Facebook Donald J. Trump,

Uznání ruské anexe Krymu? Velmi nebezpečný nápad i pro USA

Napsal/a Aleš Rozehnal 2. srpna 2016

ANALÝZA. Anexe Krymu Ruskem byla jasným porušením mezinárodního práva. To ostatně v nedávné minulosti několikrát porušily i Spojené státy americké. Případné uznání anexe Krymu by však bylo potenciálně velmi nebezpečným krokem i pro samotné Spojené státy, upozorňuje v textu pro HlídacíPes.org v souvislosti s nejnovějším nápadem Donalda Trumpa právník Aleš Rozehnal.

Podle republikánského kandidáta na prezidenta Spojených států Donalda Trumpa by USA měly uznat ruskou anexi Krymu, pokud by to vedlo k lepším vztahům s Moskvou a silnější spolupráci v boji proti teroristům z organizace Islámský stát. Odůvodňuje to také tím, že „lidé na Krymu by raději byli v Rusku než tam kde byli dříve“ a „že k tomu také musíme přihlížet“.

Donalda Trumpa vede tedy k myšlence uznání anexe Krymu kromě pragmatismu i idea myšlenky práva na sebeurčení krymských Rusů, kteří tvoří naprostou většinu populace Krymu a kteří si přejí, aby Krym byl v Ruské federaci.

Falešná modla sebeurčení

Právo národů na sebeurčení je pouze politickým postulátem a není součástí mezinárodního práva, a tudíž se na něj nelze v mezinárodních vztazích odvolávat. Nedá se ani předpokládat, že se tento princip do mezinárodního práva v blízké budoucnosti dostane.

Právo národů na sebeurčení je tedy politickým sloganem, který ale hraje nebezpečnou roli v životě mezinárodního společenství.

Odtržení Krymu od Ukrajiny je v rozporu s mezinárodním právem, a to z toho důvodu, že krymští Rusové neustavili svoji svrchovanost na Krymu sami, ale za pomocí ozbrojených sil jiného státu.

Odtržení Krymu je v rozporu s vnitrostátním právem Ukrajiny, protože o něm nerozhodli v referendu všichni občané Ukrajiny, Ukrajina nevyslovila s odtržením souhlas, a k odtržení přispěla přítomnost ozbrojených sil jiného státu na odtrhovaném území, což je de facto případ anexe, která je mezinárodním právem zakázána.

Stejně tak není ospravedlněním anexe ani ahistoričnost připojení Krymu k Ukrajině, protože historický výklad mezinárodně právních norem je nepřípustný.

Jak na odtržení

Je pravdou, že odtržení území od státního suveréna (secese) je legitimním způsobem vzniku států. Takto vzniky například Spojené státy americké, ale i Československo (i když zánik Rakouska-Uherska měl i prvky živelného rozpadu – dismembratio) a na principu secese byl založen celý dekolonizační proces.

Secesí se snaží národ nebo etnická skupina vymanit z pravomoci stávajícího státu za současného nárokování části státního území. Pojmovým znakem secese je to, že se odtržení části území děje bez počátečního souhlasu dosavadního suveréna, i když v případě dekolonizace tomu tak nebylo bezvýhradně. Tento nesouhlas však musí být pouze počáteční.

Dále platí, že kritéria k určení mezinárodní zákonnosti secese jsou taková, že sice všechny národy mají právo svobodně rozhodovat o svém politickém statusu a volit svobodně svůj hospodářský, společenský a kulturní rozvoj, a že toto právo lze realizovat spojením s jiným státem, avšak tento stav musí následně uznat původní stát, od kterého se území odtrhlo, nebo toto uznání může být nahrazeno všeobecným konsenzem mezinárodního společenství.

Uznání Spojeným státy americkými však není konsenzem mezinárodního společenství.

Rozdíl mezi Kosovem a Krymem

Spojené státy americké porušily mezinárodní právo v nedávné minulosti obdobným způsobem v případě secese Kosova.

Kosovou je však samostatně života neschopným územním útvarem a je pouze jakými protektorátem několika zemí. Uznáním secese Kosova se USA rozhodly oslabit nikoli lokální velmoc, ale nejsilnější mezi slabými balkánskými státy, a to Srbsko. Z globálního geopolitického hlediska to však velký význam nemá.

Krym je zcela jiný případ. Má strategický význam pro přístup k Černému moři a jeho anexe Ruskou federací, která je lokální velmocí, Rusko velmi posílilo. Jsme zvyklý na to, že USA volí v mezinárodní politice velmi pragmatický přístup, který by se dal nazvat oportunismem a upřednostněním práva vycházejícího z Pax Americana před právem mezinárodním.

Naplno se to ukázalo v případě druhé války v Iráku a následné okupace této země, která proběhla bez mandátu Rady bezpečnosti OSN a nemohla být ospravedlněna ani velmi sporným konceptem tzv. humanitárních intervencí.

Pax Americana však nespočívá na spolupráci suverénních států, ale vztazích USA a formálně nezávislých vazalů, popř. oslabování lokálních hegemonů.

Celý koncept mezinárodního práva je tak nahrazen prosazováním amerických zájmů, jejichž dodržování je zároveň USA i sankcionováno.

To je však možné pouze z toho důvodu, že USA je v současné době jedinou globální velmocí. Nemusí tomu však tak být vždy. Pokud by své postavení USA v budoucnu ztratily, světový řád se octne v chaosu, protože norem mezinárodního práva si nikdo neváží.

Pozor na Mexiko!

V případě uznání anexe Krymu by se však jednalo o potenciálně velmi nebezpečný krok i pro samotné Spojené státy. V současné době se zdá, že secese USA nehrozí. Všichni chtějí do Spojených států, nikdo z nich nechce ven.

Lze si ale představit, že za několik desítek let získá mexická populace v jižních amerických státech většinu. Tato populace si zachovává silnou kulturní, ale i národní identitu. Zatím je Mexiko ve srovnání s USA slabou, v podstatě rozvojovou zemí.

Je však stále bohatší a má dostatek pracovních sil. Je proto klidně možné, že až budou vedle sebe existovat silné a bohaté Mexiko a silné a bohaté USA, ale s jižními státy s mexickou majoritou, začne někdo na mexické straně rozehrávat kartu zvrácení výsledků americko-mexické války, která se odehrála v letech 1846–1848, a to právě poukazem právo národů na sebeurčení a uznání anexe Krymu Spojenými státy.

6 komentářů

  1. petrph napsal:

    Vzpomínám si na jeden nádherný, vševysvětlující citát, „Politika je umění možného, dnes nemožné lze očekávat od moderní vědy.“
    No a vzhledem k tomu že i právo je součástí (společenských) věd, by možná mohl nějaký utramoderní právník poradit USA (nebo i státům EU) co vlastně mají dělat, když neuznávají anexi Krymu Ruskem. Je samozřejmě pravda že tato anexe není v souladu s právními předpisy -ani mezinárodními ani Ukrajiny. Jenže, současně nemají zahraniční státy žádnou pravomoc do těchto záležitostí právně zasahovat – s pár vyjímkami. Tou první je cestou rozhodnutí OSN – ovšem ta je právně zablokována. Současné sankce proti Rusku jen zvyšují zisky překupníkům. A ta poslední, vojenská intervence proti Rusku – ale té se Západ bojí, a obětuje tomuto příměří víc než Krym a třeba víc než Ukrajinu..

  2. Bašta napsal:

    Je to prostě tak jak to řekl jednou Petránek když dostal dotaz jestli půjde vybojovat Krym zpátky pod Ukrajinu. Jedině za cenu 3. světové války, řekl Petránek. A to za to asi nestojí ani USA, natož nám Evropanům.

  3. NA napsal:

    V obchodních vztazích se v případě nejistoty, že druhá strana dodrží své závazky požadují záruky, nebo platba předem. Bylo to zvykem i v mezinárodních vztazích. Pokud tedy Rusko prokázalo, že nedodržuje mezinárodní smlouvy, je třeba u každé smlouvy postupovat tak, jako by ji chtělo porušit.

    • petrph napsal:

      Takhle to nefunguje ani v tom obchodě. Protože je rozdíl v tom co jedna strana požaduje a je rozdíl, co se oboustranně nasmlouvá. Abych dal takový názorný příklad, máte snad dojem že drobní čeští dodavatelé nasmlouvají u hypermarketů platby předem? 🙂 Nebo třeba lékaři u plateb VZP?
      Takže takto to funguje i v mezinárodních vztazích, smlouva je to co se „nasmlouvá“ a s tím souhlasí obě strany. Jinak žádná smlouva není. Tedy alespon v případě politiků, kteří zastupují (i třeba nacionálně) zájmy svého států- a to hlavně v případě že jde o světovou velmoc na kterou žádné „páky“ neplatí.
      Nelze to srovnávat s českými politiky kteří s ohnutým hřbetem odkývají všechno co se jim dá k podpisu. V Berlíně, Moskvě nebo Bruselu.

  4. Nováček napsal:

    Dva citáty : „USA volí v mezinárodní politice velmi pragmatický přístup, který by se dal nazvat oportunismem a upřednostněním práva vycházejícího z Pax Americana před právem mezinárodním.
    Naplno se to ukázalo v případě druhé války v Iráku a následné okupace této země, která proběhla bez mandátu Rady bezpečnosti OSN a nemohla být ospravedlněna ani velmi sporným konceptem tzv. humanitárních intervencí.“ „Krym je zcela jiný případ.“
    Ano, Krym je zcela jiný případ! T.zv. anexí Krymu, nelze srovnávat s americkým (jsou míněny USA) přepadením Iráku. Irák nikdy nebyl součástí území USA,
    na rozdíl od Krymu, který byl součástí Ruska od roku 1783 (Wikipedie). Navíc informace, na základě kterých byl vpád do Iráku a následné rozvrácení iráckého státu provedeno, byly později ukázány jako záměrně falešné (nedávno britská vyšetřovací komise jejich lživost potvrdila). Také žádné referendum, ať si o referendech už myslíme cokoliv, nevyzvalo USA a spol. k obsazení země, případně její připojení ke kterémukoliv státu Západu. Zase na rozdíl od Krymu, kde už 4. září 1991 mimořádné zasedání Vrchního Sovětu Autonomní Republiky Krym přijalo Deklaraci o suverenitě republiky, ve kterém byla vyjádřena snaha vytvořit právní a demokratickou vládu v rámci Ukrajiny a kde 5. května 1992 parlament Autonomní Republiky Krym vyhlásil nezávislost přijetím deklarace „Akt o vyhlášení vládní nezávislosti Republiky Krym“. To mělo být ještě schváleno referendem v srpnu téhož roku. Podle vzpomínek tehdejšího prezidenta Ukrajiny Leonida Kravčuka v jednom interview, uvažoval Kyjev tehdy dokonce o možnosti války s Republikou Krym, až po Krymské Referendum, které se uskutečnilo 16. března 2014. Podle oficiálních údajů se za volební účasti 83,1 % oprávněných voličů rozhodlo 96,8 % pro připojení Krymu k Rusku. Opakuji, že nic podobného se vIráku nedělo a že válka USA proti Iráku byla čítankovým příkladem agrese bez jakéhokoliv ať historického, či současného mezinárodního oprávnění.

  5. Alfons Prajzák napsal:

    Pane Rozehnal,jak posuzujete anexi části Kypru tureckými vojsky v roce 1974 a obsazení ca 1/2 ostrova.Kypr byl přece 79 % řecký.
    Z okupované části pak muselo utéci 200 000 řeků.

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies