi občanské aktivisty, kteří nejsou jednoznačně identifikovatelní s nějakou politickou silou.

Z přednesených projevů bylo jasné, že se nejedná pouze o protivládní demonstraci, ale že jde o protest proti politickému režimu panujícímu v České republice. Cílem by měla být „revoluce“, neboli „otočení politického směru v naší zemi o 180 stupňů“, konkrétně pak „vyhlášení neutrality a vyvázání se z poddanosti vůči EU, WHO či OSN“.

Podle zmiňovaných politiků a aktivistů existují na složité problémy jednoduchá řešení. Stačí například pouze ukončit obchodování na lipské burze, uzavřít smlouvu s Gazpromem, zastropovat, případně naopak nezastropovat ceny energií, neúčastnit se Green Dealu, přestat s podporou Ukrajiny, vystoupit z Evropské unie nebo snížit daně, a z České republiky se rázem stane druhé Švýcarsko.

Vládní politici tato řešení podle některých demonstrujících i řečníků na protestech nepřijímají buď proto, že jsou hloupí a neschopní, ale ještě spíše proto, že jsou zkorumpování Evropskou unií, Spojenými státy či Georgem Sorosem.

Plný Václavák vs. trpaslíci z pódia

Mají ale politické strany, které chtějí změnu politického systému v České republice, dostatečnou podporu na to, aby jejich hrozby změny režimu byly reálné?

O existenci strany VOLNÝ blok má po peripetiích se změnami názvu a rozpadem na tři subjekty povědomí jen velmi málo voličů. Ale i před tím se její reálná politická síla pohybovala kolem jednoho procenta voličů.

Trikolora nedokázala v parlamentních volbách překonat ani tři procenta, i když kandidovala společně se Svobodnými. Propadla i v letošních senátních volbách, a to i přesto, že nasadila do jednoho volebního obvodu svoji předsedkyni.

Politická strana Právo Respekt Odbornost – PRO je relativně novým subjektem, takže není divu, že se v seriózních volebních průzkumech vůbec neobjevuje. Už ale stačila naprosto pohořet v letošních senátních volbách, do kterých nasadila veškeré své hvězdy. Aliance národních sil skončila v posledních parlamentních volbách s volebním výsledkem 0,09% hlasů.

KSČM se lídrem změny režimu určitě nestane. Zabrání tomu stárnutí a postupný odchod komunistického voličstva.

Z výše uvedeného je vidět, že naprostá většina politiků vystupujících na demonstracích na Václavském náměstí zastupuje politické trpaslíky, jejichž dosah nejde o moc dál, než je počet demonstrantů fyzicky přítomných na těchto akcích. Jejich prohlášení, že příště bude v ulicích milion občanů a následovat bude generální stávka, tak působí spíše úsměvně.

Jedinou reálnou politickou silou, kterou můžeme se zářijovými demonstracemi spojovat, je SPD Tomia Okamury. I volební výsledky SPD ale ukazují, že styl politického primitivismu zaměřený na prostodušší voliče má svoje limity. Navíc jen v podstatě přebírá roli, kterou hráli v politice mizející komunisté.

Ti, kterým nevyhovuje svoboda

Skutečnost, že mluvčí, ale i demonstranti samotní mají pozitivní vztah ke kremelskému režimu, vyplývá z jejich protisystémového zaměření. Vladimír Putin vyhlásil válku Západu a jeho hodnotám, tedy demokracii, svobodě, liberalismu a vládě práva.

Stejné nepřátele mají i lidé vystupující na demonstracích. Z toho pramení jejich sympatie k ruské fašistické diktatuře. Vztah k putinovskému režimu samozřejmě není u všech stejný. Někteří jsou pouze asertivní, chtějí mít s Ruskem dobré vztahy, odebírat levný plyn a nepodporovat Ukrajinu. U některých se jedná o obdiv nebo přímo lásku.

Je třeba se smířit s tím, že v naší společnosti je určitý počet lidí, kterým nevyhovuje svobodný, demokratický režim. Zatím však naštěstí představují marginální politickou sílu.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)