dullhunk via Foter.com / CC BY, zdroj

Před šestatřiceti lety se v Praze mohla konat olympiáda. Plány ale zničila normalizace

Napsal/a Robert Břešťan 29. prosince 2016

Poprvé se o uspořádání olympijských her v České republice, respektive Československu, vážně uvažovalo ještě v časech Jiřího Gutha-Jarkovského, v počátcích první republiky. Tyto plány ale nakonec skončily v samém zárodku. Podruhé v době Pražského jara a potřetí poměrně nedávno – za primátorování Pavla Béma.

I když je právě poslední kandidatura na uspořádání olympijských her v roce 2016 (tedy na hry, které se uskutečnily letos v srpnu v Riu) v kolektivní paměti asi nejvíce, nejdále došly přípravy na konci 60. let minulého století. Vysněným cílem bylo pořádání OH 1980.


Vybíráme nejzajímavější texty končícího roku


Praha má z té doby dokonce i jednu dokončenou a funkční olympijskou stavbu – hotel Olympik na Invalidovně, nedaleko Manin, kde měl stát i zamýšlený olympijský stadion.

Dálnice z Řezna do Prahy

„Hotel se začal stavět v přímé souvislosti s kandidaturou na pořádání olympiády. Stavěl se čtyři roky, vyšel na 81,5 miliónu korun, což byly tehdy velké peníze. Přichystáno tu bylo 831 lůžek,“ potvrzuje současný ředitel hotelu Vlastislav Šos.

Tehdy byla Praha a s ní celé Československo pořádání této významné sportovní akce jednoznačně nejblíže. „Vymyšlené to bylo docela šikovně, dokonce se začalo stavět. Jediné, co z toho ale zůstalo, je dodnes právě hotel Olympik,“ říká historik olympismu František Kolář.

Ve svých vzpomínkách se k autorství myšlenky hlásí někdejší šachový velmistr a po roce 1948 vlivný sportovní funkcionář ČSTV Luděk Pachman.

„Otravoval jsem tedy nového předsedu ČSTV a taky poslal stručnější návrh na předsednictvo ÚV KSČ. V červnu 1967 předsednictvo kupodivu můj návrh v zásadě schválilo – ještě dřív než se k němu tělovýchovné orgány vůbec vyslovily – a uložilo vládě jeho realizaci,“ popisuje Pachman ve své knize „Jak to bylo, zpráva o činnosti šachového velmistra za období 1924 – 1972“. Knihu vydalo nakladatelství manželů Škvoreckých 68 publishers v Torontu roku 1974.

Pachman náklady odhadl na tehdejších šest miliard Kčs s tím, že investice spojené s olympiádou by měly přetrvat dvoutýdenní sportovní svátek. Pachman vykreslil komunistickým funkcionářům smělé plány: „Dálnice z Prahy do Řezna a na druhou stranu až do Košic, moderní satelitní město fungující po dobu her jako olympijská vesnice, podzemní dráha, trojnásobná hotelová kapacita – a to ještě nebylo zdaleka všechno. Také představa zbrusu nového olympijského stadionu byla lákavá,“ vypočítával Pachman.

Vznikla propagační brožura, kterou českoslovenští funkcionáři rozdávali účastníkům olympijských her v Mexiku.

„Máme dobré šance uspořádat tuto velkou sportovní slavnost v roce 1980. Vezli jsme s sebou publikaci o naší případné kandidatuře, setkala se s velkým ohlasem. Předseda Mezinárodního olympijského výboru Brundage mi na ni odpověděl osobním dopisem, jednotliví členové MOV se vyjadřovali k naší kandidatuře velmi sympaticky,“ citovalo Rudé právo bezprostředně po skončení OH v Mexiku v říjnu 1968 předsedu ÚV ČSTV Emanuela Bosáka.

S nástupem normalizace se změnilo mnohé; vyhasla i ochota SSSR dále podporovat kandidaturu Prahy na pořádání letních olympijských her. Přednost před svým satelitem dostala Moskva.

Rozcvička na rok 2020

Poslední plány na uspořádání olympiády v Praze jsou staré deset let. „Impuls stoprocentně přišel ze strany olympijského výboru. Byl nesmírně silný, autentický a moc se mi líbil. A to přesto, že jsem to by já, kdo byl vůči tomuto nápadu zpočátku velmi rezervovaný,“ vzpomíná na to dnes někdejší primátor Pavel Bém.

Praha podle něj doplatila na to, že je Praha. „Vše, co se týkalo Prahy bylo vždy bolestivé. Praha byla vždy vnímaná jako stát ve státě a získat peníze na stavbu metra, na dopravní investice, to byl vždy nekonečný souboj,“ říká. Na olympiádě přitom podle něj měla jednoznačně vydělat celá republika: novými dálničními úseky mezi Prahou a Ostravou i na jih Čech, obchvaty měst, modernizací letiště, rychlým spojením letiště s centrem města…


Text vznikl ve spolupráci s magazínem Reportér, jeho kompletní verze vyšla v červencovém čísle 


Je-li pozůstatkem kandidatury z konce 60. let hotel Olympik, bémovskou kandidaturu nejvíce připomíná metro do Letňan. Kvůli zakončení uprostřed polí na pražské periferii někdy přezdívané Syslov.

Někdejší primátor se však takovému odkazu brání. „Jeden kus příběhu je obslužnost velkého výstaviště, obslužnost Proseka a Letňan, kde žije 100 tisíc lidí… V okolí vyrostly nové satelity, nákupní centra. Dneska je to prodloužení takto daleko naprosto v pořádku,“ říká zaníceně. V době olympijského plánování měla v Letňanech stát buď mediální vesnice, nebo zcela nový stadion.

Kandidatura Prahy na rok 2016 měla být spíše jakousi rozcvičkou, testem možností a snahou využít kandidaturu k propagaci města. „První realistický termín byl 2020, protože bylo jasné, že po Londýnu půjde pořadatelství mimo Evropu,“ konstatuje František Kolář.

Hrám ale nepřálo ani veřejné, ani politické mínění. Na přípravu se z pražského rozpočtu vydalo přes 70 miliónů korun především na nejrůznější marketingové projekty, studie a plánování. Dodnes se řada Pražanů netají přesvědčením, že celá bémovská olympijská myšlenka byla jen metodou, jak kamarádům a známým přihrát zajímavé mnohamilionové zakázky. Pavel Bém nad tím ve své kanceláři mává rukou. Ale připouští, že dnes by – i s ohledem na bezpečnostní otázku – bylo vyhlášení kandidatury větší problém.

„Ohlásit v této atmosféře kandidaturu na takovou velkou akci, to by bylo předem politicky i mediálně prohrané. V dnešní době by to bylo neprůchodné. Ale nevíme, co bude třeba za dvacet let,“ říká exprimátor Bém.

 

7 komentářů

  1. petrph napsal:

    Ono se asi dá říct, že jestli se to nedokázalo za komunistů, tak za kapitalismu už se to nepovede nikdy.
    Protože, tohle byla jedna z mála výhod komunistického státu – jako vlastník všech podniků měl tím sdostatek jak financí tak i kontrolu nad řízením i kapacitami svých podniků, aby podobné megakce mohl zdárně, v potřebné kvalitě a v naplánovaném čase (pokud na tom byl státní důraz) dokončit.
    Za současného stavu, kdy na jedné straně na to stát nemá peníze (protože dosud utrácí na obvyklých výdajích víc než vybere na daních), ale v současně dosti chaotickém úředně-právním prostředí je naprosto nemožné, aby byl olympijský projekt v potřebném čase a kvalitně dokončen.
    Nechtěl bych být ironický, ale takovou největší akci „světových rozměrů“ na které by tenhle stát mohl jakkoliv prezentovat své kvality (aspoˇm v něčem) by mohlo být mistrovství světa ve čtení Havlových projevů o lásce a míru mezi národy :)))))

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Přidal bych ještě celé Letní přemítání. A možná i zvláštní soutěžní čtení o tom, jak ta láska a pravda, tedy ta láskopravda (resp. pravdoláska?) ne a ne zvítězit nad lží a nenávistí, tedy lžínenávistí (resp. nenávistolži?).

  2. Němec napsal:

    Uspořádat OH byla výborná myšlenka, která ale odhalila malost českého národa a vesnické až buranské kořeny Pražanů. Takže místo OH, můžeme být hrdi na EET se směšnou loterii.

    • petrph napsal:

      Potíž je v tom, že pořádání OH či podobného projektu nemá s velikostí či malostí českého národa nic společného. Protože něco takového si český národ nebude stavět sám – jako kdysi Národní divadlo.
      Pokud by se to snad podařilo protlačit (a je malostí našich politiků že se jim to mezinárodně nepovede) to jediné co by s tím stát udělal, že vyhlásí výběrové řízení a vybere nějakou dodavatelskou firmu, která to za drahé peníze (a patrně ve špatné kvalitě a pozdě) postaví..

      • ČERT napsal:

        Řekl bych ale, že pokud jde o pořádání zvláště letních OH, resp. udělení tohoto pořádání, tak skutečná malost či velikost konkrétní země (řekněme počet obyvatel) tu de facto často určitou úlohu hraje. Vždyť si vemte města (země), kde se letní OH pořádaly za posledních 40, 50 let. Pokud vím, o tom ve finále rozhoduje Mezinárodní olympijský výbor, který vybere jedno z kandidátských měst. Kromě velikosti země tu určitě fakticky důležitou roli hraje její ekonomická síla či vyspělost apod., prostě nějaký kredit, záruka, že tu organizaci OH (při jejich rostoucí komercializaci asi čím dál dražší) dobře zvládne. Je také už dlouho tendence tak nějak to pořádání rozprostřít po celém světě, po všech kontinentech (i když, od počátku moderních OH v r. 1896 se dosud nikdy nekonaly v Africe – a i vzhledem k řečenému se asi nelze divit). Vždyť i letošní OH v Rio de Janeiru, Brazílii, sice obrovské zemi, ale přece jen poněkud zaostalejší oproti těm nejvyspělejším či nejbohatším – a stačily ty informace předtím, jak blbě nebo pomalu se to tam připravuje, a názory, že bylo „chybou to Brazílii vůbec udělovat“… A my, jako malá a také nikoliv nejbohatší země…? A rozhodně bych nás nesrovnával s Řeckem (jinak s námi možná docela srovnatelném), které pořádalo OH relativně nedávno, v r. 2000 – protože to je v tomhle ohledu, už vzhledem k olympijské tradici, asi poněkud privilegované. Takže kdyby udělil MOV pořádání letních OH Praze, byla by to pro nás obrovská čest.

        • zdenek napsal:

          Souhlasím s Vaším názorem ale byla to utopie. V roce 1976 se konaly LOH v Montrealu. 20 let Montreal splácel dluh který si vzal od banky na konání OH.

          • ČERT napsal:

            To o té zadluženosti Montrealu po r. 1976 jsem ani nevěděl; ale že je to hrozně nákladná věc, je jasné. Jen když jsem tu zmínil ten jistý kredit té a té země, který je asi nějak důležitý pro ten výběr MOV (a jak letmo, a na dálku, ty OH sleduji), tak bych připomněl Atlantu 1996; tedy USA, kde by ten zmíněný kredit mohl být dost dobrý. Ale pokud si uvědomuji, po skončení OH v Atlantě se často ozývaly spíše kritické názory k jejich organizaci.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies