KOMENTÁŘ. Generální ředitel České televize Jan Souček plánuje vydat dokument nazvaný Charta pracovníka ČT, který řeší otázky vystupování pracovníků České televize na veřejnosti či střetu zájmů. Podle některých informací se jedná o předpis, který měl být již brzy zaměstnancům představen, podle vyjádření České televize se však jedná o dokument, který je stále ve fázi vzniku.

Ať je to tak či onak, dokument je to skutečně zaznamenáníhodný, neboť mnoho jeho ustanovení – tak, jak se nyní o obsahu mluví – odporuje rozsudkům Evropského soudu pro lidská práva, Listině základních práv a svobod i zákoníku práce.

Kdy je kritika přípustná

Charta pracovníka ČT například stanoví, že informace o České televizi mohou podávat pouze osoby, které jsou členy nejužšího vedení České televize.

Takto formulované omezení svobody projevu je však protiústavní. Svoboda projevu je zakotvena jak v Listině základních práv a svobod, tak v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Toto právo chrání též kritiku, jakož i kontroverzní názory.

Zaměstnavatel nesmí zaměstnance v projevu omezovat, i když určité hranice svobody projevu zaměstnance existují. Urážky a diskriminace zaměstnavatele nebo kolegů zaměstnance chráněny v žádném případě nejsou.

Judikatura Evropského soudu pro lidská práva stanoví, že existují i další omezení svobody projevu zaměstnance, která souvisí s poutem důvěry, požadavky loajality a diskrétnosti spojenými s pracovním poměrem. Zmiňovaný soud tak v kauze Herbai z roku 2019 vymezil limity, kdy je možné svobodu projevu zaměstnance omezit.

Stanovil, že vyjádření kritiky zaměstnavatele ze strany zaměstnance je přípustné, pokud nejsou překročeny meze slušnosti.

Podstatné je také to, zda zaměstnanec nastoluje problém z veřejného či firemního zájmu, nebo jedná pouze z osobních pohnutek. I v případě, že zaměstnanec výše uvedené poruší, nemůže to mít za následek skončení jeho pracovního poměru.

Evropský soud pro lidská práva v každém rozsudku, který se týká daného tématu, připomíná, že výkon práva na svobodu projevu musí být zajištěn i v poměrech mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, a to i ve vztahu k informacím, které se týkají zaměstnavatele.

Dalším protiprávním ustanovením je to, že Charta zaměstnance ČT má za střet zájmů považovat i vystupování novinářů České televize na školeních nebo konferencích s tématem sdělovacích prostředků a žurnalistiky.

Zákoník práce stanoví, že zaměstnavatel nemůže omezovat zaměstnance ve výkonu vědecké, umělecké, ale i pedagogické činnosti.

Co jsou akce třetích stran

Za střet zájmů má být považováno i zapojení novinářů do charitativních organizací. Takové omezení by však bylo možné pouze v případě, že by se jednalo o charitativní organizace podporující politickou stranu, hnutí, kandidáta nebo politika, novinář by ve své práci upřednostňoval jednu charitativní organizaci před druhou, nebo by se jednalo o organizaci, která je spojena s osobou nebo společností, o níž novinář referuje.

Perličkou na závěr je pak ustanovení Charty pracovníka ČT, podle kterého novináři mohou přijímat účast na akcích třetích stran pouze v případě, že jde o akci oficiálně spojenou s Českou televizí.

Zřejmě se jedná pouze o nedostatek legislativní dovednosti, protože termínem akce označujeme činnost zaměřenou k nějakému cíli, popř. společenskou, kulturní nebo například sportovní událost. Nebohý novinář by se tak, dovedeno do důsledků, nemohl podle tohoto ustanovení účastnit ani mikulášské besídky svého potomka.

I pokud by bylo pravdivé vyjádření mluvčí České televize, že Charta pracovníka ČT je pouze dokumentem, který je stále ve fázi vzniku, výše zmíněné body jsou varující. A pokud se očekávaný obsah potvrdí, o velké profesionalitě jeho tvůrců a původců nesvědčí.

Autor je advokát, expert na mediální právo, spolupracovník HlídacíPes.org