Státy Evropské unie by měly důkladně sledovat to, kdo má zájem kupovat strategické podniky v jejich zemích. Týká se to odvětví energetiky, IT, high-tech, ale i řady dalších. Šéf Evropské komise Juncker varuje především před zájmy Ruska a Číny.

Evropská unie musí sice zůstat otevřeným trhem, ale její přístup nesmí být naivní. Evropa by se měla umět bránit vůči nestandardnímu ekonomickému chování ze strany třetích zemí, varoval ve svém projevu o stavu EU předseda Evropské komise Jean Claude Juncker.

Podle Petra Langa, programového ředitele Pražského institutu bezpečnostních studií, je tento postoj důsledkem dlouhodobějšího tlaku ze strany zemí jako Německo, Francie a Itálie. „Ty si všímají toho, že především Čína se snaží skupovat strategické podniky, bojí se toho, že by mohlo dojít k přenosu technologií i celé výroby, a jsou tam i bezpečnostní rizika,“ shrnuje Lang. Některé investice a akvizice by podle návrhu nové směrnice EU mohly být s ohledem na bezpečnostní rizika zastaveny. I v Česku.

Je to tak, že by měl vzniknout společný postoj všech zemí EU k – řekněme – rizikovým zahraničním investicím?

Vychází to z návrhu evropské směrnice. Jak to nakonec bude, to se ještě uvidí. Hodně na to ale tlačí Němci, Italové a Francouzi. Jiným státům se to naopak moc nelíbí – zejména otevřeným ekonomikám ve Skandinávii, silně proti tomu už vystoupil finský ministr obchodu. A proti jsou i státy, jež jsou hodně závislé na čínských investicích – Řecko a Maďarsko.

A Česká republika?

Podle vyjádření státního tajemníka pro Evropu Aleše Chmelaře je Česko proti ekonomickému zdůvodňování takových opatření, ale s poukazem na bezpečnostní aspekt problém nemá.

Co bylo spouštěcím mechanismem obav z čínských investic? Bylo to prodej původně německé robotické firmy Kuka Číňanům?

V případě Německa to byl skutečně prodej firmy Kuka. Třeba Francie se snaží hlídat dlouhodobě své strategické podniky a odvětví. Už dříve zpřísnila svá vlastní pravidla, i když tam hrají větší roli asi ty ekonomické zájmy. Vědomí možných rizik souvisí s nárůstem zájmu o kybernetickou bezpečnost.

Sektorově se teď třeba hodně řeší polovodiče a obory, jež mohou mít dvojí využití – civilní i vojenské. Číňané se sice snaží vyvíjet si své technologie, ale pokud mají příležitost, snaží se vyspělé západní technologie získat pro sebe. Firma Kuka byla v Německu považována za rodinnou perlu, její prodej do Číny hrál velkou symbolickou roli. Kuka navíc dodává roboty továrnám, jež vyrábějí americké bitevníky, a panovaly obavy, zda se tak nemůže Čína dostat k citlivým informacím.

Má EU nějak určeno, jaké obory považuje z tohoto hlediska za strategické? Kde bude investice hlavně z Číny a Ruska více hlídat?

Jsou to především telekomunikace, energetické sítě, ICT, takzvaná kritická infrastruktura. Vedle toho jsou to jaderné technologie, vesmírné technologie, technologie s možným dvojím užitím. Je toho docela dost. Ale svět se vyvíjí tak rychle, že co nebylo strategické před pár lety, může být strategické zítra. Takže bychom se neměli zabarikádovat v pevně vymezených sektorech podle nějaké směrnice, ale musíme umět pružně reagovat.

Zajímá tohle téma v Česku vůbec někoho?

Je to návrh regulace, vyšel z Evropské komise, tak se tím někdo bude muset chtě nechtě zabývat. Kupříkladu experty z bezpečnostní komunity to, jak jsme informováni, zajímá hodně.

Jak se v této souvislosti díváte třeba na prodej Škody Transportation, kolem níž krouží právě čínská firma? Splňuje kritérium strategické firmy?

Podle mne určitě. Nepochybně by v této věci měla nějaká bezpečnostní prověrka proběhnout.

Jak by to fungovalo prakticky? Musel by někdo takový obchod posvětit na evropské úrovni?

Návrh je takový, že státy, které už nějaké mechanismy mají, si to řeší samy – tedy mají pravomoc zamítnout, či nezamítnout. Jednotlivé členské státy by ale měly mít i pravomoc komentovat investice i v jiných členských státech. Komise by pak měla mít konzultační roli. Screening by prováděla v případě projektů evropské důležitosti. Finální rozhodnutí je citlivá věc, zůstalo by na daném státě. Investor, jehož investice by byla takto zamítnuta, by pak měl mít právo na soudní přezkum rozhodnutí.

Není to ale prostě jen byznys? Proč podsouvat Rusům a Číňanům hned nějaké zlé úmysly, když chtějí koupit firmu, jež se z našeho hlediska jeví jako strategická?

Nemyslím si, že by každá ruská nebo čínská investice představovala bezpečnostní rizika. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že většina jejich firem, jež jsou aktivní v zahraničí, má obvykle blízko k státu. Jsou buď státem přímo vlastněné nebo jsou to hybridní firmy, kde má stát třeba neformální roli. Případně jsou nestandardně státem podporované, třeba formou výhodných půjček. A pak je logické, že stát takové firmy využívá k prosazování svých zájmů. Čína v poslední době hodně zvýšila kontrolu nad nákupy svých firem v zahraničí. Lze očekávat, že čínské investice budou daleko koncentrovanější, strategicky vedené.

Takže Rusko i Čína berou byznys jako způsob k prosazování svých zájmů a dá se čekat, že se to bude jen prohlubovat?

Málokdy si tu uvědomujeme, že když Rusko a Čína u nás investují, tak i s vědomím, že jsme členský stát EU a NATO. Když se tu dostanou k nějakým citlivým technologiím, mohou se pak dostat dále do spojeneckých struktur. Nijak se ani netají tím, že chtějí i ovlivňovat politiku. Před časem měl zajímavý rozhovor čínský šéf CEFC, kde řekl, že pokud by Česká republika zastávala v zahraniční politice stanoviska jdoucí proti zájmům Číny, museli by své investice v zemi přehodnotit, případně stáhnout. Podobně, když Británie pozastavila schválení čínské investice do jaderné elektrárny Hinkley Point, protestoval vehementně čínský velvyslanec. Když EU chtěla přijmout stanovisko odsuzující stav lidských práv v Číně, postavilo se proti Řecko i Maďarsko…

Vnímáte tedy Čínu jako vyšší riziko než Rusko?

Čína je daleko vitálnější a na akvizice má mnohem více peněz. Ruské firmy tu jsou ale dlouhodobě aktivní. Je tu řada českých firem napojených na Rusko, je tu spousta skořápkových firem. Ale akvizice tu teď táhnou spíše Číňani. Teď je tedy na seznamu Čína a Rusko, ale může se to časem rozšířit na další země. Postoj EU proto ani nemá cílit na explicitně na konkrétní země, neboť se situace může v čase měnit.

Nedá se čekat, že do této regulace budou chtít někteří politici, třeba na Hradě, ale i jinde, jak se lidově říká „hodit vidle“?

Pochopitelně to možné je. Ale myslím, že tak dlouhé vidle na Hradě nemají. Důležité je, že ten popud vyšel z Evropské komise. Takto bude ten tlak mnohem větší, bude se o tom muset mluvit, vláda bude muset zaujmout jasnou pozici. Důležité bude i to, jak se k návrhu postaví všechny členské státy. Ještě pořád je to ale čerstvá věc.