Jindřich Rajchl. Foto: LADISLAV KŘIVAN / MAFRA / Profimedia

Aleš Rozehnal: Informace o Rajchlově sexuálním chování nejsou neoprávněným zásahem do jeho soukromí

Napsal/a Aleš Rozehnal 10. listopadu 2025
FacebookXPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Když se v médiích objevila zpráva o existenci nahrávky zachycující účast poslance Jindřicha Rajchla na skupinové souloži a vzápětí i informace o pornografickém videu s jeho aktivní účastí, mnozí tato sdělení odsoudili jako nepřípustný zásah do politikova soukromí.

Diskuze, která se následně rozpoutala, ale ukázala nízkou úroveň právního a mediálního vědomí velké části občanů.

Problematika možnosti zveřejňování informací o sexuálním životě politiků je v civilizovaném světě konstantně řešena různými orgány, a to zejména soudy už po dobu několika desítek let.

Existuje velké množství rozhodnutí evropských a amerických soudů, které stanoví, v jakých případech je legitimní zveřejnit informace o sexuálním životě osoby veřejného zájmu.

Sexuální život každého jednotlivce je jistě soukromou záležitostí a pouze dotčená osoba rozhoduje, zda a v jakém rozsahu mohou být informace z této sféry zveřejněny. Neexistuje žádná zákonná licence pro použití těchto informací bez souhlasu osoby, které se týká.

Tento stav vychází z toho, že osobní intimita představuje chráněnou sféru, která není a nemůže být předmětem úředního, vědeckého, uměleckého ani zpravodajského zájmu.

To však neplatí u osob veřejného zájmu, neboť i jejich soukromí může být za určitých okolností oprávněným veřejným zájmem. A to tehdy, pokud jejich soukromý život má nebo může mít vztah ke schopnosti nebo způsobilosti vykonávat veřejnou činnost nebo jestliže jejich soukromý život může mít význam pro hodnocení jejich činnosti ve veřejném životě.

Ukázka pokrytectví politika

Toto nazírání není důsledkem jakési „degradace“ ochrany osobnostních práv osob veřejného zájmu, a to zejména politiků, ale je přirozeným důsledkem rozhodnutí politika učinit své jednání předmětem veřejné pozornosti.

Tím se samozřejmě vědomě vystavuje kontrole svého jednání a chování. Jak ze strany svých voličů či členů stejné politické strany, tak, a to zejména, ze strany politické opozice, novinářů i všech občanů.

Veřejný zájem na zveřejnění informací o sexuálním životě politika je dán vždy tehdy, pokud tyto informace ukazují pokrytectví politika, který prosazuje hodnoty, jež sám nedodržuje.

Existuje velké množství rozhodnutí evropských a amerických soudů, které stanoví, v jakých případech je legitimní zveřejnit informace o sexuálním životě osoby veřejného zájmu.

Všemi těmito rozhodnutími se prolíná myšlenka, že pokud politik staví svůj veřejný obraz na morálce, je legitimní ověřovat, zda sám žije podle hodnot, které vyžaduje od ostatních. Soudy tedy standardně rozhodují tak, že právo politika na soukromí je užší, pokud sám vstoupí do veřejné debaty o morálce či sexualitě.

Je třeba vycházet zejména z veřejných vystoupení, tedy např. to, zda daný politik útočí na „nemravnost“, LGBT, rozvodovost, sexuální chování, pornografii, popřípadě rodinu jako hodnotu.

Veřejný zájem na zveřejnění informací o sexuálním životě politika je dán vždy tehdy, pokud tyto informace ukazují pokrytectví politika, který prosazuje hodnoty, jež sám nedodržuje.

Pokud tedy politik staví svou politiku na morálních nebo rodinných hodnotách, pak jeho vlastní sexuální chování je pro média legitimní téma. Sexualita politika se tedy nesmí řešit sama o sobě, ale pouze tehdy, když ukazuje politikovo farizejství nebo znamená ohrožení integrity jeho funkce.

Proto bylo legitimní například zveřejnění skrytě pořízených nahrávek člena britské Sněmovny lordů Johna Sewela, na kterých byl s prostitutkami, či Antony Lambtona z dolní komory britského parlamentu, který si rovněž užíval placeného sexu.

Stejné chování bylo příčinou veřejného zájmu na publikaci informací o maďarském moralizujícím politikovi Fideszu Zsolt Borkai i zveřejnění textové zprávy milenky amerického politika Tima Murphy, ve kterém jí tento protipotratově orientovaný činitel přemlouval k potratu jejich potomka. A takových případů jsou v západním světě desítky.

Skupinová soulož se s představou tradiční rodiny neslučuje, a proto je zveřejnění informace o existenci její nahrávky s politikem prosazujícím „tradiční rodinu“ zcela legitimní a ve veřejném zájmu.

Legitimní a ve veřejném zájmu

Pokud tedy Jindřich Rajchl v předvolební kampani uváděl, že základem jeho politiky je „tradiční rodina, v níž platí, že manželství je svazkem jednoho muže a jedné ženy“, je legitimní, že veřejnost chce kontrolovat, zda se nejedná pouze o fráze, ale zda tento politik v souladu s jím proklamovanou politikou i žije.

Vzhledem k tomu, že pojem tradiční rodiny nemá přesné vymezení, je nutno vycházet pouze z minima jejích znaků, na kterých se shodne většina společnosti. Těmito minimálními znaky jsou monogamie a exkluzivita manželů v sexuálních vztazích.

Skupinová soulož se tedy s představou tradiční rodiny neslučuje, a proto je zveřejnění informace o existenci její nahrávky s politikem prosazujícím „tradiční rodinu“ zcela legitimní a ve veřejném zájmu.

Informaci o existenci pornografického videa pod ochranu soukromí nelze podřadit vůbec, protože jeho zveřejnění na veřejně přístupném serveru vylučuje jakýkoli soukromý charakter.

 

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)