Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Mýty a pravda o soudním procesu s Leopoldem Hilsnerem

 -   - 

Hilsner Autor: Česká televize/Yan Renelt

Mnoho lidí se domnívá, že Leopold Hilsner byl křivě obviněn ze spáchání rituální vraždy křesťanky Anežky Hrůzové a že jeho odsouzení k trestu smrti bylo justičním omylem. A jen díky prominutí kapitálního trestu císařem nebyla spáchána justiční vražda. Takový názor však není úplně přesný, píše v textu pro HlídacíPes.org na základě znalosti soudního spisu právník Aleš Rozehnal. Téma “Hilsner” nově otevřela filmem Zločin v Polné Česká televize

V první řadě nebyl Hilsner obviněn z vraždy rituální, ale z vraždy, jejíž motiv byl spíše sexuální. Motiv rituální vraždy nebyl obžalobou vůbec zmiňován a při procesu se k němu nepřikláněl ani právní zástupce rodiny zavražděné, který měl k Židům a Hilsnerovi obzvláště velmi negativní vztah.

Téma rituální vraždy silně rezonovalo pouze v laické veřejnosti, ale na soudní proces nemělo vliv. Profesor T.G. Masaryk, který tento motiv vědecky vyvracel, tak nesměřoval svoji kritiku justičnímu systému, ale právě spíše nevzdělané veřejnosti.

Hilsnerovy lži

Stejně nepřesné je přesvědčení, že se jednalo o justiční omyl. V první řadě je třeba konstatovat, že čistě technicky je rozsudek nad Leopoldem Hilsnerem stále platný, nikdo ho nezrušil a o rehabilitaci Hilsnera nikdo vážně neuvažuje. Pro posouzení, zda se skutečně jednalo o justiční omyl, tak musíme vycházet pouze ze spisu daného případu.

Je pravdou, že Hilsner byl odsouzen výhradně na základě nepřímých důkazů. Takové případy však nejsou výjimečné. Pokud nepřímé důkazy tvoří ucelený a uzavřený řetězec, je možné obviněného uznat vinným z vraždy. V praxi se tak často děje. Proti Leopoldovi Hilsnerovi byla takových nepřímých důkazů celá řada.

Hilsner Anežku Hrůzovou před vraždou několikrát pronásledoval. V době vraždy se nacházel v oblasti, kde se čin stal. Pro dobu vraždy neměl alibi, svoji výpověď stran svých aktivit v době vraždy několikrát měnil, několikrát v tomto ohledu očividně lhal a nedokázal důvěryhodně vysvětlit, kde v oné době pobýval a co dělal.

Hilsner popíral vlastnictví obleku, ve kterém ho několik svědků vidělo v době vraždy a který byl následně nalezen v úkrytu jeho matky, navíc se skvrnami, které byly zřejmě skvrnami od krve. Rovněž ohledně těchto skvrn Hilsner měnil výpověď s tím, že nejdříve se podle něj jednalo pouze o špínu, později o krev jeho vlastní.

Vrah, nebo “pouhý” spolupachatel?

Bez ohledu na to, zda byl správný úsudek soudu, že provedené důkazy tvoří ucelený a uzavřený řetězec, nemůže rozsudek z hlediska moderního trestního práva obstát. Jak obžaloba, tak i rozsudek vycházely z toho, že Leopold Hilsner spáchal vraždu ve spolupachatelství s dalšími dvěma osobami, které se však nepodařilo identifikovat, vypátrat a usvědčit.

Případná trestní odpovědnost Leopolda Hilsnera byla závislá na trestní odpovědnosti případných dalších individuálních spolupachatelů, jejichž totožnost musí být v řízení zjištěna. Soud se měl zabývat tím, kdo, zda a jakým jednáním spáchal vraždu, na které se měl Hilsner podílet či být hlavním pachatelem. Teprve zjištění těchto okolností může odůvodňovat závěr, že Hilsner byl buď pachatelem, spolupachatelem nebo účastníkem (např. pomocníkem) vraždy Anežky Hrůzové.

Aby čin byl činem trestným, musí být mimo jiné zřejmé, kdo je jeho pachatelem. Pokud se Leopold Hilsner na vraždě podílel či jí spáchal sám, mohl být tedy jak pachatelem nebo spolupachatelem, tak jejím účastníkem.

Pokud byl účastníkem, což ani obžaloba ani rozsudek nevyloučily, vyžaduje se úmysl směřující k účasti na vraždě jinou konkrétní osobou, která musí být v rámci trestního stíhání účastníka ztotožněna, což se však v daném případě nestalo.

Kde se stala chyba

Pokud se nepodařilo ztotožnit údajné dva Hilsnerovi spolupachatele, nebylo možno uzavřít případ verdiktem o vině Leopolda Hilsnera, a to zejména proto, že nebylo možno určit, zda se jednalo o potenciálního pachatele vraždy či o potenciálního účastníka vraždy.

Justiční systém si tohoto lapsu byl zřejmě vědom, o čemž svědčí přeměna uděleného trestu smrti na trest doživotní. Již tehdy se zřejmě uplatňovala deformace zásady „v pochybnostech pro nevinu“, která má i dnes často podobu nevyřčené a nepřiznané zásady „v pochybnostech pro nižší trest“.

O autorovi

Autorem článku je Aleš Rozehnal

Advokát. Přednáší právo na Právnické fakultě UK a dalších vysokých školách.

Komentáře

Komentářů (5)
  1. Petys napsal - dne 3.2.2016

    Ze sexuálního zločinu se stal 100 letý evergreen o permanentním pronásledování a nespravedlnostem vůči Židům, který je ve veřejnosti nadále široce a populisticky šířen a rozdmycháván.
    To samozřejmě není jediný případ, je to signifikantní záležitost!
    Společnost si nemůže opatřit relevantní informace, dokonce nesmí, neboť je následně obviňována z latentního antisemitismu a tzv. antisemitismus ať už je to cokoli je v Evropě trestný. Z domnělé oběti se tu stává pronásledovatel a z údajného pronásledovatele oběť.
    Dnešní společnost se v této záležitosti chová jako středověká náboženská policie a naprosto tím pošlapává evropskou svobodu myšlení. Dostáváme se tím někam do 16. století ještě před dobou osvícenství v Evropě. Obávám se ale, že lidé nasáklí novým náboženstvím holocaustu stejně vůbec nepochopí o jak zásadní záležitost je jedná.
    Díky panu Rozehnalovi za tento příspěvek.

  2. český maloměšťák napsal - dne 3.2.2016

    JUDr.Baxa se posléze stal primátorem Prahy a paralelně s tím také předsedou československého ústavního soudu. Zda v tom samém čase vykonával i soukromou advokátní praxi, to nevím.
    I on tímto založil na renesanci středověké tradice mnhoobročnictví a prolínání různých druhů mocí , tak hojně pěstěného a pěstovaného to hobby i dnes.
    Jinou stránkou věcí je, kterou veřejnou funkci tím devalvoval, buď je velmi snadnou funkcí funkce primátorská….anebo ústavně-soudcovská. Toť otázka.
    Anebo je také možné to, že dřel jako kůň a zvládal levou zadní obě tyto veřejné funkce (vždy ale kupodivu povětšinu popisované jako velmi náročné – každá jedna sama o sobě, zvlášť) – a zaslouží si tak naší velké úcty.
    No a rodinu zavražděné křesťanské panny ( dokonale vykrvené) jistě někdo zastupovat musel, to se rozumí. Kdyby to nebyl antisemita, našel by se třeba semita, že…

    Každopádně je Hilsner stále brán coby odsouzený zločinec – vrah. Třebas že z propadlého (respektive nikdy vyplaceného) věna křesťanské panny nic netržil.
    Na rozdíl od tkzv. právníků a příbuzných.

  3. petrph napsal - dne 3.2.2016

    Nerad bych pana doktora opravoval, ale “..mínění mnoha lidí že že Leopold Hilsner byl křivě obviněn ze spáchání rituální vraždy křesťanky Anežky Hrůzové a že jeho odsouzení k trestu smrti bylo justičním omylem ” je naprosto správné.
    Je totiž nepochybné, že jeho obvinění a odsouzení mělo ryze antisemitský podtext. Od začátku vedlo vyšetřovaní a hledání pachatele právě směrem k židovské rituální vraždě – citujme již jen ze značně povrchnímu posudku z ohledání těla “soudní lékaři vyloučili znásilnění. Po pitvě rovněž tvrdili, že zavražděná byla téměř beze zbytku vykrvena.. -už toto “zjištění” vedlo stopu k Židu Hilsnerovi, které ho pak už šlo poměrně snadno obvinit a i pak odsoudit na základě nepřímých důkazů, které bylo ovšem možné přišít komukoliv. I když oficiálně slovo “rituální vražda” u soudu nepadlo, (ta byla samozřejmě neprokazatelná) tak Žida Hilsnera přece jen odsoudili a jen těsně unikl popravě.
    Tohle je zkrátka obecně problém “soudní spravedlnosti”. Možná máme dojem že je ústavně zajištěno že soudy (a soudci) budou soudit lidi naprosto spravedlivě, a jak pak doktor v závěru uvádí, při zachování právní zásady In dubio pro reo, popřípadě i jenom presumpce neviny. Ve skutečnosti, jak je právě v tomto i mnoha jiných případech zřetelné, tak soudci dostali od státu pravomoc soudit a odsuzovat lidí. Tečka..

    • Petys napsal - dne 4.2.2016

      Faktem zůstává, že jako pachatel či nejméně spolupachatel je dodnes považován Hilsner, který dívku dokonce předtím již pronásledoval. Jen se nepodařilo prokázat, zda dívku zabil přímo on či jeho spolupachatelé. A Hilsner byl Žid. To jsou fakta uvedená v článku, která nepopíráte.
      Považuji za docela hrůzné, že za těchto okolností může být proces dodnes diskreditován obviněním o jeho “antisemitismu”.
      Přitom až do tohoto článku byla česká veřejnost masírována o nespravedlnosti toho procesu. 99,9% lidí je dodnes přesvědčeno, že nevinný chudák Hilsner byl odsouzen je proto že byl Žid.
      To je vrcholná ukázka politické korektnosti, která zdegenerovala na faktickou totální prolhanost.

      • petrph napsal - dne 5.2.2016

        Víte,pokud vycházíte jen z článku, tak jste si to asi špatně přečetl. Těžko lze tvrdit že “Jen se nepodařilo prokázat, zda dívku zabil přímo on či jeho spolupachatelé.”,když ty spolupachatele vůbec nezjistili, vlastně vůbec neprokázali že by nějací spolupachatelé byli. Obávám se že veškeré nepodložené předpoklady o spolupachatelích reziduovaly z verze o rituální vraždě,podpořené jak jsem výše uvedl povrchním prvotním lékařským ohledáním.Který ovšem později vyvrátily posudky lékařů UK které si vyžádal profesor Masaryk.
        Jako že tedy pan doktor Rozehnal vůbec nezmínil o velice silných antisemitských ohlasech v celé společnosti které tehdy proces provázely.
        Kdyby totiž stála otázka kdo mohl zavraždit Anežku Hrůzovou, existoval jeden kdo k tomu měl silný motiv – a to její bratr,čistě z majetkových důvodů. Jistě by se i proti němu našla nepřímých důkazů kdyby byl obviněn.Jenže něco takového nebylo za nastálé antisemitské hysterie proti Hilsnerovi vůbec reálné, soudci by se tím ocitli v pozici profesora Masaryka, nenáviděni a ukřičeni celým národem..