Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Nositel Pulitzerovy ceny Steve Doig: V krizových obdobích budou tradiční média vždy potřeba

 -   - 

24564574914_0cdd268f92_zHillary Clinton vs. Donald Trump - Caricatures” Autor: DonkeyHotey via Foter.com

Americký profesor žurnalistiky, držitel Pulitzerovy ceny půl tuctu dalších ocenění za kvalitní novinářskou práci Steve Doig zavítal na půdu Univerzity Palackého v Olomouci, kde přednášel o médiích v souvislosti s prezidentskými volbami v USA. Rozhovor s ním pořídil náš sesterský web HoupacíOsel.cz. “To, že noviny zaujmou politické stanovisko, je běžné, to není nic překvapivého. Je důležité odlišit zpravodajskou sekci novin a názorovou sekci,” říká Doig k tématu, které pravidelně hýbe i českým mediálním prostředím.

  • Začněme u prezidentských voleb v USA. Dá se s jistotou říci, že letošní rok je pro americká média velkou zkouškou. Jak byste řekl, že americká média zvládají pokrytí voleb a obou kandidátů? Informují kvalitně a zodpovědně, nebo se jim to spíše nedaří?

Ano i ne, obojí. Rozhodně jsou mediální organizace, které se chovají zodpovědně a odvádí tu nejlepší možnou práci, ať už pracují s jakýmikoli zdroji a informacemi. Bohužel i ty nejlepší organizace jako New York Times nebo Washington Post musely propouštět zaměstnance kvůli financím. Editoři už musí rozhodovat o tom, kolik lidí přiřadí na pokrytí určitého tématu, kolik prostoru na to vyhradí. V tomhle ohledu si myslím, že většina novinových organizací k tomu přistupuje zodpovědně. Naproti tomu jsou tu ale i organizace, které se tváří, že vydávají seriózní mediální obsah, ale zodpovědně nejednají. Jsou ochotné publikovat jakékoli lži, které se naskytnou, bez ověřování faktů, nebo působí jako reklamní plocha pro jednoho z kandidátů. Tohle se bohužel netýká jen prezidentských voleb, tohle se vztahuje na všechny úrovně voleb. Je to jako s politiky – jsou dobří politici, kteří do toho jdou s dobrými úmysly, chtějí pomáhat společnosti. A pak jsou samozřejmě politici, kteří do toho jdou jen sami za sebe, urvat si, co můžou. To samé s novinami. Háček je samozřejmě v nás, v příjemcích mediálních obsahů. Musíme umět rozeznat, kdo dělá zodpovědnou žurnalistiku a kdo ne, a to vyžaduje hodně čtení, aby si to čtenář začal uvědomovat.

  • V České republice je tohle problém. Lidé často buď nechtějí, nebo nemají čas číst nebo sledovat více médií. Zůstávají věrní tomu jednomu, na které jsou zvyklí, což může vést k úzkému pohledu na různá témata. Jak si v tomto ohledu vedou Američané?

doig-620x264

Podobně. Myslím si, že Američané mívají širší rozsah zdrojů, odkud berou informace, ovšem je to spíše přes sociální sítě, Twitter nebo Facebook. Tam ale dostáváte jen informace od těch, kterým dáte lajk, takže pokud nesledujete někoho, kdo má názor, se kterým nesouhlasíte, tak si to nikdy nepřečtete. Takhle člověk získává jen ty informace, se kterými souhlasí. To pak vytváří dojem „Jé, všichni se mnou souhlasí, musím mít pravdu“, a to je něco, na co naráží spousta Američanů. Ne všichni, je část společnosti, která si to uvědomuje, ale není to většina. Vždycky říkám, že polovina Američanů má z definice podprůměrné IQ, to ale i Češi, tak IQ prostě funguje. Jenže pokud nemáte vzdělání, zkušenosti a znalosti o tom, jak určité věci fungují, nemáte ani zájem o poznání dalších názorů. Potom je hrozně snadné přijímat jen jeden zdroj informací, a to podle mě vede k velkým problémům.

  • Několik velkých amerických médií otevřeně vyjádřilo podporu Hillary Clintonové, nebo jen odmítli podpořit Donalda Trumpa. Pomáhá to médiím v dobách, kdy lidé ve velkém pochybují o jejich důvěryhodnosti?

Je to o podpoře kandidátů. To není nic nového, různá média v americké historii podporovala různé kandidáty. Existovaly třeba noviny, které se vyslovily proti Abrahamu Lincolnovi v devatenáctém století. To, že noviny zaujmou politické stanovisko, je běžné, to není nic překvapivého. Je důležité si uvědomit – myslím, že zrovna k tomuhle tak nějak míříte – že je třeba odlišit zpravodajskou sekci novin a názorovou sekci. Krásným příkladem je Wall Street Journal. Jeho názorová sekce má autory, kteří jsou zarytě pravicoví, a ti si nikdy nedovolili podpořit kandidáta demokratů. Až teď, protože si uvědomili, jaká je Trump katastrofa. Ale jinak vždycky podporovali republikány – jejich kandidáty, jejich politiku. To je názorová sekce. Jejich zpravodajská sekce je ale úplně jiná – kvalitní články, investigativní žurnalistika, odhalování kauz u velkých byznysů a podobně. Často u těch velkých byznysů, které v názorové sekci podporují. To je podle mě dobrý příklad zachování linie a lidé to poznají. Podnikatelé si rádi přečtou názory ve Wall Street Journal, ale zároveň si uvědomují potřebu novin coby hlídacích psů a také potřebu poskytovat informace z druhé strany mince. I tak to ale způsobuje problémy. Jsou lidé, kteří si myslí: „Aha, vyjádřili jí podporu, takže všichni jejich reportéři jsou nuceni psát samé dobré věci o Hillary.“ To je pro reportéry obrovská komplikace, chtějí třeba udělat rozhovor s protikandidátem, ale ten jim může říct: „Vy jste z Arizona Reporter? Vy určitě budete zaujatý, protože vaše noviny vyjádřily podporu Clintonové!“ Chudák reportér pak může říct jen to, že má udělat důkladný rozhovor, že s tím názor vedení nemá co dělat.

  • Na základě tohoto je pak asi těžké udržet objektivitu během prezidentských voleb. Dá se objektivita udržet?

Objektivita je ideál, něco, čeho se snažíme dosáhnout. Jsme tomu naučeni. Určitě je vám asi jasné, na jakou stranu jsem v těchto volbách nakloněn já. Ale dejme tomu, že jdu napsat článek o vraždě. Na scéně pak vidím tělo někoho, kdo byl brutálně zabit. Vidím to a tady nemůžu být objektivní, každý by si určitě pomyslel, že vrah musel být hrozný člověk, který si zaslouží tvrdý trest. Ale když píšu článek, tak objektivně popisuji, jak se to stalo, kdy a kde. Nepoužívám slova jako „opovrženíhodný maniak“ nebo „bezcitně ukončil život“. Tak udržíte článek objektivní. To samé u pokrytí politických témat. Objektivní článek nezačnete slovy „Donald Trump dnes plácl další ptákovinu“. V ideálním objektivním článku ho ocitujete a čtenář si pak sám může říct: „Páni, on dneska plácl další ptákovinu.“ To je správný způsob, jak psát zprávy. Že je to hloupost, to si můžete myslet, ale do zprávy to nenapíšete. Pravda, někdy je to těžké, Trump často svými výroky dává novinářům skoro právo o něm takhle mluvit. Když prohlásí: „Musíme postavit zeď!“, novinář už dnes v dalším paragrafu napíše: „Ale ekonomové spočítali, že by to stálo tolik a tolik, každému by se musely zvýšit daně, aby se to zaplatilo, a to nikdo nechce.“ Dnes už to novináři takto píšou. Uvědomili jsme si, že ten pomyslný plášť objektivity byl použitý proti nám, a je načase se trochu bránit.

  • S pochybováním o objektivitě také přichází samotné vyhledávání informací. Myslíte, že lidé během prezidentských voleb využívají tradiční média jako zdroj politických informací?

No, já a moje žena ano. *smích* Ale taky víme, že spousta lidí to tak nedělá. Přitom si třeba ale myslí, že to dělají. Například Drudge Report. Web, který čtou miliony, převážně republikánů. Je to docela strašlivé, vydají a napíšou prakticky cokoli. Někteří lidé ale čtou právě Drudge Report nebo podobně zaměřená média v domnění, že právě to je mainstream. Navíc se mezi lidmi šíří myšlenka, že mainstream je něco, co můžou ignorovat. Jsou to pro ně staré způsoby zpravodajství a podle nich potřebujeme nové formy zpravodajství. To často podporují právě takové servery jako Drudge Report. Přitom to, co dělají, není nic jiného, než že lákají lidi, kteří o médiích moc neví, na něco, co se tváří jako seriózní média. Navíc to, co v Drudge Report píší, nebývá vždy pravda.

  • V podstatě se tak dá říct, že lidé dnes tradičním novinářům nevěří. Buďto mají pocit, že jim někdo diktuje, o čem a jak mají psát, nebo že jim je všechno jedno a dělají to jen pro peníze, takže nemají zapotřebí psát pravdu. Domníváte se, že důvěra v novináře může být obnovena, a jak?

To je dobrá otázka. A nejsem si jistý. Vím ale, že v dobách velkých starostí se lidé obrací k tradičním médiím. Když tenkrát v Miami udeřil hurikán, lidé odložili jakoukoli nedůvěru, kterou k Miami Herald chovali. A že jí tenkrát bylo hodně, spousta lidí, zejména kubánské komunity, které ze spousty důvodů ty noviny neměly rády. Po hurikánu se ale k Heraldu vrátili. V rámci oprav a odstraňování škod, které hurikán způsobil, potřebovali solidní, kvalitní informace. Už nehledali názory, hledali informace. Podle mě přesvědčení, že lidé budou navždy ignorovat tradiční média, není na místě. Když je třeba vypořádat se s reálnými, palčivými problémy, když nějaké médium přinese kvalitní investigativní práci o korupci nebo o sociálních problémech, sledují ho všichni. Dobrým příkladem byla kauza olova na dětských hřištích po celé USA. USA Today, jedny z významných novin, uskutečnily projekt, kdy zkoumali prach a půdu z okolí dětských hřišť, a všude našli kritické množství olova. To samozřejmě dělalo starosti všem rodičům, nemohli přece nechat děti hrát si v takovém prostředí, muselo se to vyčistit. V tu chvíli nezáleží, jestli sledujete nebo nesledujete mainstreamová média. Když vyjde práce jako takováto, odhalení velkého problému, který by jinak zůstal ignorovaný, tak neohrnujete nad tím médiem nos. V tomhle ohledu budou tradiční média vždycky potřeba. Otázkou je, jak si získat důvěru v těch věcech, které se nedají změřit, jako třeba v hodnocení slibů politika nebo podobně.

  • S hledáním informací a efektem médií na příjemce bohužel přichází propaganda nebo cílená dezinformace. Několik zahraničních médií označilo Českou republiku za hnojiště ruské propagandy. Vztahuje se to taky na Američany? Vnímáte Česko jako pomyslnou vstupní bránu ruských dezinformací?

Řekl bych, že tak 98 % Američanů by Českou republiku nenašlo ani na mapě. *smích* Tím samozřejmě nechci říct nic špatného o Česku, moje snacha je Češka…

  • Tak tedy východní Evropa obecně.

To už asi ano. Je to dáno tou blízkostí k Rusku. Trump zvládl z těchto obav udělat velké téma některými výroky o Rusku. Rusko samozřejmě komplikuje spoustu věcí ve volbách, Wikileaks jsou teď skvělou pákou pro všechny dezinformátory. Spojení s Wikileaks jim umožňuje legitimizovat jimi předkládané informace. Rusko vyvolává velké starosti spojené s praktikami astroturfingu, protože jimi předkládaná fakta pak mohou přebírat i ostatní média. Je snadné přesvědčit malý web, aby publikoval doslova nemístné lži, a potom se to dostane do dalších médií, začne se o tom mluvit. Takhle se to šíří. A navíc je těžké takové věci vystopovat až ke zdroji, k nějakému chlapíkovi, jehož náplní práce je takové věci vytvářet. Zejména pokud se česká média stala snadným cílem takových dezinformačních kampaní, pokud nekriticky takové informace přebírají, pak vás bohužel využívají.

  • Ono se to má spíše takhle – na jedné straně máme tradiční média, kterým dnes lidé moc nevěří, a straně druhé weby s nejasným vedením, kde není jasné, kdo je autorem článků, a kde se právě promítá tenhle dezinformační proud. Profesor Harry Frankfurt vyděluje lži na dvě kategorie – klasickou lež, která pracuje s pravdou, a tzv. bullshit, který pravdu úplně ignoruje. A zdá se, že pro tradiční média je velice obtížné bojovat proti tomuto bullshitu.

Tomu tak rozhodně je. Když se na to podíváte, tak Trumpova kampaň byla plná tohoto takzvaného bullshitu. Používal to v takovém rozsahu, v jakém si žádný jiný kandidát netroufl. On navíc často svoje výroky opakoval i poté, co někdo dokázal, že je to naprostý výmysl. A fungovalo mu to, díky tomu je tam, kde teď je. Věří tomu, co říká? Pravděpodobně ne, ale zřejmě je mu to jedno. A zrovna tak některá média budou jeho výroky využívat a vypouštět do éteru, zrovna tak jako vaše servery vypouští dezinformace. Hodně to usnadňuje technika. Díky ní jsou lidé schopni dosáhnout spousty jiných, kteří jsou ochotni si to přečíst a věřit tomu. Je to tak snadné a je toho tolik, že je těžké to přijímat kriticky. Navíc je mnoho lidí, kteří nemají schopnosti takové věci odhalit. Myslí si, že to, co četli, vyšlo v kvalitním, zodpovědném médiu, ale přitom tomu tak není.

  • Co se proti tomu dá dělat? Jak se tomu média mohou bránit?

Klasický návrh o cenzuře takových médií podle mě není na místě. Že by někdo řekl: „Ha, ty jsi publikoval dezinformaci, tak tě zakážeme!“ Tohle se právě děje v Turecku, novináři tam jsou zatýkáni, pokud napsali něco nepěkného o Erdoganovi. Myslím si, že cenzura je prostě špatný způsob, jak to řešit. Jediným lékem na špatně psané zprávy jsou dobře psané zprávy. Tradiční média musí psát dobře, musí psát kvalitní zprávy, které v důsledcích pomáhají. Je to těžké, zejména pokud produkce dezinformací probíhá tak, že někde v moskevské továrně sedí u počítače chlap, jehož jediná práce je vymýšlet propagandu. A na druhé straně máte malý blog, který se snaží psát kvalitně, ale na druhou stranu studujete, možná máte práci, máte jiné věci, které musíte dělat, kdežto tamti jsou za to placení. Jde se proti tomu těžko. Zase by ale nebylo moudré, kdyby USA řekly: „Vy máte propagandu, tak my zase nasadíme svoji propagandu!“ Lži se totiž po nějakém čase odhalí. A pokud by se na něco takového přišlo v USA, byla by z toho kauza až na půdu.

O autorovi

Autorem článku je Martin Klose

Student žurnalistiky na FF UP, filozof, introvert a mizantrop. Čte zajímavé věci a přemýšlí o nich. Rád si hraje. Píše články, literaturu a když je mu divně, tak i poezii.

Komentáře

Komentářů (8)
  1. Němec napsal - dne 5.11.2016

    Je jasné, že čtenář nemá čas si dělat názor z deseti médií. A je nad slunce jasné, že čtenář věří jen tomu co chce číst nebo slyšet. Na tom je založena i propaganda, někdo tomu říká rétorika pánů Babiše a prezidenta Zemana. Novináři nemusí dělat propagandu. Stačí, kdyby se jim dařilo odhalovat a popisovat pravdu. Pak by se nemohlo stát, že máme prezidenta napojeného na velmi nebezpečného pana Prusalise s extremistickou levicí, záhadnou smrt Grose nebo , zmatky v polici a justici s brutálním únikem informací. Prostě vše je dávno za hranou a nemůže to vyřešit nějaký hudební skladatel nebo Lenka Dusilová. Pokud naše bezpečnostní orgány nebudou jednat tak jak mají, tak do voleb dopadneme jako Turci.

    • petrph napsal - dne 6.11.2016

      Ale kristepane samozřejmě že přemyšlející čtenář musí číst a získávat informace z různých , třeba desíti médií. Což zase v době internetu není tak složité. Kdyby se snad spolehl na jedno jediné, tak se pak skutečně může snadno stát obětí lživé propagandy (nebodnotím ted vůbec ze které strany),
      S těmi našimi justičními orgány v závěru máte jistě pravdu. Ale to je jiná tragedie této naší parodie na demokracii. Ty by totiž měly být z ústavního principu zcela nezávislé na politických tlacích ze všech stran. A být samotné pro média i jejich čtenářem důvěryhodným a garantovaným zdrojem informací ze své oblasti padni komu padni , Bohužel,i teto naprosto nutný pilíř demokracie se u nás klátí jako notorický opilec když somruje o pár kaček na další flašku

  2. Oskar (hanák z Hané) napsal - dne 5.11.2016

    To jste Němec, opravdu vymyslel všechno sám, nebo Vám s tím někdo pomáhal?

  3. ČERT napsal - dne 5.11.2016

    Když už je v tom rozhovoru zmínka o Trumpově výroku o zdi a o ekonomických výdajích na ni, tak jeli řeč o zdi na hranicích USA s Mexikem, tak tu by snad mělo, podle Trumpa, platit Mexiko, ne? Trump se totiž v takovém smyslu (hovořil o plotu) vyjádřil už před více než rokem, když ještě zdaleka nebylo jasné, že postoupí až na pozici, v které je nyní – a už tehdy jeho výroky docela pobouřily mexickou stranu (pak na Trumpovy proslovy reagovali i dva bývalí mexičtí presidenti atd.). To je také dost zajímavé. Tak samozřejmě, pro nás zde, ve střední Evropě, je rozhodující, pokud jde o zahraniční politiku USA, hlavně další její vývoj v rámci NATO nebo politika vůči Rusku. Ale z úhlu pohledu USA může být věc už trochu odlišná; a jistě nelze opomíjet ani politiku v celkovém rámci společenství zemí jejich vlastní polokoule. Ty vztahy mezi USA a Mexikem, to je také zajímavá kapitola sama pro sebe. Mají samozřejmě svou starší historii, ale… Vedle či ve spojení s problémy, o kterých se v souvislosti s americko-mexickou hranicí mluví už docela dlouho a které odráží problémy nejen Mexika, ale i některých jiných latinskoamerických zemí (nelegální migrace, pašování drog), i ta drogová válka v Mexiku během uplynulého desetiletí přispěla k Trumpově rétorice. Možná víme, jakého světového “renomé” před několika málo lety dosáhlo Ciudad Juárez, mexické město těsně na hranicích s USA (týkalo se počtu vražd v důsledku boje mexického státu proti narkokartelům nebo kartelů navzájem) – a pak asi musíme uznat za výstižné tvrzení, které se také objevilo před těmi několika málo lety, a vyznívající zhruba v takovém smyslu, že vlastně “Obama má svůj Irák hned za hranicemi USA”.

  4. Pavel napsal - dne 5.11.2016

    “pravda”. Další slovo které snad (díkybohu) ztratí v nejbližší době v novinářském prostředí svůj význam. Do této doby to bylo tak, že “pravdu” diktovali lidé z vrcholku pyramidy. To se mění. Zvláště ze sledování amerických voleb ale i ze situace USA x Rusko mám dojem, že neexistuje objektivní pravda, jen jednotlivé interpretace. Lidé z univerzit a podobní se budou vztekat, ale to je všechno, co s tím zmůžou. A bylo to tak vždy.

  5. petrph napsal - dne 6.11.2016

    To je potom těžké, když se pan profesor žurnalistiky dovolává jakési pravdy, objektivity a důvěryhodnosti (amerických) médií a potom dokáže naprosto beze studu říct takovou sprostotu jako že “..Wikileaks jsou teď skvělou pákou pro všechny dezinformátory.”.

  6. Němec napsal - dne 6.11.2016

    Hanáku, musíte si také občas koupit nějakou knížku. Nejlépe od V. Hučína -Není to o mně ale no nás. Novináři na vše nestačí. Na ty Turky mne přivedl náš prezident, když se jel do Číny učit asi jejich demokracii, což jistě studentům navykládá aby zbaběle neemigrovali před tanky.

    • Oskar (hanák z Hané) napsal - dne 12.11.2016

      Němče, jak dopadli Turci a jak bychom tedy neměli dopadnout my? A kdo my konkretně?