KOMENTÁŘ. Ministr není odpovědný prezidentovi, ale předsedovi vlády. A pokud bude Filip Turek ostudou vlády, bude to ostuda hlavně jejího předsedy a nikoli prezidenta. 

V procesu formování vlády vyvolává po Andrejovi Babišovi největší pozornost případná ministerská funkce pro Filipa Turka. A není se čemu divit. Média opakovaně upozorňovala na jeho pózování s motivy nacismu a na jeho rasistické výroky.

Z psychologického hlediska je zajímavé, že k symbolům nacismu vzhlížejí právě osobnosti, které budují kult síly, dominance a výlučnosti. Nacismus totiž v tomto kontextu nefunguje jako ideologie, ale spíš jako estetika moci, jejímiž symboly jsou tvrdost a přísný řád.

Turek je typ politika, který nežije z odbornosti ani z politické práce, ale z permanentního příběhu o sobě samém. K tomu se přidává zvláštní estetika veksláckého světa devadesátých let dvacátého století.

Turkův obdiv k nacistickým ikonám a rétorice se neprojevuje pouze v jednotlivých výrocích či narážkách. Je to spíše stabilní vzorec spočívající ve fascinaci autoritářstvím, silou  a bojem proti „zdegenerovanému systému“.

Iluze jednoduchého světa

Psychologicky je Filip Turek typem osobnosti, která potřebuje neustále hledat autority a symboly síly, protože sám v sobě stabilitu nenachází. Proto ho tak nápadně přitahuje estetika totalitarismu a militarismu, jako je přepjatá disciplína a lesklé uniformy, tedy všechno, co může vytvořit iluzi jednoduchého světa se silným vůdcem.

V kombinaci s jeho dlouhodobými rasistickými a xenofobními výroky, které staví určité skupiny lidí jako méněcenné, nebezpečné či nekompatibilní, to vykresluje obraz člověka, jenž se opírá o jednoduché dělení světa na nadřazené a podřazené, silné a slabé, my a oni.

Je to typ politika, který nežije z odbornosti ani z politické práce, ale z permanentního příběhu o sobě samém. Vystupuje jako extrovert se silnou potřebou dominance, obdivu a kontroly, a jeho politická kariéra je spíš prodloužením pečlivě pěstované osobní legendy než výsledkem systematické práce nebo hlubšího intelektuálního ukotvení.

K tomu se přidává zvláštní estetika veksláckého světa devadesátých let dvacátého století. Luxusní auta, okázalé pózy, přepjatá prezentace majetku, to vše působí jako reminiscence éry, kdy nebyl status člověka založený na kompetenci, ale na schopnosti mít správné auto, správné boty, správnou pózu.

Jeho vekslácký způsob komunikace spočívající ve směsi uštěpačnosti, pseudo-machismu a okázalé sebejistoty je jen pokračováním této pózy.

To vše dohromady vytváří obraz politika, který se neprofiluje hodnotami ani odborností, ale estetizovaným pozérstvím.

V celkovém součtu působí Filip Turek jako člověk, který kombinuje autoritářský komplex, estetické flirtování s totalitarismem, psychologickou potřebu nadřazenosti a rétoriku, která ráda přechází do rasistických či xenofobních stereotypů.

Je vysoce pravděpodobné, že by Turkovo ministerské angažmá v zahraničí vyvolávalo posměch. Přes to všechno by ho prezident Pavel měl ministrem jmenovat.

Rozpaky prezidenta nad jmenováním Filipa Turka ministrem jsou tedy zcela pochopitelné. Filip Turek nemá žádnou skutečnou kompetenci, je otevřeně fascinován nacismem a veksláckým pojetím síly.

Prezident by ho měl jmenovat

K tomu se přidává jeho komunikační styl založený na agresi, urážkách, machistických gestech a jednoduchých sloganech, které možná fungují na sociálních sítích, ale jsou zhoubné v prostředí, kde je potřeba diplomacie, odborné argumenty a věcnost.

A jeho zjevná náklonnost k pololegálním podnikatelským vzorům vážně zpochybňuje, zda by jako ministr dokázal hájit právní stát i transparentní postupy.

Je dokonce vysoce pravděpodobné, že by jeho ministerské angažmá v zahraničí vyvolávalo posměch. Přes to všechno by ho prezident Pavel měl ministrem jmenovat.

Ministr totiž není odpovědný prezidentovi, ale předsedovi vlády. A pokud bude Filip Turek ostudou vlády, bude to ostuda hlavně jejího předsedy a nikoli prezidenta.

Proto by neměl prezident tahat horké kaštany z ohně za potenciálního předsedu vlády Babiše a umožnit mu, aby si vládnutí s Filipem Turkem užil mírou vrchovatou.