Poslanci navrhují do budoucna zpoplatnit podněty k antimonopolnímu úřadu. Za upozornění na chybu v zakázce by bylo nově nutné zaplatit 10.000 korun. Genezi nápadu i jeho možné důsledky popisuje v textu pro HlídacíPes.org předseda sdružení Oživení Martin Kameník. 

Na podzim minulého roku Oživení ve spolupráci s EconLab podalo na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže rozsáhlý podnět, který upozorňoval na masivní porušování vyhlášky, podle které se mají publikovat údaje o veřejných zakázkách na tzv. profilech zadavatelů. EconLab svým zjištěním přišel na více než 20 tisíc chyb v profilech zadavatelů.

Antimonopolní úřad vrací úder

Na náš podnět však antimonopolní úřad reagoval přes média se sdělením, že úřad prakticky paralyzujeme. Upozornil na obecnou „hrozbu“, že kdokoli (např. Oživení) je schopen velkým podnětem zahltit činnost úřadu. Dokázal tak odvézt pozornost od podstaty problému, tj. obrovské chybovosti dat o veřejných zakázkách, o kterých by měl úřad v souladu se svým posláním vědět a jednat. Z naší strany tak rozhodně nešlo o „kontraproduktivní krok“ jak to prezentoval ÚOHS.

Nicméně dobrou zprávou je, že antimonopolní úřad náš podnět neparalyzoval a je schopen dále fungovat. Po třech měsících od podání podnětu byli sankcionováni všehovšudy 3 zadavatelé. Kapacity úřadu jsme evidentně moc nevytížili. Více v blogu Jiřího Skuhrovce.

Špatnou zprávou je, že tato hysterie byla pro poslance při projednávání nového zákona o veřejných zakázkách natolik přesvědčivá, že podpořili pozměňovací návrh, který zavádí poplatek 10 tisíc korun za podání podnětu k ÚOHS. Tento návrh nebyl podroben žádné odborné diskuzi, je z hlediska trendů v kontrole veřejné správy hodně zpátečnický, nesystémový a nemá v právním řádu prakticky obdobu.

Jednoduše řečeno, kdokoli podá podnět k úřadu, musí zároveň úřadu zaplatit poplatek deset tisíc korun za každou zakázku, ke které se vztahuje pochybení obsažené v podnětu. Pokud poplatek nebude zaplacen, nebude podnět vyřízen.

Stěžuješ si? Zaplať!

To může mít neblahé důsledky především pro možnosti veřejného dohledu nad regulérností soutěží o zakázky. Podněty jsou totiž zásadním zdrojem informací pro dohledovou činnost úřadu.

Např. v roce 2014 úřad obdržel podnětů skoro 1000 a třetinu z celkem 981 správních řízení zahájil z moci úřední, tedy taktéž na základě podnětů. Konkrétní statistika o přijatých a relevantních podnětech neexistuje, ale z činnosti úřadu je zřejmé, že s podněty se na něj obrací celá řada různých subjektů – od orgánů veřejné správy, přes nespokojené firmy, po nevládní organizace, politiky, občany – aktivisty.

Lze předpokládat, že poplatek 10 tisíc korun se dotkne všech, kteří dohlíží na veřejné zájmy na dobrovolné či neziskové bázi a asi nebudou mít prostředky, aby poslali úřadu tak drahý dopis. Přitom zamýšlené omezení zneužívání podnětů ze strany firem neúspěšných v soutěži se nemusí vůbec projevit.

Pro firmu bude rozhodně levnější zaplatit za podnět 10 tisíc, než podávat návrh s min. kaucí 50 tisíc korun. (do nového zákona se vrací pravidlo, že podnět od stěžovatele, který nevyužil možnosti podat námitku, se nevyřizuje. To lze však v praxi jednoduše obejít, kdy nespokojená firma podá podnět prostřednictvím třetí osoby.)

Orgánů veřejné správy se to taky nemusí dotknout, protože poplatky budou hrazeny z veřejných rozpočtů a dojde jen k přesunu veřejných peněz z jedné kasičky do druhé. Znevýhodněny tak budou zejména soukromé osoby, které informují ÚOHS v nezištném zájmu upozornit na ohýbání soutěžních pravidel, na které ÚOHS z vlastní činnosti nepřišel.

Omezení veřejné kontroly

Velkou neznámou je celkový smysl a funkce návrhu, který podněty zpoplatnil. Na zahájení správního řízení na základě podnětu totiž není žádný právní nárok, na rozdíl od podání návrhu poškozenou konkurencí a složením kauce.

Zvolené řešení tak působí velmi absurdně, protože ÚOHS jako správní úřad je stále ze zákona povinen šetřit informace dokládající porušení zakázkového zákona. Jinak řečeno, žádné zpoplatnění podnětu nemůže antimonopolní úřad zbavit povinnosti šetřit okolnosti nasvědčující ohýbání soutěže, ať už se o nich dozví jakkoli. Návrh je proto po legislativní stránce dosti nedomyšlený.

Pro náš dýchavičný systém veřejných zakázek je zpoplatnění podnětů velmi špatný a nesystémový krok. Mezi zeměmi EU jsme na špici v zadávání zakázek bez soutěže (JŘBU – jednací řízení bez uveřejnění), a čeká nás další velká vlna soutěží o zakázky financované z evropských peněz.

Omezovat možnosti veřejné kontroly za takových okolností vůbec nedává smysl!

ÚOHS, který si dlouhodobě stěžuje na vyčerpané kapacity, není schopen suplovat možnosti široké občanské kontroly. Nemožnost informovat ÚOHS o porušení zákona tak jen posílí jistotu nepoctivých zadavatelů a dodavatelů, že pokud všichni účastníci soutěže budou „držet basu,“ je prakticky nulová šance, že se to ÚOHS dostane na stůl.

Týká se to hlavně tolik skloňovaných JŘBU s jednou nabídkou, ve kterých jsme přece jednička na trhu EU.