Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
ww2gallery via Foter.com, 1938, Zabrání Sudet. Sudètes, Wildenau, Adolf Hitler est accueilli par la population d'origine allemande au moment de l'annexion

Na setkávání s Henleinem nebylo nic výjimečného. O podpoře s ním jednal i Beneš

GLOSA. Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) přirovnal schůzku ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) s dalajlámou k hypotetickému setkání s hlavou sudetských Němců s Konradem Henleinem za první republiky. Následně se za tento příměr omluvil.

Zaorálek prohlásil, že setkání s dalajlámou je to to samé, “jako kdyby se někdo setkával s Konradem Henleinem ze Sudetenlandu v minulosti za první republiky, když tu byla oficiální vláda. Asi by to nám, Čechům, taky vadilo.“

Kromě své nepatřičnosti neodpovídá jeho výrok ani historické realitě. Představitelé československé vlády se s Henleinem často stýkali, a to i bez formálního pověření vládou.

Od samého počátku byl přitom zřejmý nejen autonomistický, ale i separatistický směr jeho politiky. Demokratické struktury předválečného Československa ale Konráda Henleina neostrakizovaly a snažily se s ním vést dialog.

Beneš, Drtina a další

Dobře zdokumentovaná je například schůzka Henleina s tajemníkem Edvarda Beneše Prokopem Drtinou či Dr. Hubertem Ripkou.

Edvard Beneš sám osobně jednal v roce 1935 s představiteli Henleinovy strany o své volbě prezidentem a dosáhl toho, že tito nakonec oznámili, že nebudou hlasovat ani pro jednoho prezidentského kandidáta, což umožnilo Benešovo zvolení.

Je však pravda, že následně začal prezident Beneš doufat v rozpad Sudetoněmecké strany a odmítal s Henleinem jednat. Jednání tak probíhala na nižších úrovních.

Situace se však brzy změnila. Na přelomu března a dubna 1938 prezident Beneš na nátlak ministerského předsedy Milana Hodži přislíbil účast Sudetoněmecké strany, a tím zřejmě i samotného Henleina, ve vládě. Vstup do vlády měl nastat po komunálních volbách.

Prezident Beneš se také osobně účastnil jednání o Henleinově Karlovarském programu.

Hvězdná Henleinova chvíle

Konrad Henlein udržoval politické styky i s československými spojenci. Jeho hvězdný okamžik nastal v době Runcimanovy mise, o kterou sice formálně požádala československá strana, ale byla vynucena Velkou Británií.

Walter Runciman přijal pozvání Maxe Egona Hohenlohe k setkání s Henleinem na Červeném hrádku u Chomutova. Zde pak Henlein zakreslil na mapě ta území, kterých se Československo mělo vzdát. Jejich setkání se několikrát opakovalo.

Vřelé vztahy udržoval Henlein i s prominentním britským diplomatem Frankem Ashton-Gwatkinem, který byl druhým mužem mise, označoval Henleina za čestného muže a následně zastupoval Velkou Británii na Mnichovské konferenci.

Stejně tak se s Henleinem sešel i další významný britský diplomat Robert Gilbert Vansittart, který byl naopak ostře proti politice appeasementu a zastával silná protiněmecká stanoviska.

Z výše uvedeného je vidět, že českoslovenští představitelé se kontaktům s Henleinem až na výjimky nevyhýbali a bez problémů snášeli i jeho kontakty s představiteli spřátelených států.

Demokratický stát se totiž snaží své problémy vyřešit nikoli zákazy, ale diskuzí.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře