Mýty a pravda o soudním procesu s Leopoldem Hilsnerem

Napsal/a Aleš Rozehnal 3. února 2016
FacebookTwitterPocketE-mail

Mnoho lidí se domnívá, že Leopold Hilsner byl křivě obviněn ze spáchání rituální vraždy křesťanky Anežky Hrůzové a že jeho odsouzení k trestu smrti bylo justičním omylem. A jen díky prominutí kapitálního trestu císařem nebyla spáchána justiční vražda. Takový názor však není úplně přesný, píše v textu pro HlídacíPes.org na základě znalosti soudního spisu právník Aleš Rozehnal. Téma „Hilsner“ nově otevřela filmem Zločin v Polné Česká televize

V první řadě nebyl Hilsner obviněn z vraždy rituální, ale z vraždy, jejíž motiv byl spíše sexuální. Motiv rituální vraždy nebyl obžalobou vůbec zmiňován a při procesu se k němu nepřikláněl ani právní zástupce rodiny zavražděné, který měl k Židům a Hilsnerovi obzvláště velmi negativní vztah.

Téma rituální vraždy silně rezonovalo pouze v laické veřejnosti, ale na soudní proces nemělo vliv. Profesor T.G. Masaryk, který tento motiv vědecky vyvracel, tak nesměřoval svoji kritiku justičnímu systému, ale právě spíše nevzdělané veřejnosti.

Hilsnerovy lži

Stejně nepřesné je přesvědčení, že se jednalo o justiční omyl. V první řadě je třeba konstatovat, že čistě technicky je rozsudek nad Leopoldem Hilsnerem stále platný, nikdo ho nezrušil a o rehabilitaci Hilsnera nikdo vážně neuvažuje. Pro posouzení, zda se skutečně jednalo o justiční omyl, tak musíme vycházet pouze ze spisu daného případu.

Je pravdou, že Hilsner byl odsouzen výhradně na základě nepřímých důkazů. Takové případy však nejsou výjimečné. Pokud nepřímé důkazy tvoří ucelený a uzavřený řetězec, je možné obviněného uznat vinným z vraždy. V praxi se tak často děje. Proti Leopoldovi Hilsnerovi byla takových nepřímých důkazů celá řada.

Hilsner Anežku Hrůzovou před vraždou několikrát pronásledoval. V době vraždy se nacházel v oblasti, kde se čin stal. Pro dobu vraždy neměl alibi, svoji výpověď stran svých aktivit v době vraždy několikrát měnil, několikrát v tomto ohledu očividně lhal a nedokázal důvěryhodně vysvětlit, kde v oné době pobýval a co dělal.

Hilsner popíral vlastnictví obleku, ve kterém ho několik svědků vidělo v době vraždy a který byl následně nalezen v úkrytu jeho matky, navíc se skvrnami, které byly zřejmě skvrnami od krve. Rovněž ohledně těchto skvrn Hilsner měnil výpověď s tím, že nejdříve se podle něj jednalo pouze o špínu, později o krev jeho vlastní.

Vrah, nebo „pouhý“ spolupachatel?

Bez ohledu na to, zda byl správný úsudek soudu, že provedené důkazy tvoří ucelený a uzavřený řetězec, nemůže rozsudek z hlediska moderního trestního práva obstát. Jak obžaloba, tak i rozsudek vycházely z toho, že Leopold Hilsner spáchal vraždu ve spolupachatelství s dalšími dvěma osobami, které se však nepodařilo identifikovat, vypátrat a usvědčit.

Případná trestní odpovědnost Leopolda Hilsnera byla závislá na trestní odpovědnosti případných dalších individuálních spolupachatelů, jejichž totožnost musí být v řízení zjištěna. Soud se měl zabývat tím, kdo, zda a jakým jednáním spáchal vraždu, na které se měl Hilsner podílet či být hlavním pachatelem. Teprve zjištění těchto okolností může odůvodňovat závěr, že Hilsner byl buď pachatelem, spolupachatelem nebo účastníkem (např. pomocníkem) vraždy Anežky Hrůzové.

Aby čin byl činem trestným, musí být mimo jiné zřejmé, kdo je jeho pachatelem. Pokud se Leopold Hilsner na vraždě podílel či jí spáchal sám, mohl být tedy jak pachatelem nebo spolupachatelem, tak jejím účastníkem.

Pokud byl účastníkem, což ani obžaloba ani rozsudek nevyloučily, vyžaduje se úmysl směřující k účasti na vraždě jinou konkrétní osobou, která musí být v rámci trestního stíhání účastníka ztotožněna, což se však v daném případě nestalo.

Kde se stala chyba

Pokud se nepodařilo ztotožnit údajné dva Hilsnerovi spolupachatele, nebylo možno uzavřít případ verdiktem o vině Leopolda Hilsnera, a to zejména proto, že nebylo možno určit, zda se jednalo o potenciálního pachatele vraždy či o potenciálního účastníka vraždy.

Justiční systém si tohoto lapsu byl zřejmě vědom, o čemž svědčí přeměna uděleného trestu smrti na trest doživotní. Již tehdy se zřejmě uplatňovala deformace zásady „v pochybnostech pro nevinu“, která má i dnes často podobu nevyřčené a nepřiznané zásady „v pochybnostech pro nižší trest“.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)