Případ vražedkyně ze Smíchova: Diagnóza ZLO?

Napsal/a Aleš Rozehnal 2. srpna 2016

ANALÝZA. Někteří lidé jsou prostě zlí, což není žádná psychická choroba. Je to morální charakter, který nemá s psychickým zdravím nic společného. Aristoteles popsal zlé lidi jako lidi, kteří neustále konají zlé věci. Zlí lidé netrpí žádnou psychózou nebo poruchou vnímání, píše v textu pro HlídacíPes.org v souvislosti s nedávnou vraždou v obchodním centru v Praze na Smíchově právník Aleš Rozehnal.

Třiatřicetiletá žena mající problémy se svojí sexuální identitou a v minulosti léčená z důvodů psychických problémů v pražském nákupním středisku ubodala nic netušící ženu, kterou nikdy předtím neviděla.

Stalo se tak ten v den, kdy byla propuštěna z Psychiatrické nemocnice Bohnice. Syn zavražděné dal průchod svému hněvu v otevřeném dopise, ve kterém uvedl, že za vraždu nese vinu i osoba odpovědná za to, že vraždící žena byla z psychiatrické nemocnice propuštěna.

Zlý nebo nemocný?

Emoce syna zavražděné ženy je naprosto pochopitelná. Navíc případ vypadá jednoznačně. Psychicky narušená osoba byla propuštěna z psychiatrického zařízení a ještě ten den vraždila. K jejímu propuštění tedy muselo dojít buď lajdáckostí lékaře, nebo stanovením chybné diagnózy.

Situace však není tak jednoduchá. Většina lidí se domnívá, že lidé, kteří vraždí bez motivu, jsou psychicky nemocní, šílení nebo nesvéprávní. Není však tomu tak vždy. Samozřejmě, že existuje mnoho vrahů bez příčiny, kteří jsou psychopati, nebo mají manické stavy. Existuje však mnoho takových vrahů, kteří jsou duševně naprosto zdrávi.

Žena, která vraždila v nákupním středisku, mohla sice mít psychické problémy, ale tyto problémy nemusely mít s jejím vražděním vůbec nic společného. Mohly mít např. souvislost s její nevyjasněnou pohlavní identitou. Její nebezpečnost tak nemusela být rozpoznatelná ani pro odborníky.

Někteří lidé jsou prostě zlí, což není žádná psychická choroba. Je to morální charakter, který nemá s psychickým zdravím nic společného. Aristoteles popsal zlé lidi jako lidi, kteří neustále konají zlé věci. Zlí lidé netrpí žádnou psychózou nebo poruchou vnímání. Zlí lidí vědí, že to, co dělají, je špatné, ale přesto se rozhodnou tuto špatnost učinit. Jednají se zlým záměrem. Nestarají se o to, jak škodí jiným, nebo z toho mají dokonce potěšení.

Zlí lidé nejsou schopni empatie. Nejdůležitější jsou pro ně jejich potřeby a tužby. Jsou sobečtí, sebestřední a narcističtí. Ostatní lidé mají pro ně cenu jen do té míry, do které uspokojují jejich tužby nebo je mohou využít. Nevnímají emoce druhých lidí nebo jejich utrpení, nejsou schopni vidět svět z perspektivy jiného člověka, a tudíž nemají žádný respekt k jeho právům.

Ostatní lidské bytosti jsou pro ně pouze objektem, který umožňuje jejich brutalitu nebo krutost. Zlo, které je v nich ukryto, nemá žádnou diagnózu a nemůže ho odhalit sebevětší odborník. Zlo je tedy zcela něco jiného než schizofrenie nebo manické stavy.

Co by řekl Akvinský a co Sartre?

Někdy jsou však tito zlí lidé označováni jako sociopaté nebo osoby, které mají antisociální poruchu osobnosti klasifikovanou jako mentální a behaviorální poruchu v klasifikačních manuálech pod označením ICD-10 (1992), popř. DSM 4-TR, a z tohoto důvodu jsou podle stávajících psychiatrických standardů považování za duševně nemocné.

Tato duševní porucha je však definována termíny morální deviace. Příslušná diagnóza je stanovena tehdy, pokud se tyto osoby chovají protiprávně, lžou, jednají impulsivně, jsou lhostejní k bezpečí druhých a nemají výčitky svědomí.

Antičtí právní teoretikové, mezi které můžeme řadit zmiňovaného Aristotela, středověcí teoretikové jako byl sv. Tomáš Akvinský, ale i současní jako byl Erich Fromm, by s takovou diagnózou neměli problémy. Podle těchto teoretiků je přirozenou lidskou tendencí být normální, a ti, kteří se od této tendence odchylují, jsou duševně nemocní.

Považují lidi za přirozeně společenské bytosti a ti, kteří vraždí, znásilňují a kradou, se odchylují od morálního řádu přírody.

Naproti tomu existencialisté jako byl Jean-Paul Sartre tvrdí, že všechny morální standardy jsou lidským výtvorem a že tudíž neexistuje žádná lidská přirozenost nebo přirozené zákony, podle nichž by se dalo usuzovat na mentální zdraví či poruchu. Podle nich lidé nejdříve existují a teprve poté definují, kým jsou.

Zlý člověk si tak vytvořil svoji vlastní přirozenost prostřednictvím své životní volby a nese za to plnou odpovědnost. Lidé, kteří porušují etické, morální či právní standardy tak podle nich nejsou psychicky nemocní. Tito lidé měli svobodnou životní volbu, jakým typem člověka se stanou, a za tuto volbu jsou plně odpovědní.

Neodhalitelné nebezpečí

Z výše uvedeného popisu sociopatie antisociální poruchy osobnosti vidíme, že tato duševní choroba je do určité míry mýtem. Pokud lidé porušují určité etické, společenské nebo právní normy a jsou označováni v některých případech jako mentálně nemocní, je to vlastně pouze jiné označení toho, že jsou zlí.

Termíny jako je sociopat nebo osoba s antisociální poruchou osobnosti, jsou ve skutečnosti morálním soudem skrytým za psychickou chorobu. Dávat psychologické označení morálně nebo právě neakceptovatelnému chování, je z podstaty věci pochybné.

Problémem však je, že tito lidé jsou prakticky nedetekovatelní.

Čtěte též

9 komentářů

  1. petrph napsal:

    S veškerou úctou k odborných znalostem doktora Rozehnala (jenže ten je právník) se nemohu zbavit laického dojmu, že osoba která krátce před umístěním v Bohnicích napadla bezdůvodně cizí osobu a pokusila se jí (opět bezdůvodně) uškrtit, nemůže být duševně normální – a měla by být dlouhodobě internována. A dokonce, že nyní až bude za spáchanou vraždu trestně vyšetřována a souzena, tak se jí od psychiatrů dostane zcela opačného posudku, diagnózy závažné psychické nemoci, která jí ochrání před trestem, ale umístí jí do detenčního psychiatrického zařízení – a pan doktor Rozehnal bude první kdo s tím bude souhlasit.

    Bohužel, i na tomto tragickém ale drobném případu je vidět zásadní problém dnešní západní civilizace. Že sice své principy má nastavené (i právně) dobře, ale bohužel čím méně institucí i jednotlivců je odmítá dodržovat a nést za jejich dodržování vůči společnosti zodpovědnost. A že tím nemyslím právě zmíněnou sociopatku, ale jak policii, tak i lékaře v Bohnicích kteří před ní měli chránit společnost. A dále i celkově celou justici, politiky, extrémní aktivistické skupiny, média atd..Je tomu už dávno kdy jiný psychiatr a spisovatel Josef Nesvatba napsal ve svém utopickém románu Ztracená tvář památnou větu, „Tahle společnost patří Kráječům“…

    • teufel3424 napsal:

      Souhlasím s Vámi, ale největší část viny kladu policii. Když se pokusila o vraždu na veřejném místě (uškrcení), tak cajti ani nevyslechli svědky, ani ji neobvinili, dokonce ji ani nepředvedli na služebnu. Kurňa, co to je za lemply. Když dojdu na demonstraci s červenou kartou, buzerují mě a legitimují a hodinu vyslýchají. A za tohle chtějí přidat na platech?

      • petrph napsal:

        V tom je právě nejasno co kdo v tomto případě udělal či neudělal. Ředitel nemocnice z Bohnic se hájí tvrzením že ta dotyčná tam prý přišla (dokonce) dobrovolně? Takže „prý“ ani neměli důvod jí tam držet, když po pár dnech „odborně“ nerozpoznali že je duševně svému okolí nebezpečná. Policie své vyjádření o tom co konkrétně její příslušníci dělali a evidovali v tomto případě ani nevydala. Ale je jasné že kdyby? došlo k oficiálnímu vyšetřování a hledání viníků, tak by se obhájila..
        Takže jsem pouze reagoval na alibistické vyjádření o tom že to prý nebyl rozpoznatelný stav vážné duševní nemoci

  2. Jana Krčmářová napsal:

    Dobrý den pane doktore Rozehnale, je mi 62let, jsem důchodkyně, ale neznamená to, že se nezajímám o události, které určití lidé způsobí. Chápu rozhořčení syna, jeho bolest a pocit křivdy. Odpovídám Vám z důvodu, že mě velice zaujal Váš článek v souvislosti s vraždou nevinné paní. Máte pravdu. Zlo existuje a naše společnost si to nechce přiznat. Snad se dožiju toho, že se změní i právní nahlížení na posuzování viníků, kteří zlo páchají. Stále mám pocit, že tito lidé jsou „zaškatulkováváni“ do nějaké diagnózy a tím jakoby „hájeni“ při soudním procesu a jejich „nemoc“ je pak zčásti omlouvá. A to si myslím není správné. Oni to zlo udělat chtěli. Je to složité. Zdraví Jana Krčmářová

  3. Petr Homoláč napsal:

    Pokud některým lidem skutečně chybí schopnost empatie, tzn. nedokáží se vůbec vcítit do toho co a jak cítí jiný člověk, nedokážou soucítit, pak je to porucha vnímání, mozku a to pak je samozřejmě choroba. Jako když se někdo narodí hluchý nebo slepý nebo bez nohou. Pak by to bylo vědou diagnostikovatelné a tedy zcela nezávislé na morálních kategoriích člověka.
    Neboť i zvíře má schopnost empatie, pes soucítí s utrpením svého pána apod., je to schopnost nejen lidská a pak to tedy není věc pouze lidské morálky.
    Myslím, že redukovat tento problém na to, že je to prostě zlý člověk zavání tmářstvím.
    Pan doktor Rozehnal pořádá časté zajímavé a odvážné myšlenkové výpady, ale tady se dle mého názoru pustil na tenký led a docela nebezpečně a kardinálně se mýlí.

    • petrph napsal:

      Máte pravdu – ale je nutné vědět, že pouze část duševních poruch je vyvolána biologicky , další část může nastat vlivem nedostatečné (chybějící) výchovy, vlivem dlouhodobě špatných sociálních vztahů, a podobně. Dokonce dětská psychologie říká že duševní rozvoj jedince je v tomto ukončen již v 5 letech – tudíž na jeho celoživotní jednání má primární vliv předškolní výchova v období řekněme od 3-5 let, a to jak ze strany rodičů, tak v dětském kolektivu svého věku a předškolních zařízení. Pak už se to napravuje těžko a ve dnešním školství kde nejsou autority a jsou zakázány výchovné represe, skoro vůbec.
      Neboli v  tomto smyslu, nikoliv že se dítě „narodí bez empatie“, ale nebyla nu v rámci výchovy (řádně)
      vštěpována.
      Ale i tuto duševní poruchu by měli být schopni psychiatři diagnostikovat…

  4. Němec napsal:

    Jestli něčemu rozumím, tak je to bláznům. Blázen je nejsvobodnější člověk na světě. Něco o tom ví Řek Zorba. Duševně chorému člověku je naprosto jedno co si o něm myslíme. Ale pokud je v něm špetka normálnosti a my to nepoznáme, tak je to tragédie. Každý člověk je vybaven po svém. Někdo dokáže někoho škrtit a jiný dělat ministra financí se skandálním propojení byznysu, vysoké politiky a médií. Kdo je větší dacan? Blázen nebo nemorální člověk se stranou věrných pejsků ANO ?

  5. David napsal:

    Řada zločinců má asociální poruchu. Jsou necitelní, sobečtí , bez vlastní sebereflexce. Nemůžete vše svádět na duševní poruchu. Oni vědí co dělají a proč.
    Agresivní člověk nemusí být duševně nemocný. Prostě je agresivní a chybí mu sebeovládání. Většina chlapů co někoho znásilní má nějakou sadistickou nebo jinou úchylku či poruchu osobnosti. To je zavřeme všechny do léčeben. Oni za to co udělali nemohou?
    Ta žena byla léčena pro psychické problémy, ale ne pro agresivní chování. Navíc tito lidé nejdou léčit léky…Jedině nějakou terapií. A tam by zase museli dlouhodobě spolupracovat. Což je u nich problém .

  6. Petra Bártová napsal:

    Souhlasím s panem doktorem, ne každý, kdo je schopen ublížit je psychicky nemocný. A velice těžko se to ´
    leckdy rozpozná. Souhlasím také s předchozím článkem, porucha osobnosti není duševní nemoc. S určitou genetickou výbavou přicházíme na svět a jenom část se dá ovlivnit výchovou. Spousta dětí vyrůstala v hrozných podmínkách a nejsou to masoví vrazi. Viz Andraj Drbohlav – Psychologie masových a sériových vrahů; víme, že někteří z nich jsou velice inteligentní. Nenamlouvejme si, že všechno se dá ovlivnit láskou. Zlí lidé existují.

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies