Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Šaría kontra evropské hodnoty

 -   - 

Shariasharia” Autor: genebrooks

Svoboda myšlenek, vyznání a víry je jedním ze základů demokratické společnosti. Právo šaría je ale v zásadním rozporu se základními demokratickými principy, píše v textu pro HlídacíPes.org v souvislosti s žalobou muslima na švédské město Helsingborg právník Aleš Rozehnal. 

Zaměstnanec muslimského vyznání zažaloval jihošvédské město Helsingborg za to, že ho propustilo ze zaměstnání kvůli náboženství. Muž totiž odmítal podávat při pozdravu ruku ženským kolegyním, což zaměstnavatel vyhodnotil jako diskriminaci.

Muž se proti propuštění ohradil s tím, že je praktikující a zbožný muslim a chce následovat své náboženství, podle kterého islám nedovoluje fyzický kontakt s osobou opačného pohlaví s výjimkou bezprostředních členů rodiny (matka, manžel, dcera atd.).

Jak omezit náboženství?

Tento případ znovu otevírá otázku, do jaké míry může stát omezit praktikování náboženství, pokud je v rozporu se společenskými normami většinové společnosti. Zákaz dotýkat se osoby druhého pohlaví vychází z vyprávění o slovech a činech proroka Muhammada a jeho přátel, která jsou součástí islámské náboženské tradice, označovaných jako hadísy.

Tento zákaz je formulován konkrétně v hadísu od Ma’qil ibn Jasara, které praví: “Je lepší být bodnut do hlavy kovovou jehlou, než se dotknout ruky ženy, která pro vás není připuštěna.“ Stejné stanovisko zaujímají í všechny čtyři hlavní školy islámské jurisprudence zvané madthab.

Víra v Evropě

Pro Evropu je charakteristická náboženská diverzita, a to s výjimkou Vatikánu, který však není demokratickým, ale teokratickým státem.

V Evropě existuje několik právních modelů vztahu státu a církve. Stát a církev splývá např. ve Velké Británii, Dánsku a Řecku. Úplné odloučení státu a církve najdeme ve Francii nebo Belgii.

Přesto platí společné evropské právo týkající se náboženské svobody, které je charakterizováno svobodou individuálního svědomí, autonomií církví a spoluprací státu a náboženských skupin.

Většina náboženství nemůže být řádně vykonávána, pokud nemohou věřící vykonávat toto náboženství společně. Individuální svoboda vyznání nemůže být zajištěna, pokud není zajištěna svoboda církví a dalších náboženských společenství. Svoboda vyznání má tak svůj kolektivní aspekt.

Stát jako nestranný organizátor

Svoboda myšlenek, vyznání a víry je jedním ze základů demokratické společnosti. Je to esenciální element identity věřících a jejich způsobu života, ale je důležitou hodnotou i pro ateisty, agnostiky, skeptiky a ty, kterým jsou otázky víry lhostejné.

Diverzita víry a přesvědčení je prospěšná pro celou společnost, protože dovoluje vyjádření vlastní identity. Tato svoboda je jedním z elementů pluralismu, který je součástí demokratické společnosti

Stát má být neutrální a nestranný organizátor možnosti vykonávání různých náboženství, víry a přesvědčení a jeho role je zajišťovat veřejný pořádek, náboženskou harmonii a toleranci v demokratické společnosti.

Náboženskému společenství musí být umožněno pokojně vykonávat svoji činnost, bez zásahů státu. Stát nemůže určovat, které náboženství nebo víra je legitimní.

Co s islámem

Složitá otázka nastala se vzestupem nových náboženství, které mají jinou kulturní a sociální dimenzi, nežli tradiční evropské formy víry.

Neutralita státu v náboženských věcech neznamená jeho indiferentnost.

Zákaz dotyku osoby druhého pohlaví vychází z práva šaría, které je v rozporu se základními demokratickými principy. Šaría odráží dogmata a božské příkazy stanovené islámem. Tato dogmata a příkazy jsou stabilní a neměnná. Principy jako je pluralismus nebo stálý vývoj veřejných svobod v nich nemají místo.

Šaría kontra evropské hodnoty

Respekt k demokracii a lidským právům není možný za současného tolerování režimu, který je založen na právu šaría.

Hodnoty šaría se příliš liší od evropských hodnot. Stát musí chránit veřejnou bezpečnost a pořádek, jakož i práva a svobody svých občanů. Praktikování víry vycházející z šaríe vytváří ve společnosti konflikt a tenzi.

Veřejný zájem týkající se rovnosti mezi pohlavími, jakož i integrace imigrantů daleko převyšuje individuální zájem řečeného zaměstnance, jehož víra je praktikována způsobem, který není slučitelný s hodnotami demokratické společnosti.

O autorovi

Autorem článku je Aleš Rozehnal

Advokát. Přednáší právo na Právnické fakultě UK a dalších vysokých školách.

Komentáře

Komentářů (15)
  1. Němec napsal - dne 25.7.2016

    Pane Rozehnal problém je také to, že starší lidé byli bombardování ve škole komunistickými lžemi a dnes nikoho nenapadlo se zajímat o problém, který popisujete. Západ Evropy bude za pár let muslimský a Českou republiku nezachrání gayové bez víry.

  2. Jarda M napsal - dne 25.7.2016

    Na pozadí faktu nepodání ruky se rozvíjejí teze o ochraně pořádku a práva. Autor se ovšem vyhnul skutečnosti, že na mě nikdo nemůže podání ruky vyžadovat, navíc – usmyslím-li si, že je to mé náboženství. A nějaký jiný příklad nekompatibility tu nepadl. Škoda. Mimochodem – je to TEN pan Rozehnal? Z TV Nova a SMS jizdenek?

    • petrph napsal - dne 27.7.2016

      Ale to je úplná smůla že jste o kulturních rozdílech nikdy neslyšel a musíte vycházet jen z toho jednoho případu který zde uvedl pan doktor Rozehnal.:)
      Asi proto Vám nedošlo o čem to je, že nešlo o “nepodání ruky” ale o “nepodání ruky ženám”, tudíž tak nepřípustná diskriminace podle pohlaví, že by Vás kvůli tomu vyhodili z fleku odkudkoliv, kdyby jste se neschoval za Vaše náboženství…A v tom je podstata článku pana Rozehnala

  3. Masák napsal - dne 25.7.2016

    Islám není náboženství, ale téměř geniální ( ve zlém ) plán na ovládnutí světa.
    Jestliže se neshoduje s evropským právem tak proč je tolerován?

  4. Lucie Z. napsal - dne 25.7.2016

    Problém je jasný. Evropa rozlišuje náboženství a “to ostatní”, kdežto Islám je vše: státní moc, kultura, právo… Navíc pojetí Šaría, vzniklé interpretací pozdějších dodatků Koránu jako prostředek šíření a udržování moci, je obecně chápáno jako tradice a součást náboženství, i když to zjevně není pravda.
    Logicky z toho vyplývá, že Islám jako mainstream je možné do sekulární Evropy integrovat jen tak, že imigrující muslimové pochopí rozdíl mezi Koránem a nesmysly, které jim nalhal momentálně úspěšný teokratický proud.
    Můžeme doufat, že těch 400 let křesťanského vývoje zvládnou rychleji, nebo se připravme na vážné napětí.

  5. Němec napsal - dne 25.7.2016

    Pan Rozehnal nám dává perfektní právní informaci. V reálu jsme svědci neschopnosti křesťanských duchovních se bránit Islámu. V minulosti papežská církev z islámu vykradla co se dalo. A dnes jen v nákladných hábitech a vysokých čepicích vykuřuje prostor s kecy o nějakém spasení. Islám je také rodinné pouto s úctou ke stáří a né církevní majetek. Já ale církvi nerozumím, zato ruku bych nepodal komunistovi nebo příslušníku Babišova ANO.

  6. NA napsal - dne 25.7.2016

    Nutit někoho podávat druhému ruku, nebo ho třeba po ruském vzoru objímat a líbat? To má s náboženstvím málo společného.
    Ve skutečnosti to pouze znamená podrobit se vrchnosti a přijmout za své, že tvůj názor a přesvědčení nic neznamená.

    Což je tak složité vymezovat se jen proti věcem vyloženě škodlivým? Kamenování nevěrnic by samozřejmě nemohlo být tolerováno. Odmítám ale tvrzení, že nepodání ruky, nošení šátku, nebo odmítání alkoholu ohrožuje mou bezpečnost, práva a svobody. Naopak mě ohrožují a omezují nesmyslné zákazy a příkazy.

    • petrph napsal - dne 26.7.2016

      Vy tu otázku pokládáte špatně. Vy se totiž můžete vymezovat proti čemu chcete. Nikdo Vás třeba jako zaměstnavatele nenutí aby jste musel přijmout člověka který nosí šátek /pokud k tomu máte výhrady). A i škola může vyhodit žáka/studenta když hrubě nedodržuje její interní předpisy.
      Existuje jedna z mála vyjímek – a to jsou právě náboženské důvody. Pak se vymezovat nesmíte. Jenomže v tom případě musíte uvažovat jeho náboženství celé, nejenom to nošení šátku – ale i třeba to kamenování nevěrnic, nebo vraždění jinověrců. Toto celé už je v myslí toho věřícího člověka nadřazeno platným normám společnosti do které se přistěhoval.
      Pak už se ani nelze “vymezovat se jen proti věcem vyloženě škodlivým” to jste potom v pozici šerifa z thrilleru “Tato země není pro starý”, že už jenom počítáte mrtvá těla

      • NA napsal - dne 26.7.2016

        ” A i škola může vyhodit žáka/studenta když hrubě nedodržuje její interní předpisy.”
        Pokud jsou v interních předpisech takové věci, jako povinné podávání ruky, jsou ty předpisy špatné. Tvrdit, že tím bráním bezpečnost, práva a svobody je jednoduše lež.

        Jako zaměstnavatel mohu odmítnout jakéhokoliv uchazeče i ze zcela stupidních důvodů a nikomu je nemusím sdělovat. Ale pokud už ho příjmu, jsou stanovené podmínky za kterých ho mohu propustit.

        Silně pochybuji, že podávání ruky bylo v popisu práce. Takovou smlouvu by zaměstnanec nepodepsal.

        Pokud měl nějaký muslim pochybnosti o nutnosti zbavit se jinověrců a takových byla (zatím) většina, Na základě podpory takových stupidit musel svůj názor přehodnotit.

        • petrph napsal - dne 27.7.2016

          Za prvé,škola má děti nejenom učit ale i vychovávat. Je snad něco špatného na tom, že se ty děti naučí v té škole chovat se k sobě slušně, podávat si ruce,zdravit se, nenadávat, nekrást, nebrat drogy a podobně?
          Za druhé, je v zcela standardní formou většiny (i pracovních) smluv, že se jejím podpisem zavazujete nejen k tomu co je tam konkrétně napsáno, ale rovněž tak k těm odkazovaným dokumentům které jsou v ní uvedeny- Což jsou dejme tomu interní řády toho podniku či instituce, různé kodexy chování. A jestli to není přímo ve smlouvě, tak Vám to dají k podpisu vedle toho,bud hned a nebo ještě ve zkušební době. Ale jistě, pokud s tím nesouhlasíte, nepodepíšete tak si můžete jít hledat práci jinde.
          Nevím jestli znáte sociologický pojem dobrovolná povinnost. Ten znamená, že Vy sice máte poměrně velkou svobodu dělat co chcete, ale části té svobody se můžete a dobrovolně (a dočasně, do odvolání) vzdát, pokud smluvně přijmete pravidla nějaké instituce (dejme tomu se přihlásíte na školu, nastoupíte do práce, provozujete organizovaně nějaký sport,nebo se i oženíte atd..) . A pokud je porušujete, tak obvyklým postihem je vyloučení z této instituce. Ale může být i hůř. Abych dal brutální příklad. U nás je vojenská povinnost zrušena. Ale když už se tam přihlásíte a podepíšete smlouvu, tak potom je za dezerci pěkných pár let v base.
          Cím se dostáváme k tomu závěru. Jistě že se některá ta pravidla mohou muslimům (či celkově lidem z jiných kultur) zdát neznámá, podivná a nepochopitelná. Ale to je právě nezbytnou součástí integrace aby se s nimi seznámili a přijali za svoje. Pokud tedy u nás chtějí studovat nějakou slušnou školu, nebo kvalitní práci..a ne jenom po celé generace brát sociální dávky

  7. petrph napsal - dne 26.7.2016

    Ale no jistě. Totiž právě proto že stát se v minulosti konfrontoval hlavně s náboženstvími stejné kulturní a sociální dimenze , jsou tedy takto nasměrovány současné ústavní zákony ochraňující maximálně náboženská práva a svobody. Dalo by se říct, v právnické terminologii “v dobré víře” že sami tyto církve nebudou výkonem těchto práv a svobod omezovat a porušovat práva a svobody jiných. Pokud tato “dobrá víra” není ze strany zejména těch náboženství z jiných kultur respektována, nezbude než jejich práva a svobody ústavně patřičně omezit.

  8. namhal napsal - dne 26.7.2016

    90% Němců je doslova nasráno jak na Merklovou tak na Muslimské vetřelce. Ve svobodném tisku je rozhovor s Němci jak v českém jazyce tak v originálu. Bude to masakr a nebude to dlouho trvat. Podle rozhovoru to ví i Merklová a proto utahuje opasek svobody projevu. Jenže to nejde do nekonečna.

  9. bevan napsal - dne 26.7.2016

    Tak kousek toho, co je Šária jsem se z článku dověděl, ale co jsou to Evropské hodnoty to jaksi nikde není taxativně vyjmenováno. Pročpak asi?

  10. Petr Homoláč napsal - dne 26.7.2016

    Islám je dnes tam, kde bylo křesťanství před cca. 400 lety, kdy se u nás upalovali čarodějnice, protestanti se zabíjeli s katolíky v 30 leté válce která zdecimovala třetinu obyvatelstva Evropy atd. Takže bych to neviděl tak dramaticky a fatálně jak někteří diskutující a vítězství muslimů v Evropě je možné jen když se sami zblázníme a zavedeme ze strachu sami silně represivní zákony. Pak budeme tam kde jsou oni a bude to jejich vítězství.
    Islám je reformovatelný a už kdysi v 9.století byl daleko tolerantnější a v muslimských městech žili klidně židé i křesťané po celá staletí.
    Když dnes Islámský stát zabíjí z 99% muslimy a z 1% Evropany, možná tím paradoxně pro reformaci islámu dělá úplně nejvíc. Jen doufejme, že to muslimům dojde rychleji než za 400 let. Historie se prý urychluje, tak snad ne.

  11. Vladimír napsal - dne 26.7.2016

    Jo jo dnes odmítne podat ruku ženě a zítra ji podle práva šaria podřízne krk.Islám nepatří do Evropy.Snad tam mají dost prostoru praktikovat ten jejich hyenismus.Jen tak mimochodem viděl nékdo z fandu islamistu katolický nebo jiný kostel.Proč tam nesmějí chodit dívky s odhalenou tváří a proč jim to my tady povolujem.Proč proč.